Blackwood Crossing

Příběh z vlaku

Blackwood Crossing patří k adventurám, u kterých se vše podřizuje jedné myšlence. Tak jako u What Remains of Edith Finch, i zde se obsah stává zároveň formou, protože dojemnému příběhu o rodinné tragédii tvůrci ušili na míru jak herní mechaniky, včetně ovládání, tak i rozsah celého díla. S tím vším se ale hra tak docela nemůže chlubit. Na jednu stranu přináší skvělé zážitky pro milovníky promyšlených zápletek, ale zároveň zklame ostatní, kteří od her očekávají i něco víc, zvláště větší interaktivitu a trvanlivost.

V přímém porovnání s What Remains of Edith Finch bohužel Blackwood Crossing prohrává. Její námět, byť bezesporu velmi silný, není zas až tak dokonalý, aby omluvil limity všech dalších herních vlastností. Především rekordně krátkou, sotva hodinovou, „stopáž,“ která prostě zklame, protože, než se nadechnete, je po hře.

Od všeho jenom trochu

Vůbec nepřekvapí, že v adventuře s velmi sevřenými mantinely (hra je krátká i na poměry dílů z epizodických sérií) nezbyl prostor pro poutavější hratelnost. Zatímco Edith Finchovou z již zmíněné konkurenční hry vede herní mapou doslova zhmotnělý příběh, Scarlett z Blackwood Crossing si jen drobně pohrává s dialogy a než se příběh uzavře, stihne splnit už jen pár obligátních úkolů typu „přines-podej“.

Nad stručnost obsahu se naštěstí můžete povznést a vnímat Blackwood Crossing pouze jako nádherné slohové cvičení na téma rodinných vztahů. Příběh je kouzelně vyprávěn dvěma dětmi, ve kterých se rafinovaně spojila nezletilá hravost s tragičností. V těle dospívající slečny hledáte nový vztah k mladšímu bratrovi, který se shodou emotivních okolností celé rodině odcizí. Jak, to už raději neprozradíme.

Tvůrci ze studia PaperSeven LTD se projevili jako zdatní vypravěči, když místy humorný, ale většinou dojemný scénář vyplnili jinotaji, různými významy i časovými rovinami. Scarlett se kupříkladu setkává s lidmi ve zvířecích maskách, kteří na začátku působí až děsivě. Realita často přechází ve virtuální vzpomínky a obligátní cesta vlakem, ve kterém se celý příběh odehrává, se brzy promění v podivuhodný výlet. Takřka z každého vagonu vystoupit do snového světa, například v podobě romantického pobřeží, nebo dětské chatky v koruně stromu.

S jinotaji souvisí nejednoznačnost celého děje, ve kterém si hráč často není jistý, zda Scarlett opravdu hledá bratra, rodiče nebo samu sebe. Stejně tak dumáte, zda tragičnost, ke které příběh spěje, zůstává pouze symbolickým vyjádřením komplikovaného dospívání, nebo má skutečně mrazivý základ v lidském neštěstí. Každopádně, stojí za to hltat každou myšlenku hry, ve které díky tomu není hluché místo.

Dialogová spojovačka

V některých pasážích příběh přeci jen doplnila jinak nevýrazná hratelnost. Většinou je to ve chvíli, kdy Scarlett interaktivně zpovídá postavy a hledá mezi jejich odpověďmi pojítka, která ji ve formě rébusů posouvají kupředu v ději a ve hře samotné. Působivá je též forma, v jaké je hádanka několikrát zakomponovaná. Nazvat by se dala „živým obrazem“ jako z Cimrmana, ve kterém postavy uvíznou v určitých pozicích a reagují jen lehce. I když s postavou „váhajícího nepojištěnce“, který se vždy dívá vaším směrem, se nakonec nesetkáte.

Živé obrazy bohužel jen krátce naznačí svůj potenciál a herní mechanika obecně nestihne nic převratného nabídnout. Po herní stránce působí Blackwood Crossing opravdu spíše jako malá ukázka autorského talentu. Je škoda, že se kromě pouhých několika dialogových „spojovaček“ nedočkáte ničeho podobně elegantního a všechny další úkoly se omezí na pouhou donášku předmětů na určitá místa. Tato „kurýrní“ činnost navíc podléhá nepružné úkolové struktuře, v níž jsou konkrétní předměty aktivní pouze v daných situacích, takže třeba nůžky může slečna bráškovi přinést, až když si o ně sám řekne, byť kolem nich předtím několikrát prošla.

Trocha krkolomnosti do kroku

Schematičnost úkolů si klade za cíl neodpoutávat hráče od působení příběhu. K intenzivním prožitkům ostatně nabádá i pomalé tempo hry, při kterém je opravdu čas přemýšlet. Důsledkem toho však Scarlett kráčí mapou ještě pomaleji než Edith v té své, což je opravdu na hranici snesitelnosti. Její krok navíc autoři doplnili o mírné pohupování a zpožděné reakce, což způsobuje ne zrovna příjemné pocity nemotornosti. Naštěstí, přesnou interakci s prostředím v Blackwood Crossing opravdu nevyužijete.

Menší nedokonalosti se objevují také v grafickém zpracování. Hra rozhodně není tak vizuálně dokonalá, a už vůbec ne rozsáhlá, aby si mohla dovolit kolísavé snímkování obrazu na jakékoliv nastavení detailů. Naštěstí tu ale nenajdete jakékoliv jiné nedostatky, bugy a technické problémy. Ostatně, nic jiného než dokonalou technickou funkčnost od hodinové hry ani nelze čekat.

V Blackwood Crossing jednoznačně zvítězila myšlenka nad hratelností, což má vedle nesporných pozitiv i nepříjemné důsledky. Příběh bohužel není natolik dokonalý, aby dokázal plně ospravedlnit povrchnost ostatních součástí hry. Milovníky atraktivních zápletek nová adventura bezesporu zaujme, ale dokonalou příběhovou adventurou Blackwood Crossing opravdu není. Pořád je to ale prostá hra s velmi poutavým příběhem, u níž se nenudíte. To ani nejde stihnout.