Bum Simulator

Svou nezanedbatelnou troškou do mlýna před lety přispělo české studio Perun Creative svým uctivě pojatým a dle mého výborným simulátorem Hobo: Tough Life, který dělal čest svému jménu. Přežít na ulici, natož v zimě, bylo opravdu náročné, vyžebrat pár drobných nepředstavitelné a mít se alespoň trochu dobře ten nejnesplnitelnější sen.

Jako hra to byl super zážitek, jakkoliv je strašné si takové situace představovat ve skutečnosti. A pak se zjevila hra Bum Simulator od studia Ragged Games, která už od prvního pohledu vypadala odlehčeněji, akčněji a ztřeštěněji. Já v ní mám za sebou nějakých deset hodin a rovnou se přiznám, že si umím představit nekonečně mnoho aktivit, jimiž bych ten čas strávil radši.

Bum ano, Simulator ne

Předně je potřeba z názvu hry umazat ono slovo „simulator“. Respektive, Bum Simulator je z těch simulací, které vlastně nic moc nesimulují, a zatímco Hoba bych po kvalitativní stránce zařadil ke kouskům jako House Flipper či Thief Simulator, tedy hrám, které to myslí opravdu vážně, Bum Simulator je spíš něco jako Goat Simulator a jemu podobné kraviny.

Ano, máte tu nějaké „survival“ prvky jako potřebu jíst a pít a můžete přijít o život vlivem hladu, žízně či Molotovem rozbitým o hlavu. Ale poměrně brzy zjistíte, že prohledávání popelnic neposkytuje žádnou výzvu, doslova během pár vteřin najdete něco poživatelného a je po hladu.

Tedy, abych to upřesnil, někdy můžete najít v popelnici naprosto krásný, čerstvý hambáč, příště zelenými chloupky porostlý kus toustu. Říkáte si, přece nebudu jíst plesnivé věci, ještě bych z toho měl zažívací potíže a s tím spojené problémy… Jenže ejhle, tady na tom nezáleží. Je úplně jedno, co jíte. Shnilé věci jednoduše doplňují méně potravy a tekutin, ale nic vám neudělají.

Obdobně je to s penězi. Je tu dobrý nápad možnosti napsat si na karton libovolný nápis a s jeho pomocí žebrat, ale vůbec nezáleží na tom, co si tam napíšete či namalujete. Vždycky stačí „oklikat“ pár chodců a během několika málo desítek vteřin máte vyděláno dostatečně na cokoliv, co by náhodou bylo potřeba.

Koupit si jídlo a pití jsem nikdy nepotřeboval a peníze jsem využíval k jediné věci – odmávnutí nájezdů cizího gangu na mou základnu. Stojí to totiž naprosto směšné peníze a je to nejsnazší způsob, jak se jich zbavit. Tím druhým je poslat na ně kamarády, které musíte nejdříve zachránit v tupých rvačkách. Třetí způsob je ochránit základnu svépomocí, což je nudné, zdlouhavé a zdržující.

Ve hře je implementovaný i spánek. Spát můžete, ale nemusíte, takže to neděláte. Jen když po vás zrovna nějaká mise z nějakého důvodu vyžaduje, ať přijdete v nějaký konkrétní čas. Zároveň tu nechybí crafting a stavba základny, ale zatímco crafting jsem využil tehdy, když to po mě vyžadovala mise, stavbu základny jsem vlastně nepotřeboval nikdy…

Stejně tak máte možnost pěstovat plodiny, ale když tu není možné trpět hladem (obzvlášť po investování bodíků do příslušného perku), proč bych se měl o zahrádku vůbec starat?

Takhle by šlo pokračovat ještě dlouho a výsledkem je, že Bum Simulator obsahuje pár zajímavých nápadů, které jsou ale povrchové, plytké a vlastně úplně zbytečné. Dokud vás k jejich využití nepřiměje mise, sami nemáte jediný důvod se jimi zabývat.

Nejvěrnější přítel bezdomovce

Bum Simulator se místy tváří jako možný konkurent českému Hobovi. A jak už jsem naznačil, nějaké dobré nápady má. Například přítomnost nákupního vozíku, který je vaším inventářem, mi přišla vyloženě přínosná. Tedy aspoň zpočátku.

Vozík vás buď následuje sám, nebo ho můžete tlačit, díky čemuž se ulicemi malého města pohybujete rychleji a zpočátku se mi líbil „simulační“ prvek toho, že opravdu nemáte svůj inventář vyvolaný nějakou klávesou, ale musíte si prostě a jednoduše dojít k vozíku a nakouknout do něj. Stejně tak když v odpadcích něco najdete, tak se to automaticky neschová do kapes, ale musíte to do vozíku donést či spíše z pár metrů hodit.

Později se z toho ale stane břímě. Vozík se zasekává, nepřijíždí úplně k vám, trefit se do něj není samozřejmost a trávit čas tím, že lovíte věci po zemi, abyste je konečně úspěšně vhodili do košíku, vážně není zábava.

