Call of Duty: Black Ops 2

Menendez je liška podšitá, dostat se mu do hlavy a rozplést jeho sítě intrik je nelehký úkol. Proto je nezbytné vyrážet v sérii misí do minulosti skrze vyprávění Woodse a odkrýt postupně kořeny nenávisti, která Menendeze pohání v herní současnosti - z našeho pohledu blízké budoucnosti. Samozřejmě během toho přijdete i na to, kdo zabil Davidova otce a zjistíte další várku zcela nečekaných a zajímavých informací.

Takže ano, s genialitou se soudruzi scénáristi rozhodně nepředali a neservírují vám nic, co by vás po příběhové stránce posadilo na zadek. Naštěstí je kryjí kolegové z designérského oddělení a obyčejný příběh vyprávějí tak, že se vám ve výsledku bude líbit. V čem je ten trik? Jednoduše vás zapojí do vývoje příběhu - dají vám možnost volit a následně pocítit na vlastní kůži následky vašich rozhodnutí.

Samozřejmě se nedočkáte komplexní sítě možností na každém kroku jako v Deus Ex, ale čas od času vám hra dá vybrat a věřte, že rozhodování to nikdy nebude lehké. Tvůrci toho docílili tím, že vám nedají na výběr pouze z jednoho úhlu, ale nechají vás na situaci mrknout i z pohledu strany druhé. Ve vypjatém momentě se tedy převtělíte do jedné postavy a něco provedete, abyste se na druhé straně v následujícím úseku vtělili do druhé strany a na onu událost nějak zareagovali (zahrajete si dokonce i za samotného Menendeze).

Jak jsem byl bezradný

Umět vyprávět béčkové akční filmy je ale jedna věc, zatímco vyrobit adekvátně zábavnou hratelnost je věc druhá. Nutno dodat, že právě v tomhle ohledu Treyarch vždycky zklamal. V Black Ops 2 ne, i když první mise značí opak. Octnete se v ní na planině plné lidí a výbuchů a prostě jen střílíte do všeho, co se hne. Stejně tupě a jednoduše, jak to zní. I když ji dohrajete s pocitem, že to jako nebyla úplně největší hitparáda, stále jste zažili lepší akci, jak za celý Warfighter, a tak trochu čekáte, co se bude dít dál. A dál se naštěstí dějí věci!

Těžko říct, co se v Treyarchu zlomilo, ale je to tak. Jejich hra působí jako malé děcko, které necháte samotné přes noc v cukrárně, ono ji začne systematicky demolovat a vyjídat, ale zatraceně si to užívá. Celé kouzlo Black Ops 2 spočívá v tom, že se vývojáři vykašlali na zábrany. Jako by se přestali snažit vyrobit hru, která musí nutně být temná, dusivá a vážná a namísto toho si prostě řekli, že ji udělají zábavnou.

Brutality si tu samozřejmě užijete požehnaně a vulgarit jakbysmet, ale tentokrát to nepůsobí rušivě. Možná ono částečné zasazení do nedaleké budoucnosti konečně Treyarchu rozvázalo ruce a dovolilo si mu hrát, vystoupit ze stínu pověsti Infinity Ward a vyrobit hru, která se mu líbí. A že se tihle lidé vyžívají v epických bitvách a megalomanii, asi netřeba dodávat.

Dokonce ani ten level design není hloupý a místy - doufáme, že sedíte - se v přímé cestě kupředu objeví „křižovatka“, která vám dovolí na malou chvilku jít svou vlastní cestou. To samé vám umožní také volitelné Strike Force mise, které se postupně objevují v průběhu kampaně a dovolí vám si na malou chvíli odpočinout od hlavní dějové linky - i když ji ovlivňují.

Kolektivní víra

Singleplayer je samozřejmě jen třetina toho, co si koupíte pod názvem Black Ops 2. Stejně jako v případě dalších dílů je nedílnou součástí i multiplayer a nutno podotknout, že oproti Modern Warfare 3 se tahle hra pokusila být odvážnou a experimentuje hlavně s balancováním.

