Black Desert Online

Verdikt
85

Známé MMORPG narostlo do nevídaných rozměrů a nabízí neskutečné množství obsahu

Počítač

WindowsWindows

Steam

Další informace

Výrobce: Pearl Abyss
Vydání: 3. března 2016
Štítky: third person, mmo, otevřený svět, multiplayer, fantasy, akční, rpg

Některá úsloví a pořekadla se bezesporu zakládají na pravdě. Kdo kdy zkusil upéct koláče, jistě bez vytáček přizná, že bez práce to nejde. Kdo hulákal v lese (nedělejte to), fyzika ho pravděpodobně nezklamala a dočkal se ozvěny. Ale je mi líto, „blesk nikdy neuhodí dvakrát do stejného místa“ je nonsens na úrovni placaté Země, ještěrů ve vládě a čipů ve vakcínách. Minimálně pokud se to místo jmenuje Black Desert, protože do něj elektrický výboj mého zájmu udeřil už asi popáté.

Inu stalo se. Sice už vážně nemůžu drtit snahu o nový předmět šestnáct hodin denně jak blahé paměti v Lineage 2 (ale nakonec mi ten Bow of Peril mimochodem opravdu vypadl), ale přistihl jsem se, že mě ta hodinka dvě v Black Desertu vlastně docela naplňuje.

Což je upřímně s podivem. V téhle hře jsem totiž nechal takové kvantum času, že když ono číslo někde zmíním, lidé se se shovívavým úsměvem ptají, jestli bych náhodou nechtěl zvážit odbornou pomoc. Měla by mi tudíž připadat už dávno ohraná a nezábavná. Jenže mě stále baví.

Black Desert je na tom mimořádně dobře. Nebál bych se dokonce vzletného prohlášení: „Nejlíp, co kdy byl.“ Dal jsem si zhruba dvouletou pauzu a hra během ní učinila mílové kroky, až člověka napadá, jestli se náhodou neprostřídali lidé ve vedení, protože logičtější, konzistentnější a sebevědomější přístup ke změnám docela bije do očí v porovnání s chaosem, který vládl před lety.

Což se mimochodem neodráží jen na mém osobním zážitku, ale i zdravé hráčské základně – hra má na Steamu okolo 30 tisíc současně hrajících lidí, přičemž ve špičce ji nejvíc hrálo 60 tisíc dobrodruhů.

Reálný počet bude ale v obou případech výrazně vyšší, jelikož Black Desert dorazila na Steam až docela dlouho po vydání a podstatná část komunity proto hraje přes původní launcher. Pro ukázku poměru je to ale docela vypovídající údaj – hra se může pochlubit 50% udržením hráčů. Co by za to v dali Amazonu, aby na tom byl tak dobře New World.

Hladší hra

Ne, na úplném jádru hry se samozřejmě nezměnilo nic: Black Desert je pořád především grindovačka. Pokud vás grind bytostně odpuzuje, není co řešit. Jestli ho ale ho nepovažujete za sprosté slovo, vězte, že Black Desert ho umí velmi, ale velmi dobře.

Společným jmenovatelem nové designové filozofie se přitom zdá být vcelku prozaický a uhlazenější hráčský zážitek. Za poslední dva roky přibylo neskutečné množství menších i větších změn a věcí, které jsou tak příjemné, že si na ně okamžitě zvyknete a do týdne nechápete, jak jste celé ty dlouhé roky mohli hrát bez nich.

Například do inventáře všech postav máte nyní přístup odkudkoliv a můžete si podat jakýkoliv předmět. Dřív jste se kvůli tomu museli přihlásit na onu kýženou postavu, dojet ke skladišti, tam věc odhodit, přehlásit se zpátky, opět dojet k tomu samému skladišti a vyzvednout si ji. Zdánlivě maličká změna, která v součtu ušetří hodiny času.

A za funkci „najdi předmět“, kam stačí zadat část jména hledané věci a hra prošmejdí komplet všechny inventáře a všechna skladiště, mám chuť vývojáři, který ji vymyslel, vlepit hudlana. Obzvlášť, když si nalezenou věc opět můžete podat do batohu přímo z výsledků vyhledávání a není potřeba kamkoliv jezdit nebo přepínat do jiného menu.

Zapomenout nesmíme ani na novou questovou linku, která po dokončení propojí všechna skladiště a k materiálu z jednoho města tak máte bezproblémový přístup třeba i na druhém konci světa. Také přibylo rychlé cestování, byť v poměrně omezené formě – v každém regionu najdete jeden portál, mezi nimiž se lze přesunout. Není to zadarmo, ale i tak portály opět nesmírně šetří čas, protože dřív jste museli všude pěkně pěšky. A svět Black Desertu opravdu není žádný drobeček.

Samozřejmě to není všechno, rovnováha hratelných tříd je například lepší, než bývala (ačkoliv o úplné dokonalosti se samozřejmě bavit nemůžeme). Daleko příjemnější je třeba i práce s krystaly. Už totiž nejsou zasazené v jednotlivých kusech zbroje, ale v samostatné nabídce, která vás nechá je libovolně přepínat za letu či používat stejné krystaly na více postavách naráz. Což je opravdu sametová pohoda ve srovnání s předchozím řešením.

