Bulletstorm

Verdikt
78

Od tvůrců Gears of War a Painkillera jsme se „překvapivě“ dočkali zběsilého mixu Gears of War a Painkillera, který příznivce těchto dvou her rozhodně neurazí. Jestli Bulletstorm někoho urazí, zcela jistě to budou odpůrci násilí ve hrách, ale takový už je život.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$9,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: People Can Fly
Vydání: 25. února 2011
Štítky: střílečka, fps, arkáda, sci-fi, akční

Polští hoši z People Can Fly udělali svým Painkillerem takový dojem na Epic Games, že jim svěřili PC konverzi Gears of War. Tou udělali na hochy mající na svědomí Unreal Engine dojem znovu, a to takový, že se je Epic rozhodl koupit. Společně se pak pustili do svého posledního veledíla Bulletstorm. Co můžeme čekat od střílečky, kterou mají na svědomí tvůrci zběsilého arkádového béčka a autoři Gears of War? Udělá na nás takový dojem, že si jejich hru koupíme, tak jako Epic koupil People Can Fly?

Na obrázcích a videích zveřejněných před vydáním vypadal Bulletstorm docela zajímavě, upoutal na sebe velkou pozornost a v neherních médiích dokonce vyvolal díky reklamním sloganům „Kill with skill“ a „Put the fun, back into gun“ poměrně značnou kontroverzi a (později de facto dementované) výkřiky psychologů, že hra glorifikuje bezuzdné zabíjení a vytváří z hráčů psychopatické zabijáky. Potenciální psychopatičtí zabijáci se tak nejspíš těšili, že se jim do rukou dostane oddechový pompézní blockbuster plný velkolepých scén, u kterého nebudou muset přemýšlet.

Nejoblíbenější hra Michaela Baye

Pokud čekáte, že Bulletstorm je zběsile arkádové béčkové Gears of War, čekáte naprosto správně. Přesně tím totiž tahle hra je. Vizuálně jsme se dočkali Gears of War, které Epic Mickey přestříkal pastelovými barvičkami. Bulletstorm se pyšní téměř „značkovou“ grafikou Epicu – postavy i příšery jsou mohutně předimenzované, zbraně vypadají jako rozbrušovačky, prostředí má mírný retro nádech a panorámata v dálce tvoří velkolepé ruiny mrakodrapů.

Na rozdíl od svého staršího a známějšího bratříčka ovšem podstatně ubylo šera, rzi a vše pokrývajícího hnědého škraloupu, který nahradil lesk chromu, sluncem zalité ulice a barvy, ze kterých někdy až bolí oči. Oproti vizuálně velice propracovanému Gears Of War působí Bulletstorm bohužel někdy taky poněkud víc odflákle. Modely postav jsou o něco víc hranaté, než je zdrávo, a ani animace obličejů není žádný zázrak. Autoři to vynahrazují bombastickými kulisami, kterými se budete pohybovat, a neustálými změnami prostředí.

Nejoblíbenější hra Uwe Bolla

Hra se překvapivě rozjíždí docela pomalu, filmově a dokonce to chvíli vypadá, že se dočkáme i jiných úkolů než: Pozabíjej hordu mutantů, ujdi sto metrů a pak pozabíjej další... Z množství dialogů by se pak dalo vyvodit, že docela velkou roli bude hrát i příběh. V okamžiku, kdy práskač, kterého hlavní hrdinové vyhodili bez skafandru do vakua, přikrauluje, zřejmě se „zadrženým dechem“, k oknu pilotní kabiny jejich kosmického korábu a umístí na něj granát, ale každému dojde, že s dějem a čímkoli byť jen vzdáleně zavánějícím logikou, si hlavu opravdu nikdo nelámal.

Nejoblíbenější hra Tomáše Řepky

Kvůli příběhu ale tuhle hru asi nikdo hrát nebude. Největším lákadlem by měly být zběsilé přestřelky s mutanty, které můžete zabíjet stovkami různých způsobů. S tímhle mají, na rozdíl od psaní příběhů, naši polští bratři poměrně velké zkušenosti. Ve skutečnosti je však Bulletstorm možná mnohem víc simulátor kopané než střílečka. Primární zbraní totiž není útočná puška-rozbrušovačka, ale vaše pravá noha, která je překvapivě mnohem účinnější než většina zbraní ve hře. Druhou nejdůležitější vraždící pomůckou je speciální elektrický bič, pomocí kterého k sobě můžete přitahovat různé, často i značně velké, předměty a především nepřátele. Palné zbraně jsou většinou jen doplňkem ke smrtícímu kombu „kovboj fotbalista“.

