Back to the Dawn

Ve hře se ujmete role reportéra zapleteného do něčeho velkého a nepěkného. Jakkoliv hra hodně staví na hratelnosti a mechanikách, nezapomíná ani na příběh. Ten je sice jednoduchý, ale silný, a tak vám ho nechci moc prozrazovat. Řeknu snad jen, že se poměrně rychle ocitnete ve vězení a musíte se z něj dostat. Prokázat svou nevinu a zachránit víc než jen sebe sama. A máte na to jen pár dnů, jasný rozvrh a hromadu překážek.

Mix

Back to the Dawn možná malinko klame tělem. Na mě působila na první pohled jako poměrně standardní adventura, vzdáleně připomínající produkci studia Wadjet Eye Games, a na druhý pohled jako adventura se špetkou přímočarých mechanik převzatých z jiných žánrů. Jenže pak jsem se podíval pořádně a nestačil se divit.

Back to the Dawn totiž kombinuje prvky RPG, simulátoru přežití, sociální interakce, miniher, aktivit, klade před vás spoustu možností, dilemat i dialogových voleb a do toho všeho ještě nabízí poměrně solidní znovuhratelnost. Žádný z prvků navíc není příliš jednoduchý ani příliš složitý a ve výsledku tu tak máme čest s relativně komplexní směsicí žánrů, která je poměrně hluboká, ale především zábavná.

Vítejte ve vězení

Jak už prozrazují oficiální obrázky i videa (a já vám tak úvodní dějový zvrat zabásnutí neprozrazuji), Back to the Dawn se primárně odehrává ve vězení. Tam vás tvůrci nabádají k improvizaci a důvtipu, což jde do přímého kontrastu se zdejším striktním rozvrhem každého dne. Ve vězení se totiž nemůžete moc flákat, ale musíte v určitou hodinu nastoupit na sčítání, pak do práce, pak na oběd, následně na různé aktivity apod.

Rozvrh, stejně jako hodiny, máte pořád k dispozici a běda vám, když se nestihnete dostavit včas třeba na ranní sčítání. Za některé prohřešky vůči rozvrhu vás stihne velký trest, za jiné jen drobná penalizace či jednoduše vám daná příležitost uteče. Každopádně ať už chcete nebo ne, musíte se rozvrhem alespoň trochu řídit, jinak to budete mít ještě těžší.

Celá hra tak stojí na pečlivém hospodaření s časem – každý den musíte balancovat mezi vytvářením spojenectví s jinými vězni, prací za peníze, udržováním kondice a plánováním a přípravou útěku. Za pár dnů jsou totiž volby, město bude mít nového starostu a vy se musíte dostat ven co nejdřív tak, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost.

Nevím jak vy, ale já ve hrách časová omezení dlouhodobě nemám v lásce. Raději mám na věci klid a dělám si je vlastním tempem, nicméně tady jsem byl schopen přistoupit na pravidla hry. Po prvotním zděšení, že celá Back to the Dawn jsou vlastně jedny velké stopky a já už v základu nestíhám, jsem si v každodenním vězeňském rozvrhu našel rytmus a velice brzy i zábavu. V praxi není časomíra totiž zas tak omezující, máte ji pořád na očích a snažit se vymyslet jak maximalizovat činnosti tak, abyste třeba mezi budíčkem a obědem stihli co nejvíc věcí, je vlastně zábava. Možná podobně jako bylo třeba v Papers, Please zábavné pouštět lidi přes hranici – jednoduše si musíte přijít na to, jak být co nejefektivnější.

Back to the Dawn vás tak už kvůli zasazení hry do vězeňského prostředí, a hlavně kvůli časomíře motivuje k velké pozornosti a efektivitě. V každém zákoutí věznice se totiž může skrývat nějaká indicie nebo užitečný předmět, který můžete uložit do inventáře a využít ho později. Nikdy totiž nevíte, co budete potřebovat, co se může hodit při vyjednávání a co se může hodit k útěku.

