Bayonetta 2

Pokud dáte této latexové tanečnici šanci, důrazně vám doporučujeme pořádné nadechnutí. Opravdu zhluboka. Bayonetta totiž nebude nijak dlouho otálet a vrhne vás do víru akce, ze kterého vás vytrhnou jen závěrečné titulky, křečovitá bolest v palci, nebo zmodrání obličeje v důsledku nedostatku kyslíku.

Jako většina příběhů začíná i ten Bayonettin nevinně na nákupech. Hezká holka se prostě musí líbit za každou cenu a chudák italský mafián Enzo ponížil na pouhopouhého podržtašku. Ale nebojte. Na scénu záhy dorazí kamarádka Jeanne, se kterou se věci dají do skutečně šíleného pohybu.

Na co čekáš? Do mě!

Hektická akce nastupuje prakticky okamžitě a je téměř nerušena zbytečným vysvětlováním pravidel. Chceš střílet? Zmáčkni X. Bouchej ypsilonem, kopej áčkem a uhýbej zeterkem… Prostě mačkejte čudlíky dle svého nejlepšího uvážení a sledujte tu nádhernou akci na obrazovce.

Tvůrci úvod opravdu nepodcenili. Na křídlech stíhačky kličkujete mezi mrakodrapy, zatímco dáváte pořádnou nakládačku nebeským bytostem, nasloucháte akční hudbě a sem tam se začervenáte, když na vás hlavní hrdinka mrkne, vzdychne či předvede něco podobně dráždivého. Tento mix lascivnosti, epičnosti a bombasticky pojaté akce nastavuje laťku tak vysoko, že se obáváte zbytku hry – buď nadšení brzy odpadne, nebo vás jeho míra zničí.

Naštěstí se stane to druhé. Tempo zůstává po celou dobu hry nezměněné, nekolísá a rozhodně nekončí závěrečnými titulky. Teď to nemyslíme tak, že je zde spousta materiálu i po dohrání, což je tedy pravda, ale titulky samy o sobě dokáží být dost nudné. Ne v Bayonettě, protože v jejich pozadí dál a dál kosíte další a další hordy nepřátel.

Asi už vám došlo, že Bayonetta je prakticky jen o dvou věcech – o bojování a sexy humoru. Jistě, je zde i příběh, který je neustále jak na houpačce, a i když neumí překvapit, není černobílý. Jeho postavy jdou ruku v ruce s akcí, takže jsou okatě přehnané, plné klišé hlášek, které ale tak perfektně zapadají do celého konceptu hry, že se budete bavit i trapnými výstupy rádoby kovboje Luka.

Tak ty by sis rád oddechnul?

Hra vám místy dá trochu prostoru k odpočinku v menších „otevřených“ lokacích, kde můžete rozbíjet stánky prodejců pro zisk peněz a zdraví, hledat truhly s boostujícími lízátky, navštívit kamaráda -  obchodníka jménem Rodin, případně si jen tak ze srandy zazápasit s dalšími monstry a plnit různé výzvy.

Ale netrvá to dlouho a už zase koukáte na rozmáchlou akci, na kterou nemá ani Hollywood, ani Bollywood. Před očima se vám míhá jeden originální boss za druhým, všude kolem vás létají gigantická torza budov a cizích bytostí a vy ne a ne zavřít ústa z úžasu.

Užíváte si to hlavně proto, že o celou tu parádu se staráte vy za pomocí jen několika málo tlačítek. Soubojový systém je svou jednoduchostí přístupný úplně každému. Jak se posouváte kupředu, posouvá se i váš um. Z prostého mačkaní se časem stane řetězení silných komb, chaotické poskakování přejde v ladný taneček a co se ze začátku mohlo jevit jako frustrace, je najednou lákavá výzva.

Až na vrchol, zlato

Bayonettě ale bylo do vínku dáno mnohem víc než jen prosté kopání, sekání a střílení. Souvislými sériemi komb si nabíjíte takzvané umbranské vyvrcholení (Umbran Climax), po jehož dosažení vám čarodějka předvede různé způsoby devastujícího mučení svých nebohých nepřátel. A je úplně jedno, zda jde o zplozence z Inferna, nebo o nebeské tváře z Paradisa.

Ale tou vůbec nejdůležitější složkou soubojového systému je Witch Time. Jde o krátkodobé zpomalení času, které aktivujete pokaždé, když na poslední chvíli uhnete nepřátelskému útoku. Chcete-li přežít, raději se naučte uhýbat. Jednak nedostanete zranění a především máte mnohem víc času na protiútok. A je to sakra dobrý pocit, když už se konečně naučíte všechny pohyby tuhého bosse a celým dlouhým soubojem protancujete jen s pár škrábanci.

Bayonetta 2 je na normální obtížnost celkem výzva. Zatímco do půlky si připadáte jako rození mistři, od té druhé začnete dostávat pořádně za uši a zjistíte, že v některých případech je opravdu lepší strategií obrana. Naštěstí je zde pro nováčky připravena snadná obtížnost, ve které vám sice nejde o život a hra tak přichází o výzvu, ale pořád vás těší pohled na tu epickou podívanou. Pro masochisty je tu samozřejmě i vyšší obtížnost, která násobí náročnost už tak nesnadných soubojů.

A je toho samozřejmě mnohem víc. V průběhu hry si za nastřádané peníze přikupujete nová komba, ikonické pistole měníte za meče, kosy, luky a další parádičky, po světě je roztroušeno spousta sběratelských předmětů (včetně easter eggových oblečků), za každou úroveň jste odměnění medailemi, abyste měli ještě další důvod se vracet…

A k tomu všemu si můžete střihnout i kooperaci. V té sice neabsolvujete příběhovou kampaň, ale oddělené arény nabízí nové bossy a příjemný způsob, jak si vydělat další kýble zlata. Bayonetta pak není jedinou hratelnou postavou (či věcí!) ve hře.

Skvělá předělávka

Hra na displayi Switche vypadá prostě krásně a skvěle se i ovládá. Dokonce využívá dotykového ovládání obrazovky, ale to vám vřele nedoporučujeme. Kreslit po displeji gesta v zápalu boje není ani zdaleka tak vtahující jako zběsilé mačkání tlačítek. Že je hra skvěle optimalizovaná dokazuje i fakt, že ani v handheld módu nenarazíte na nějaké propady framů.

Co říci závěrem? Bayonetta 2 opravdu mile překvapila. Je to velkolepá podívaná, od které nebudete chtít odtrhnout zrak. Budete sprintovat od jednoho bosse k druhému, kochat se křivkami a ladností Bayonettina pružného těla, užívat si správně načasované úhyby, smát se absurdním dialogům i celé zápletce, a prostě si nebudete přát, aby to kdy skončilo.

Bayonetta 2 patří k těm nejlepším titulům, které jsou aktuálně na Nintendu Switch k dostání. A zkusit by ji měl každý. Je totiž přístupná úplně všem a věříme, že dokáže vykouzlit úsměv na tvářích i těm, kteří se do teď podobným akčním hrám vyhýbali obloukem.