Astro Bot

Nostalgie je mocná čarodějka a vlastně i poměrně šalamounský způsob, jak v roce 2024 publiku prodat 3D skákačku, tedy žánr, který sám o sobě evokuje devadesátá léta minulého století. Po povětšinou mizerných nedávných pokusech vrátit některé ikony zpátky na scénu (dívám se především na nejmenovaného modrého ježka) bych se nezdráhala snahy svézt se na nostalgické vlně označit za laciné, ale neunáhlujme se.

Protože Astro Bot je totiž v první řadě opravdu vynikající plošinovka. Vzpomínání na staré dobré časy, kdy ještě vznikaly originální hry, tráva byla zelenější a za konzoli jste dali dva až tři měsíční platy, tady představuje spíš příjemný bonus, a ne sázku na jedinou kartu.

Při hraní jsem se nemohla ubránit srovnání s hopsačkami od Nintenda, které tenhle žánr zkrátka pravidelně dotahuje k dokonalosti, a ostatní tvůrci z něj obvykle nevychází dobře, ale Astro Bot si zřejmě trochu té „nintendovské magie“ někde vypůjčil.

V minimální konkurenci ho bezesporu rovnou prohlašuji za nejlepší čistokrevnou 3D skákačku, která na PS5 zatím vyšla. Bezvadně se ovládá, skvěle vypadá i zní a čiší z něj smysl pro hravé detaily i kreativita při využití důvěrně povědomých prvků – ať už oněch značek z PlayStationu, nebo z jiných plošinovek.

Astro Bot do maximální míry vychází z konceptů a mechanismů čtyři roky starého Astro’s Playroom, avšak prakticky ve všech ohledech je ještě propracovanější a obsáhlejší, jak se ostatně na hru za plnou cenu nepřibalenou ke konzoli zdarma sluší a patří.

Nabízí rovnou šest souhvězdí s padesáti roztodivnými planetami, jejichž obyvatelé propůjčí Astrovi různé speciální schopnosti nad rámec jeho roztomilosti a raketových botek, které vám přijdou vhod při překonávání propastí, překážek i nepřátel a zvířecích bossů na souši, ve vodě i ve vesmíru.

Nechybí ani tajné úrovně, které musíte nejprve objevit, ani náročné výzvy, které působí jako ostrý kontrast k jinak poměrně jednoduchým levelům a jejich snadno uchopitelné hratelnosti, jakou si v první řadě máte hravě užívat, nikoliv u ní častovat televizi sprostými slůvky. Své si v Astrově galaxii najdou děti i dospělí, užijí si ji začátečníci i pokročilí.

Astro Bot si podobně jako spousta her právě od Nintenda nebo třeba oblíbené Lego tituly opět bohatě vystačí s minimalistickým vyprávěním beze slov. Celá populace robůtků na palubě PlayStationu 5 šťastně putuje mezihvězdným prostorem, když najednou jejich bezstarostnou diskotéku přeruší zlovolný mimozemšťan, který je z útrob konzole i s jejími komponenty vytřepe do volného vesmíru a namísto princezny unese ovládací jednotku.

Kostra konzole společně s vyvoleným protagonistou ztroskotá na opuštěné planetě, odkud se posléze na křídlech ovladače DualSense vydáváte na výpravy za záchranou ostatních a také slouží jako dočasný domov, kde si osvobozené robůtky můžete vystavit a chodit s nimi na minidobrodružství po okolí.

K řešení některých hádanek jich třeba musíte osvobodit dostatečný počet, aby vytvořili robotický řetěz a z něj most, po kterém pak můžete přejít. Stejně jako za sesbírané kousky skládačky na planetě postupně rostou malé stavbičky, kde si můžete otevírat vajíčka s překvapením z chmatákového automatu, převlékat kostýmy i měnit polepy DualSensu, pardon, vaší vesmírné lodi, a tak podobně.

Astrobotů se do různých koutů galaxie rozuteklo 300, přičemž polovinu jich tvoří maskoti rozmanitých značek PlayStationu a jeho konzolových exkluzivit. Vlastního robotického ztvárnění se dočkali jak moderní profláklí protagonisté, třeba Nathan Drake nebo Aloy, tak i historické ikony jako Jak a Daxter, Pyramid Head či Ryu ze Street Fightera, ale také v tuzemsku mírně obskurní postavičky typu králíček Vibri, Polygon Man nebo opičáci z Ape Escape.

Některé herní legendy si vysloužily poctu ve formě vlastní úrovně, která z předobrazu vychází estetikou, herními mechanismy, a dokonce i zdařilým remixem jejich soundtracku. Astro se tak kupříkladu vydává do mrazivé pustiny hledat Atrea a další staré známé z God of War. Snad jen výběr oněch konkrétních legend se mi pokaždé tak úplně netrefil do vkusu, ale to už je holt riziko tak obrovského portfolia, kde je z čeho vybírat.

Jak už vám z předchozích řádků nejspíš došlo, Astro Bot je obrovským fanouškovským servisem pro všechny milovníky PlayStationu, který navíc většinou vůbec není prvoplánový. Třeba bonusové výzvy vycházejí nejen estetikou z jednotlivých tlačítek ovladače, takže se v modravých oblacích snažíte posté nespadnout z rotujících křížků, v červených úrovních vás čeká spousta kroužení kolem nepřátel s řemdihy.

Poztrácené komponenty zase musíte robotickýma rukama nejprve očistit a opravit s podobnou láskou, kterou Team Asobi zcela evidentně chová k celému PlayStationu.

