Batman: Arkham Origins

Že tohle stíhá hra patřičně zanimovat, aby výsledek působil plynule, brutálně a jen tak se neokoukal, to je prostě frajeřina. Že tohle stíhá sám hráč, to je otázka jeho schopností, jejichž potřebnou míru Arkham Origins zase o chlup zvedá. Zatímco původní Arkham Asylum vsadilo na velmi pozvolné utahování šroubů obtížnosti, Origins už prostě počítá s tím, že víte, do čeho jdete. A díky prostřednímu Arkham City víte, že jdete do města.

Rolničky, prdlačky

Nový díl vrací Batmana do povědomých kulis městské části Arkham, obývané v podstatě jen všemožnými grázly, hromotluky a zkorumpovanými příslušníky zásahových jednotek. Zároveň ale přetáčí čas před události v Arkhamském blázinci: město se teprve seznamuje se svým budoucím ochráncem a samotný Arkham zatím jen čeká na naplnění své kapacity těmi nejnebezpečnějšími zločinci batmanovského panoptika.

Právě tohle naplňování je pochopitelně vaše práce. Batman do ní vyráží plně vybaven schopnostmi a udělátky, na které jste si zvykli z předchozích dílů (a v tom prvním je museli poctivě odemykat). U pasu má kromě věrného batarangu také hák, díky kterému se může přitahovat na okraje střech a podobně příhodné hrany budov nebo objektů, což využijete především při lehce spidermanovském pohybu městem.

Škoda rány, která padne vedle

Že ale Batman svoje protivníky nezabíjí, ještě neznamená, že by s nimi zacházel v rukavičkách. Naopak si od jednoho z nich brzy obstará rukavice nabité elektřinou a už tak efektní souboje dostanou (díky možnosti rozdávat elektrifikované rány) výživný kopanec.

Elektřina (doslova) v rukávu v mžiku přepíše pravidla rvaček, protože s patřičnými vylepšeními projde víceméně jakoukoli obranou. Přimíchejte k tomu už zavedená komba a je jasné, že tanec, který tu Batman zvládá rozjet, je (taky doslova) nářez. Snad i proto jsou souboje už od střední obtížnosti opravdovou výzvou a v režimu New Game Plus se do nich pustí jen ti nejzarytější fanoušci.

Ono je jistě krásné mít na pohled i zahrání strhující soubojový systém, ale existuje určitá míra komplexnosti, kterou sama hra nestíhá správně registrovat. Ve chvíli, kdy je systém benevolentní, nejde o žádný zásadní problém a člověk tu ne vždycky chtěnou odezvu pomine. Jenže Arkham Origins už se blíží modelu třeba Dark Souls, kde setinový přešlap může znamenat konec. A v takové chvíli je nespolehlivá odezva zdrojem nebetyčné frustrace.

Příklad? Stiskem triggeru a tlačítka dorážíte na zem sražené protivníky. Ve hře se opakovaně stávalo, že hrdina nad jedním takovým nebožákem přímo stál, ale po stisknutí příslušné kombinace se odvážně vrhnul na opačný konec bojiště, aby dorazil úplně jiného nepřítele. Nutno dodat, že skoro pokaždé hned vedle postával další, který animaci omráčení přerušil v tu chvíli neblokovatelným útokem.

Městská hromadná doprava

Podobná nedopečenost se přenáší i do dalších aspektů hry. Samotný pohyb městem, který kromě rychlého přesunu odemčenými oblastmi na mapě obstaráte především batmanovským plachtěním, se může zcela zbytečně protáhnout skrze chaoticky nastavený systém bodů, ke kterým vám hra umožní se přitáhnout lanem. Body se objevují a zase nečekaně mizí a je na ně obecně dost mizerný spoleh.

Když navíc vezmete v potaz, že vlastně jen cestujete prostorem, který už důkladně znáte z předchozího dílu, může se z jinak majestátního pohybu nádherně zpracovaným Gothamem stát zcela nemajestátní nuda. Samozřejmě ji rozbíjejí četné vedlejší aktivity, které lze na střechách a v ulicích Arkham provozovat.

Z Far Cry 3 si autoři vypůjčili odbourávání vysílačů, navázané na hádanky starého dobrého Edwarda Nigmy alias budoucího Riddlera. Na rozdíl od Far Cry nejde o opakující se jednotvárný úkon, ale o sled různě rafinovaných způsobů, jak se dovnitř vysílačů dostat. Hádankám z Arkham Asylum se sice nevyrovnají, ale i tak jde o jeden ze zajímavějších způsobů, jak v Origins zabít čas.

Staří známí

Možností, jak si zkrátit dlouhou chvíli je tu celá řada a mají je pod palcem další slavné tváře batmanovského univerza. Zatímco hlavní linku brzy obsadí Joker (ale rozhodně na to nebude sám), ty vedlejší si mezi sebou rozdělují například Anarky nebo Shiva. Jejich pokoření zhruba zdvojnásobí desetihodinovou délku hlavního příběhu, který má sice několik silných momentů, ale jinak působí poněkud nedopečeně.

Vyprávět zpětně o „začátcích“ slavných hrdinů (i jejich protivníků) je sice vyvařené klišé, ale určitě by z něj mělo jít vykřesat víc, než dokáže Arkham Origins. Postavy se tu opět zjevují hlavně proto, aby jim fanoušci mohli zamávat, a scénář neříká nic, co bychom o Batmanovi nečetli nebo neviděli stokrát. V tomhle ohledu hře ani moc nepomáhá stín Nolanovy trilogie – ne snad, že by s jejím „realistickým“ pojetím hra zkoušela soupeřit, ale po Heathu Ledgerovi je setsakra těžké napsat klasického Jokera nějak zajímavě a Origins se to daří jen sporadicky.

Vůbec nejnudněji ale ze všeho vychází sám Batman. Jeho přímočaré odhodlání tu začíná působit už trochu směšně a chybí výzva, která by s ním zamávala alespoň tak, jako se to povedlo v Arkham Asylum. Zdlouhavé a ubíjející souboje s bossy tou výzvou opravdu nejsou.

Snaha vycházející vniveč

Zůstává tedy hra, jejíž jádro spolehlivě obslouží fanoušky série, ale nenabídne jim nic navrch, dokonce ani to opravdu potřebné dotažení některých mechanismů. Veškerá snaha nad plán předchozích dílů tu prostě zůstává tak nějak na půli cesty. Platí to též o rozšířených možnostech detektivního módu, který je díky přetáčení rekonstrukce zločinu dopředu a dozadu velice sexy, ale v jádru zůstává zcela triviální.

Je škoda, že se tvůrci raději nezaměřili na vychytání chyb, které Batmana brzdí v rozletu, a nevyvarovali se designérských kiksů, jež mu například nedovolí přelézt směšnou překážku v rámci prostoru, kterým se jinak pohybuje zcela volně. Právě tyhle drobnosti by hře prospěly daleko víc, než už možná trochu překombinované vrstvení herních nástrojů mechanik - zvlášť když jsou nasazovány zcela rutinně.

Když se totiž poněkolikáté přitahujete na voru za bat-lano, abyste po minutě ospalého mačkání jednoho tlačítka museli absolvovat ještě rozsáhlý souboj (před kterým se hra pochopitelně neuložila), připadáte si u toho jako všechno možné, jenom ne jako jeden z nejlepších hrdinů komiksové historie. Jak jsme si ale řekli hned na začátku, po zbytek času jste součástí regulérního uměleckého díla.