Avernum 2: Crystal Souls

Avernum je obrovský jeskynní svět, do kterého lehce totalitní Impérium, jediný a suverénní vládce zemí na povrchu, odesílalo nepohodlné osoby. Ptát se ostatních, jak se do podzemí dostali, je mezi obyvateli této bezslunečné říše tabu, většinou ale prostě neuměli držet jazyk za zuby, byli příliš zvídaví či se jednoduše nějakému pohlavárovi nehodili do krámu.

Ne všichni byli ale se svým vyhnanstvím smířeni. Císař padl za oběť dýkám vrahů z podzemí a Impérium vrací úder - chystá se vyhlazovací válka. Nespočetné šiky imperiální armády však stojí před logistickým problémem, do podzemí jich totiž jejich mágové dokážou teleportovat vždy jen několik set najednou, a tak se blesková exterminace protahuje ve zdlouhavý válečný konflikt. Ale i přesto, pomalu, chodbu po chodbě, síň po síni, císařské oddíly postupují za svým cílem a podzemní odsouzence na smrt opouští zbytky naděje.

Beznaděj se ale rozhodně nezmocňuje skupiny čtyř dobrodruhů, kterou máte ve své moci. Na výběr při tvorbě postav sice máte jen z pouhých tří ras (lidé, kočičí rasa, ještěří rasa), to je však vyváženo štědrou nabídkou povolání. Samozřejmě se nelze obejít bez RPG klasiky - pokud by v partě v nějaké hře na hrdiny nebyl alespoň jeden mág, válečník či kněz, pravděpodobně by se stalo něco s vesmírem. Standardní sestavu dále doplňují různá křížená povolání a sympatická je rovněž možnost si nastavením statistik vytvořit reka úplně vlastního. 

Hrobové ticho, občas kapka

Že celou hru vytvořil jeden manželský pár bez stamilionového rozpočtu je naprosto jasné už od prvních kroků v potemnělých chodbách vojenské pevnosti, kde hra začíná. Zde se jednoznačně míří na vyvolání nostalgie a blahých vzpomínek na doby, kdy dechberoucí scény a dramatické boje malovala hlavně hráčova představivost. Vizuál je chudý, poněkud nudný, animace prkenné. Vzpomínáte na Faery Tale Adventure 2? Podobně vypadá i Avernum 2, jen to rozlišení zvládá přeci jenom vyšší.

Pokud si chcete Avernum 2 užít, musíte - s bolestným skučením dlouho nepoužívaného vehiklu - zapojit motor vlastní představivosti. K tomu jsou skvělým palivem výborně napsané texty. Kdo se při pohledu na knihu polije svěcenou vodou, musí od této hry dát ruce pryč! Co totiž neměli manželé - vývojáři možnost prezentovat vizuálem, vynahrazují rozmáchlými popisy. Komentují vlastně veškeré dění na obrazovce - jednou načrtnou scénu, jindy přispěchají s přiblížením vůně, aby se vzápětí věnovaly pocitům hrdinů.

Hra tak dokáže působit téměř jako klasické stolní RPG, kdy vám Pán jeskyně nabízí scenérie. Jak si však ony mrtvolně bledě světélkující houby, štiplavý pach síry při opatrném našlapování okolo ohnivých jezírek či nádherně omamný pocit při prvním doušku z fontány energie vykreslíte v hlavě, to už je jen na vás. A malovat si v mysli přenádherné obrazy, děsivá zákoutí matoucích tunelů a zejících hlubin je v Avernum 2 slast. Podkladové texty jsou totiž napsány opravdu dovedně. Nutno ovšem poznamenat, že právě kvůli tomu vyžaduje hra solidní znalost angličtiny. Neporozumění by vás připravilo o tři čtvrtě zážitku z celého dobrodružství.

Kouzelník za roh, mlátič vpřed

Náplň hry opravdu divokými inovacemi nehýří, ale jako nostalgický výlet se o to ani nesnaží. Na své pouti tu pomůžete farmáři vyhubit škůdce a támhle přemůžete bandity, kteří ztrpčují život karavanám. Tlačítka na zdech odkrývají tajné chodby, z nitra všudypřítomných bedniček a truhel se na hamižné dobrodruhy valí záplava kořisti, zlata, zbraní a zbrojí. Nesmí chybět různé talismany, orby všelijakých cizokrajných jmen, krystaly netušené moci a vůbec všechno to příjemné fantasy klišé. Dobře známý pokrm pak ještě koření potřebná dávka rozličných hádanek a puzzlů.

Jen je škoda, že se nalezené předměty dělí v podstatě do dvou kategorií - to, co můžete nosit, a to, co není k ničemu. Nabídka vedlejších aktivit je totiž v podstatě nulová. Nedej bože, aby se hrdina na své spravedlivé výpravě nechal strhnout nějakou postranní zábavou. Podobně je trochu mrzuté, že když už naleznete bájné jadeitové kopí či mitrilovou zbroj, projeví se to sice na statistikách, ale modely postav zůstávají stejné. Pokud jste tedy měli smůlu a vybrali si při vytváření borce, který vypadá, jako by se právě vyhrabal ze škarpy, vězte, že přesně takhle bude vypadat až do konce hry.

