Bohemian Killing

Verdikt
50

Bohemian Kiling je nevybroušený diamant, protože geniální myšlenka se nedočkala odpovídajícího zpracování. Jinak výborně vypointovaná a atmosférická adventura hřeší na skromný obsah a sebezničující touhu se opakovat.

Počítač

WindowsWindows

12,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

12,99 €Steam

Další informace

Výrobce: The Moonwalls
Vydání: 21. července 2016
Štítky: horor, thriller, krimi, psychologický, explorativní, adventura

Pod rouškou sladkého večera se v Paříži stala vražda. Kdo za ni bude pykat? Rozhodne soud! Avšak pozor, klasická detektivní adventura vás v Bohemian Killing nečeká. Autoři z polského studia The Moonwalls roztočili kolo nápadů a výsledkem je mimořádně originální dílo. Zahrajete si přímo za pachatele vraždy, snažícího se obalamutit soud lživou výpovědí, která vzniká samotným hraním. Tahle adventura nemá připravený scénář. Příběh kráčí tam, kam zrovna chcete, což je fantastická myšlenka. Naneštěstí to ale kvůli nešikovnému zpracování není až taková zábava, jak by se dalo čekat.

Kdo je vlastně vrah?

Sarkasticky vzato, soudnictví není o hledání pravdy, ale o boji argumentů. Řečeno slovy klasika: „Ten, kdo před soudem prohraje, nemá úplně nepravdu, a ten kdo vyhraje, nemá úplně pravdu…“ Spravedlnost je vlastně takové skóre právnického utkání, ve kterém vítězí lépe připravení, a právě to chce sdělit i Bohemian Killing.

V roli zámožného pařížského designéra Alfreda Ethona se ocitnete před tribunálem za vraždu služky Marie Capetové, ale ze soudní síně nakonec můžete vyjít s čistým štítem. Stačí přítomné dokonale přesvědčit, že vrahem nejste, ačkoliv vás původně usvědčovalo mnoho důkazů. Hra zkrátka pravdu nehledá, ale v tom tkví její nesporné kouzlo. Zní to strašně, ale lhát a manipulovat může být docela zábava.

Skryté napětí

Soudní drama se odehrává v Paříži koncem 19. století. Příběhové pozadí je v Bohemian Killing opravdu významné. Po nočním dešti se v kalužích Montmartru totiž zrcadlí svět plný kontrastů. Ve Francii převzala moc na úkor šlechty skutečná občanská společnost a starý životní styl úpí pod tlakem moderny.

Jenomže ani s Eiffelovou věží v zádech, symbolem nové doby, kterou ještě nestihla pokrýt patina, se stejně lidé nenadechli k úplné svobodě. Pod pláštíkem rovnosti kvete v beztřídní společnosti rasismus i sociální neklid a soud s výstředním a bohatým umělcem, který je ke všemu romského původu (parisian gypsy), ztělesňuje vše, pro co země tiše pláče.

Ethonovi by podle jeho vlastních slov chtěl skoro každý Pařížan zakroutit krkem. Jeho případ, a zrovna tak i samotný příběh, tedy nutně získávají hlubší podstatu. Přestože je Ethon opravdu vrahem (Marii Capetovou zabije hned v úvodním filmečku), složitost jeho sociálního postavení mu přisuzuje i roli obětního beránka, čehož u přelíčení využije až hanba.

Co na to gilotina?

Díky mnoha herním možnostem a rozhodnutím můžete nakonec Ethonův čin bagatelizovat, ospravedlnit nebo dokonce věrohodně popřít, a gilotina jako symbol zahnívajících pořádků zůstane nepoužitá. Ethon se dočká možná krátkého vězení, ale možná bude i zcela očištěn. Záleží na vás, kam až budete schopní zajít v právnických kličkách a rafinovanosti.

Prostředky, kterými se Ethon hájí, každopádně nejsou vůbec šlechetné. On a jeho právník, to je pakt lží, nepravd, změněných výpovědí, nečekaných svědků a zpochybněných posudků. Bohemian Killing ztělesňuje spravedlnost opravdu v tom nejpragmatičtějším, a tedy dosti ohavném, právnickém ražení, což je samozřejmě z čistě herního hlediska mimořádně atraktivní. V otázce rozuzlení děje hra neklade takřka žádné mantinely, což je paráda.

