Assetto Corsa Evo

Na začátku to dost házelo

Začněme ovšem nejprve s těmi negativy. Jakkoliv část toho, co tady zazní, nebude mít za pár dní pražádnou relevanci, protože tvůrci aktuálně sází updaty na týdenní bázi. Nicméně ten samotný, úplný začátek, byl víc než kostrbatý. Hru jsem koupil už v den vydání a při prvním seznamování si připadal, jako bych někde upirátil pre-alfa build. Hra se zdála prázdná, spousta funkcí fungovala buď vůbec, nebo podivně, a do toho si vývojáři sami na sebe upletli bič, protože značnou část obsahu (který v tuto chvíli čítá celkově 20 aut a 5 tratí) schovali za nutnost být neustále online na herním serveru.

Což má hned dvě úskalí. Zaprvé, od samého počátku jsem online ještě nebyl, protože servery odmítají službu, a za druhé ani není proč být online. Multiplayer zatím není zprovozněn, a tak všechny aktivity – omezené na tréninkové ježdění a závodění proti počítači – probíhají výhradně jako singleplayer. Až bude hra online, což by se mělo odehrát každým dnem, přibude i systém „licencí“, který dobře znají hráči Gran Turisma, a „Speciální eventy“, tedy nějaká forma výzev.

Není proto divu, že se podstatnou část herní komunity podařilo hned za studena vytočit do omezovače. Nepomohla ani lavina prvních dojmů na YouTube, ve kterých simracingoví streameři ukazovali všechny ty propady texturami, zblblou AI bourající do zdi, rozbité textury a další chaos. To všechno se přirozeně projevilo v hodnocení hry na Steamu, kde v jednu chvíli svítilo „Spíše negativní“ jako žlutá kontrolka.

Jenže v Kunos dlouho neváhali a začali opravovat. Všechen herní obsah (s výjimkou licencí a speciálních eventů) zpřístupnili i v offline režimu a rychlý sled updatů napravil největší z bugů. Potíž v podobě kusého obsahu samozřejmě přetrvává, ovšem s tím se u her v předběžném přístupu počítá. Podstatné je, že když nyní hru zapnete, už vás nebude nic vyrušovat od toho, abyste si naplno užili její jádro. A to je fenomenální.

Milostný dopis všem rychlým autům

K tomu, abyste na Assetto Corsa Evo koukali s otevřenou pusou, nemusíte ani opustit hlavní menu, stačí zabřednout do individualizace auta. Už dlouho před vydáním bylo oznámeno, že hra bude jako první závodní simulátor na světě zahrnovat různé tovární konfigurace, výbavy a motorizace. A i když opět narážíme na to, že obsahu je ve hře zatím jen střídmé množství, tak laděním kontrastního obšití Alcantary v interiéru, podoby vnějších i vnitřních karbonových lišt nebo barvy brzdových třmenů můžete strávit desítky minut. Desítky minut, během kterých si budete s dětinskou radostí zapínat zapalování a koukat, jak nabíhají palubní displeje, otevírat a zavírat dveře nebo šíbr, rozsvěcet různé kombinace vnějšího osvětlení…

Každý model auta i jeho funkce jsou zpracovány s maniakální přesností a vypadají až fotorealisticky. Tvůrci zašli dokonce tak daleko, že přímo na trati můžete přepínat různé jízdní režimy, což mění podobu budíků jako ve skutečnosti. Když pak vypnete stabilizaci s kontrolou trakce, rozsvítí se samozřejmě příslušná kontrolka.

Disciplínu „auto-barbie“ má Kunos už teď zmáknutou na jedničku, a to jsme teprve na samém začátku. Pořád chybí jakákoliv forma poškození a docela by mě zajímalo, jestli se do budoucna chystá třeba simulace automatické převodovky v normálním režimu (automat si můžete zapnout jen v asistentech a řadí vždy až v červeném poli), nicméně v tomhle ohledu hra už vyjela správným směrem.

