Brány Skeldalu (mobilní verze)
Oldchooleři, retrofilové, RPG pozitivní a neználci do pozoru! Brány Skeldalu se vám servírují na dotyková zařízení jako připomínka české herní historie. A to je dobře.
Krokovací dungeon Brány Skeldalu je v českém prostředí zajímavý fenomén. Po čtyřech letech vývoje vyšla hra roku 1998 do světa, kterému kralovaly trojrozměrné střílečky s plynulým pohybem. A dungeony? Pro hráče byly dávno odepsané. Nešlo o nic převratného a dokonce ani o první českou hru svého druhu. Přesto Brány Skeldalu vzbudily na domácím trhu nemalý ohlas.
Možná proto, že vycházely z práce oblíbených žánrových specialistů SSI, Silmarils nebo Westwood, ale i kvůli spolupráci designéra Jindřicha Rohlíka s redakčním kolektivem časopisu Ikarie. Minulý rok, tedy po patnácti letech, se Rohlík přihlásil na crowdfundingové službě Startovač s žádostí o 180 000 korun, které chtěl použít na vývoj remaku Bran Skeldalu pro dotykové telefony a tablety. A vyšlo to.
Jak Jindřich Rohlík k sto osmdesáti tisícům přišel, jsme psali před několika měsíci. Práce na remaku zabrala Rohlíkovi téměř pět měsíců, Brány Skeldalu nedávno vyšly pro Android a iOS. A podle dohody uzavřené mezi startovači a Rohlíkem je hra k dispozici zdarma pro všechny. Kvalita, legendární statut a samozřejmě nulová cena přinutila během premiérových dní kolem deseti tisíc lidí, aby se vypravili na ostrov Rohenland porazit zlé mágy, kteří plánují... Inu, něco strašlivého.
Jedna ku jedné
Konverze staré hry pro novou hardwarovou architekturu nebyla jednoduchá. Rohlík musel povolat do zbraně původního programátora Ondřeje Nováka, který mu pomohl s úpravou kódu pro procesory ARM v mobilních zařízeních. Žádný ze zásahů do programového jádra se však neprojevil na hratelnosti. Brány Skeldalu jsou stále tou samou hrou jako před patnácti lety. Rytmus pohybu a soubojů zůstává stejný a dokonce nepřijdete ani o známou chybu-zásek s hádankou v Bílé věži. Jde tedy o konverzi jedna ku jedné, alespoň co se atmosféry týče.
Opakující se textury, nekonečná a fádní bludiště, naklonovaní nepřátelé s hrstkou animací... Ať už to zní modernímu hráči jakkoliv strašlivě, Brány Skeldalu jsou i přes zastaralost pořád tou samou krokovací radostí. Zajímavé je, že kromě systémových kompromisů (textury) nepůsobí grafika zastarale.
Komiksová stylizace nepřátel a převod do vyššího rozlišení ustály test času a mohly by se klidně objevit v současné hře (kdy navíc polovina produkce na tablety a chytré telefony cíleně vypadá, jako by vznikla před dvaceti lety). Na Skeldal se po většinu času dobře dívá. Jak se ale hraje?
Je to složité...
Největším problémem při konverzi libovolné PC nebo konzolové hry na telefony či tablety je bezesporu ovládání. U starých her, které spoléhaly na množství kláves a myš, je převod ještě složitější. Brány Skeldalu nejsou výjimkou a bylo zjevné, že oproti originálu musí být ovládání výrazně upraveno pro dotyky.
Řešením je nový typ grafického rozhraní, který všechny důležité akce zobrazuje jako velké ikony po krajích obrazovky a samotný pohyb po herním světě je ovladatelný buď skrz směrovou hvězdici v pravém spodním rohu, nebo s pomocí celé obrazovky, na kterou se promítnou velké šipky. Nejde o úplně ideální řešení, ale pro tento druh hry je zřejmě nejlepší možné - po čase si na ovládání navyknete.
Během hraní se objevují vtipné relikty („stiskněte Enter“), někdy přehlédnuté záležitosti (možná je chyba na mém stroji, ale nepodařilo se mi vyvolat okno pro psaní částky při smlouvání v obchodech). Celkově je však konverze vzhledem k anoncovanému doslovnému převedení dobře zvládnutá. To ovšem neznamená, že by to nebyl boj.
Zvyk je proradná košile
Boj je možná slabé slovo, v úvodu je to spíše válka. Nejen tahový soubojový systém, kdysi lehce pochopitelný, se vzpírá návykům vycvičeným evolucí ovládání. Zejména pro ty, kteří se třeba na sklonku dvacátého století narodili, jde o solidní výtěr očí octovou houbou. Než pořádně pochopíte, jak to celé funguje, tak mnohokrát zabloudíte nebo stejně tolikrát zemřete. Nenechte se ale odradit. Monumentální příběh, souboje a hádanky, které se ve Skeldalu skrývají, jsou stále záživné a vydrží na mnoho a mnoho hodin.
Vedlejším efektem „absolutně věrné konverze“ je také obtížná hratelnost na chytrých telefonech s menšími displeji. Vzhledem k tomu, že grafická podoba je stále stejná, zůstávají některá dotyková místa nebo odpovědi v konverzacích titěrné. Mnohokrát se na ně prostě netrefíte a omylem stisknete něco jiného nebo vypadnete z dialogu. Majitelé tabletů vrásky mít nebudou, jejich zařízení je pro Brány ideální.
Dlouho jsem přemýšlel, jak k Branám Skeldalu na dotykových platformách přistupovat. Neměl Rohlík optimalizovat a aktualizovat zastaralé prvky? Ne, řekl jsem si nakonec. Jednak to neměl v plánu, a pak by tím atmosféru původní hry poničil.
Brány Skeldalu jsou sondou do české herní historie, snahou o její zachování i pro generace, které nezažily éru dungeonů, nebo nikdy k nejznámějšímu českému krokovacímu RPG nepřičichly. Tablety a chytré telefony se skrz pečlivou zakonzervovanost programového kódu stávají strojem času, který vás přenese do určité doby a celé tažení můžete s trochou skřípění zubů a námahy znovu prožít.