Assassin's Creed IV: Black Flag

Šestá „velká“ hra v sérii Assassin's Creed musí nutně budit podezření, že se při tempu vydávání nových dílů téma už vyčerpalo, ostatně, ukazují to i slabiny trojky. Když dějově zklamalo turbulentní prostředí Americké války za nezávislost, co dokáže už mediálně (ale, pravda, ještě ne herně) zprofanové a zromantizované prostředí karibských pirátů? Inu, držte se pevně kormidla! Edward Kenway totiž vrací víru všem fandům série i námořních dobrodružství.

Jednou ze slabin třetího dílu byl nemluvný indiánský killbajn Connor. Je prostě něco špatně, když by všichni raději hráli za jeho cynického, drsného a hlavně templářského otce Haythama. Naštěstí si tohle někdo napříč tvůrčími týmy Assassin's Creed IV: Black Flag uvědomil, a do rukou tady dostáváte Haythamova otce, Edwarda Kenwaye - dobrodruha, piráta a obecně postavu, která si zaslouží stát vedle Altaira i Ezia. Už jen proto, že Edward je neodolatelná postava ve svém drzém podání. Je asi symbolické, že první Edwardovo setkání s asasínsko-templářským světem přichází ve chvíli, kdy jako člen posádky pirátské lodi přepadne transport asasína Walpola.

Ještě více symbolický je moment, kdy Edward zmíněného asasína sprostě zapíchne. Holt se nedomluvili na tom, co ze zištné pomoci Edwardovi kápne a ten divně oblečený šašek na něj navíc začal útočit. Pirátova tolerance má své meze, takže asasín neasasín (stejně o tom Edward nic neví), Walpole končí v tratolišti krve, Edward si čte depeši a zjišťuje, že vydávat se za hastroše by mohlo hodit nějaký ten peníz. Světe Assassin's Creed třes se, protože přichází člověk, jehož motivace nespočívají v nějaké vyšší cestě, ale v přízemní touze stát se úspěšným a bohatým.

Je nesmírně osvěžující sledovat poněkud sobeckého, občas cholerického, sem tam komplexem méněcennosti trpícího Edwarda, který i přes opakované (a občas velmi úsměvné) kontakty s Templáři a Asasíny zůstává věrný své filosofii a vlastnímu uskupení, kterým je skupinka pirátů kolem Edwarda „Černovouse“ Thatche, Benjamina Hornigolda, Charlese Vana a dalších. S tím souvisí i příjemné odchýlení od občas už nemotorné mytologie série.

Méně templářů, více pirátů

Když na začátku zjistíte, že existuje místo zvané Observatoř, po kterém Templáři jdou, myslíte, že jde o první z mnoha zastávek na cestě po asasínských pamětihodnostech. Uprostřed řešení problémů pirátské kolonie v Nassau nebo trablí se samotnými piráty a spoustou dalších věcí si ale uvědomíte, že Observatoř je pořád vaším hlavním cílem. Jde o jasný důkaz, že tvůrci záměrně nechali zápletku celé série stát spíše v pozadí a snaží se vás úspěšně pobavit konkrétním pirátským příběhem a životem. Ostatně, Edward po Observatoři netouží kvůli vyšším zájmům, ale proto, že z toho může kápnout pořádné bohatství.

Sliby o zpracování pirátské tématiky v „drsném stylu HBO“ samozřejmě zůstaly nenaplněny, protože míra kontroverze, kterou si dnes hry jako médium dovolí, je značně omezená. Pro tento přístup je symbolické, jak hra lavíruje v oblasti Edwardovy věrnosti ženě, kterou před lety nechal v Anglii. Ukázáno z toho absolutně nic, ale přesto v náznacích cítíte, že „nesesmilníš“ Edward odložil společně s „nezabiješ“ a „nepokradeš“.

Jenže, tahle hra je expedována pro veliký a z nemalé části puritánský trh, který nedovolí mít z chlapíka, co krade a zabíjí ještě otevřeného nevěrníka. Zpracování pirátské tématiky zde naštěstí nemá podobu idealizovaného blábolení o svobodě, jak se zdálo z trailerů. Nassau je sice označováno jako „náš experiment“, ale jde jen o zavšivenou díru, kde se pár pirátů rozhodlo, že si budou vládnout sami a nebudou tam platit tradiční zákony. Brzy navíc všichni zjistí, že to není tak snadné. Je proto překvapivé, kolik vztahu si k některým nedokonalým a iritujícím pirátům vytvoříte.

Loď je nejlepší postava

Největší a nejdůležitější novinkou Assassin's Creed IV je Edwardova loď Jackdaw. Dostanete se k ní po cca třech hodinách hraní a společně s ní získáte i volný přístup do takřka celého herního světa, což poukazuje na fakt, že se tenhle díl poučil z chyb předchůdce. Nečeká vás žádný nekonečný tutoriál, všechno jde co nejrychleji k jádru věci.

