Blacktail

Blacktail, debut polského studia The Parasight, vás vezme na čarovnou výpravu napříč důvěrně známými evropskými pohádkami a slovanským folklórem. A je to paráda.

Z pohádky do pohádky

Blacktail se naprosto famózně inspiruje v lidových pověstech a dává jim vlastní imaginativní podobu, která výborně balancuje mezi pohádkovou naivitou a temnou syrovostí. Při putování kouzelnou krajinou napříč čtyřmi ročními obdobími narazíte na chaloupku na kuří noze, zakleté ropuchy, které čekají na polibek, mrtvé duše ztracených dětí a cestou vás bude provázet černý kocour v doprovodu dalších fantaskních tvorů.

Zatímco se snažíte odkrýt tajemné zmizení dětí a znepokojivou hrozbu čarodějnice v lese, odvíjí se před vámi příběh, který jako by vypadl z pera Pohádek bratří Grimmů. Folklórní atmosféru navíc doplňuje skvěle napsaný almanach, který sbírá informace o prokletých netvorech, kouzelných místech a čarodějných lektvarech. A pro našince je celá hra s českými titulky.

K lesu zády, ke mně vchodem!

Svět Blacktail kromě zajímavého zasazení naprosto boduje tím, jak je navržený a jak vypadá. Hraje oslnivými barvami, láká tajemnými zákoutími a postavami, které vyráží dech svým kreativním ztvárněním. Na cestách například narazíte na zubatý vak, který kváká jako žába, nebo vám cestu zkříží houbový zbojník s kloboukem hřibu ve tvaru rytíře, nebo třeba bájný drak, u kterého se nakonec ukáže, že nejde o tradiční oheň dštící šupinatou potvoru, ale spíše nenasytného jedlíka.

Blacktail připomíná, že indie hry nemusí spoléhat na pixel art, že můžou nabízet regulérní otevřené světy, na které jsme zvyklí z produkce velkých studií. A navíc je může být i zábava objevovat! Hrou lze proběhnout za zhruba šest hodin, nic vám nebrání jít jako Jeníček s Mařenkou po drobtech k hlavnímu cíli. Připravíte se ale o spoustu výborného obsahu a zajímavých míst. Tu můžete minout gnollí vesnici, jinde se na kopci tyčí pavučinou opředený starý mlýn, támhle se zase skupina trpaslíků srocuje u tajemného rituálu.

Za každé takto odhalené a prozkoumané místo vás hra odmění – nejčastěji najdete vzácnou surovinu, které se používají k odemykání nových schopností, nebo svitek, který vás naučí tajné techniky, či si odemknete zajímavý zápis v almanachu. To vše se přitom obejde bez hloupých otazníků na minimapě, protože svět láká k prolézání křížem krážem už jen svým vizuálním zpracováním. 

Čáry máry, hokus pokus

Pod umělecky velmi nápaditou grafickou stránkou se skrývá moderní akční hra. Yaga, vyzbrojená lukem a sadou speciálních šípů, které mohou například zpomalit nebo otrávit nepřátele, se k tomu naučí i pár kouzel, míchat lektvary a může se směle vydat mydlit vodníky a víly.

Je ale potřeba říct, že zatímco svět, příběh a explorace jsou naprosto špičkové, o soubojovém systému to už tvrdit nemohu. Ovládání je těžkopádné, nepřátelé na doporučenou obtížnost vydrží příliš mnoho poškození, jsou o fous rychlejší než vy a Yagu zadupou do země pár ranami.

Kvůli tomu, kolik toho nepřátelé snesou, musíte během soubojů skrz kolečko se zbraněmi neustále vyrábět nové šípy (podobně jako například v sérii Horizon) a metod, jak se uprostřed boje léčit, je poskrovnu. Když k tomu přidáte manuální systém checkpointů, kvůli kterému při smrti můžete přijít o dlouhé minuty postupu, vznikne vám z akčních pasáží něco poněkud nevábného. Naštěstí hra sama nabízí jednoduché řešení, které bych doporučil i vám – hrát na „příběhovou“ obtížnost. Není to žádná ostuda a souboje to dělá o úroveň zábavnější.

Zlo prohrává a dobro žije

Blacktail dále provází zajímavý systém morálky. Yaga se během putování malebnou krajinou svými činy může přiklonit ke světlu nebo temnotě tím, jak se vypořádá s kouzelnými tvory v nesnázích. Pokud například narazíte na roztomilého ježečka, který se snaží po stromě vydrápat k jablku, můžete mu za pár bodů k dobru pomoci ovoce sestřelit… nebo naopak jako správný psychopat šíp poslat mezi bodliny, ukončit trápení hladového savce a pocítit pošťouchnutí ke straně temna.

Stejně tak potkáte třeba despotickou mravenčí královnu, která chce v čele hmyzí armády nastolit světovou krutovládu. Nebo pana larvu, který se naopak snaží členovcům zamezit v jejich destruktivním tažení. Jak a komu pomůžete, z vás postupně dělá buď ochránkyni lesa, nebo teror, před kterým se třese vše živé.

Upřednostnění jedné ze dvou stran morální mince pak odemyká speciální schopnosti a rozhodně bych doporučil se k jednomu stylu zavázat. Cesta neutrality je totiž cesta bez bonusů a zajímavých odměn. Ostatně pohádky vždy byly o boji dobra se zlem. Vy si ale v Blacktail můžete vybrat, jak tento konkrétní příběh dopadne.

Za sedmero horami a sedmero řekami

Při hraní Blacktail jsem často vzpomínal na skvělé What Remains of Edith Finch. Obě hry mají společné jednak poutavé vyprávění příběhu, jednak si hrají s interaktivním médiem videohry jako takovým a místy boří hranice žánrů. V případě Blacktail to rozhodně není tak často, ale i tady narazíte na krátké pasáže a minihry, které najednou akční adventuru z pohledu první osoby přetvoří v… něco jiného, co nebudu vyzrazovat.

Magické dobrodružství navíc skvěle podbarvuje hudba silně založená na smyčcích a ženských vokálech a v neposlední řadě také emotivní dabing a scénář. Výborně jsou napsány téměř všechny rozhovory, ať už to jsou dialogy mezi Yagou a tajemným hlasem, který ji provází příběhem, nebo některé ze zástupu vedlejších postav. Z replik lze slyšet, že do toho dabéři dávají úplně všechno. A jen taková okultní zajímavost: Jednu z postav dabuje Nergal, frontman polské extrémní metalové kapely Behemoth.

A žili šťastně až do smrti?

Blacktail je skvělou ukázkou toho, že „artová“ hra může být skutečně hrou. Že přes veškeré výtvarno se nemusí zapomínat na interaktivitu a hraní samotné, že se otevřený svět dá naservírovat natolik poutavě, že k jeho prozkoumávání nepotřebujete banální fetch questy a stovky ikonek na minimapě.

Pro tuzemské hráče je určitě lákadlem i pevné zakotvení ve slovanském folkloru a syrových evropských pověstech. Blacktail je zkrátka fantaskní dobrodružství, které se sousedům z The Parasight povedlo na výbornou.