Call of Duty: Ghosts

Verdikt
69

Call of Duty: Ghosts je dinosaurus herního průmyslu. Záhuba hru díky výbornému multiplayeru a nezměrnému zájmu věrných fanoušků zatím nečeká, ale je setsakra na čase, aby došlo k nějaké evoluci. Tento díl bohužel svoji šanci v tomto ohledu zcela promarnil.

Počítač

WindowsWindows

59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$59,99PlayStation Store

PlayStation 3PlayStation 3

$44,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox 360Xbox 360

Wii UWii U

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Infinity Ward
Vydání: 5. listopadu 2013
Štítky: válečná, fps, moderní válka, multiplayer, akční

Jedno arabské přísloví říká, že člověk se bojí času a čas se bojí pyramid. A podobně, jako pyramidy vzdorují času, vzdoruje i Call of Duty veškeré kritice žurnalistů i samotných hráčů. Slavná herní série je, stejně jako hroby dávných faraónů, na první pohled neměnná, ale při bližším zkoumání odhalí trhliny způsobené zubem času.

I když můžeme hlasitě poukazovat na hloupá klišé, americký patos, kampaň ve stylu skriptované horské dráhy a letitý engine, nezdá se, že by vývojáři nářky slyšeli. Každý rok se setkáváme s dalším přírůstkem do rozsáhlé rodiny vojensky se tvářících stříleček. Nyní se ale s nástupem next-gen platforem naskytla příležitost, kam sérii posunout, alespoň technologicky. Hlavní otázkou tedy je, zda Infinity Ward tuto příležitost využili už letos, nebo si ji schovávají na další ročníky.

Čtyři v tanku a pes

Příběh Call of Duty: Ghosts se už nadobro vykašlal na válečné konflikty zakořeněné v realitě a místo toho nám servíruje alternativní post-apokalyptickou časovou osu, ve které skupina známá jako The Federation rozprášila západní pobřeží Spojených států pomocí orbitálního bombardéru. Proti Federaci nastupujete do boje společně se svým bratrem, otcem a tajemnou skupinou Ghosts.

Hlavní hrdinové jsou, v duchu špatných osmdesátkových béček, představeni dvěma stručnými větami. To abyste pochopili, proč s vámi ty stereotypní žoky nadité testosteronem vůbec bojují. Jejich příběh nesahá dál než za přezdívky typu Stryker, Drtič a Bumbum, a jako vždy se s vámi vydají na strastiplnou cestu za vítězstvím, protože protivník je zlý a tak vůbec. Ale hloupý příběh neškodí, pokud se člověk baví natolik, aby se nestačil zabývat logickými lapsy.

Jenže Ghosts se drží zajetého konceptu jako klíště a rozehrává své válečné divadlo na tři metry široké cestě, po které vás neustále popohánějí vaši parťáci. Běda, jak se někde zapomenete nebo naopak běžíte moc rychle napřed! Hra si vás hezky pohlídá. Buďto vás potrestá za neuposlechnutí příkazů nekonečnými vlnami nepřátel, nebo vám nedovolí otevřít žádné dveře. Hezky počkejte na hulákající parťáky, co si říkají Duchové.

Kampaň na sebe obecně vrší jednu nelogičnost za druhou. Ghosts se navzdory svému jménu a původu představí v explozivní hurá akci. Když slaňujete budovu, nepřátelé po vás shora střílí, místo toho, aby vám odřízli lano. V kampani narazíte i na nesmrtelné protivníky, kteří byli vyšlechtěni k tomu, aby je vaši parťáci efektně zařízli nožem. A zatímco všichni ostatní v týmu hlásí do vysílačky pozice vojáků, hlavní hrdina ze sebe celou hru nevydá ani „bú“ (po kolikáté už?) a své mlčení si zachová i v momentě, kdy po něm velitel chce, aby nahlásil úspěšný seskok.

Call of Multi

Není žádným překvapením, že se o hození záchranného kruhu musí opět postarat tradičně výborný multiplayer. Směska starých známých i zbrusu nových herních režimů se postará o desítky hodin svižné zábavy. Představovat Free For All či Team Deathmatch asi nemá valného smyslu. Naopak nové režimy jako Cranked či Hunted (a mnohé další) si pozornost zaslouží.

První jmenovaný si bere inspiraci z filmu Crank s Jasonem Stathamem a nutí vás řetězit jeden frag za druhým, abyste přežili, čímž se zároveň stáváte rychlejším a nebezpečnějším. Oproti tomu Hunted nabízí jistou podobnost s Hunger Games: každého hráče vybaví pistolí s jedním zásobníkem, a pak náhodně po mapě rozhazuje bedny se zbraněmi.

