Ascendant

Pečlivě poskládaný mančaft

Ačkoliv jsou obě témata velmi odlišná, paralely s fotbalem se v Ascendant neustále nabízejí. Například u volitelných bojových hrdinů, jakýchsi polobohů, musíte pečlivě vážit jejich kvality i nectnosti, aby se nebem vyvolení hoši ve hře adekvátně uplatnili - tak jako na trávníku. Těžko třeba přizpůsobovat bezhlavě útočnou taktiku postavě, která se z drobnějších zranění jen neochotně regeneruje, nebo se v úprku před přesilou spoléhá na melee výpady, když je má nekonečně pomalé.

Na Ascendant je vážně skvělé, že díky záplavě rozdílných osobnostních statistik a bohatému výběru zbraní i zbroje, disponuje hned několika styly hratelnosti. Každý zážitek z akce může být, pokud chcete, diametrálně odlišný. A pokud snad netoužíte po variabilitě, v opačném gardu se hra přizpůsobí výběrem jedné a té nejvíce kompromisní herní polohy. Přilne vám k tělu jako milovaná osoba. 

Na zkoušení, testování a objevování různých technik boje bude koneckonců času dost. Ascendant, aby se vyložily správné karty, si totiž mezi hráči buduje respekt abnormálně vysokou obtížností. Pokusy na pokoření hry se počítají po desítkách nebo rovnou po stovkách, protože se hra nakazila syndromem roguelike žánru.

Zmíněné kopání hrobů tak znamená v přeneseném slova smyslu neustálé návraty na start, kdykoliv se do vás soupeři pořádně obují. A že se to bude stávat opravdu často. Přesněji řečeno pořád. Jako by se v Ascendant pořád cestovalo zpět v čase. 

Dobrý útok, špatná obrana

Zpětný chod způsobuje ve hře především fakt, že zmíněné pestré vlastnosti pomáhají hrdinům pouze přesněji cílit rány a lépe se pohybovat, ovšem nikoliv se efektivně bránit. Před stále silnějšími výpady soupeřů je hlavní postava kvůli chatrnému zdraví často bezzubá a její životnost se podobá výdrži nanuku na poledním slunci. Stačí pár inkasovaných úderů, srážka s magií nebo setkání s přehnaně agresivním bossem a tradá zpátky na start.

Obranné schopnosti hrdiny jsou ve hře skutečně v defenzivě - pokud se sebevědomě tvářící samuraj nechá ovládat párem nervózních rukou neschopných účinně obcházet smrt, bude Ascendant působit zbrkle, krkolomně a vypoklonkuje vás do základní obrazovky pokaždé dřív, než si stihnete zhrzeně odplivnout.

Pozor, změna

Musíte se smířit s tím, že v Ascendant jsou roguelike pravidla nastavena na samotnou hranici únosnosti. Je třeba si zvyknout, že hra nedá nic zadarmo a nabízené upgrady v podobě lepších zbraní a mocnější magie budou v inventáři schopností přibývat pomalu. Žádnou novou zkušenost si rovněž neužijete tak dlouho, jak byste pro řádný trénink asi potřebovali.

Krom toho každý opravdu významný upgrade způsobí i změnu hratelnosti. Až se například dostanete ke schopnosti odrážet střely nepřátel, musíte si k tomu navíc perfektně osvojit i nezbytné vyhýbací manévry. Jde o pádný důvod, proč se znovu a poslušně vracet na startovní čáru.

Čti soupeře

Při cestách zpět si může hráč dokola opakovat naučenou látku. Například o tom, že Ascendant nemá tak propracované spektrum bojových komb a válka proti všem se v něm vede poněkud méně zběsile, než třeba v šílené Dust: En Elysian Tail. Ve skvělé RPG bojovce postava v záchvatu vývrtek neustále čeří vzduch jiskrami a blesky, zatímco v Ascendant přibývají spíše teoretické možnosti útoků, než aby se jeden nekonečně zdokonaloval.

Právě na to konto je ale hra zase o něco složitější, neboť se hráč musí soustředit na celé spektrum různých akcí. Při tom si dává záležet i na dokonalém pohybu a ještě k tomu studuje charakteristické chování svých soupeřů. Jen s dokonalou znalostí schopností protivníků se dá v Ascendant válčit efektivně. A efektivita, jak asi sami tušíte, znamená poukaz na delší život.

Dostaň ze sebe vše

Ascendant vás donutí sáhnout až na dno sil, přestože do kroku občas zahraje tesknivý klavír a herní atmosféru tvůrci budují v éterickém stylu Secrets of Raetikon. Hra vyžaduje neustálou pozornost, ráda zaměstná všechen váš talent a umí i neférově trestat. Se stylem rychlé mlátičky, propojené s pečlivě dodržovanou taktikou boje v sobě Ascendant míchá hratelnost, které by se snad slabší povahy měly i vyhnout. Vyšperkován permanentní smrtí patří Ascendant bezesporu mezi nejdrsnější zástupce roguelike žánru současnosti.

Při vší té náročnosti by ale bojovníkům nemělo ujít, že na Ascendant je možno pohlížet i z jiných úhlů. Pokud hráč začne efektivně využívat nabídnutých upgradů a stane se přeci jen bojeschopnějším, začne ve hře nalézat i dříve neobjevené prostory, nové barvy i témata a zjistí, že obludně náročná hra je zároveň zajímavě zpracovaná, ba dokonce kouzelná - zejména díky výtvarnému ztvárnění.

Vygenerované překvapení

Na zkoumání lokací je Ascendant ostatně víc než dobře připravena díky generovanému prostředí. S každým novým začátkem se hráč dostane do lehce pozměněných kulis i situací, jednotlivé oblasti se před ním budou prohazovat, měnit se bude osazenstvo i loot a pobíhání mapou tak nikdy nespadne do stereotypu. Vrátit se zpátky na start (a vyměnit třeba zbroj i božského hrdinu) neznamená jen znovu žít, ale dočkat se i nových situací.

Pokud přistoupíme na nekompromisní hratelnost, přináší Ascendant dokonale motivující akci s proměnlivým herním prostorem, nutným studiem chování protivníků a variabilní taktikou. Nicméně je jasné, že hráčům, kteří se v akci neuchytí ani s postupujícím časem a novým zkušenostmi, nejspíš motivace ke štěstí stačit nebude.

Hapa Games by se přeci jen mohli zamyslet nad celkovou obtížností své hry. Jakékoliv její drobné snížení pomůže Ascendant vysvobodit z okovů obskurity a zpřístupní hru „normálním“ hráčům. Byla by škoda, aby podobně kvalitní hru spousta lidí „ze strachu“ ignorovala.