Blightstone
Nadějná nová tahovka rozhodně dokáže zaujmout, je nicméně jasné, že hotovou hru před sebou zatím nemáme.
Blightstone je nejnovějším přírůstkem na přeplněném poli roguelitových taktických tahovek. Konkurence je veliká a Blightstone však definitivně nevyniká originalitou či revolučním přístupem. Zaujmout ale dokáže a upřímně by byla škoda, kdyby hra v současné nabídce zapadla (a je smutné vidět, jak jí výhradně čínští hráči srážejí hodnocení na Steamu).
Hra svým zasazením neobjevuje Ameriku. Světu zase jednou hrozí zkáza a vy jste ti obyčejní hrdinové, kteří ji mohou zvrátit. Počítá se s vaším nezdarem, takže je s pomocí magie a přediva času vysvětlené, že se o nemožné pokoušíte pořád dokola, a dokonce vaše opakované snažení komentují i bossové.
Nijak zvlášť novátorská je i myšlenka zkaženosti, která prostupuje světem i samotnými hrdiny. Titulní blight, tedy něco jako prokletí, sněť a podobně, mění ráz krajiny i osobnost člověka a vy si musíte dát dobrý pozor, abyste nebyli zkaženi příliš.
Potenciál, zejména ten zatím nevyužitý
Ale podobně jako blight je i spousta dalších systémů hry v aktuálním předběžném přístupu jen naznačená a postrádají potřebnou hloubku. Vysoká míra zkaženosti u postavy totiž momentálně může jen za vyšší pravděpodobnost zlých událostí, kdy kupříkladu pomatený hrdina během táboření přijde o všechny smysly a připraví skupinu o vzácné zdroje.
Funguje to herně i tematicky, ale zatím opravdu jen povrchově a reálně to není něco, co byste ve hře museli nějak víc řešit. To samé platí i o zmíněných zdrojích. Potýkáte se tu například se dřívím, bylinami, pivem, jídlem či součástkami, které mají sympatické dvojí využití.
Jednak je při táboření na konci dnů používáte k táborovým akcím (bylinky vyléčí postavu, pivko zbaví postavy kousku nákazy, dřívím posílíte táborák a snížíte tak šanci na špatné události…) a jednak je konkrétní hrdinové používají na své nejsilnější akce, například hraničář vyrobí ze součástek past. Ale opět platí, že úplně nejde trpět nedostatkem a než si odemknete postavy, které pro své akce zdroje využívají, máte jich vyloženě přebytek.
Nicméně Blightstone je i přesto zábavná hra, a to díky samotným soubojům. Ve velmi klasickém roguelite duchu si z přehledové mapy volíte cestu skrze setkání, která pak po jednom odehráváte. Většinou jsou to právě boje. Narazit můžet ale i na obchodníky, nebo náhodná setkání s jednoduchou volbou, z nichž jedna vede k boji a druhá k zisku předmětu.
Bohužel možností je zatím opravdu zoufale málo, a protože hrou budete procházet znova a znova od začátku, rychle se naučíte, co dělá to které rozhodnutí a snadno toho využijete ve svůj prospěch. Nicméně to nepůsobí jako úmyslná taktická volba od vývojářů, ale čistě jako rychle vyčerpaná otrava vycházející z trestuhodně prázdné hry.
Očaruj, zmlať, postřílej, polej svěcenou vodou
První souboje se bohužel po maximálně dvou hodinách stanou otravnou překážkou, kde už neztratíte ani s jedním hrdinou jediný život, ale přeskočit je nelze. V pozdějších bojích je hra naopak velmi příjemně tuhá a požaduje po vás znát veškeré možnosti hrdinů a využívat je na 100 %.
S kouzelníkem tak kupříkladu vytvoříte pouto mezi dvěma nepřáteli a veškeré poškození způsobené jednomu je v poloviční míře udělené druhému. Případně si libovolně vyčarujete zeď, která nejenže zastavuje nepřátele, ale zároveň posiluje vaše střely, které skrz ni proletí.
