Beautiful Desolation

Afrika naruby

Píše se rok 1976. Jednoho dne prudce zesílí vítr a zvedne se prach. Na obloze se objeví monstrózní předmět, o kterém lidstvo brzy mluví jako o „návštěvě z vesmíru“. Pouze jeden neuvěří – Mark Leslie, investigativní novinář z Jihoafrické republiky.

Po dlouhých deseti letech přemluví Mark bratra Dona, zkušeného pilota, aby společně zvedli krovky a zblízka prozkoumali objekt, který považuje za vládní spiknutí. Odvážné proniknutí do srdce záhady ale brzy nabere nečekaný kurs.

V záři oslepujících záblesků se oba muži přesouvají do zcela jiné reality. Ta tam je honba za senzací, po zbytek hry se Mark s Donem snaží uniknout ze světa, o kterém zjistí, že je dalekou, a ne zrovna lichotivou budoucností lidstva. Odhalí ale přeci jen i podstatu záhadného úkazu na obloze?

Postřehy odjinud

Tvůrci z The Brotherhood Games vyvíjeli svoji novou hru jako duchovní pokračovatelku povedené adventury Stasis, nicméně u Beautiful Desolation nesmíte dát na první dojem. Vždyť zpočátku hra vypadá dokonce jako herní alternativa k filmovému trháku Příchozí (jen bez Příchozích).

Později Beautiful Desolation vyvolává vzpomínky na některé slavné dobrodružné hry. V myšlence a výtvarnosti s grácií dostojí svému názvu a kombinuje krásu se zkázou, zrovna tak jako dvě různé časové roviny. 

Přestože jde tedy o adventuru bez RPG prvků, v izometrické grafice a se skupinou dobrodruhů na spletité cestě dramatickým prostředím jako by odkazovala na Fallout, Planescape: Torment a další klasická RPG dobrodružství z přelomu tisíciletí.

Kouzlo kontrastů

Na pozadí postapokalyptické vize budoucnosti vznikly ve hře vyprahlé lokace s rezavějícími hangáry, sklady a celkově zdevastovanou architekturou, která se ale střídá se žlučovitou a spíše středověce vyhlížející exotikou v podobě temných krčem, rituálních doupat a jiných, někdy až satanisticky vyzdobených lokací s nádechem Afriky.

Směs protichůdných námětů se promítá také do vybavení a samozřejmě i postav, které na svých cestách potkáte. Pokud jde o technologii, nejčastěji se vám do rukou dostane cosi, co by se dalo označit jako hi-tech z popelnice.

Jakýsi druh technického rustikálu umí zařídit věci, které my, lidé současnosti, ještě nedokážeme nebo neznáme, například teleportaci, ale většinou vypadá jako poklad z krabičky naší babičky a ovládá se zrezlými páčkami.

Také v postavách se srdnatě bijí kontrasty reprezentující styl, který sami autoři onálepkovali jako „tribal punk“. Vedle éterických duchů, starých šamanů a fantasy bojovníků žijí své mrzké životy i nejrůznější roboti a kyborgové.

Výstřednost nadevše

Postupem času vůbec nepřekvapí, že se jednou z ústředních postav vaší družiny stane plechový pes s ženským hlasem a robotickým mozkem, který si téměř uvědomuje sám sebe. To je opravdu kouzelné ve chvílích, kdy si „dáma“ přičupne a zadní nohou se podrbe za uchem anebo udělá ještě něco mnohem intimnějšího.

Na NPC postavách se tvůrci vyřádili jak po stránce vzhledové, tak duševní. V Beautiful Desolation jako by normalita byla trestným činem, a tak všemu dominuje výstřednost. Hemžit se to kolem vás bude schizofreniky a blázny, nicméně některým byla dána do vínku i jistá dávka inteligence.

Výraznější postavy se často stylizují do role vůdců nejrůznějších klanů a sekt. S některými lze dokonce konzultovat své myšlenky a možná jejich názory ovlivní vaše další putování, které se přibližně po třetině kampaně stává příjemně nelineárním, s celou řadou alternativních rozhodnutí a rozuzlení.

Na cestě od čerta k ďáblu

Postupem času budete do jednotlivých lokací mapy vstupovat libovolně pomocí teleportačních bran, čímž hra vzpomíná na legendární cestování mezi sférami v Planescape: Torment (pomiňme, že tam nebyl pohyb zcela svobodný).

Po stránce herních mechanik nicméně Beautiful Desolation zůstává klasickou adventurou. Akce je v ní téměř zcela nahrazena silou dialogů, zkušenostní systém je zastoupen sběrem a kombinováním předmětů a místo praktikování magie budete řešit logické rébusy. Také hrdinská družina je spíše katalyzátorem pro příběhové vyprávění, než aby sloužila například ke sdílení dovedností.

Jelikož hnacím motorem hry je příběh, není její celková obtížnost příliš vysoká. Hodně se ale nacestujete, což má zjevné vedlejší účinky. Teleportaci autoři skoro až zneužili k tvorbě mnoha malicherných úkolů ve stylu „přines tamto a dostaneš ono“ a po nemalou část hry se z vás stane kurýr zboží a informací.

Ve hře se dokonce vyskytnou úkoly, při kterých kvůli jednomu dialogu přeletíte celou mapu tam a zase zpátky. Jako by Beautiful Desolation mělo být skutečně v nějaké prvotní fáze vývoje RPG hrou zasypanou klasickými questy, ale autoři si to nakonec rozmysleli.

Na hře se raději snažte ocenit její všeobjímající myšlenku a atmosféru, nikoliv herní mechaniky. Ostatně také k uživatelskému rozhraní je možno mít výhrady. Chybí například přehledný deníček úkolů, místo kterého ve hře funguje záznam dialogů, ale mezi nimi se pochopitelně klíčové informace hledají obtížněji.

Nedokonalá je také kontextová grafika hry. K většině interaktivních předmětů nebo indicií se musíte nejprve dostatečně přiblížit a teprve pak na ně reagovat. To vyžaduje více kliků myší, než je v podobných hrách nutné. Nemluvě o pixelhuntingu, který způsobuje, že se spousta poměrně důležitých předmětů v lokaci snadno přehlédne. Trochu toho komfortu bychom si snad zasloužili.

Beautiful Desolation vás vrhne do víru protikladů. Donutí vás zamyslet se nad životem a seznámí vás s bizarními názory na něj. Také vám zamotá hlavu v podivuhodných situacích, například když hlavní hrdinové vidí sebe samotné v budoucnosti. Zkrátka a dobře, na volné inspiraci odjinud vznikl pozoruhodný portrét dystopické budoucnosti a výborná, přestože ne zcela dokonalá adventura.