Jackdaw bude vaše láska a pokud ne, hra pro vás ztratí velkou část kouzla. Jde o to hlavní, čemu budete věnovat svou přízeň a samozřejmě i finance. Vylepšení lodě jsou klíčová a důležitější, než vylepšení Edwarda a jeho schopností. Lepší meče totiž můžete suplovat jinou strategií, ale nedostatečně vylepšený trup lodi a slaboučká děla nevykompenzuje nic.

Jackdaw se šplhá po mohutných vlnách, déšť skrápí palubu i kameru, námořníci řvou rozkazy, vítr vám škube s ovládáním, vyhýbáte se obrovitým příčným vlnám, které zvedla bouře. Do toho pálíte salvy z bočních děl, vyhýbáte se kanonádě protivníků a snažíte se dostat z toho pekelného kotle.

Námořní bitvy v sobě nesou obrovský kus atmosféry. Jednou v klidné zátoce, poté na otevřeném oceánu, jindy zase na rozbouřeném moři. Jednou „sklízíte“ nešťastné škunery, jindy se poměřujete s kapitánem ostřílené brigy, a pak třeba bojujete o život proti konvoji, který jste vážně neměli napadnout.

Boj na moři vyžaduje koňskou dávku pozornosti k tomu, co vás obklopuje a působí na loď. Skaliska vám mohou vystavit stopku stejně jako nečekaná vlna nebo špatné natočení lodě proti boku silnějšího soupeře, což smete část posádky. Nečekaný poryv silného větru vás může hodit na mělčinu nebo vám zkazí manévr před taranujícím škunerem. A nejlepší na tom vše je, že se námořní bitvy neohrají.

Kdo nepírátí, okrádá rodinu

Přepadání lodí patří mezi hlavní zdroje příjmu. A stálý příjem potřebujete, protože výdajů je zde spousta. Koupíte nové pistole? Větší místo v podpalubí na lup? Silnější děla? Vylepšíte své malé pirátské útočiště nebo vilu v něm? Bez nepovinných akcí, jako je pirátství, plnění asasínských kontraktů či hledání pokladů prostě budete mít opravdu málo peněz. A nevadí to.

Námořníci prozpěvují tradiční písně, počasí se dynamicky mění, dalekohledem prohlížíte horizont, a když se objeví nějaká loď, hezky se vám napíše její jméno, typ, level a náklad. A to by v tom byl čert, abyste nezkusili své štěstí kvůli pořádné kořisti. Celkem realisticky se vám stane, že začnete mít po čase velké oči a ukousnete si větší sousto, než zvládnete. Zachrání vás z toho buď útěk s poničenou Jackdaw, nebo z vás bude žrádlo pro rybičky. Když už nebojujete s dalšími loděmi, jsou tu třeba pevnosti, které můžete dobývat a odemykat si tím další nepovinné úkoly.

Moře ale není živo jen násilím. Je protkané spoustou dalších činností, kterým se můžete věnovat. Kupříkladu potápění pomocí zvonu. Nejde provádět všude, ale jen na místě s vraky lodí, aby z toho něco bylo. Přitom vás ohrožují žraloci, před kterými se musíte skrývat. Na ostrůvcích můžete najít truhly, materiál pro vylepšení Jackdaw, lovnou zvěř (pro její další zpracování kvůli upgradu Edwarda) nebo třeba pirátskou kostru, u které najdete cestu k pokladu.

I pevninská část AC IV kypí životem, který vám jde po krku, což platí třeba v případě panterů nebo ještě drsnějších krokodýlů. O mnoho větší překvapením bylo, že města působí barvitě a po herní stránce zábavně. Není to nudný a šedivý Boston. I když Havana či Kingston neoplývají tak rozsáhlou architekturou jako Damašek nebo Řím, nabízí dost prostoru pro meditativní sledování cvrkotu a scenérie. Všechny složky do sebe navíc skvěle zapadají a vytváří uvěřitelnou, nijak kýčovitou podobu Karibiku se vším, co k němu podle představ patří. Všechny ty uličky, proluky, balkony a zahrádky jsou navíc herně funkční a podporují stealthový přístup k hraní.

Bambitka je tvůj přítel!

Z pohybu na pevnině je kromě sprintu a šplhu nejfrekventovanější boj. Pokud se zeptáte, zda je náročnější, odpověď bude ano i ne. Nepřátelé útočí častěji a občas mají konečně tu drzost vás seknout, aniž by počkali na dokončení vašeho útoku na jejich kolegu. Když ale nastoupíte proti chlapíkům ozbrojeným jen meči, postupně je s pomocí protiútoků vysekáte - pokud nehrajete jen jednou rukou.

