Battlefield: Bad Company 2

Verdikt
75

Pěkná a zábavná hra, řadící se svým pojetím poněkud překvapivě mezi koridorové střílečky s lineárně omezeným herním prostředím a důrazem na příběh. Slabou zápletku a její neumělé podání zcela zachraňují špičkové dialogy postav, které vás budou bavit a rozesmávat od začátku do konce. Vozidla ani fyzika zde nehrají tak velkou roli, jak byste možná od série Battlefield čekali. Celkově dobrá zábava, která ovšem (alespoň v rámci hry pro jednoho) nijak neohrozí vládce žánru.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$9,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

299 KčXbox Store

Další informace

Výrobce: DICE
Vydání: 5. března 2010
Štítky: fps, moderní válka, válečná, akční
Vyzyvatel hitu Modern Warfare 2, který se chce svézt na vlně zájmu o vysoce kvalitní, přiměřeně realistické vojenské FPS. Jak dopadla hra pro jednoho? Příběhová kampaň Bad Company 2 (dále jen BC2) je zábavná a působivá, na megalomanskou a mistrně propracovanou MW2 ovšem nemá. Přesto je na ní znát vysoké produkční hodnoty (už jen samotná různorodost herních prostředí - od zasněžených hor přes prales a poušť až po ničené velkoměsto) a zkušenosti vývojářského týmu, díky kterým hratelnost příjemně odsýpá a není komplikována žádnými designérskými přešlapy.

Hraní je tedy dobrá zábava, přestože vám řada věcí přijde povědomých a třináctka misí možná nevydrží zas tak dlouho, jak byste doufali. BC2, stejně jako její předchůdce, má navíc svůj specifický výtvarný i vypravěčský styl, který člověku snadno vleze pod kůži. Obzvláště charismatické postavy a jejich nádherně nenucené dialogy patří k tomu nejlepšímu a dokážou chytnout i hodně protřelé hráče.

BC2 umí příjemně překvapit. Už samotný začátek: úvodní mise se odehrává během 2. světové války a obnáší tajnou vojenskou operaci, ve které se elitní americký tým snažil získat informace o tajné japonské superzbrani, která byla odpovědí na atomovou bombu. Jako úvod do příběhu je tato mise hodně působivá kromě jiného i díky tomu, že obnáší relativně větší množství předskriptovaných sekvencí právě po vzoru Call of Duty nebo Medal of Honor.

Bohužel zajímavá ústřední zápletka se ve zbytku hry změní na zcela klasické „zloduch se zmocnil superzbraně a chce zničit svět nebo alespoň Ameriku“, přičemž žádná ze souvisejících pasáží není podaná tak emotivně a velkolepě jako u konkurence. Může za to nejen relativně (méně, než byste doufali) otevřená povaha map BC2, ale také například poněkud starosvětská orchestrální hudba, hodící se spíše do nějaké fantasy hry než do hi-tech moderní akce.

Battlefield vždy stavěl na tom, co si nese v názvu: otevřel před hráčem bojiště a nabídnul mu svobodu při volbě trasy, zbraně a případného dopravního prostředku. Tohle bohužel o kampani BC2 nelze prohlásit. Snad v zájmu příběhu a zajímavějšího „dávkování“ hratelnosti tvůrci přešli k poměrně tradičnímu koridorovému systému, ačkoliv je to koridor širší, než u konkurence.

BC2 se v tomhle podobá spíše Halo: jednotlivá drobná bitevní pole jsou pospojována lineárními cestičkami a hra poměrně přísně kontroluje, kde dostanete nějaké vozidlo a kde ne. Do té míry, že jakmile dojedete na místo další bitvy, jste automaticky „teleportováni“ z vámi ovládaného auta ven. Tento poněkud křečovitý mechanismus narušuje dojem z hraní podobně jako zatmívačky mezi hrou a ingame filmovými sekvencemi, které jsou přitom často snímané z vlastního pohledu. 

Váš herní styl záleží především na tom, jaké zbraně si vyberete. Hra vám v tomto ohledu dává příjemnou svobodu, jelikož na různých místech všech misí najdete krabice s výzbrojí, u kterých si můžete vybrat primární a sekundární pušku (nůž a granáty máte u sebe vždy). Výběr se ovšem odemyká postupně, jak zbraně nacházíte u nepřátel, takže se vyplatí mít oči na stopkách a v každé misi najít tu jednu nebo dvě nové zbraně. Arsenál to je zcela tradiční, od samopalů přes pušky až po raketomety. 

Příběhová kampaň je spíše přípravou na multiplayerová klání, než důvodem, proč si hru koupit. Singleplayeru nelze upřít zábavnost a dobrou hratelnost, nicméně sama o sobě by v konkurenci snadno zapadla mezi kvalitní, leč druhořadé tituly.