Úzká spolupráce a zkušenosti z Astro’s Playroom se projevila i na využití možností ovladače DualSense, který v tomto případě hraní zase dodává trochu jiný rozměr. Ať už vyladěnou haptickou odezvou, adaptivními triggery, gyroskopem, jímž ovládáte létání i míření, nebo i takovou drobností, jako jsou zvuky z malého repráčku ve vašich rukou. Až si zase říkám, jaká je škoda, že si s tímhle evidentně lecčeho schopným gamepadem i po čtyřech letech od uvedení na trh umí jen málokteré studio pořádně vyhrát.

I nad rámec těchto vymožeností se Astro Bot ovládá velmi příjemně. Skvělá plošinovka na vycizelovaném ovládání do velké míry stojí a padá – tady se povedlo na jedničku s hvězdičkou. Výborně s ním spolupracuje i zvládnutá kamera, takže nedochází k frustrujícím momentům selhání a náhodným pádům do hlubin, u kterých vlastně máte pocit, že tak úplně nebyly vaší chybou.

Když pomineme planety věnované legendám z PlayStationu, nabízí Astro Bot průřez vcelku rozmanitou skákačkovou klasikou, ale i pár relativně originálních míst, kudy se neskáče zas tak často. Samozřejmě nechybí travnatý level, poušť a Egypt, sníh, pláž (ano, včetně podvodní úrovně) nebo džungle, ale podíváte se taky do kasina, strašidelného zámku, Japonska, dortíkové krajiny nebo zpátky do nebe za Otcem robotem z Rescue Mission. 

Záhodno zmínit, že jsou veškerá prostředí vyvedená velmi pěkně a do spousty milých detailů, kdy se zvláštní péče dostalo i fyzice a ozvučení. Třeba štípání bambusu gyroskopem je mimořádně uspokojivé, stejně jako jsem se párkrát přistihla, jak pár desítek sekund opakovaně mlátím do nějakého stromu nebo houby - ne kvůli mincím, ale zkrátka proto, že každý úder vydává obzvlášť příjemné “boink!” Stejně tak vás hra vtipnými reakcemi prakticky vybízí k šikaně veškeré neagresivní fauny.

Nutnost odškrtat si nákupní seznam prostředí Astro Bot navíc vyvažuje a osvěžuje speciálními schopnostmi, co mu propůjčují různé tematické hračky. Ty zpravidla dokonce mívají vícero využití. Třeba raketový raťafák vám umožní doskočit na vzdálenější plošinky, ale taky prorazit železná vrata, magnetem sesbírat jejich úlomky a potom je hodit po obzvlášť nepohodlné příšeře.

Díky žabím rukavicím se zas můžete houpat na přilnavých površích, ale taky Astra na určených místech vystřelit jako z praku. Sloní batoh pak slouží jako zásobárna tekutin, z kterých si můžete tvořit vlastní plošinky a dostat se na jinak nepřístupná místa. Ve vodním levelu dostanete turbotučňáka pro rychlejší plavání, v kasínu můžete fixlovat s automaty zpomalením času, u strašidelného zámku vám UV světlo odhalí jinak neviditelné prvky. 

Snad jen škoda, že se ke konci nabídka power-upů začne trochu opakovat, ale už ne příliš vrstvit. Od prověrky obratnosti vašich prstů a schopnosti vylepšení naplno využít jsou tu na druhou stranu spíše dedikované výzvy, ne příběhové levely, kterými zvládne projít prakticky každý. Možná bez nalezení všech robůtků a sesbírání kousků skládačky, ale zvládne - checkpointy jsou poměrně časté a benevolentní, na počet životů se tady nehraje.

Pokud se vám pátrání po ukrytých pokladech nebude dařit a chcete s ním pomoct, můžete si po prvním dokončení úrovně na jejím začátku zaplatit signálního ptáčka, který vám s vyzobáváním pomůže a k nenalezeným tajemstvím vás navede. Nápověda je jedním ze dvou způsobů, jak utrácet posbírané mince - tím druhým jsou vajíčka s kosmetickými doplňky pro zachráněné robůtky, kostýmy pro Astra a dalšími dekoracemi na domovský ostrov. 

Víc mě ale samozřejmě bavilo si na věci přicházet na vlastní pěst, zvlášť některé tajné levely jsou opravdu důmyslně schované a máloco se vyrovná vítězoslavnému pocitu, když je přesto zvládnete objevit. Snad jen pocit, když na kdovíkolikátý pokus konečně pokoříte výzvu, která vás trápila předchozí hodinu.

V tomto ohledu se patrně bude mírně lišit i individuální herní doba - já jsem s Astrem strávila okolo dvaceti hodin a k získání platinové trofeje mi jich ještě pár dalších zbývá, ale mé skákačkové reflexy už od dětských let stihly trochu zchřadnout.

3D plošinovek každopádně vychází v posledních letech jako šafránu a těch vynikajících ještě míň, natož na PlayStation. Astro Bot je příjemným důkazem, že tenhle žánr nutně nepatří do rezavého devadesátkového železa, ale má co nabídnout i dnes. Svými hravými drobnostmi dokáže vyvolat spoustu dětských i dětinských úsměvů, ale donutí vás i zatnout zuby při desátém / padesátém / stém opakování nejtěžších výzev. Obzvlášť příjemný bonus v podobě hromady odkazů nabízí všem, pro které PS5 není první konzolí od Sony a chovají vřelý vztah k ostatním hrám, které na nich v průběhu let vyšly. Jestli vás bavila Astro’s Playroom, Astro Bota si jednoduše zamilujete.