Brigador

Veselo jako na pouti 

Když se v Brigador strhne mela, na obrazovce to svítí jako o pouti. Ze světelných efektů od hromadné střelby až oči přecházejí. Kolikrát to v izometrické grafice vypadá jako při finální bitvě v nějaké futuristické real-time strategii. Brigador je ale samozřejmě čistá akce, navíc pořádně zběsilá! Charakterizuje ji často strhující chaos, ve kterém jsou kromě dobrého postřehu zapotřebí i silné nervy.

Kouzlo Brigador tkví bezesporu v tom, jak protichůdné nálady dokáže vytvořit. Jednou se hra snaží v člověku zažehnout pocit neohroženosti, jindy zase čirou bezradnost. Už pouhé kráčení mecha skrze zdi paneláků imponuje - když obr dupne, v železobetonu to chrupne. Co když ale na druhé straně číhá téměř nekonečně velká armáda?

Stále lepší útočná technika, kterou si dopřáváte za peníze vydělané splněnými misemi, vám dopřeje  vyšší palebnou sílu, kvalitnější obranu i pohyb. Protivníků ze smyšleného světa Solo Nombre, kde se děj akce odehrává, je ale opravdu mnoho. V křiklavém nepoměru sil je totiž tak trochu zvrácené kouzlo celé hry.

Usazeni v útrobách válečného mecha, tanku či vznášedla, stojíte jako obrněný Jirásek „proti všem“. A nejenom to -  čím hrozivěji vypadáte, tím lačněji se na vás všichni vrhají. Nepřátele jsou nejen nevyčerpatelní, ale zároveň se umějí modernizovat. Jde o trest za veskrze bezohledné cíle vašich akcí, ve kterých jde hlavně o to vše postřílet, zničit a prostě nemít slitování.

Těžko na bojišti 

Brigador je opravdu nečekaně náročná hra. V technicistně laděných mapách s futuristickými městy a industriálními zónami bude každé vámi řízené monstrum předem odsouzeno k smrti, pokud nedokážete dokonale využít všech jeho vlastností a okolních vlivů. Protože je hra velmi komplexní, k úspěchu či nezdaru se připočítává takřka cokoliv od přírodních podmínek (k útěku či krytí) až po vlastnosti žoldáka, který váš stroj právě řídí.

Variabilita Brigador s vysokou herní obtížností přímo souvisí. Je určitě fajn vybírat si z desítek různých bestií s odlišnými parametry a možnostmi pestrého dovybavení, nicméně zkoordinovat v akci jejich pohyb, střelbu, krytí a taktické chování, je pokaždé velká výzva.

Každý prostředek se ve hře chová jinak. Vznášedla se rychle vyhýbají střelám, mechové dokáží dupnutím ničit své okolí a tanky v rychlosti cokoliv probourají. Různorodě ale reagují i protivníci. Přitom nejde ani tak o to vyznat se v protichůdných parametrech různých útočných a obranných systémů. To, co staví laťku obtížnosti hry vysoko, je překvapivě úplně obyčejné ovládání pohybu.

Pokud hodláte proti desítkám nepřátel útočit například ze vzduchu, čeká vás ještě vcelku zvládnutelný pohyb na principu stranových úkroků (úletů), a tím pádem i relativně logické útočení. Jakmile se však posadíte do něčeho, co šlape či jezdí, smiřte se s odděleným mířením a pohybem, což je zpočátku opravdu peklo.

Princip odděleného ovládání znáte asi z válečných her. Když jede tank, střílet může na jakoukoliv stranu, což je obrovská výhoda, ale i riziko, protože se ve vyhrocené chvíli můžete nechtěně rozjet jinam. V izometrické grafice Brigador je manévrování ještě složitější. Robot či tank se častokrát vydávají na nechtěné výlety, zbytečně couvají a uhýbají, zkrátka „šijí“ silnice jako opilí a tropí hlouposti.

Kvůli komplikovanějšímu ovládání mají stroje doslova sebedestrukční sklony. Jsou situace, kdy místo aby se vytratily z vřavy, třeba za pomoci kouřového granátu, vyjedou naopak přímo před hlavně soupeřů. Špatný manévr je samozřejmě vždy vaše chyba, ovšem smířit se s tím, že se pohybové minely stanou na určitý čas pevnou součástí herní obtížnosti, nemusí být každému po chuti.

Zdrojem mírné frustrace je také nemožnost ukládat herní postup. Budete kvůli tomu vystaveni častému opakování poměrně dlouhých levelů, a na nervy vám kvůli tomu poleze i překvapivá zranitelnost strojů od okolního prostředí. Přimotat se k vybuchující struktuře není ve hře nic neobvyklého, přitom to znamená zopakovat si klidně poslední půlhodinu hraní. Vzhledem k tomu, že díky destrukce-lačnému enginu vybuchuje opravdu kdeco, pěkně si zanadáváte.

Stále zvyšující se kvalita 

Vysoká obtížnost a zpočátku krkolomné ovládání nicméně nemohou mít vliv na celkové dojmy z hraní. Kvalita Brigador je v téměř každém ohledu vysoká a autoři ze Stellar Jockeys svoji hru průběžně zdokonalují novým obsahem a balancováním dílčích parametrů. Brigador je zkrátka řemeslně dobře postavené dílo s obrovským citem pro detail, což se pozná nejen na slušné zásobě kampaňových a volných misích, ale i na celé plejádě malých detailů, které hru v mnoha ohledech šperkují.

Pokud jde o drobnosti, které šikovně dotvářejí celek, za vypíchnutí stojí ty, které průběžně mění tempo hry a činí jednotlivé „války robotů“ maximálně atraktivními. Potěší hlavně proměnlivá umělá inteligence nepřátel, která prochází nahodilými fázemi klidu a pozdvižení, kdy snižuje, respektive dramaticky zvyšuje svoji agresivitu. Spouštěčem těchto okamžiků je samozřejmě opět sám hráč, na kterého umělá inteligence průběžně reaguje.

Bez zajímavosti není ani samotný bojový systém s perfektní možností seberealizace. Do svých misí si můžete vybírat nejen mezi různými typy a podtypy strojů a volit jim různou výbavu od laserů až po kanony, ale přímo v průběhu akce lze lavírovat i mezi typy útoků. Volit se dá mezi přímou palbou a ostřelováním po vzdušné křivce, čemuž hra chytře přizpůsobuje interface. Je vážně zábava sledovat, jak se surová akce díky ostřelování mění v soutěž na přesnost. Je to jako když se na válečné slony posadí lučištníci.

Elegantní spojení různých vlastností je pro Brigador charakteristické. Hra umí ladně spojit taktiku s drsností a je vidět, že se dovedně inspirovala v herní historii. Brigador je stejně povedená jako ty nejlepší izometrické akce z devadesátých let. Díky průběžné péči se navíc může chlubit obrovským množstvím herních voleb a obsahu, což přináší nejen možnost příjemného experimentování, ale hlavně dlouhotrvající zábavu. Jen s tím ovládáním a obtížností autoři možná přestřelili. Na obojí si však rádi zvyknete.