Vím, proč jsem skončil v kačeru

Když konečně vyjede z depa i hráč, čeká další nesmírně milé překvapení. Assetto vedle laserem skenovaných tratí, kterými se chlubil už první díl, nabízí i zcela precizní jízdní model. Samozřejmě, že nic jiného by s ohledem na zaměření hry ani nebylo přípustné, ovšem stejně mě úroveň realističnosti ohromila. Můj herní setup rozhodně neskýtá žádné vymoženosti, a vlastně sestává jen z jednoho z nejzákladnějších direct-drive volantů na trhu, ani tak se ale nemůžu zbavit dojmu, že do svého kokpitu (kancelářské židle) dostávám od virtuálního auta tolik informací, kolik jich dostat můžu.

Herní engine výborně pracuje se zpětnou vazbou, takže je ve volantu detailně cítit, kdy přední kola ztrácí adhezi a začnou se sunout do nedotáčivosti, každé zatížení přední nápravy i každý pokus o nadbíhání zadku – ať už při prudkém brždění v nájezdu, když se záď odlehčí, nebo při necitlivém přidupnutí plynu na výjezdu.

Cit v řízení je zkrátka parádní a stejně jako ve skutečnosti se zásadně liší auto od auta. Kompresorem přeplňované Camaro ZL1 je sice na poměry americké produkce sporťák jako řemen, pořád jde ale o hulvátský hot-rod s vlažnou zpětnou vazbou. Taková Alfa Romeo Giulia GTAm je proti němu chirurgicky přesný stroj, který si skrz pevný podvozek a komunikativní řízení s řidičem doslova vypráví. I přesto vás ale umí překvapit, o kolik citlivější a přesnější umí být v zatáčkách i Mazda MX-5 Cup s polovičním výkonem, nemluvě o „velkých“ závoďácích, jako je Porsche 911 pro kategorii GT3.

Stačí autům a jejich odezvě důsledně naslouchat, a můžete se toho hodně naučit. Assetto je jedna z těch her, u které přesně víte, kdy a kde můžete zrychlit, a které se nemusíte téměř nijak přizpůsobovat, pokud máte nějaké reálné zkušenosti s řízením aut na limitu. A když pak dřív nebo později skončíte v hodinách mimo trať, budete přesně vědět proč se to stalo, a co jste udělali špatně. Když si z toho budete ochotni vzít ponaučení, příště už tu práci s volantem zrychlíte, případně si dobře ujasníte, že když letíte v plném kalupu přes obrubník, není prostor na prudké brzdy.

Když jsme u obrubníků, vyzdvihnout zaslouží taky zvuková stránka hry. Motory zní uvěřitelně, ať už se rozléhají v širém prostranství nebo rezonují mezi stěnami na cílové rovině. Celé to samozřejmě umocní pohled z interiéru, kdy se k motoru přidají zvuky karoserie, rozechvělé přeletem přes obrubník, případně kamínky bombardující podběhy po vyjetí mimo asfalt.

Svůj podíl na realistickém zážitku má pak i počasí, potažmo denní doba. Je super nastavit zrychlený čas, vyjet do tréninku s rozsvícenými dálkovými světly a přímo na trati si užít východ slunce. Když do toho pak ještě trochu sprchne a stěrače rozetřou takřka hmatatelné kapky po čelním skle, máte chuť v Assettu bydlet.

Platí to, co bylo naznačeno už na začátku. Ano, tahle hra má pořád ještě nějaké bugy (a jejich četnost, co jsem vypozoroval, se individuálně liší), a obsahu je zde zatím v rozsahu robustního dema, ale jakmile se vydáte v precizním modelu na precizní trať ujet pár rychlých kol, rázem je vše odpuštěno. Z pohledu jízdních zážítků a hraní, potažmo „hraní si s auty“ se tu rýsuje jeden z nejlepších závodních simulátorů vůbec.

A co víc – nebude pouze o závodění. Jedním ze slíbených prvků je třeba precizně zpracovaných 1 600 čtverečních kilometrů pohoří Eifel, obklopující legendární Nürburgring. Na něm se půjde volně projíždět za doprovodu dopravy jako v otevřeném světě, a je jenom otázkou, jestli bude k dispozici dostatek opravdu zajímavých aktivit. Konkrétně velká otevřená mapa má do hry dorazit v létě letošního roku, plná verze by pak měla vyjít na podzim. Do té doby je dost času zajet ještě pár slušných kol na Brands Hatch a Laguna Seca. A to navzdory tomu, že hra zatím nepálí na všechny válce.