Situace se radikálně mění ve chvíli, kdy je v boji přítomný střelec nebo vrhač bomb se sekerou. Střelci se už nestydí vás počastovat olovem ve chvíli, kdy šermujete. Kulka vám také ubere klidně devadesát procent zdraví a vyhodí vás z rovnováhy, takže vás další útok klidně dorazí. Zbraně se sice dlouho přebíjí, ale ve chvíli, kdy vás vidí dva střelci, máte jasnou prioritu. Musíte jít po nich.

V boji vám proto hodně pomohou věrné pistole. Z každé sice stihnete vypálit jen jednou, protože se strašně dlouho nabíjí, ale když už máte čtyři, dokážete ochromit či zabít ty nejdotěrnější protivníky. V jednu chvíli tak budete zívat nudou nad masakrováním šermířů a v druhé zase řešit, kam se schováte před tím davem, případně jak se dostat k ostřelovači. Je také dobře, že hra představí šipku s lanem až ke konci, protože jde o příliš silnou zbraň, která zlikviduje skoro každou obranu soupeře.

Udělej to po svém

Většinou máte k dispozici celou škálu svých dovedností, s jejichž pomocí můžete s průběhem mise naložit dle libosti - násilně, plížením, objevením alternativní cesty, otevřeným masakrem, vražděním ze zálohy - je to zkrátka na vás.

Postupem času hra představí poplašené zvony, které v případě konfliktu přivolají nemalé množství vojáků, ale jen výjimečně sahá po něčem ve stylu „vzbudil jsi velkou pozornost, desynchronizace, opakuj misi znovu“. Přátelštější je i AI strážných, kteří hned nestřílí, když vás vidí na střeše, takže se můžete klidně pohybovat nad úrovní ulice, pokud se správně plížíte. Ačkoliv jsem pospíchal, rád jsem plnil mise s pomocí plížení, protože to člověku dává pocit zadostiučinění z dobrého provedení plánu. Jen by hra mohla plíživý postup nějak aktivně odměňovat.

Za hodně peněz hodně zábavy

Celou dobu byla řeč o historické linii, ale Black Flag má samozřejmě i tu současnou. V roli testera pro Abstergo Entertainment jste v ní hozeni do vody, tentokrát však imaginární. AC IV slouží ke cti, že v moderní dějové linii můžete strávit zhruba třicet minut. Řešíte v nich puzzly a posloucháte sympatické proslovy zaměstnanců Absterga, které na znalce série spíše humorně pomrkávají.

Kupříkladu se můžete dozvědět, na kdy plánuje Abstergo další dobrodružství. Zároveň ale moderní linie rychle a srozumitelně posunuje děj po událostech třetího dílu, který byl, jak asi víte, zdánlivě definitivní. Pokud byste ovšem chtěli, můžete v Abstergu pobíhat po úrovni, hackovat počítače, řešit další hádanky a dozvídat se nové informace.

Na vlnách euforie

Assassin's Creed IV je, jak již bylo zmíněno, krásná hra. Navíc je i odladěná. Hodně překvapuje bezchybné zapracování vln do interakce Edwarda s lodí a okolím. Vlny využíváte třeba k tomu, aby vynesly Jackdaw nad úroveň cizí paluby, odkud se lépe trefujete dělem. Když však plavete k cizí lodi, vlny s Edwardem hýbou, hra nemá problém zaznamenat kontakt s trupem lodi a správně Edwarda přichytit v lanoví. Z minulých dílů však zůstalo občasně nepřesné vyhodnocení toho, co chcete dělat. Při sprintu vás může najednou hra hodit na žebřík, kolem kterého běžíte, případně vás donutí skočit na roh budovy, který jste chtěli efektně oběhnout.

Zvuky, dabing a hudba jsou v AC IV naprosto úžasné. Lomoz bitvy skvěle doplňuje atmosféru, stejně jako ambientní efekty v džungli či městě. Naučte se také výrazy jako starboard a larboard, protože posádka vám dává doplňující informace, kde se co nachází. Do námořnické hantýrky Black Flag jen smočil cípy kostýmu, ale ono to stačí.

Atmosféra je ostatně pro Assassin's Creed IV: Black Flag klíčová, protože se od ní odvíjí úplně všechno. Hra bezostyšně odhazuje mnohé atributy Assassin’s Creed her, aby je nahradila pirátskými. Mořští lotři tak stojí se svou nekonvenčností v opozici proti upjatému mentorování Templářů a Asasínů. Připomíná to, že lidé mají často jiné starosti, než je handrkování se o ideologii, která objímá celý svět.