Call of Duty: Warzone

Smrtící mix

Úvodní metafora není úplně přesná, protože technicky vzato jde už o druhý výstřel snipera jménem Activision. Ten první v podobě Blackoutu pro Call of Duty: Black Ops 4 minul cíl, ale druhou battle royale si vydavatel pohlídal jako kapitán MacMillan sílu větru v Pripjati.

Jinak můj kraťoučký příběh sedí. Call of Duty: Warzone, free-to-play battle royale založená na novém (a skvělém) Call of Duty: Modern Warfare, pozoruje, jak pracují ti nejlepší, a inspiruje se. Od Apex Legends přebírá kompaktní tříčlenné týmy a pingovací systém. Od PUBG si bere znepokojivé prostředí opuštěné městské zástavby, které dokáže vytvořit daleko dramatičtější atmosféru než barevné sci-fi Apexu. Od Battlefieldu zase přejímá nejrůznější typy vozidel včetně těch létajících.

A náš sniper si na svůj výstřel skutečně vybral ten nejvhodnější okamžik. Svět se postupně přesouvá do karantény, lidé zůstávají zavření doma a chtějí si hrát. Tím pádem padají rekordy na Steamu, tím pádem neuvěřitelně explodovala i Warzone, a v rychlosti růstu překonala dokonce i Apex a Fortnite. Výsledek? Ačkoliv jeden zápas vyžaduje celých 150 hráčů, prakticky neexistuje, že byste na zápas čekali déle než minutu. Zapnete. Hrajete. Umřete. Hrajete znova.

A co hrajete? Samozřejmě battle royale se vším, co k tomu patří. Armáda hráčů spadne na obří mapu, buď v týmech po třech, nebo nově o samotě. Každý má jen pistolku, takže musí běhat od dveří ke dveřím, otevírat bedny s náhodnou kořistí a postupně se vybavit zbraněmi (s rozličnou vzácností od běžných až po legendární), municí, výbušninami nebo třeba průzkumnickým dronem.

Stále kupředu

Na celém zážitku je možná úplně nejdůležitější skutečnost, že se pořád něco děje. Je to diametrální rozdíl například oproti PUBG, kde jsou dlouhé periody relativního klidu, pohybu po krajině a sbírání věcí náhle přerušeny krátkými, intenzivními přestřelkami. Warzone vás v klidu nenechá ani na minutu.

Možná to je tím, že mapa je nacpaná hráči, takže se málokdy stává, že byste někoho delší dobu nepotkali. Pomáhá tomu i nebývale smrtící zužující se kruh, kde vydržíte opravdu jen chviličku, než se zadávíte, a proto je potřeba nebezpečnou zónu respektovat a skutečně se hnát doprostřed kruhu, vstříc ostatním přeživším.

To ale není všechno. I když po vás zrovna nikdo nestřílí, můžete hledat a plnit questy – třeba nahackujete stanici, abyste se dopředu dozvěděli, jak se příště zúží kruh, nebo se rozhodnete splnit sběračský úkol a otevřít tři konkrétní bedny na mapě, nebo přijmete kontrakt lovce lidí a pokusíte se zabít určeného hráče.

Simulátor finančníka

Odměnou za vaše snažení jsou peníze, za které si tady můžete koupit spoustu vymožeností, například více brnění, možnost oživit padlého spoluhráče a tak dále. Pořád tedy musíte přemýšlet ekonomicky – budu ještě chvíli prohledávat tenhle baráček, ačkoliv už mám slušné vybavení? Třeba z nějaké bedny vypadne těch 500 dolarů, které potřebuju na samooživovací injekci.

Pozoruhodné je, že nákupní systém je úzce integrován s běžným multiplayerem Modern Warfare. To znamená, že si můžete pořídit například killstreaky typu UAV, které nabízejí ohromnou situační výhodu. Anebo, což je naprosto fantastický prvek, si jako nejdražší službu ze všeho můžete objednat svůj vlastní loadout.

Když se vám hodně daří a dostatečně si vyděláte, z nebe vám spadne bedna a v té bedně budou zbraně, perky i vybavení jedné třídy, kterou jste si sami dopředu vytvořili. Připravit si například takového odstřelovače s claymorami, které se postupem času samy doplňují, to je hotový sen opatrného defenzivního hráče (kterého by zlé jazyky označily za sprostého campera).

Když nemáte vybavení, tak ho hledáte. Když ho najdete, tak hledáte alespoň peníze. Když je máte, hledáte nákupní stanici, kde byste je utratili. Do toho si neustále musíte hlídat pozici kruhu, občas nasednout do náklaďáku či helikoptéry, no a samozřejmě přežívat střetnutí s ostatními hráči. Je to intenzivní, adrenalinový závod s časem a kruhem, který si ale pořád zachovává nepředvídatelnost a lehké hororové prvky typické pro battle royale.

Do gulagu!

Na Warzone je možná vůbec nejlepší, že smrtí vůbec nic nekončí. Zaprvé, jak jsem už psal, vás přátelé mohou oživit, přičemž vy jim na mapu vyznačujete nejbližší nákupní stanice nebo jim pingováním radíte, co by podle vás měli dělat dál. A zadruhé, je možné, že štědré spoluhráče vůbec nebudete potřebovat, protože je tu gulag.

