Assassin's Creed III

Verdikt
64

Tento díl celé série přináší velkolepé dobrodružství plné bitev na souši i na moři, na které se dobře dívá a je zalito pořádnou dávkou tradiční sandboxové omáčky. Zároveň ale třetí díl ztrácí mnoho vlastností, na kterých celá série a její herní systém stojí a padá, aniž by to vlastnosti nové nějak vynahrazovaly. Méně je holt někdy více a tady se občas třikrát řezalo a jen jednou měřilo.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$19,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

199 KčXbox Store

Wii UWii U

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Ubisoft Montreal
Vydání: 31. října 2012
Štítky: historická, third person, sci-fi, otevřený svět, akční

Ze starého kontinentu na nový. Z vrcholu lidské tvořivosti a architektury, která vyráží dech, do malebné divočiny a puritánsky ubíjejících dřevěných měst. Z tajného boje mezi asasíny a templáři do boje jednoho národa s druhým, kde se výše jmenovaní prolínají spíše nezřetelně. Z politických pletek ve Středomoří ke zrodu Spojených států amerických. Od lakonického a arogantního muslima, přes šarmantního a ironického Itala k indiánskému míšenci.

Vítejte v Assassin's Creed III - hře, která převedla známou značku definitivně do věku střelného prachu a politiky, která není zákulisní a rafinovaná, ale projevuje se bitvami tisíců mužů a zrodem i ničením národů. Neztratila tím ale série něco ze své výlučnosti? 

Patriotů se nebojme, nejsou tak zlí, jak se tvářili

Odstartovat hru, která má být vrcholem série a čeká se od ní tolik, není jednoduché. Když tedy došlo na zjištění, že první momenty ve hře netrávíte v kůži indiána Connora, nýbrž sarkastického, vtipného a tvrdého Haythama, Angličana každým coulem, pocity byly veskrze kladné.

První mise možná byla lineární, ale krásně vystihla atmosféru daných časů a pěkně vystavěla v rámci neodmyslitelného tutoriálu prostor pro následnou zápletku. Tedy, on je tu ještě Desmond, ale tenhle chudák a de facto hlavní hrdina celé hry stejně vždy hrál druhé housle – byť tu má pár, sice pekelně lineárních, ale formálně hezkých misí, a už také není tak nesympatický, jako býval. Jenže ono to s tím krátkým a stylovým tutoriálem nebylo tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo...

Co se v Ubisoft Montreal snažili navodit neskutečně rozvleklým úvodem, který zároveň slouží jako tutoriál, zůstává skryto. Celých pět sekvencí, což je cca 4-6 hodin, podle toho, jak moc se zaseknete v nějaké misi totiž jedete přísně lineární cestičkou, za níž by se v použití cut scén a skriptů nestyděla ani jakákoli hra v sérii Call of Duty.

To, co se mi na začátku zdálo být jako příjemný úvod, se záhy stalo příslibem toho, že ne vše bude tak, jak jsme si z předchozích her této série zvykli, a jen tak režisérské taktovce neutečete. Ačkoliv oněch pět hodin může být cca pětinou celé hry, je to naprostý opak toho, jak se předchozí hry prezentovaly. Na jednu stranu se díky tomuto přístupu povedlo solidně vymodelovat historický kontext - na stranu druhou se cítíte jako na kolejích, ze kterých nemůžete odbočit.

Hrdina bez bázně, hany a charismatu

Bohužel, ruku v ruce s tím nekráčí hlavní hrdina, tedy Connor. Na to, co všechno dostal od scenáristů do vínku, je až otravně nudnou postavou. Indiánský míšenec, který na jednu stranu spolupracuje s kolonisty a na druhou se musí vyrovnat s tím, že bílý muž se rozhodně nehodlá vrhnout do bratrského objetí s jeho kmenem. Asasín, který se ocitne uprostřed zákulisní války, ačkoliv to k jeho kultuře nepatří. Dokonce Connora sledujeme od dětských let a vidíme, jak jej život a události krutě učí realitě tohoto světa... tedy měli bychom to sledovat.

Bohužel, Connor po většinu času zůstává tichým superzabijákem, který občas vyhrkne nějakou tu silnější emoci (překvapení, hněv, opovržení), ale je postavou veskrze plochou a zapomenutelnou. Dokonce i ve srovnání s arogantním a tvrdým a nijak extra ukecaným Altairem. Srovnání s Eziem je pak takřka nefér - Connor nesahá tomuto italskému zabijákovi ani po kotníky, ať už v kontextu osobnostního vývoje, nebo prosté expresivity.

Problémy vystrkují růžky...

Dalo by se to s ním ale vydržet, kdyby vše vynahrazovala hratelnost, systém likvidace protivníků a oddanost původnímu odkazu série. Což se po nemalou dobu, bohužel, neděje. Tutoriál je pekelně lineární. Dokonce i v kontextu plnění některých misí. Naprosto zbytečně a záměrně vám tak hází klacky a omezení pod nohy, aby omezil vaši schopnost a možnost svobodně „tvořit“.

Párkrát dokonce "design" sáhne k tomu, že musíte následovat přesnou mapu pohybu po prostoru, jinak konec a restart mise. Zvyk z předchozích dílů a snaha o vlastní řešení a přístup je občas záměrně trestána. Věřte, že když vám podesáté hodí tvůrci pod nohy zbytečný a naprosto nelogický klacek, nemáte je rádi, i když se můžete stokrát uklidňovat, že to je jen tutoriál.... který se tedy táhne celých pět sekvencí!

