Assassin's Creed III: Liberation
Rozporuplný spin-off populární série pro výkonný handheld je jako Jeckyll a Hyde. Chvíli vám Aveline ukazuje svou krásnou tvářičku a v dalším okamžiku vás kopne do obličeje nějakým technickým nedodělkem. Ve výsledku je to hra nadprůměrná, občas skvělá, občas opravdu frustrující. Kdyby dostala více péče, mohla udělat větší kariéru. Text se vztahuje k handheldové verzi, později vydaná předělávka pro PC s přídomkem HD si zaslouží pozornosti ještě méně.
Další informace
| Výrobce: | Ubisoft |
| Vydání: | 31. října 2012 |
| Štítky: | sci-fi, third person, stealth, historická, akční |
Assassin's Creed to opět zkouší na handheldech, a tentokrát by to nemuselo dopadnout katastrofálně i díky tomu, že na PS Vita už máme dva analogy. Do čela pokusu o dobytí neobsazené výspy se tak v Assassin's Creed III: Liberation staví sličná asasínka Aveline a její dobrodružství probíhá víceméně paralelně s děním, které jste mohli sledovat ve „velkém“ Assassin's Creed III. Všechny majitele výkonného handheldu logicky musí zajímat, zda se konečně dočkali pořádného a plnohodnotného Assassin's Creed titulu „do kapsy“. A jak pro tuto hru bude typické, odpověď je ano i ne.
Pokřivená historie pokřivené historie
Assassin's Creed III: Liberation je hra, ve které se neustále sváří dvě stránky. Dobrá a špatná, a to ne nějak zlehka. Kdepak, chvíli hra exceluje, ale hned poté vás profackuje, abyste si na nějaký komfort nezvykali. Ale od začátku. Příběh Aveline se odehrává v New Orleans a nesleduje tak primárně zápletku americké války za nezávislost. Zde se řeší Francouzi, otroci a samozřejmě střet asasínů a templářů, který je dosti zmatený. Pramení to i z toho, že hra je koncipována jako komerční produkt Absterga a má tedy být ideologicky zatížen směrem k templářům.
Na druhou stranu ale tvůrci jaksi nemohli udělat ze záporáků série klaďasy, kterým se křivdilo - proto je děj občas neskutečně chaotický. K jeho rozklíčování vám pomáhá nepovinná sekce v podobě sekvencí, které do systému dodává hacker Citizen E, a ukazují skutečné události, jež se ve hře dějí. Což není dobrý nápad. To, co by vás mělo hnát celou hrou, není „pravda“, ale propaganda. No a z nepovinných misí Citizena E se stávají povinné, protože jinak vlastně nepoznáte onu pravdu a budete mít z příběhu guláš.
Tak trochu plochá...ehm...hrdinka
Aveline je sympatickou hrdinkou a příjemný krok stranou od evoluce série v oblasti hrdinů, jejímž výsledkem je stroj na zabíjení Connor. Bohužel, i Aveline by ale potřebovala mnohem víc péče ze strany tvůrců. Její příběh připomíná superhrdinku, která ve dne hraje hodnou holčičku vlivného místního obchodníka, a když není vidět, páchá dobro v přestrojení.
Postupně sledujete, jak před vámi kráčí možnosti, kdy by se mohla hrdinka nějak psychologicky profilovat, mohla by se řešit její snaha o přijetí společností (je mulatka), ale prakticky všechny zůstanou nevyužity. Aveline je zkrátka sympatická holka, která umí dobře zabíjet, ale nic víc.
Už zase skáču po střechách a přes aligátory
Assassin's Creed III: Liberation ale naštěstí přináší na handheld to, co v předchozích kapesních dílech série chybělo – tedy klasickou hratelnost s freerunem, bojem a lozením po střechách bez větších problémů. New Orleans sice nedosahuje kvalit starých evropských měst, ale je o dost zajímavější než Boston.
Pravda, zčásti za to může i fakt, že tu není taková frekvence agresivních AI nepřátel na střechách, takže opravdu můžete po střechách v relativním klidu běhat a hrát si na zabijáka. Pohyb samotný je přirozený, fandům série padne prakticky hned do prstů, a jakmile vyšplháte na první kostelní věž, dostaví se stejně pocity, jako v předchozích „velkých“ hrách.
