Broken Sword: Shadow of the Templars: Reforged

Jenže ohrnování nosu dlouho netrvalo. Generace Z už něco takového asi sotva zná, ale o stavy nouze tehdy nouze vážně nebyla. Dnešní postesk „nemám co hrát“ je v době nekonečných slev, free-to-play titulů, předplatných a rozsáhlých knihoven, ze kterých jsem dobrou polovinu zakoupených her nikdy nespustil, jen nepěkným rozmarem protknutým rozhodovací paralýzou. Tehdejší „nemám co hrát“ byl reálný problém. A požehnání v jednom, neboť se mohly často ke slovu dostat i tituly, nad kterými by mé dnešní zhýčkané já mohlo v kontextu aktuálního přebytku jen mávnout rukou.

A tak jsem po tom odloženém CDčku nakonec sáhl, Broken Sword nainstaloval a mon Dieu! Já se zamiloval! Nikoliv do tvrdohlavé Nico a jejího lahodného přízvuku. Nikoliv do místy clarkkentovského George, ale do designových a scenáristických tahů štětcem páně Cecila. Ten svoji vizi sympatické, přístupné, moderní adventury načrtl v roce 1996 tak mistrně, že by se za to nestyděl ani Renoir. A teď nemyslím tu zapomenutou českou hru z roku 2016, nýbrž francouzského malíře, jehož tvorba může v lecčem vizuální identitu mé nejoblíbenější adventury připomínat.

Nico? Nico?! Niiiiiico!

Pryč ale od snídaně veslařů a pojďme k snídani George Stobbarta. Přesněji k jeho ranní kávě na překvapivě klidné zahrádce pařížské kavárny. Netrvá dlouho a George namísto lahodné Etiopie na jazyku polechtá výbušnina na celém těle. A dobrodružství může začít tím, čím ho tvůrci rozšířili ve verzi Director’s Cut, tedy speciálním prologem Nico.

Akorát že vůbec. Z nějakého důvodu tu máme totiž čest s předělávkou jen a pouze původní hry, nikoliv její rozšířené verze. Ta debutovala na mobilech v roce 2010 a přidala sympatický prolog s Nico v hlavní roli. Těžko říct proč, ale v Reforged jsme o prolog ochuzeni, a tak se začíná rovnou u kavárny, jako za starých časů. Nijak zásadně to sice nevadí, bez prologu se žít dá, ale je to škoda.

Právě prolog dodával Director’s Cut nejen o pár desítek minut delší hratelnost (Broken Sword není žádný macek, dohráno můžete mít za dvě odpoledne), ale především košatější kontext. Představil nám mnohem lépe postavu investigativní novinářky, nastínil příběh, navnadil na intriky, templáře a vůbec dodal hře další narativní vrstvu. A hlavně byl zábavný svými dialogy, puzzly i novými lokacemi.

4K, AI a hezky česky?

Inu, s prologem se tentokrát musíme rozloučit a spokojit se jen a pouze s původní, byť výrazně hezčí verzí hry. Broken Sword - Shadow of the Templars: Reforged se totiž může pochlubit 4K rozlišením, které původní osobitý styl posouvá zase o kus dál. Nádherná, původně ručně kreslená grafika tak ve své nově překreslené podobě díky generativní umělé inteligenci vyniká víc než kdy dřív. Už si totiž nemusíte domýšlet, co se schovává v tomhle koutu rozpixelované scény, co že je to támhle za oknem - a vůbec při nahánění pixelů netřeba mžourat očima.

Tohle je přesně ten Broken Sword, který si pamatujete, nikoliv ten, který jste hráli. Ztrácí hra kvůli nové hyper detailní grafice něco ze svého rozpixelovaného kouzla? Možná. Je to hezčí? Rozhodně!

Když se totiž nově procházíte ulicemi Paříže, máte pocit, jako byste vstoupili do obrazu, který najednou ožil. Francouzské uličky jsou ještě malebnější, irský venkov bujnější a temné kouty temnější. A byt Nico vypadá lépe, než jak jsem si ho pamatoval. Všechna vylepšení navíc dokonale respektují původní vizuální estetiku a zachovávají ručně kreslenou vřelou přímočarost. Broken Sword je tak stejně okouzlující jako kdysi a my, pamětníci původního titulu, si můžeme oddechnout – vizuální kouzlo zůstalo.