Polovina internetu brečí nad neférovostí a křivděním, na což vývojáři odpovídají, že se mají lidé naučit pořádně hrát. Pravdou je, že Black Ops 2 multiplayer není ani z daleka tak zatížený na zkušenostech a odemknutých odměnách, jako je tomu od vydání prvního Modern Warfare. V podstatě by se dalo říct, že Treyarch zkusil v tomto ohledu vystřízlivět a postavit hru více na vašich dovednostech. Aby toho docílil, připravil si pro vás omezení tvorby postavy.

Nově už si nemůžete nakrmit vojáka spoustou perků, zbraně si oblepit technologiemi a ověsit se granáty jako vánoční stromeček. Odteď máte limit úprav, který se vztahuje na všechno, co s výbavou provedete. Každý granát, perk, zbraň nebo její vylepšení zabírá místo a vy si musíte nakombinovat postavu tak, abyste se vešli do limitu.

V praxi to znamená, že pokud chcete spoustu granátů a perků, budete muset obětovat například vaši sekundární zbraň a vyrážet do boje pouze s primární. Nebo si na primárku navěšíte tři nějaká vylepšení a najednou nebudete mít místo na granáty...

Nově nedostáváte odměny jen za počet zabití, ale hlavně za získané body a pouhou likvidací nepřátel se ke skutečně šťavnatým vypečenostem dostanete jen velmi těžko. Chce to týmovou spolupráci a účastnit se na mnoha kolektivních aktivitách, což opět hráče navádí k lepšímu hraní.

A když už budete plní skillu nebo aspoň odvahy, můžete zabřednout do ligového multiplayeru. Podobně jako například StarCraft II řeší svá multiplayerová klání v rámci lig a žebříčků, i Black Ops 2 vám dovolí zahrát si pět rozřazovacích map, nechat se přidělit do nějaké ligy dle vašich schopností a následně hrát o body v rámci žebře.

Neduživí nemrtví

Poslední součástí balení je samozřejmě zombie mód, který se v sérii objevuje již potřetí a podobně jako v případě multiplayeru i on se dočkal jistých obměn. Nově už se pouze nebráníte v rámci lokace, ale Treyarch trochu kopíroval od série Left 4 Dead a zkouší i něco jako scénáře. V jednom například cestujete zastávku od zastávky autobusem a snažíte se propracovat, co možná nejdále.

V jiném jste zase vrženi do mapy vedle druhého týmu hráčů a soutěžíte o to, kdo vydrží déle. Střílením oponentů ale nic nezískáte, protože není povoleno - od zabíjení jsou tu mrtváci. Soupeřit budete tedy hlavně kradením vypadávajících bonusů a vašimi dovednostmi... Bohužel z mého pohledu je zombie mód nejslabší (ale pořád použitelnou) složkou Black Ops 2, protože v jádru nenabízí nic nového ani třeskutě zábavného. Ač se hra snaží, v podstatě stále střílíte do těch samých mrtvol, které jsou akorát s časem rychlejší a silnější.

Stereotyp se dostavuje velmi rychle a chuť vrátit se zpět do map zamořených nemrtvými se po chvíli hraní naopak už jaksi nedostavila.

Budoucnost je černá?

Buď jak buď, vyjma zombie módu je Call of Duty: Black Ops 2 nejmilejší překvapení za hodně dlouhou dobu. Kampaň potěší celou řadou předností a multiplayer se konečně po několika letech pohnul z místa.

Samozřejmě má hra své nedostatky, není originální a furt je to „jen“ skriptová jízda, ale jízda monumentální a zábavná. Pokud jste tedy po Modern Warfare 3 na sérii zanevřeli, možná by nebylo od věci, dát jí ještě jeden výstřel.