Dobrý nápad, chaotická realizace

V Bohemina Killing dopadne vždycky vše tak, jak sami chcete. Respektive podle verdiktu, ke kterému můžete soud nasměrovat. Ve hře tedy neexistuje předpřipravený scénář - děj i pointa se „za pochodu“ formují každičkou akcí, kterou provedete. Teoreticky jde o geniální techniku vyprávění, nicméně postupně začnete pochybovat. Vyvářet příběh simultánně s hraním je sice skvělý nápad, ovšem celkové zpracování hry za tím pokulhává. Bohužel.

Hratelnost působí především zpočátku dosti chaoticky. Hra v rychlém a nesrozumitelném sledu střídá dvě časové roviny - v přítomnosti hrdina vypovídá před soudem a v retrospektivní části tuto svoji výpověď fyzicky rekonstruuje. Když má tedy ve vlastní prospěch popsat, co se stalo osudné noci, kdy se zastavil v jistém hotelovém apartmá, v němž pak našli mrtvou Capetovou, pohybuje se v jakýchsi reálných vzpomínkách, činí v nich různá rozhodnutí a skládá vlastní verzi události, které soud ve finále může i nemusí uvěřit. Je to úžasný herní prvek, který má ale jednu zásadní vadu. Nebudete tomu, přinejmenším zpočátku, vůbec rozumět.

Velká svoboda

Na jednu stranu hře nelze upřít naprostou svobodu jednání a rozhodování. Pokud chcete, můžete se na celou obhajobu vykašlat a zápletku utnout tím, že si půjdete lehnout a celý čin prospíte, čemuž soud neuvěří a pošle Ethona na gilotinu. Stejně tak ale můžete rozehrát koncert zajímavých událostí.

Můžete například doložit, že jste na místě činu ani nebyli a stali se obětí spiknutí, nebo že jste zabíjeli v sebeobraně a podobně. Tím vším můžete utéci smrti z lopaty, lépe řečeno z nabroušeného ostří, jenomže časem se objeví další velký problém. Jakmile konečně pochopíte smysl obou realit, čeká vás ubíjející stereotyp z neustálého opakování.

Hra je na kolovrátkové hratelnosti bohužel založená. S novými a novými pokusy se lze přiblížit k ideální příběhové linii, jenomže nekonečná repetice je příčinou obrovského znechucení. Prakticky vše se ve hře do zblbnutí objevuje znovu a znovu - prostřihy do soudní síně, cutscény, dialogy i samotné prostředí, v němž budete střídat dva nebo tři ubohé interiéry a jednu ulici. Navíc každý krok a každou akci doprovází Ethonův komentář, který zní pořád stejně. Snad si domyslíte, jak protivné je několik hodin ono žbrblání poslouchat.

Přijde čas a Bohemian Killing se vám znelíbí. Geniální myšlenka vyprchá a najednou se hra začne jevit jako malá, ubohá a primitivní. Při tom zpočátku se zdá, jako by v ní bylo nekonečno možností. Vůbec netušíte, jak mozaiku akcí poskládat, jak efektivně zpochybňovat tvrzení obžaloby, jak si pohrávat s časem i sledem událostí, ale bohužel, je to jen první dojem. Počet herních variant a akcí ve skutečnosti narazí brzy na svůj strop - velmi skromná až prostinká je celá hra. Největším šokem asi je, že samotná kampaň trvá na jedno čisté zahrání přibližně hodinu. Neúspěšné pokusy jsou pochopitelně ještě mnohem kratší.

Nelineární, ale předvídatelná

Po pár hodinách hraní, kdy už získáte přehled o toku událostí a důležitých akcích, které je třeba vykonat, se dostanete do fáze, kdy kvůli rychlému přeskakování z jedné části mapky do druhé budete ze všeho nejčastěji zírat na nahrávací obrazovky a odvyprávíte nazpaměť většinu Ethonových keců. To je moment, kdy se hra navzdory své koncepční nelinearitě stane naopak neskonale předvídatelnou, nudnou a také otravnou. A vy přijdete o motivaci pokračovat dál.

Stojí zato vrhnout se znovu do stejného případu? Stojí zato si posté vyslechnout Ethona a vidět stejné situace jen kvůli něčemu, co by mohlo být nové? Ano i ne. Bohemian Killing je nutné ocenit a vyzkoušet už proto, že se jí žádná hra nepodobá. Na druhou stranu ale vše, co hlavní myšlenku pohání, příliš nefunguje. Tahle adventura je úžasná i prokletá zároveň. Je originální, atmosférická, ale jen zdánlivě komplexní a příliš kolovrátková. Zkrátka děsivě rozporuplná.