Tři převleky asasínky
Zároveň má ale Assassin's Creed III: Liberation něco společného s Assassin's Creed III a neprospívá mu to. Hlavním problémem je struktura velké části misí. Svoboda rozhodování je ta tam, takže pobíháte mezi checkpointy a občas vám hra násilně vnutí to, jak se máte na určené místo dostat, což je prostě chyba. Hodně to zamrzí u nového prvku, převleků, které jsou skvělé nápadem, ale nezvládnuté realizací.
Aveline se může obléct jako asasínka, kdy má všechny zabijácké hračky po ruce, ale je velice nápadná. Převlek otrokyně se vyznačuje mizernými schopnostmi v boji, ale skvěle splývá s davem a proplížíte se tak na většinu míst. A na ty, na které by vás nepustili, vás dostane převlek ženy z vyšší společnosti, kdy sice už ani nevyšplháte na stěnu, ale stráže oblbnete vzdušným polibkem a ztratíte se ve stádečku lokální smetánky.
Teoreticky by vám tahle trojice měla poskytnout možnosti, jakými nedisponovaly ani velké hry. Je skvělý nápad, který kdyby fungoval, tak byste mohli kombinovat různé cesty s různými převleky a bylo by jen na vás, jak úkol splníte. Bohužel, hra vám de facto pořád diktuje, jaký máte zrovna mít oblek. Je to otravné a společně s některými bugy i frustrující. Občas tahle velká převlékárna funguje, ale je jasné, že tudy se design ubírat neměl.
Vážení cestující, připravte se na pád
Kromě New Orleans je zde ještě divočina, Bayou, která plní podobnou roli jako Frontier v Assassin's Creed III. Akorát zde jsou aligátoři. Pohyb po divočině je plynulý z hlediska „chytů“ a vše vypadá opravdu pěkně, ale bohužel, Bayou i New Orleans sdílí jednu věc - klesá v nich framerate.
Když se nehýbete, vše vypadá super. Pokud se ale náhle musí vykreslit velké množství nových věcí během pohybu, hra se občas nehezky zakucká. A i kdyby to bylo jednou za deset minut, je to moc. Technická stránka hry je obecně dosti bolestivá.
Velmi často vidíte kolize textur, někdy se vám nesepne checkpoint a jindy nezafunguje spuštění sekvence. Dabing je průměrný, některé zvuky jsou vysloveně strašné a audio zůstalo daleko za vizuálem. A pak jsou tu vychytávky pro alternativní ovládání skrze PS Vita. Proč jen, proč?
Vykrádání kapes zadním touchpadem někdy funguje. Pitomá minihra s gyroskopem v handheldu je ale na rozdrcení displeje. A když vás hra nutí číst dopisy pomocí světla namířeného do kamery handheldu, škrtili byste vývojáře holýma rukama. Je to handheld, proboha, takže velmi často člověk nemá po ruce jasný zdroj světla. Ale ono je to vlastně fuk, protože senzor jednou vezme světlo, jindy zase zakrytí kamery - prostě to je k vzteku a dokonale vás to vytrhne ze hry.
Multiplayer, který hra nabízí, nemá s tím ve velkých AC hrách nic společného. Jde o jakousi strategii, kdy vysíláte agenty a bráníte se druhé straně, a je to neskutečně nudná záležitost na úrovni horších mobilních her. Jak vidíte, nakupila se tu tuna kritiky, za což by si zasloužila nižší hodnocení. Jenže..
Když ono se to občas tak dobře hraje...
...jenže všechna kritika je mířena spíše na vedlejší procesy, které nesouvisí s tím, že je to pořád handheldová hra, kde můžete po vzoru velkých Assassin's Creed her volně běhat po graficky pěkně zpracovaném městě. Hře nejvíce škodí příliš sevřená struktura misí.
Přesto je Liberation pro majitele PS Vita atraktivní. Má spoustu chyb, ale budete ochotni na ně v řadě okamžiků zapomenout. Stačí jen chvilku běhat po střechách, úspěšně se plížit davem, likvidovat vojáky po připlížení... a zkrátka dělat to, co tahle hra umí až do chvíle, kdy vás nějaká chyba zase bací do obličeje a vrátí zpět na zem. S tímhle titulem je to ode zdi ke zdi. Chvíli vás uchvátí, chvíli vás štve. Fandové série s PS Vita by Liberation měli zkusit. „Must have“ titul pro Vitu to ale určitě není.