Hra je rovněž výrazně vstřícnější k nováčkům a nově příchozí dobrodruhy vcelku rychle oblékne do snesitelné výbavy, aby se rok nemuseli jen všem dívat na záda. Tedy ne že by snad stačilo začít hrát a člověk by se okamžitě mohl ohodit jako veteráni, co v Black Desertu nechali celá léta, to by ostatně nebylo fér. Ale všimné do začátku rozhodně potěší.

Osamělý ráj

Změn by se dala vypočítat celá hejna, ale přesto si nejsem jistý, zda by si mě hra dokázala i po těch letech opět získat, kdyby nenabídla ještě jednu naprosto zásadní novinku: Privátní instanci Marni’s Realm, díky níž se můžete na hodinu asociálně uzavřít do svého vlastního světa, kam nikdo jiný nemůže, a nerušeně farmařit.

Názory na tenhle mechanismus se napříč komunitou docela různí. Jedni argumentují, že soukromé instance zabíjejí PvP obsah, jiní si novinku nemůžou vynachválit. A já osobně mám chuť ztéci nebesa, ukradnout jim modř a složit ji k nohám vývojáře, který prosadil, že Marni’s Realm dostaneme i v západní verzi hry. Původně se totiž plánoval jen doma v Koreji.

Ne, že bych se snad úplně stranil konfliktu s ostatními hráči, ale chci se mu věnovat, když na něj mám náladu. Fakt, že na vás může kdykoliv kdokoliv zaútočit, když zrovna soupeříte s monstry a PvP je v ten moment opravdu to poslední, na co jste zvědaví, jsem upřímně nenáviděl. Sbohem, prokletá minulosti, vítej, privátní instance, kde se nemusím neustále ohlížet přes rameno a čekat, kdy na mě vyskočí nadrženec z houští.

Jak už jsem naznačil, Marni nenabízí úplně neomezené poustevnictví. Osobní instance trvá hodinu a pak se musí hodinu nabíjet, než ji můžete použít znovu. I tak se ale jedná o mechanismus, díky němuž mě Black Desert jako celek baví víc než kdy dřív.

Zem úsvitu

Black Desertu už táhne na osm let (to to letí!) a nejspíš nikdo proto neprodělá šok samým překvapením, když se dozví, že nabízí impozantní porci obsahu. Jak už padlo výše: V jádru se sice pořád jedná o různé druhy grindu, ale... Je jich tolik! Desítky zón k vraždění monster, které už se dávno neomezuje jen na tupé běhání dokolečka dokola. Snad stovky míst, kde se dá něco sbírat, těžit, sekat dříví, lovit zvěř a podobně (včetně nových miniher). K tomu připočtěte bohatý námořní obsah s lodním obchodem i bojem s oceánskými běsy, šlechtění koní, lov pokladů, crafting, tucty hratelných hrdinů, přepracovanou alchymii... Šlo by zkrátka pokračovat ještě velmi dlouho.

Přibyly i nové světadíly. Třeba zem věčné zimy a relativně nedávno i zaoceánská Říše ranního svitu, kterou najdete tam, kde nejodhodlanější mořeplavci po zdolání margorijského oceánu kdysi objevili přístav Ratt. Ten už nyní neexistuje, místo něj připlujete... do Koreje. Nový světadíl je jednoznačná poklona domovině tvůrců, což vůbec nevadí, protože by na něm jeden oči nechal. Však se podívejte sami, upoutávka je ke zhlédnutí výše.

Jedná se o prakticky výhradně příběhovou zónu, tedy bez bojových oblastí, což tvůrcům povolilo otěže, když se při tvarování země nemuseli ohlížet na to, aby nabízela dost velké plochy k bitvě. Výsledek? Vytvořili nejpůsobivější krajinný reliéf za celých osm let existence hry. Přenádherné bambusové lesy zdobí úpatí divoce strmých hor, jež téměř soupeří o to, která dřív dosáhne až k oblakům. Za každou soutěskou vezme dech impozantní výhled na zátoky i křivolaká údolí a mezi tím vším vesničky v moři šarlatových květů, kam by se jeden bez zaváhání odstěhoval. Paráda!

Spolu se „skorokoreou“ dorazil i nový režim Black Shrine, v němž můžete změřit síly se zhruba tuctem sólových bossů se sedmi úrovněmi obtížnosti. Je sice nutné připustit, že u náročných soubojů s řadou komplexních mechanismů umí zdejší engine občas malinko klopýtnout, jelikož na nic podobného od začátku nebyl stavěný, ale přesto se jedná o další zajímavé ozvláštnění a změnu tempa, která obohacuje už tak kolosální množství obsahu.

Suma sumárum

Zážitek je po letech vstřícnější a ve srovnání s prvními roky také citelně jednodušší. Nezaměňujte však podobné prohlášení se „snadný“. Získat snesitelnou výbavu trvá nyní měsíce, ne roky, ale pokud máte zálusk na ty úplně nejlepší kousky, pořád se jedná o úkol pro jedince s jistou mírou vrozeného masochismu.

Hra má stále o parník nejlepší soubojový systém, jaký jsem kdy v MMO viděl, a hlavně se hraje daleko příjemněji než kdy dřív. Víte, Black Desert jsem měl osobně vždycky rád, ale moc dobře jsem si uvědomoval, že se jedná o titul pro vcelku specifické hráče a s všeobecným doporučením bych proto byl ještě před několika lety docela opatrný. V současném stavu už bych se ale vůbec nebál hru nabídnout každému, kdo má rád onlinovky a nezalije ho studený pot u představy grindu.