Assassin's Creed Syndicate

Bez zbytečných cirátů 

Assassin's Creed Syndicate odhazuje spoustu nápadů a experimentů, které tvůrci v sérii používali už od Brotherhood. Jejich krédem je totiž čistota konceptu a začíná to už u zápletky. Jacob a Evie Fryovi jsou vycvičení asasíni, kteří působí v provinčním Croydonu. Londýn je i přes zoufalé dopisy posledního člena místní buňky Henryho Greena zcela pod kontrolou templářů, kteří praktikují správnou kombinaci moci z politických kruhů i z lidových vrstev, kde mají pod palcem největší londýnský gang. Přidejte k tomu kontrolu průmyslu a možná se nebudete divit, proč asasíni boj o britskou i světovou metropoli vzdali.

Neplatí to však pro sourozence Fryovi, kteří bez svolení vedení vpadnou do Londýna a začnou podlamovat základy mocenské pevnosti templářů. A přestože mají podobný cíl, povahově jsou rozdílní. Jacob chce vzít město a templáře útokem s vlastním gangem. Evie je naopak rozvážnější a jde jí hlavně o výzkum artefaktů Edenu, které považuje za hlavní prostředek k vítězství.

Křižovatka světa a tavící kotel společnosti 

Hlavním zdrojem zábavy v Syndicate je Londýn. Město je, stejně jako třeba v Brotherhood a dalších klasických dílech série, hrdina, od kterého se všechno odvíjí. Londýn je obrovský a bledne před ním nejenom Řím, ale i Paříž. Nejde však jen o rozlohu, ale hlavně o věrnost dobové realitě, se kterou tvůrci virtuální Londýn vybudovali - zejména pokud jde o společenskou hierarchii v jednotlivých čtvrtích. Ulice jsou také adekvátně zalidněné, takže bez problémů poznáte, kde se zrovna procházíte – sledujte shon továrny a tržiště, vidíte děti, jak si na dvorku kopou s míčem, případně dřou v továrně, kterou můžete v rámci obsazování Londýna a zlepšování vztahů s NPC „osvobodit.“

K bezproblémové orientaci ve městě přispívá i monumentální industriální architektura. Se slzou v oku se sice nad masivním továrním blokem a dvoupodlažním nádražím nerozněžníte, ale monumentálnost těchto budov nelze pominout. Viktoriánský Londýn zkrátka funguje vizuálně i herně, a když vás chytne turistická nálada, můžete si skočit (doslova) do Westminsteru či na Trafalgar Square nebo vylezete Nelsonovi na hlavu, abyste měli dobrý rozhled.

Kočár? Ne, raději provaz. 

S velikostí města (někdy až téměř nepříjemnou) souvisí nové druhy dopravy, hlavně kočáry, které můžete ve stylu GTA krást. Časem ale pro svůj gang získáte vlastní kočáry, ve kterých spolubojovníci hlídkují, účastníte se v nich závodů a dá se na nich i bojovat. Přes bohatou nabídku činností ale kočáry nejsou nijak zvlášť zajímavé. Ovládání je sice intuitivní, ale boje v nich jsou spíše neohrabané, takže je příjemnější se městem pohybovat po svých.

Proto se hodí další novinka - vystřelovací provaz, který z obou hrdinů dělá svým způsobem Batmana. S pomocí provazu se můžete bleskově vytáhnout na vysokou budovu nebo přejíždět mezi budovami a výrazně tak urychlit už tradičně dynamický asasínský pohyb po střechách. Především ale provaz nabízí taktické výhody při plnění úkolů v misích, přestože jsou pak ve výsledku některé z nich až příliš jednoduché. Zejména v kombinaci provazu s vrhacími noži.