Horší je skutečnost, že se tato vývojářská neobratnost otiskla i do zbytku hry a hlavních příběhových misí. A zde Assassin's Creed III poprvé opravdu závažně zklamal a odhalil tím své hlavní nedostatky. Design misí je velmi často neobratný a vyvolává frustraci. Stačí k tomu málo, třeba nacpat město tolika vojáky, a tak málo prostorem pro klasické splývání s davem nebo vandrování po střechách, že se onen plíživě-adaptabilní styl de facto efektivně anuluje.

Americký masakr roztočeným tomahavkem

Velmi často zjistíte, že vedlejší i hlavní úkoly vás kvůli designu nutí ke konfrontaci. Když váš úkol spočívá v pacifikaci výběrčích daní v tom stylu, že je za bílého dne na ulici povraždíte před očima dvou britských hlídek, je něco hodně špatně. Tady nejde nic naplánovat, neexistuje alternativní cesta - hra nabízí prostor jen pro masakr. Někdy je na vině nepochopitelně děravý design (těžko se plížit městem, když vám jaksi mezi vojáky nekorzují civilisté), jindy jde ale o nové zaměření hry – na efekt. A to si dobře pamatujte!

Simulátor zabijáckého tichošlápka se prostě postupem času vyvinul v rozmáchlé blockbusterové dobrodružství. Výsledkem je, že jednotlivé sekvence jsou velkolepé, dechberoucí a skvěle vypadají. Vrcholem jsou bitvy, kdy prostě sledujete výpravný válečný velkofilm. Ale cesta k tomu je dlážděna tunami filmečků, linearitou a ztrátou svobody rozhodování.

Ovečky trpělivě čekající na popravu s mušketou v ruce

Právě v boji je hra na efekt opravdu znát. Tvůrci dali Connorovi do vínku celou škálu skvěle vyhlížejících komb, která z něj dělají strašlivý svištící vír tomahavku, čepele, občasného výstřelu nebo čínského ostří na provaze, s nímž se dají dělat srmtelně efektní i efektivní kousky. Skvěle to vypadá, ale jen to podtrhuje snahu o atraktivní podívanou a ne atraktivní hratelnost. Ani náhodou tím nedošlo k vyřešení největšího problému Assassin’s Creed her, tedy faktu, že drtivou většinu soupeřů zničíte protiútoky, zatímco zbytek vojáků čeká, až vyřídíte jejich kámoše a dojde řada na ně.

Nově systém, inspirovaný Batman: Arkham City, ukazuje, kdy soupeř zaútočí a vy v danou chvíli musíte zareagovat blokem a protiútokem. Základních vojclů tímto stylem vyvraždíte nekonečné množství. Málokdy totiž střílí z mušket během souboje a když, ubere vám to jen malou část zdraví. Mimochodem, už tu nejsou léčivé lektvary, zdraví se vám regeneruje mimo boj nebo pomaleji během samotného boje. Kdo by se nadál, že v AC hrách člověk uvidí prvky ze stříleček...

Nudíte se? Zabte si medvídka mývala!

Co může dojem ze hry, která viditelně nenaplňuje potenciál základních herních mechanismů, pro mnoho lidí radikálně vylepšit, je tuna přidaného nepovinného obsahu. Každý nový díl přidával nějaký kousek do skládačky - správu domu, města, bratrstva asasínů a nepovedený systém tower defense z Revelations. Ten naštěstí z Assassin’s Creed III zmizel, ale je tu velké množství nepovinných úkolů, které ne náhodou budou evokovat Red Dead Redemption.

Jelikož se zde s architekturou, jako zásadní prvek, prolíná samotná příroda a divočina, v níž strávíte nemalé množství času, je tu logicky i lovení, kterým se tvůrci hodně chlubili. Můžete totiž zkoumat stopy, klást oka, lákat zvěř různého typu, volit zbraně podle toho, jak moc poškodí materiál, který budete chtít zužitkovat, přepadat zvířata skokem ze stromu... Jednoduše, kdo si v téhle odbočce najde svůj vyvolený „mód“, ten se bude určitě bavit. A takových možností je tu opravdu tuna.

Master & Commander pod napnutými plachtami

Třetím nejvýznamnějším „vedlejším“ prvkem, který vás chytne zaručeně ze všech nejvíc, je námořní boj. Co na tom, že je nerealistický, když dýchá atmosférou a je tak zábavný? Je jasné, že v tomto bodě jde opět o lep oné hry na efekt, ale není pomoci - námořní boje sedí do hry tematicky a jsou skvěle zpracované. Volíte rychlost plavby, zpoza kormidla manévrujete, snažíte se protivníka dostat tam, kam potřebujete, sledujete zda někde nečíhají skaliska, používáte různé druhy munice a třeba zavelíte, aby se posádka sehnula před salvou soupeře. Námořníci běhají po palubě jako čamrdy a pilní mravenečkové, poslouchají rozkazy, které křičíte a výsledkem toho všeho je skvělá atmosféra.


Z předchozích odstavců by vám mělo být jasné, že Assassin’s Creed III je hrou opravdu rozsáhlou, disponující velkým množstvím herních možností i nepovinných aktivit, ale také zjevným „wow“ efektem, který se snaží útočit na stejná mozková centra, jako filmy Michaela Baye. Bohužel, i přes to všechno je trojka suverénně zároveň nejslabším dílem série, po níž zůstává v ústech příslovečná pachuť.

Assassin’s Creed III je bez diskusí velmi dobrá hra. Je výrazně přístupnější širšímu spektru hráčů, než předchozí díly - jak pro svou filmovou formu, tak i pro to kvantum činností, které skutečně naplňují termín sandbox. Na konto přiblížení mainstreamu, výraznému zjednodušení boje a linearitě singleplayeru ale hra ztratila klíčové kouzlo předchozích dílů, aniž by si dokázala vytvořit kouzlo nové - vlastní.