Běžné setkání s hordou mutantů díky tomu probíhá přibližně tak, že prásknete bičem a krásným zpomaleným letem k sobě přitáhnete nepřítele. Zatímco on se pohybuje v jakémsi bullet time, vám běží čas normálně, takže ho můžete za letu klidně oběhnout a ze strany ho svojí nohou obutou do těžké boty odkopnout do značné vzdálenosti. Ve hře se pak vyskytuje celá řada veselých objektů, po jejichž střetu s letícím nepřítelem dojde k fatální nehodě. Mutanty můžete napíchnout na kaktus či různé ocelové hroty, způsobit zkrat elektrické sítě jejich odesláním do visících kabelů, podpálit je o hořící auta či nakrmit svým zdařilým kopem masožravou květinu.

Kreativitě se meze nekladou a ke svým skopičinám můžete využívat i rozličné objekty roztroušené po okolí, jako například stánek s buřty nebo jakési jedovaté dýně. Podle toho, jak efektně nepřítele sejmete, pak dostáváte body – tzv. skillshoty. Když střelíte mutanta z flinty, je to za deset a vyplácáte na to celý zásobník. Když se vám ale podaří nepřítele vykopnout do vzduchu a pak střelit raketou do zadnice, dostanete mnohonásobně víc. Za získané body můžete následně nakupovat nové zbraně, jejich vylepšení a munici.

Zbraní je ve hře osm (včetně biče) a každá disponuje dvěma módy střelby. Bohužel, munici do toho účinnějšího musíte draze nakupovat, a tak ji moc často nevyužijete. Samotné zbraně jsou nápadité. Ve svém arzenálu najdete kupříkladu odstřelovačku, u které můžete ovládat let kulky a to až tak, že lze zatočit i o 360 stupňů. Zajímavý je i granátomet vystřelující dva granáty svázané řetězem, který se omotá okolo cíle a vy ho pak můžete manuálně odpálit...

Druhá nejlepší hra se světelnou pistolí

Levely jsou samozřejmě striktně koridorové a hra vás při postupu nenechá ani na chvilku vydechnout a jen tak se kochat, což je vzhledem k velkolepým scenériím na pozadí škoda. Drtivou většinu času vás doprovází minimálně dva parťáci, kteří sice nejsou nikterak inteligentní ani úspěšní v boji, alespoň se vám ale nepletou do cesty a nedělají potíže. Občas se jim navíc i něco povede a jejich komentáře slouží jako nápověda pro další postup nebo se aspoň snaží být vtipní. Rukopis a humor Cliffa Blezsinského se zde nezapře, někdy je to ale docela bída a nahlas se opravdu smát nebudete.

Aby to nebyla jenom monotónní řežba, snaží se autoři čas od času vytáhnout eso z rukávu v podobě velkého bosse nebo nějákého toho wow momentu. V jednu chvíli tak například budete kosit nepřátele pomocí obřího robotického dinosaura, jindy se zase proletíte ve vrtulníku, budete ve vlaku ujíždět před utrženým důlním rypadlem nebo se procházet po stěně mrakodrapu v magnetických botách. Některé z těchto nápadů jsou vynikající, občas ale působí lehce technicky nedodělaně.

Nejoblíbenější hra frustrovaných deviantů

Shrnuto a podtrženo, dočkali jsme se docela dobře a efektně zpracované oddechovky, která momentálně bude jen těžko hledat konkurenci. Je to přesně ten vymaštěný způsob zábavy, jaký nám poskytují letní hollywoodské blockbustery od Michaela Baye, s tím rozdílem, že vyšel v zimě. Nic hlubšího než bezuzdnou a lehce zvrhlou zábavu na několik večerů v něm nehledejte.

Co se kontroverzního obsahu týče, není to tak horké, jak se nám Fox News snažili nabulíkovat. Celá hra je komiksově stylizovaná a nebere se vůbec vážně, takže se rozhodně nedá označit za trenažér pro devianty, i když dvanáctiletému synkovi byste ji rozhodně kupovat neměli. Pokud chcete upustit páru po špatném dnu v práci a vyčistit si hlavu, máte rozhodně vhodného kandidáta na zabití dlouhých zimních večerů.