Vedle věcí je tu užitečné hromadit i vztahy, neboť cestu ven nehledáte tak úplně sami. K ruce vám mohou být spoluvězni, byť ne nutně tak aktivním způsobem jako třeba v A Way Out, jako spíše způsobem podpůrným. Někdo vám dá užitečnou radu, někdo předmět, někdo se vám může do plánů pokusit hodit vidle, ale většinou je to primárně na vás.

Hra na role

Jakkoliv to tak nemusí na první dobrou vypadat, Back to the Dawn je především RPG. Jednak tu nechybí všemožné statistiky, ale především se můžete do své žádoucí role opravdu vžít. Dějové pozadí vám určí relativně důležitá volba na začátku hry, kdy si můžete vybrat jeden ze tří příběhových podkladů ovlivňujících nejen děj, ale i samotnou hratelnost.

Například volba válečného zpravodaje vám může být užitečná během soubojů, ale nevýhodou je, že kvůli všem těm strašlivým věcem, kterých jste byli svědky, musíte konzumovat prášky. Když si ale vyberete pozadí televizní osobnosti, získáte bonusy k charismatu a snáze se tak spřátelíte s ostatními vězni. Být televizní celebritou vám pak bude ale v soubojích houby platné.

Kladné i záporné modifikátory jsou jedna věc, druhá věc jsou pak následující praktické akce, kdy můžete s ostatními spoluvězni mluvit po dobrém, nebo se pouštět do konfliktů a třeba i rvaček. Nebo se naopak můžete všem stranit, dělat si jen to svoje, a ještě krást všechno, co není přikurtováno k podlaze. Herní styl pak podporuje i vaše volba aktivit, jednoduchý crafting všemožných nástrojů nebo obchodování se spoluvězni. V Back to the Dawn je jednoduše tolik aktivit, možností a voleb, že na chabou znovuhratelnost trpět opravdu nebude.

V RPG prvcích jako takových je pak samotná hratelnost relativně přímočará a vy nenaklikáváte každou chvíli hromady bodíků do desítek různých atributů, ale na druhou stranu ani tady nechybí věci typu „Charisma +1“, nebo „Focus points“ a třeba „Stamina +20“ apod. A nechybí ani klasiky žánru v podobě čtyř hlavních atributů: Síla, mrštnost, inteligence a charisma.

V rámci každého z atributů pak najdete speciální menu, kde si můžete za získané bodíky naklikávat jak pasivní, tak aktivní schopnosti a směřovat vaši verzi hlavního hrdiny přesně tam, kam se vám to hodí. Jenže pozor, nic není tak přímočaré, jak by se to mohlo zdát, a pokud chcete třeba všechny pořád jen mlátit, nenajdete užitečné věci jen a pouze v záložce síly.

Zajímat by vás totiž měla i inteligence, protože právě tam najdete například pasivní schopnost Combat Prep, která vám na začátku souboje obnoví dva body soustředění, což se může hodit. A stejně tak najdete užitečné věci do soubojů i v záložce mrštnosti. Postavu si tak ideálně musíte budovat jako do jisté míry univerzální, nicméně vám nic nebrání ani v extrémní specializaci jen jedním směrem. Back to the Dawn jsem ale nedohrál dvacetkrát za každou možnou variantu a praktické dopady jednotlivých buildů na konkrétní herní situace tak logicky soudit nemůžu.

Bodíky a vůbec statistiky získáváte a zvyšujete tím, že dané věci jednoduše používáte, děláte a aplikujete. Čím víc bojujete, tím víc se vám zvyšuje síla, čím víc si povídáte, tím víc zase roste charisma apod. Tyhle statistiky navíc nemáte jen vy, ale můžete je vidět u ostatních vězňů, a tak si musíte velice dobře rozmyslet, jak povedete rozhovor s někým, kdo má třeba velké charisma, ale menší inteligenci, nebo jak přistoupit k bouchači, který vás může na místě zadupat do země, ale v hlavě toho moc nemá. A aby toho nebylo málo, je tu třeba i systém reputace, protože věznice je plná různých gangů, frakcí a skupinek, se kterými můžete, ale nemusíte vycházet.

