Assassin's Creed Identity

Hlavní problém Assassin's Creed Identity spočívá v tom, že se düsseldorfské studio Blue Byte snažilo co nejvíce přiblížit původním velkým titulům ze série. Namísto toho, aby se tvůrci zdrojovým materiálem pouze inspirovali a jinak udělali hru šitou na míru mobilům (skvělým příkladem je Hitman GO), horko těžko se pokoušeli velkého asasína nacpat do placiček s dotykovými displeji. Výsledkem je nedochůdče.

Renesanční RPG? Ale no tak

Assassin's Creed Identity se v marketingových materiálech bije do prsou a mluví o sobě jako o prvním RPG ze světa Assassin's Creed. Nenechte se vysmát. Ano, můžete si vybrat z několika profesí, můžete si vylepšovat pár základních schopností a svého asasína klidně můžete pojmenovat Boloňské špagety. Ovšem v praxi se za všechna povolání hraje prakticky stejně a speciální schopnosti nemá smysl používat, protože hra je natolik primitivní, že se všemi souboji jednoduše prosekáte. A když mluvím o prosekávání, mluvím o mačkání jednoho jediného tlačítka. Klidně s páskou přes oči. Bez nadsázky…

Pokud také vzpomínáte na éru Ezia coby na zlaté období Assassin's Creed, jistě vás potěší, že Identity se vrací do renesanční Itálie. Autoři vypráví separátní děj o boji proti Crows, což je spolek vraních zabijáků, vytvořený známým templářem Cesarem Borgiou s cílem zlikvidovat bratrstvo orlích zabijáků. Pod slovem „vypráví“ si však představte jen pár odstavců textu. Žádný dabing, žádné filmečky, žádné důvtipné dialogy, žádné šokující zvraty, žádný Ezio.

Kampaň Assassin's Creed Identity opravdu není epickým dobrodružstvím s otevřeným světem, nýbrž pouhým slepencem deseti malých misí, mezi kterými se vždy vracíte do menu. Dokončení „příběhu“ zabere hodinu až dvě. Jeho pokračování přibude až časem formou gratis updatu a další „zábavu“ tak musíte hledat v módu Contracts, což jsou vlastně ty samé mise jako v kampani, akorát ještě kratší a ještě triviálnější. Zavražděte dva cíle. Doručte dopis. Následujte podezřelého… Levely zaberou vždy jen pár minut a jsou navržené tak, aby člověka zabavili při cestě metrem. Žádný velký zážitek si z nich neodnesete.

Tomu odpovídá i (ne)velikost zdejšího „světa“. Monteriggioni je sice jen o něco menší než Monteriggioni z AC Brotherhood, ovšem místní Florencie a Řím jsou už jen řídkými odvary. Level design je vysloveně slaboučký a bez detailů, stísněné úrovně vám nedávají moc volnosti a skoro odnikud se tu nedá skákat do kupek sena. Slzička ukápla. Zřejmě jde o daň za fungování hry i na iPhone 5 a iPad 3. Zvlášť na pětkových iPhonech však počítejte s dlouhým nahráváním, rozehřátým tělem telefonu a měli byste také vědět, že aplikace ukousne až 2,3 GB místa na disku.

Dá se to vůbec ovládat?

Dá. Kupodivu dobře. Jistě, člověk pravidelně bourá do zdí, protože virtuální joystick asi nikdy nebude tak intuitivní jako fyzický gamepad (byť ten lze připojit). Na poměry jiných mobilních 3D akcí se ale Assassin's Creed Identity ovládá relativně pohodlně. Pod levým palcem máte běh, pod pravým palcem rozhlížení i kontextuální tlačítko pro boj, splývání s davem nebo vystřelovací čepel. Pohyb postavy lze navíc ovládat i prostým poklepáním na místo, kam se chcete dostat, a ona tam už automaticky doběhne. Milé.

Každopádně nečekejte žádný parkourový zážitek jako na PC a konzolích. Avatar šplhá automaticky a nelze jej při tom ovládat, neumí ručkovat, neumí přeskakovat bedny a stánky, neumí slézat dolů, neumí se po ničem houpat… Už praděda Altaïr byl mnohem obratnější! A ještě u toho vypadal lépe. Zdejší animace jsou samozřejmě dost primitivní a například při útocích skrytou čepelí postava pravidelně skáče mimo svůj cíl.

Jak je navíc u série zvykem, pohyb po světě s sebou nese různé frustrující prvky. Obdivuhodné je, že ty nejotravnější se neobjevovaly ani v prvním díle a „umí“ je pouze Identity. To takhle kupříkladu vidíte pochodovat vojáka na druhé straně zdi, tak vás napadne na zídku vylézt a počíhat si nahoře. Jenže ouvejs, vaše postava neumí na vrcholu zdi setrvat a automaticky seskakuje přímo před zraky nepřátel. Ach jo.

Neustále online a s mikrotransakcemi

Hraní několikaminutových misí v metru má jeden háček – bez internetového připojení aplikaci ani nespustíte. Assassin's Creed Identity není onlinovka, nemá multiplayer, ale vyžaduje neustálé připojení. Proč? Mimo jiné proto, abyste si mohli do zblbnutí pouštět reklamy na jiné hry v App Storu, na které vás láká speciální položka v menu. Za každé zhlédnutí totiž získáváte in-game odměny. Jako poslušné ovečky…

Oproti testovací free-to-play verzi, která vyšla už v září 2014 v Austrálii a na Novém Zélandě, je nynější Identity placenou aplikací, za kterou na App Storu dáte 5 eur. To však neznamená, že by se zbavila mikrotransakcí. Největší balík virtuálních mincí vás přijde na bratru sto eur a koupíte si za ně silné vybavení nebo krátkodobé zlepšováky, které vás udělají výrazně silnějšími. Pay-to-win? Jak z učebnice.

Na druhou stranu, Identity se dá hrát v klidu i bez mikrotransakcí. Prošel jsem celou kampaň, splnil nespočet kontraktů, neutratil ani cent a ani jednou jsem nezemřel. Což bohužel spíše než o mých schopnostech vypovídá o trivialitě Assassin's Creed Identity. Zkrátka a dobře, uděláte mnohem lépe, pokud si za těch 5 eur koupíte některý ze starších dílů Assassin's Creed. Vždyť jsou každou chvíli ve slevách.