Assassin's Creed Chronicles: China

Verdikt
55

Malebné čínské kulisy nedovedou schovat lacinou hratelnost. Zkrátka 2,5D Assassin's Creed za pár korun. Přesto, jak se říká, mezi slepými jednooký králem. Čínské dobrodružství je z minisérie Chronicles o fous nejlepší, což pořád není žádná výhra, ale pokud si mermomocí chcete jednu hru z trilogie zkusit, sáhněte po této.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$9,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Další informace

Výrobce: Ubisoft
Vydání: 22. dubna 2015
Štítky: stealth, plošinovka, akční

Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl se honosí podtitulem China.

Pokud ve vás první obrázky z této 2,5D záležitosti vzbudily nostalgické vzpomínky na Prince of Persia, nejste daleko od pravdy. Přesto Ubisoft nechává perského prince nadále u ledu a z Assassin's Creed Chronicles: China dělá vlastně nízkorozpočtovou verzi klasického AC titulu pro nejhladovější fanoušky. Hodně sází na plíživou hratelnost, která, jak už ukázal třeba Mark of the Ninja, může skvěle fungovat i ve dvou a půl rozměrech. Jenže ve srovnání se skvělou hrou od Klei Entertainment působí AC Chronicles: China jako titul z druhé ligy...

2D a něco navíc 

Zatímco ve "velkých" Assassin's Creed hrách se váš geroj umí velmi slušně ohánět mečem a klidně pobije desetinásobnou přesilu, v Assassin's Creed Chronicles: China je základem kradmý postup. Je takřka nemožné vrhnout se mezi dva nepřátele, zburcovat posily a všechny nelítostně zmydlit. Hlavní hrdinka Shao Jun totiž vydrží jen jednu, dvě rány, silnější oponenti jsou imunní vůči klasickým výpadům, a protože soubojový systém za moc nestojí, je obtížné se ranám vyhýbat. Nějakého designéra totiž napadlo, že blokování úderů podmíní držením páčky vpřed (samozřejmě v kombinaci se stiskem příslušného tlačítka), na což si ani po pěti hodinách, které zakrvácená cesta po Číně zabere, nejspíš nezvyknete. Naštěstí se dá potyčkám vyhýbat.

Co do ovládání jde o klasický díl série, takže až na souboje je celkem ladné a spolehlivé, byť občas se Shao Jun rozhodne prolézt oknem, namísto aby pod ním jen zůstala viset, nebo se z kraje lešení spustí, místo aby z něj bleskově seskočila. To už jsou klasické svízele kontextového ovládání, na které v Ubisoftu stále nenalezli spolehlivý lék. Poněvadž ale AC Chronicles: China není o prozkoumávání a zdolávání velkého rozmanitého světa, padne ovládání do ruky ve výsledku dobře. Rychlé parkourové sekvence jsou ostatně vůbec nejlepší částí z celé hry.

Přímočaré úprky jsou však výjimečné, většinu času máte více svobody. Level design připomíná již zmiňovanou Mark of the Ninja, pod čímž si představte mapu s jedním hlavním cílem, několika cíli vedlejšími a dvěma nebo třemi různými cestami. Je milé, že úrovně se mírně větví, jsou vertikální, můžete se vracet, přebíhat mezi několika rovinami, zkoumat jiné stezky, ale zároveň se na to všechno můžete vykašlat. Akorát se pak musíte smířit se slabší Shao Jun, protože za vyzobávání nepovinného obsahu získáváte vyšší skóre, což se promítne do schopností a vlastností čínské asasínky. Více zdraví, silnější údery …prostě klasika.

Made in China 

Kromě meče má Shao Jun k dispozici pár dalších udělátek v podobě vrhacích dýk nebo petard, jenže právě při jejich použití vypluje na povrch nenápaditost a lacinost projektu. Poté, co se na několika místech opakovaně pokusíte za pomoci zmiňovaných hraček důvtipně odlákat hlídku nebo ji omráčit, vyplave na povrch existence mnohem jednodušší strategie. I když vám po obrazovce pochoduje několik pajduláků, stačí se schovat, písknout na jednoho, z krytu ho fiknout, písknout na druhého, také jej fiknout a takhle pokračovat klidně až do rána bílého. Hlídači jsou tupí, nikdy za vámi nešplhají, nikdy za vámi neskáčou. „Hlídají“ si svých pár pochůzkových metrů a i na konci hry se nechají podříznout jako podsvinčata.

Po pár hodinách se tak z Assassin's Creed Chronicles: China stane rutina, která hráče neumí motivovat, aby využíval všechno, co Shao Jun umí. Tvůrci zkrátka nedokázali vyrobit dostatečně nápadité levely. Při jejich procházení nezažijete ony triumfální momenty uspokojení, kdy člověk za pomoci všech dostupných prostředků vymyslí a bezchybně provede nějaký geniální plán, který mu designér nenápadně podsunul. A právě to AC Chronicles: China v konkurenci Mark of the Ninja deklasuje. Po pár hodinách se zkrátka začne nudit a nic na tom nezmění ani elegantní skoky do kupek sena.

Když už hra začne časem nudit, aspoň se na ni moc dobře kouká. Assassin's Creed Chronicles: China je (zatím) jediným asijským dílem v sérii a autorům slouží ke cti, že hru rozdělili do několika odlišných oblastí, na které je radost pohledět. Jednou se proháníte po skalním chrámu, pak utíkáte z hořícího přístavu a samozřejmě nechybí ani turistický výlet na Velkou čínskou zeď, kterou vám, stejně jako desítky jiných míst, popíše zdejší encyklopedie. Ačkoli hra běží na jiné technologii než pohádkové Child of Light, její grafický styl taktéž připomíná rozpohybovanou malbu z vodových barev. Jen škoda, že nádhera občas dostala přednost před účelností.