Je tu toho opravdu hodně, chvilku si na to musíte zvykat, ale po pár virtuálních dnech za mřížemi zjistíte, že to do sebe všechno hezky zapadá a že nad tím nakonec vlastně ani moc nepřemýšlíte – dostanete se do vězeňského režimu, najdete si svůj rytmus a pokusíte se z vám zvoleného postupu vytřískat maximum tak, aby to co nejvíc vyhovovalo vašemu stylu hraní. A v tom vám hra klacky pod nohy nehází.

Aktivity

Když už jsem naťuknul aktivity, vězte, že jich je tu na výběr celá řada. Můžete vařit, posilovat, žehlit, prodávat věci, plnit různé úkoly u různých gangů, frakcí i jednotlivců, ale můžete třeba i vydírat, třídit balíky, hrát karty, chodit do knihovny nebo se účastnit boxerských zápasů. Všechno formou poměrně jednoduchých, ale efektivních miniher. Ty jsou zpravidla triviální, ale nějaké vaše zapojení (ať už reflexivní, či intelektuální) vyžadují.

A pokud uděláte něco, co vás pak trápí, je k dispozici i kaple, kde se můžete pomodlit. Je tu toho jednoduše tolik, že vzhledem k všudypřítomné časomíře nebudete vědět, kam dřív skočit, respektive se budete muset smířit s nějakou specializací. Během jednoho průchodu totiž rozhodně všechno nestihnete, a tak se nabízí opětovné rozehrání s jiným příběhovým pozadím, jinými statistikami a jiným přístupem.

Survival

Vším výše uvedeným pak prostupuje ještě nenápadná, ale důležitá vrstva survivalu, protože hrdina si musí udržovat psychické i fyzické zdraví. Konzumace jídla a svačin je proto zásadní, stejně jako odpočinek a dobrý spánek. Ale pozor, v noci můžete mít i noční můry, které vám pak se statistikami mohou malinko zamávat.

Survival prvky nejsou nijak extrémní a do jisté míry je můžete ignorovat, jenže když se na ně vykašlete úplně, dříve či později přijde chvíle, kdy se vám to začne vracet na penalizaci do statistik, což nechcete. Na druhou stranu s tím do jisté míry pomáhá zdejší každodenní režim, takže minimálně na oběd opravdu nezapomenete a dáte si ho.

V ideálním případě ale konzumujete jídlo a další věci i mimo čas oběda a nabytou sílu využijete například při soubojích. Stejně tak důležitá je ale i mysl, se kterou vám mohou zamávat zmíněné noční můry, ale dopomůže třeba modlitba nebo splnění některého z úkolů. Obecně tu platí, že ve zdravém těle zdravý duch, a tak byste se měli o vašeho svěřence dobře starat, jinak se budete ven z vězení dostávat hůř.

Příjemné překvapení

Back to the Dawn je za mě jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Na první pohled působí nenápadně, ale záhy se vám ukáže v celé své kráse a přináší svěží vítr do RPG žánru, respektive svého žánrového mixu, navíc v zajímavých a pořád překvapivě málo využívaných vězeňských kulisách.

Hra je zatím sice jen v programu předběžného přístupu, ale už teď se hraje, funguje a nabízí víc obsahu než leckterý velký titul. Back to the Dawn vám může zabrat klidně něco mezi 10 – 20 hodinami čistého času s tím, že po dohrání máte chuť skočit do dobrodružství znova, jen s jinou postavou a jiným přístupem.

Obsahu i možností je tu tolik, že znovuhratelnost problém opravdu nebude a už teď, v rozpracované verzi, všechny tyhle komplexní systémy i hra samotná fungují lépe než leckterá „hotová“ hra, která se pak dodělává za chodu. Za mě má tak Back to the Dawn zatím rozhodně palec nahoru.