Blocks That Matter

Opilí úspěchem 

Příběh se (ostatně jako celá hra) snaží být poctou starým hrám. Sleduje proto dvojici "herních legend", jistého Alexeje a Markuse, které před vydáním jejich nového a tajemného projektu unesou mafiáni a odvlečou je kamsi do lesů (alespoň si to máme myslet). Jedinou nadějí na únik dvojice je právě jejich projekt. Nejde totiž o hru, nýbrž o revolučního robota Tetrobota, protagonistu a vašeho avatara v Blocks That Matter.

Netřeba dodávat, že podobná zápletka nekonkuruje aspirantům na Oscary za původní scénář a Nobelovy ceny za literaturu. Nic na tom nemění, že děj z dnešního pohledu slouží jako stroj času, co vede do éry, kdy byl úspěch Minecraftu ještě v živé paměti a všichni byli paf z možností nezávislého vývoje.

Krom několika hlášek však slovní přestřelky mezi oběma charaktery (a později i příchozím "záporákem") bohužel nenabízí ani přehršle humoru nebo nápaditých narážek a vtípků. Co více, dialogové scény sloužící k vyprávění příběhu se objevují výhradně v úvodu levelů a jsou proto po čase spíše otravné. Hra vám je s oblibou střílí před obličej i při opakování kola po několikanásobné smrti Tetrobota. Scény lze sice přeskočit, podesáté se však už opravdu nechcete dívat na mírně trapné zbožšťování tvůrců Tetrisu a Minecraftu… 

Ale nešť. O příběh opravdu nejde. Blocks That Matter totiž především nabízejí nápaditě povedenou puzzle plošinovku v provedení, které je nečekaně návykové.

Pravidlo čtyř 

V základu je Blocks That Matter zcela tradiční puzzle plošinovka –  jako Tetrobot v 2D pohledu lozíte z levelu do levelu, hopsáte po plošinkách, prorážíte si cestu částečně zničitelným prostředím a vyhýbáte se nepřátelům - hra neobsahuje zbraně, ačkoliv občas lze potvory zlikvidovat pomocí fyziky. To celé ve snaze dojít do exitu a proces opakovat v kole dalším. Jako pocta Minecraftu však hra obsahuje i budovatelskou nástavbu – možnost některé čtverečky nejen likvidovat a sbírat je tak do zásoby, ale následně je i umisťovat.

Krom logických možností, třeba stavění přechodů mezi plošinkami, mají bloky i jednoduché fyzikální vlastnosti: dřevo hoří, led taje, písek se sype. Vzájemnou kombinací bloků je tak možné na dálku detonovat bedýnky s TNT, posouvat kostky do kýžených mezer a provádět další skopičiny. I stavění bloků má však svá pevná pravidla.

Alfou a omegou hratelnosti Blocks That Matter je tedy především možnost sázet najednou pouhé čtyři bloky. Ani o jeden více, ani o jeden méně. Rébusy tak vyvstávají ze skutečnosti, že level designéři hráči naservírují jenom omezenou paletu čtverečků – obtížnost je pak dána nutností mezi nimi najít správnou kombinaci. Jednou to znamená pochopit, že se po vás chce zabít slimáky padajícími pískovými bloky, jindy zase zničit nedostupnou bednu s TNT postavením dřevěných bedýnek k lávové spršce.

Ani málo, ani moc

Variací je sice o fous více, podstatné však je, že jich hra servíruje „tak akorát“, aby hráče nemátla záplavou nových prvků, ale zároveň ho nenudila přemírou nudy. A v tom se naplno projevuje mimořádně povedený level design, který zvedá hodnocení hry více než cokoliv jiného. Hře díky tomu nechybí ani znovuhratelnost – do základního exitu lze většinou dojít relativně snadno, sebrat ale zároveň i bonusový blok odemykající bonusové bločky, je však o poznání náročnější kousek.

Snad jedinou výtkou k celému konceptu je absence "savepointů" a občasná možnost všechno nezvratně podělat – za začátku kola vyplýtvat špatný čtvereček, skočit do špatné jámy nebo nemít při vyhýbání se nepřátelům dostatečně rychlé reflexy. Díky vysoké plynulosti hry a kratším kolům to však povětšinou není zásadní problém.

Blocks That Matter by si rozhodně zasloužila mnohem větší mediální otisk než řada jiných indie plošinovek.