Bojiště jsou příjemně fyzická, takže mohutný ranař nemusí jen rozdávat pěsti, ale dokáže se do nepřátel rozeběhnout a jako kuželky je odrážet jednoho od druhého a všechny tím zásadně zranit. Případně může nepřítele rovnou popadnout a hodit. Když ho takto vrhnete ze skály, máte o jednu starost míň.
Hraničář zase může šípem trefit výbušný barel a způsobit pořádné plošné zranění, zatímco komanduje svého věrného psa, který v řadách nepřátel rozdává krvácení. Mimochodem, každý hrdina je smrtelný a není možné ho v rámci jednoho runu oživit – právě s výjimkou psů. Ti tedy také umírají, ale pokud vám přežije postava, může si během táboření v lesích ochočit nového…
K tomu si ještě můžete různými cestami odemknout druidku a kněze, který nepřátele zraňuje svými náboženskými útoky, což platí zejména na démonické nepřátele. Ano, pracuje se tu s typy útoků, kdy například za deště se hodí elektrické útoky, na nepřátele v trávě zase oheň. Nicméně postavy mají sotva schopností jako na prstech jedné ruky a není moc možností, jak se dostat k elementárním skill§m, takže se zatím jedná jen o další nevyužitý systém.
Šperk se (ne)musí chránit
A hlavní je vždy ochránit krystal zvaný Earthglass, který je nezbytný k poražení titulní hrozby, jehož zničením končí i vaše hra. Naštěstí není nečinný, ale může sám útočit, léčit vás, a dokonce si ho vylepšujete. Na papíře to znělo moc dobře, ale jen v několika případech jsem prohrál právě proto, že byl kystal zničen. Většinou mi nepřátelé dřív zabili celou partu a o šutr nejevili velký zájem, což je potom opět vyloženě nevyužitý mechanismus.
Tahové souboje jsou ale i tak díky tomu všemu plné taktiky a nikdy mě vyloženě nezačaly nudit (vyjma těch prvních, které po čase postrádají jakékoliv nebezpečí). Tedy až na ty boss fighty, které v současném buildu nejsou zrovna nápadité ani správně vyvážené. Ve hře je totiž daleko snazší porazit jednoho bosse, než si poradit se skupinkou dvaceti kostlivců v běžném setkání.
Z tohoto hlediska má hra hodně co ladit, a stejně tak tempo. Na jednu stranu vítám skvělý nápad vytvářet díky náhodným událostem zkratky v síti setkání, díky kterým se rychleji dostanete k bossovi, a tedy pravděpodobně i s více životy. Na druhou stranu dohrát hru v aktuální podobě vám zabere zhruba čtyři až pět hodin.
Můžete hrát dál díky grindovacímu systému, který trvale zlepšuje vaše možnosti, ale finálního bosse už jste jednou porazili, takže se jisté kouzlo se vytrácí. Nehledě na již tolikrát opakovaný chudý obsah, který už po čtyřech hodinách nepřekvapuje.
Blightstone ve finále počítá s více akty, ale v předběžném přístupu se prostě nejedná o záležitost na desítky hodin, což je i není škoda. Budu se zkrátka těšit na plnou hru a do té doby si ji tolik neohraju.
Za co si ale ode mě hra zaslouží ničím nezhaněnou pochvalu, je vizuální prezentace. Kreslený styl je jednoduše nádherný, a i v posledních hodinách mě hra byla ještě trochu schopná překvapovat lokacemi, jejichž pestrobarevnost a taková hřejivá příjemnost mi jednoduše kouzlily úsměv na tváři. Tady mají tvůrci více méně hotovo a grafickou stránkou si mě získali.
Blightstone teď není vyloženou peckou, kterou nutně musíte mít, ale potenciál tu je. Souboje jsou zábavné, hrdinové opravdu různorodí a ztrátu každého pocítíte. Nicméně obsahu je pomálu na úplně všech frontách a pokud se nesmíříte s faktem, že za pět hodin budete hledat novou hru, pak předběžný přístup přeskočte a počkejte si na plnou verzi. Určitě bych ale Blightstone, být vámi, měl tak či tak v hledáčku.