Skvělá hratelnost multiplayerového režimu vyplývá z akčně-arkádového naladění a přímo frenetického tempa každého ze zápasů. Kromě rychlých prstů záleží i na dobře zvolené výbavě, která sestává nejen z fyzické výstroje, ale především z perků a speciálních balíčků, které vám propůjčí unikátní schopnosti jako přesnější mušku či extra sadu výbušnin. Nebo vám umožní přivolat agresivního psa. Vůbec celý režim pro více hráčů je protkán novinkami, jejichž cílem je dát hráčům více svobody a možností, jak si přizpůsobit vaše virtuální já.

Díky bohu je map, ve kterých se lze vyřádit, dostatek a nabízejí překvapivou variabilitu i zajímavé taktické možnosti díky častým převýšením a vertikální hratelnosti obecně. A jestliže si netroufáte skočit rovnýma nohama do bojové vřavy a podstoupit zostuzující rituál končící porážkou 3:18, můžete si jednotlivá prostředí oťukat v tréninkovém boji s boty. Sympatický krok, který se dnes často nevidí.

V této oblasti si Call of Duty: Ghosts odnáší zcela zaslouženou pochvalu, přestože se hra nevyhnula některým nešvarům. Systém respawnů je občas na facku, protože v relativně malých mapách nemá moc na výběr a často vás strčí přímo před nepřátelské hlavně, tudíž dochází k nepříjemným spawnkillům. Nebo se ze záhadného důvodu stane pravý opak a válečná kakofonie je náhle přerušena poměrně dlouhým a trapným tichem, kdy se hráči navzájem bez úspěchu hledají.

Příslib dynamicky se měnícího prostředí také není zdaleka tak viditelný, jak bychom si přáli a sliby vývojářů opět vycházejí poněkud naprázdno. Tu a tam se stane i to, že hra „neodhadne“ silové rozložení hráčů a postaví proti sobě pokročilé řezníky a vyjukané nováčky. Často to zjistíte až v momentě, kdy zůstanete v týmu prakticky sami, protože se ostatní kvůli neúspěchu odpojili.

Vážně next-gen?

Když už jsme se nedočkali větší inovace v samotné hratelnosti, mohli bychom se utěšit tím, že i když se to hraje pořád stejně, aspoň už tu máme ten next-gen a konkurence si spolu s hráči sedá údivem na zadek. Jenže ouha! Zprvu velkohubé prohlášení Erica Hirshberga o kompletně novém enginu bylo záhy umírněno na informaci, že engine sice není nový, ale je „jen“ silně vylepšený. V ten moment už byla cítit ve vzduchu zrada a výsledek dopadl dle očekávání.

Tedy ne že by Duchové nevypadali k světu, naopak. Hra obsahuje mnoho atmosférických míst, umí si pohrát se skriptovanou demolicí (Battlefield 4 to ale není) a prostředí působí uvěřitelně. Bohužel to ale zdaleka není TEN next-gen, který bychom čekali od střílečky, do jejíhož vývoje zahučí desítky miliónů dolarů. Vezmi Black Ops 2, trošku obrus nehezké hrany, přidej o něco detailnější textury, na závěr vylešti sametovým kapesníčkem a je tu Ghosts jako vyšitá.

Takhle prosím ne!

Nejnovější přírůstek do rodiny Call of Duty her se zastavil na půli cesty ve všech směrech, do kterých se vydal. Na jedné straně se chce odklonit od globální apokalyptické války, ale ani rodinné drama mu absolutně nejde, protože nechápe, že k vytvoření pouta nestačí jen opakovat slova „bratr“ a „otec“. Avizoval next-gen zážitek, ale zastavil se v podstatě jen u hardwarových nároků. Sliboval psa a místo něj dodal gadget, který vypadá jako pes. Navíc stačí jen vyslovit název hry a už víte, co přesně bude herní náplní, absolutně žádná překvapení se nekonají.

Jediným zářícím bodem Call of Duty: Ghosts je, jak jinak, multiplayer. Začíná to už ale být docela nudné, ba přímo otravné, stále dokola opakovat zavedenou mantru: ten singl je tam tak nějak navíc, kupte si to hlavně kvůli mulťáku! Ano, opravdu je režim pro více hráčů opět výborný, i když bez výrazných změn. Je to ale natolik pádný důvod pro nemalou investici? Zůstává na individuálním posouzení, která ze složek hry pro vás má význam a zda jste ochotni za lehce pozměněné Black Ops 2 platit znovu.