Call of Duty: Black Ops 2

Verdikt
76

Milé překvapení. Singleplayer je pořád skriptovaná jízda, ale je macatý, dobře poskládaný a dokonce i zábavný, zatímco multiplayer se při nepopiratelných vysokých kvalitách navíc pokouší lehce rozčeřit jinak stojaté vody série. Nemrtvým sice tak trochu dochází dech, přesto je to však po letech Call of Duty, které lze s klidným svědomím doporučit.

Počítač

WindowsWindows

59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Xbox 360Xbox 360

Wii UWii U

Další informace

Výrobce: Treyarch
Vydání: 12. listopadu 2012
Štítky: sci-fi, fps, moderní válka, válečná, futuristická, multiplayer, akční

Od událostí prvního Black Ops uplynulo mnoho let, bývalý hlavní hrdina Alex Mason je dávno mrtvý, z Woodse je plesnivý vozíčkářský cholerik a házení granátů rukou už dávno vyšlo z módy. Vy se zhostíte syna Alexe Masona, Davida, a pokusíte se s ním - jak jinak - zachránit svět. Jistý postarší kyklop zvaný Menendez se totiž dostal k technologii, která má obrovský výpočetní výkon a dokáže s ní odstavit vojenskou síť ve světě, kde boj lidí už není moderní a všechno se řeší pomocí rozličných bitevních dronů. Menendez je samozřejmě schopen tyto drony ovládnout a orat pole ani zalévat záhony s nimi rozhodně nehodlá.

Menendez je liška podšitá, dostat se mu do hlavy a rozplést jeho sítě intrik je nelehký úkol. Proto je nezbytné vyrážet v sérii misí do minulosti skrze vyprávění Woodse a odkrýt postupně kořeny nenávisti, která Menendeze pohání v herní současnosti - z našeho pohledu blízké budoucnosti. Samozřejmě během toho přijdete i na to, kdo zabil Davidova otce a zjistíte další várku zcela nečekaných a zajímavých informací.

Takže ano, s genialitou se soudruzi scénáristi rozhodně nepředali a neservírují vám nic, co by vás po příběhové stránce posadilo na zadek. Naštěstí je kryjí kolegové z designérského oddělení a obyčejný příběh vyprávějí tak, že se vám ve výsledku bude líbit. V čem je ten trik? Jednoduše vás zapojí do vývoje příběhu - dají vám možnost volit a následně pocítit na vlastní kůži následky vašich rozhodnutí.

Samozřejmě se nedočkáte komplexní sítě možností na každém kroku jako v Deus Ex, ale čas od času vám hra dá vybrat a věřte, že rozhodování to nikdy nebude lehké. Tvůrci toho docílili tím, že vám nedají na výběr pouze z jednoho úhlu, ale nechají vás na situaci mrknout i z pohledu strany druhé. Ve vypjatém momentě se tedy převtělíte do jedné postavy a něco provedete, abyste se na druhé straně v následujícím úseku vtělili do druhé strany a na onu událost nějak zareagovali (zahrajete si dokonce i za samotného Menendeze).

Jak jsem byl bezradný

Umět vyprávět béčkové akční filmy je ale jedna věc, zatímco vyrobit adekvátně zábavnou hratelnost je věc druhá. Nutno dodat, že právě v tomhle ohledu Treyarch vždycky zklamal. V Black Ops 2 ne, i když první mise značí opak. Octnete se v ní na planině plné lidí a výbuchů a prostě jen střílíte do všeho, co se hne. Stejně tupě a jednoduše, jak to zní. I když ji dohrajete s pocitem, že to jako nebyla úplně největší hitparáda, stále jste zažili lepší akci, jak za celý Warfighter, a tak trochu čekáte, co se bude dít dál. A dál se naštěstí dějí věci!

Těžko říct, co se v Treyarchu zlomilo, ale je to tak. Jejich hra působí jako malé děcko, které necháte samotné přes noc v cukrárně, ono ji začne systematicky demolovat a vyjídat, ale zatraceně si to užívá. Celé kouzlo Black Ops 2 spočívá v tom, že se vývojáři vykašlali na zábrany. Jako by se přestali snažit vyrobit hru, která musí nutně být temná, dusivá a vážná a namísto toho si prostě řekli, že ji udělají zábavnou.

Brutality si tu samozřejmě užijete požehnaně a vulgarit jakbysmet, ale tentokrát to nepůsobí rušivě. Možná ono částečné zasazení do nedaleké budoucnosti konečně Treyarchu rozvázalo ruce a dovolilo si mu hrát, vystoupit ze stínu pověsti Infinity Ward a vyrobit hru, která se mu líbí. A že se tihle lidé vyžívají v epických bitvách a megalomanii, asi netřeba dodávat.

