Bientôt l’été
Poetika i estetika francouzské nové vlny přetavená do melancholické virtuální reality, ve které můžete i nemusíte zažít výjimečná setkání.
Další informace
Výrobce: | Tale of Tales |
Vydání: | 6. února 2013 |
Štítky: | experiment, indie hra, poetická, adventura |
Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět.
Nepřestali jste číst? Très bien, můžeme si povídat, což není vůbec od věci, když tématem bude komunikace samotná. Už recenze je vlastně komunikace, byť v tomhle případě nepřímá: nemůžeme slyšet, vidět, ani odečíst z výrazu tváře, co vaše myšlenky říkají na ty naše, přetavené do slov a frází. Z množiny možných vybíráme takové, kterými chceme co možná nejpřesněji vyjádřit, jak daná hra působila. A právě tady se roviny Bientôt l'été a její recenze kouzelně prolínají.
Když hru spustíte, ocitnete se po výběru svého avatara na pláži, simulované virtuální realitou vaší hibernační komory. Není podstatné, jaký se píše rok, ani že ve skutečnosti visíte kdesi v kosmickém prostoru. Do prázdnoty pláže, nad kterou se poflakují racci, občas vstoupí náhodný objekt: klavír, trajekt v dálce, mrtvé tělo psa. Fragmenty paměti? Podstatná jsou jen slova a fráze symbolizované šachovými figurkami, padajícími nevysvětlitelně z nebe.
Když se k moři obrátíte zády, uvidíte dům. Někdy jen malý pobřežní domek, jindy honosné sídlo, a někdy se v něm svítí a jindy ne. Rozsvícené světlo znamená, že uvnitř čeká další hráč. Na co? Třeba na vás, i když to ještě neví a nemůže vědět. Dům ukrývá kavárnu přístupnou i zadarmo z webu, ve které se potkávají muž a žena a mohou spolu u sklenky vína mluvit právě slovy a frázemi, nasbíranými z pláže.
Od druhého hráče vás kromě anonymity dělí ještě šachovnice, na kterou můžete libovolně sázet nalezené figurky. Můžete si taky nalít sklenici červeného vína nebo zapálit cigaretu. Pokud vám schází hudba, je k dispozici skromný jukebox francouzských písniček - jak jinak než o lásce.
Kavárna funguje na tahy a je na vás, jestli ten svůj naplníte nějakou akcí nebo mlčením. Pokud se rozhodnete mluvit, bude to slovy francouzské spisovatelky a scénáristky Marguerite Duras: vše vyřčené pochází z jejích knížek a také z filmu Hirošima, má láska, ke kterému napsala scénář. Co to znamená v praxi? Že i banální konstatování tu zní tíživě, ať už ho pronese muž nebo žena. Durasová byla mistryně nevyřčeného a pokud se u stolu potkáte s někým, kdo se tuhle „hru na osudové setkání“ rozhodl doopravdy hrát, otevírá se prostor emotivním situacím v kulisách cizího jazyka a všudypřítomné melancholie. Že nejsou doopravdy? A která hra je?
Na každý pád jde o situace podmíněné jednak přítomností druhého hráče (kavárna bývá často prázdná), ale hlavně nasbíráním dostatečného počtu frází. Zkraje hry jich máte zoufale málo, a i když sdílet s někým mlčení může být zážitek sám o sobě, dotyčného zároveň nevidíte a tím pádem jde o prachobyčejné natahování času. Bientôt l'été tak balancuje na hraně něčeho a ničeho: to něco dokáže být velice silné, to nic je příliš nijaké, aby s ním člověk trávil čas třeba jen pro meditativní náladu opuštěné pláže.
Přesně takhle to ústřední autorská dvojice, která za hrou stojí, chtěla. A dovedeme si představit, jak trpěli při programování jasně definovaných ovládacích prvků - bývaly časy, kdy se Tale of Tales s jakoukoli formou uživatelské vstřícnosti vůbec nezahazovali a například v působivé Fatale bylo rozklíčování jejího ovládání nedílnou součástí celého zážitku. Radikály podobného střihu ale potřebuje každé médium a hry, jakožto médium v mnoha ohledech vyhnívající, je potřebuje tuplovaně.
To není a nemá být propustka z vězení zodpovědnosti za design vlastní hry, ale konstatování, že i ty nejnezvyklejší pokusy mají svůj zásadní smysl zvlášť v případě, kdy obsahují momenty skutečné poezie. A ta nebývá jen pózou nebo rozmarem, jak mají tendenci myslet si lidé pustí na duchu: nejenom pro návštěvníky kaváren může být poezie životní nutností.