Grand Theft Hobo

Bum Simulator má každopádně problém s identitou. Jsou vidět simulační prvky, které ale nefungují. A to asi proto, že se tvůrci snažili udělat ze hry pomyslné GTA. Zážitek je v první řadě akční, o bitky s nepřátelským bezdomoveckým gangem není nouze a nejsou vůbec dobré.

Souboje se omezují na jednoduché boxování, přičemž nemáte problém skolit pět zdatných chlapů vrhajících Molotovy s občasným vykrýváním ran. K tomu máte možnost používat tři typy vyzbrojených holubů (beze srandy), kde jednoho vrháte jako výbušný šuriken, druhý vyvolá obrovské tornádo schopné odpravit celou bandu nepřátel a třetí přivolá roj holubů vrhnuvší se na jednoho i více bídáků.

Zábavné je to asi pět minut, dělat to budete celou hru (takže třeba deset hodin). Už jsem zmiňoval, že můžete tlačit svůj vozík, a být tak svižnější. S plným vylepšením to znamená, že budete po městě lítat jako ve sporťáku.

Aby toho GTA stylu nebylo málo, herní mapa jako by svým vizuálem vypadla přímo z jednoho dílu slavné městské akce. Můžete tu po městě sbírat 50 pírek (a kupovat za ně svým holubům oblečky, hezké!).

Nechybí ani „zábavné“ (rozuměj ty nejnudnější) vedlejší aktivity, ať už je řeč o rozvážení bomb (na čas) pro jednoho bláznivého klauna, vrhání holubošurikenu na pohyblivé cíle (na čas), ukazování prostředníčku policistům (na čas), močení na bohaté lidi (na čas), či zabíjení plešatých civilistů (pro zpestření, na čas).

Hovadina pro youtubery

Korunu tomu všemu nasazuje příběh. Ještě jsem vám neprozradil, že váš inventář/vozík má oči a mluví. To proto, že zdejší společnost EvilWay s logem nápadně podobným společnosti PlayWay, která Bum Simulátor vydává (odvaha vývojářů nezná hranic!), provedla na vašem kamarádovi experiment a jeho duši vtělila do vozíku (čímž se krásně vysvětluje, proč vás vozík sám následuje).

Vás připravila o mozek, čímž se zase krásně vysvětluje, proč za celou hru neřeknete jediné slovo a jen žvatláte (všechny ostatní postavy ve hře jsou dabované a je, mno, ok je poslouchat?). Ale snad každá věta, kterou kdokoliv vypustí, je buď naprostá kravina, nebo necitlivá urážka, nebo vtip tak trapný, až jsem si klepal na čelo.

A když tohle všechno spojíte s tím, že se s vozíkem ženete po chodníku nadpřirozenou rychlostí, od kol vám odletují civilisté, které pak vyfuckujete a pomočíte, bojujete s bezdomovci se superschopnostmi založenými na smradu a muškách a sledujete příběh plný tolika nesmyslů, kolik je jen možné do jedné malé hry dostat, neubráníte se jedné zásadní myšlence.

Proč tahle hra vůbec vznikla? Aby se jí chytlo pár youtuberů, protože potenciál na pobavení diváků je tu veliký a třeba si některý z nich řekne: „Tak jo, tak já si to za těch 15 éček koupím.“ Jiný smysl tu popravdě nevidím, a zatímco dřív jsem říkal, že tuhle hru má možná smysl zkoušet jen za předpokladu, že se objeví v nějakém předplatném, tedy nedáte za ni cíleně své peníze, teď po dohrání bych nedoporučil snad ani to.

Respektive, po dohrání… To bych lhal, protože jsem Bum Simulator nedohrál. Někde ke konci se hra zhroutila způsobem, kdy po sobě zametla všechny stopy, připravila mě o všechny uložené pozice a na světě není dost peněz na to, abych si to dal celé znova.

Upřímně, když se tohle stalo, ulevilo se mi. Bylo to po několika hodinách, které byly zdlouhavé a zcela úmorné. Když už to několikrát vypadalo, že hra konečně skončí a já přejdu k sepsání těchto řádků, objevil se další totálně nezábavný quest, v němž je potřeba udělat něco třikrát. A pak zas. A pak zas až do zblbnutí.

Bum Simulator zkrátka není dobrá hra. Neví, čím chce být, respektive může chtít být tak akorát potravou pro youtubery, kteří s ní stráví pár hodin. Člověk, který by si ji pořídil za účelem ji hrát a dohrát, se bude nudit, bude frustrován a bude mu trapně. Tento zážitek nemůžu doporučit žádným způsobem, neospravedlní ho žádná sleva. Dejte si prostě Hoba a zapomeňte, že jste kdy slyšeli o nějakém Bum Simulatoru.