Avernum je taková jeskynní Austrálie. Stejně jako u protinožců i zde leží počátky ve vězeňské kolonii. A obdobně jako ve skutečnosti je tu většina tvorů jedovatých. A ti kteří nejsou, jsou jedovatí smrtelně, na práci nemají nic jiného, než se vás snažit smést z povrchu podzemského. Zuby, rohy, čepele a drápy si na vás brousí příjemně pestrá paleta nepřátel. Budete zabíjet lávové červy, pavouky, v cestě vám bude stát celá řada humanoidů, konstruktů, obrů, démonů, hordy nemrtvých, stínů, prohnilých temných mágů a v neposlední řadě i mimozemsky vypadajících původních obyvatel.

Příliš pestré bohužel nejsou ani samotné souboje. Probíhají na tahy a přímo v herní mapě. Jistě, musíte k nim přistupovat alespoň elementárně takticky, ideálně zacpat jedinou přístupovou cestu rytířem v plátové zbroji (který ale stále vypadá jako zemědělec po práci), kouzelníka nechat pálit smrtící magii ze zadních řad a léčitele schovat někam za roh, odkud si přežití svých kolegů bezpečně pohlídá. Výpady mágem vpřed dopadají neslavně. Pokud je přístupových cest víc, nastupují různé taktické variace, i ty se ale velice rychle okoukají a bitky tak sklouzávají do nepříjemného stereotypu.

Před nudou souboje zachraňuje široká nabídka dovedností a kouzel, které můžete k ponížení nepřátel využít. Všechna kouzla mají navíc tři úrovně, které se neliší jen prostým poškozením, ale i různými novými účinky - ohnivá koule zasáhne dva cíle místo jednoho a podobně. Strom dovedností je snadno pochopitelný, ale přitom dost košatý na to, aby dokázal nabídnout několik různých směrů, kterými se postava může rozvíjet.

Nepochopitelně zjednodušená je ale tabulka statistik postav. Podobně spartánské provedení by prošlo u nějaké oddechové hříčky, u pravověrného RPG je ale na škodu. Po rozkliknutí hrdiny se dozvíte hodnotu jeho čtyř základních atributů, tedy síly, obratnosti, intelektu a výdrže. Pod nimi naleznete výše odolností proti různým živlům. A to je prosím pěkně všechno. Šanci na vyhnutí se útoku, iniciativu, rychlost útoků či nějaké detailnější statistiky budete hledat marně. Pravděpodobnost zásahu protivníka se sice dozvíte přímo při boji, nikdo se vám však neobtěžuje vysvětlit, proč je zrovna taková, jaká je - do čísla, které uvidíte, se totiž rovnou započítává obratnost nepřítele, která není uvedena pro jistotu nikde.

Cosi prohnilého v zemi avernské

Hru sužuje sveřepé nepřátelství uživatelského rozhraní. Když otevřete inventář, nemůžete z něj překliknout na statistiky, musíte ho nejdřív zase zavřít. Když chcete zakouzlit na nepřítele, ale není kudy, hra vám to samozřejmě nedovolí - vy však musíte znovu otevřít nabídku kouzel, vybrat znova a pokusit se magii seslat na někoho jiného.

Inventář otevřete stisknutím klávesy "i", ovšem běda vám, pokud byste si bláhově mysleli, že ho úderem stejné klávesy i zavřete. A pokud máte tu smůlu, že zrovna stojíte u hromady nějakého harampádí, mačkáním "i" si ho pěkně posbíráte, načež ho musíte kus po kusu zase hezky vyházet na zem. Jedná se o maličkosti, ale garantuji vám, že po několika hodinách hraní vám dokážou zahrát na zlaté struny nervů docela spolehlivě.

Ani bojové rozhraní není nejšťastnější - dostřel postav není nijak znázorněn, tudíž se stane, že když se mág snaží seslat kouzlo na vzdáleného nepřítele, vběhne mezi čekající meče jiných stvůr, a podobně. Nikde se nedozvíte například ani to, kolik vás bude plánovaná akce stát akčních bodů, takže možnost útoku poté, co projdete dlouhou chodbou, musíte řešit odhadem. "Třešničkou" budiž případ, kdy se válečník rozhodl vrhnout na svého soka poněkud zvláštní oklikou, při čemž se mu podařilo vyběhnout ven z mapy, což celou družinu uprostřed bitvy přepnulo do cestovního režimu.

I přes uvedená negativa je ale Avernum 2 povedená krmě. Hráč musí učinit jisté ústupky, přimhouřit oči nad ovládáním a souboji, ale hlavně, a to ze všeho nejvíce, musí mít rád čtení. Bez obliby psaného slova a schopnosti jej ocenit opravdu nemá cenu Avernum 2 zkoušet, protože texty jsou největší silou hry. A pokud by je někdo při hraní přeskakoval, zůstane mu jen dost generické, lehce nadprůměrné RPG. Naopak pamětník prastarého Exile II z roku 1996 či někdo, kdo vyrůstal na klasických dungeonech a chce si ten dávný kouzelný pocit prozkoumávání neznáma připomenout, bude spokojeně mlaskat.