Dokonce ani ten level design není hloupý a místy - doufáme, že sedíte - se v přímé cestě kupředu objeví „křižovatka“, která vám dovolí na malou chvilku jít svou vlastní cestou. To samé vám umožní také volitelné Strike Force mise, které se postupně objevují v průběhu kampaně a dovolí vám si na malou chvíli odpočinout od hlavní dějové linky - i když ji ovlivňují.

Kolektivní víra

Singleplayer je samozřejmě jen třetina toho, co si koupíte pod názvem Black Ops 2. Stejně jako v případě dalších dílů je nedílnou součástí i multiplayer a nutno podotknout, že oproti Modern Warfare 3 se tahle hra pokusila být odvážnou a experimentuje hlavně s balancováním.

Polovina internetu brečí nad neférovostí a křivděním, na což vývojáři odpovídají, že se mají lidé naučit pořádně hrát. Pravdou je, že Black Ops 2 multiplayer není ani z daleka tak zatížený na zkušenostech a odemknutých odměnách, jako je tomu od vydání prvního Modern Warfare. V podstatě by se dalo říct, že Treyarch zkusil v tomto ohledu vystřízlivět a postavit hru více na vašich dovednostech. Aby toho docílil, připravil si pro vás omezení tvorby postavy.

Nově už si nemůžete nakrmit vojáka spoustou perků, zbraně si oblepit technologiemi a ověsit se granáty jako vánoční stromeček. Odteď máte limit úprav, který se vztahuje na všechno, co s výbavou provedete. Každý granát, perk, zbraň nebo její vylepšení zabírá místo a vy si musíte nakombinovat postavu tak, abyste se vešli do limitu.

V praxi to znamená, že pokud chcete spoustu granátů a perků, budete muset obětovat například vaši sekundární zbraň a vyrážet do boje pouze s primární. Nebo si na primárku navěšíte tři nějaká vylepšení a najednou nebudete mít místo na granáty...

Nově nedostáváte odměny jen za počet zabití, ale hlavně za získané body a pouhou likvidací nepřátel se ke skutečně šťavnatým vypečenostem dostanete jen velmi těžko. Chce to týmovou spolupráci a účastnit se na mnoha kolektivních aktivitách, což opět hráče navádí k lepšímu hraní.

A když už budete plní skillu nebo aspoň odvahy, můžete zabřednout do ligového multiplayeru. Podobně jako například StarCraft II řeší svá multiplayerová klání v rámci lig a žebříčků, i Black Ops 2 vám dovolí zahrát si pět rozřazovacích map, nechat se přidělit do nějaké ligy dle vašich schopností a následně hrát o body v rámci žebře.

Neduživí nemrtví

Poslední součástí balení je samozřejmě zombie mód, který se v sérii objevuje již potřetí a podobně jako v případě multiplayeru i on se dočkal jistých obměn. Nově už se pouze nebráníte v rámci lokace, ale Treyarch trochu kopíroval od série Left 4 Dead a zkouší i něco jako scénáře. V jednom například cestujete zastávku od zastávky autobusem a snažíte se propracovat, co možná nejdále.

V jiném jste zase vrženi do mapy vedle druhého týmu hráčů a soutěžíte o to, kdo vydrží déle. Střílením oponentů ale nic nezískáte, protože není povoleno - od zabíjení jsou tu mrtváci. Soupeřit budete tedy hlavně kradením vypadávajících bonusů a vašimi dovednostmi... Bohužel z mého pohledu je zombie mód nejslabší (ale pořád použitelnou) složkou Black Ops 2, protože v jádru nenabízí nic nového ani třeskutě zábavného. Ač se hra snaží, v podstatě stále střílíte do těch samých mrtvol, které jsou akorát s časem rychlejší a silnější.

Stereotyp se dostavuje velmi rychle a chuť vrátit se zpět do map zamořených nemrtvými se po chvíli hraní naopak už jaksi nedostavila.

Budoucnost je černá?

Buď jak buď, vyjma zombie módu je Call of Duty: Black Ops 2 nejmilejší překvapení za hodně dlouhou dobu. Kampaň potěší celou řadou předností a multiplayer se konečně po několika letech pohnul z místa.

Samozřejmě má hra své nedostatky, není originální a furt je to „jen“ skriptová jízda, ale jízda monumentální a zábavná. Pokud jste tedy po Modern Warfare 3 na sérii zanevřeli, možná by nebylo od věci, dát jí ještě jeden výstřel.