Tahle hra má úroveň 

Zmíněné RPG prvky vychází z toho, že obě dvě postavy levelují, což je podstatné zejména při střetu s nepřáteli. Když se pustíte, klidně i do hromadného boje s nepřáteli na stejném levelu, tak je spíše zmasakrujete, možná i bez jediného škrábnutí. Ve chvíli, kdy jsou ovšem protivníci několik levelů nad vámi, máte problém. Mají totiž mnohem víc životů, rozdávají větší rány a vaše zbraně jim nezpůsobují žádné velké poškození. Hra tím naznačuje, že do některých akcí byste se neměli pouštět, protože nejste na dost vysokém levelu. Kdo ale hledá výzvu, může náznaky ignorovat, což se občas logicky nevyplatí.

Dosažený level dále určuje, jaké zbraně a vybavení můžete mít, respektive vyrobit. Stojí to i peníze a materiály, které sbíráte po městě, ale nikdy se nestalo, že by došlo na nedostatek peněz. Při pořizování výbavy limituje jen aktuální level. Role ve hře zabudovaných mikrotransakcí, přes které si mohou líní hráči koupit za reálné spoustu virtuálních peněz, je tedy zbytečná – těžko pochopit, kdo by měl chuť platit za něco, co snadno získá během hry. Vše se odemyká přirozeně tak, jak procházíte příběhem. Díky bohu už také ve hře nejsou stupidní bedny z Unity, které by šlo odemknout jenom s použitím mobilní aplikace.

Gangy Londýna 

Modifikovat můžete v Syndicate vedle postav a výbavy celou řadu dalších věcí. Třeba ve vlaku, což je vaše základna, která jezdí po Londýně a její poloha se neustále mění, můžete kromě craftingu vylepšovat svůj gang, kupovat nové zbraně a financovat hospody nebo mladé zlodějíčky. Anebo můžete uplatit policii, aby občas přivřela oko nad vašimi nezákonnými akcemi, což vřele doporučuji. Jakmile vás začne po hlavě třískat hlídka bobíků, jde do tuhého.

Chybí však ve větší míře dopad vašich činů na lidi ve městě. Samozřejmě, na zabití osoby reagují útěkem, když se pokusíte plížit mezi nimi v davu, hlasitě se diví, a když před pracovnicemi v továrně vykradete zlatou truhlu, jedna z nich za vámi třeba půjde půl továrny, aby vám nadávala a vysvětlovala, že tohle se nedělá. V takto elementárních případech AI reaguje. Na mnohem závažnější přestupky pořádku ale reaguje jen vlažně, jakoby zběsilé závody kočárů byly v pořádku – hra díky tomu mírně ztrácí na autenticitě.

Zábava, zábava a ještě jednou, zábava! 

Suchý popis kladů a několika málo nedostatků ale nezvládá postihnout to hlavní - při hraní se budete dobře bavit. Assassin's Creed Syndicate nenabízí nic přelomového či v rámci série revolučního, jako byly námořní souboje v Black Flag. Syndicate „jen“ dobře dělá to, co dělat chce.

Obě dvě hlavní postavy jsou zajímavé a jejich dialogy dobře napsané a zábavné. Během pobíhání po městě a plnění nepříběhových misí se můžete mezi oběma volně přepínat a bylo tedy zábavné je odlišně profilovat, aby se doplňovali. Poutavý je i příběh, který sice nevyrazí dech, ale dokáže vtáhnout a navíc obsahuje jednu skvělou, netradiční pasáž, ke které se ale budete muset dostat sami.

Jestli tak Syndicate něco kazí pověst, pak je to příslušnost k sérii, která chrlí nový díl rok co rok. Sama o sobě je to skvělá hra s parádně zpracovaným městěm a skvělým pohybem po něm, která de facto nemá žádnou konkurenci. Navíc se produkční hodnoty Syndicate konečně promítly i do technického stavu hry a místo experimentování s ne vždy přínosnými prvky se tvůrci drželi střízlivějších a smysluplnějších přídavků. Assassin's Creed Syndicate je povedený, zábavný a nesmírně uspokojující návrat ke stylu starších dílů, pro který lze s klidem použít strašlivě znějící, ale výstižný, termín „skvělá a poctivá zábava.“