Staronový Broken Sword na vás ale zaútočí hned na několika frontách. Video vás trkne do očí hned, zatímco audio polahodí ušním bubínkům hned vzápětí. Původní hudba Barringtona Phelounga je dodnes ikonická, k tématu hry se skvěle hodí a popravdě slyšet dnes jemné, podmanivé melodie soundtracku podtrhující místní dobrodružství je jako najít dávno ztracené album. Nově zrestaurovaný hudební doprovod vás jednoduše obklopí, vtáhne do příběhu a nepustí.

Jen jsem se místy musel podivovat nad malinko nekonzistentním audio mixem, kdy se najednou spustila jedna vrstva hudebního podkresu výrazně hlasitěji než ta předchozí. Občas jsem měl tak problém pořádně slyšet dialogy, nicméně to jednak není nic zásadního, a hlavně šel problém snadno „opravit“ mírným stažením hlasitosti hudby v nastavení.

Broken Sword: Shadow of the Templars – Reforged se také chlubí jednou zajímavou prvotinou – mělo by jít o vůbec první digitální verzi hry, která obsahuje profesionální český překlad ve formě titulků. To je jistě chvályhodné, na druhou stranu nic není bez chyb a jakkoliv mi obecně překlad přišel velice povedený (katastrofa na úrovni Deus Ex: Mankind Divided to není ani náhodou), nemohl jsem si nevšimnout hned několika zvláštních specifik.

Jeden příklad za všechny: George v anglickém originále komentuje výlohu s vystaveným dámským oblečením a doplňky tak, že tam jsou dámské šaty a „women’s stuff.“ Jenže v titulcích se píše, že tam jsou jen dámské šaty a, cituji, „další nepotřebné ptákoviny“. Chyba překladu? Absence kontroly a testování? Spiknutí patriarchátu? Nebo snad moje přecitlivělost na detaily?

V nové verzi jest přítomna i nová nápověda, kterou já osobně vždycky vítám bez ohledu na žánr či obtížnost. Za mě je vždycky lepší, když si můžu problém vyřešit přímo ve hře, než abych lovil řešení po všech internetových čertech. Nápověda vám může označovat lidi, místa a vůbec směr, kterým se máte vydat, ale mnohem užitečnější mi přijdou drobná vylepšení z ranku oblíbené disciplíny quality of life, jako například zešednutí už zbytečné dialogové možnosti.

Nechybí samozřejmě ani možnost libovolně přepínat mezi původní a novou verzí, stejně jako můžete libovolně zapínat a vypínat ono moderní nastavení. Možnosti lze mimochodem i kombinovat, tudíž můžete hrát třeba v původní grafice, ale se zapnutými herními vychytávkami.

Stará klasika nerezaví

Broken Sword je jedna z mých nejoblíbenějších her a já jsem si tenhle návrat k adventurní klasice náramně užil. Možná moje růžové brýle za ty roky pořád ještě nevybledly, možná ze mě mluví příliš velká nostalgie, ale myslím, že Broken Sword funguje dodnes. Příběhově, dialogy, puzzly, postavami, vizuálem i celou příjemnou atmosférou se sympatickým nádechem lehce uchopitelného tajemna.

A díky novým audiovizuálním i hratelnostním vylepšením je tahle žánrová klasika nejen že přístupná, ale i lehce stravitelná. Jak pro nás pamětníky, tak, dovolil bych si odhadovat, i pro nové publikum. Velká škoda onoho prologu a možná by Reforged slušel třeba i nějaký ten audio komentář tvůrců, pohled do zákulisí vývoje nebo jednoduše jakékoliv bonusové materiály. Takhle sice nedostáváme kdovíjak komplexní balíček nostalgie v novém balení s hromadou cinkrlátek navíc, ale jinak jde o poctivý remake, který za hřích určitě stojí.