Gulag je úžasné místo, maličká aréna obklopená ochozem, z nějž davy zesnulých pozorují gladiátorské souboje jeden proti jednomu. Dva mrtví vejdou dovnitř, vybavení stejnými, náhodně určenými zbraněmi. Jeden vyjde ven – a za odměnu se může na padáku snést zpátky do hry, zpátky mezi živé. Ten druhý musí čekat, zda ho jeho tým nevykoupí.

Vyhraj v gulagu, zabij svého soupeře, hraješ dál. Je to jednoduché a geniální, protože symetrický boj na extrémně malém prostoru je něco, v čem Call of Duty vyniká. Ve své recenzi Modern Warfare jsem chválil výtečný nový mód Gunfight, v němž se utkávají identicky vyzbrojené dvoučlenné týmy, a tohle je něco podobného, jen jsou sázky ještě daleko vyšší, protože odměnou je druhá šance. Zkuste nebýt před bojem nervózní. A zkuste nebýt výskavě nadšení, když zvítězíte.

Skiny dělají člověka

Jak je vidět, Warzone si toho z Modern Warfare bere hodně – sdílené loadouty, podobné módy, killstreaky. A taky systém progrese, což se mnohým z vás může zdát naprosto irelevantní. Jdete si přece dobře zastřílet a zapřežívat, tak proč by se mělo dělat velké haló z toho, že vám hra hodí nový zaměřovač nebo, mordyjé, růžový skin na pistolku?

Jenže ono to svůj význam má, ať už si připlatíte za místní verzi battle passu, nebo ne. Ve Warzone na vás čeká nekonečná zásoba denních a týdenních questů a výzev a misí – přejeďte tolik a tolik lidí autem, zabijte tolik a tolik soupeřů brokovnicí, přežijte tolik a tolik minut v zóně smrtícího plynu. A i když je ignorujete a hrajete normálně, hra na vás stejně vrší zkušenosti, nové vybavení na zbraně, nové operátory, abyste mohli vypadat třeba jako slavný Ghost z Modern Warfare 2…

Neříkám, že to je důvod, proč je Warzone vynikající battle royale, ale jsem si neochvějně jistý, že mám ze všech těch blbin radost. Že mě motivují dát si ještě jednu hru. Že jsem rád, když někde v bedně najdu winchesterovku, kterou jsem ještě v životě nepoužil, zabiju s ní tři lidi a hra mě okamžitě odmění novým tlumičem a hezkou pouštní kamufláží. Ano, měl bych ze sebe dobrý pocit i tak, ale když mi u toho navíc ještě někdo tleská a zahrnuje mě odměnami, je to lepší.

Je škoda, že se k některým z těchto doplňkových prvků, například k volbě operátora, nedostanete, pokud nevlastníte plnou verzi. Umím si představit, že na rozdíl od jiných free-to-play her se tu můžou lidé hrající zdarma cítit tak trochu ošizení – a místo aby si koupili nějaký ten loot box za pár eur, čeká na ně tučná šedesátieurová cenovka.

Nabízet plnou hru movitějším zájemcům je rozhodně daleko lepší přístup, než kdyby vývojáři hru rozsekali na kousky a za všechny vyžadovali nekončící drobné poplatky, ale i tak. Pokud naprosto milujete kosmetické doplňky a nechce se vám platit, možná budete z Warzonu zklamaní.

Je potřeba zdražit

Když už jsem u té kritiky, během hraní mě potkalo několik bugů, ale většinou to nebylo nic zásadního. Patrně nejhorší případ nastal, když se jeden z mých kolegů zasekl v ležící poloze pod náklaďákem a my ho za žádnou cenu nemohli dostat ven. Než jsme přešli k radikálnějším řešením („Zkus mi na záda hodit granát!“), naštěstí se objevil cizí tým a z milosti nás postřílel.

Taky mám drobnou výhradu ohledně vybalancování něčeho, co jsem v textu chválil – možnosti přivolat si za nasbírané peníze vlastní loadout. Je to skvělá taktická varianta, jen mám pocit, že by měla být trochu dražší.

Ačkoliv jde o tu vůbec nejmastnější položku v obchodě, stejně je celkem snadné na ni potřebné dolárky nastřádat, zvlášť když dá celý tým svoje peníze dohromady – a v rámci loadout dropu vždycky spadnou tři loadouty, tedy pro každého v týmu jeden. Je prostě trochu moc snadné zařídit si přesně tu výbavu, kterou chcete, a od té doby už kašlat na sbírání čehokoliv jiného.

Milujte se, zabte se

Drobné nedostatky! Asi jako když omylem Zakhaeva střelíte do ramene místo do hlavy. Což mi připomíná: nostalgici živě vzpomínající na původní Call of Duty 4: Modern Warfare a Modern Warfare 2 budou z místní mapy nadšení, protože v ní najdou střípky původních multiplayerových map. Občas narazíte na staré známé skladiště nebo skutečně celou původní mapu, jen mírně předělanou, aby zapadala do okolní krajiny.

Něco pro pamětníky. Něco pro nové hráče, kteří milují žánr battle royale. Call of Duty: Warzone je prostor, v němž mohou tyhle dvě skupiny pohodlně koexistovat. Ne že by snad Verdansk byl tak velký a vhodný pro bezproblémové soužití, spíš je zábava v něm ty druhé zabíjet. Krásné poselství.