As Dusk Falls

Děj se rozpíná napříč několika časovými rovinami. V 90. letech sledujete příběh bratrů Holtů, kteří při útěku před policií skončí v malém hotelu uprostřed Arizony. Tady se shodou okolností nacházejí i mladí manželé Walkerovi se svojí dcerkou a dědečkem, stejně jako hubatá majitelka hotelu a místní údržbář. Místo milého zastavení na limču a zmrzku se situace velmi rychle přiostří a rozjede se komplikované drama, jehož úplné pozadí se dozvídáte postupně díky řadě flashbacků.

Druhá rovina příběhu se odehrává v roce 2012. Tehdy se vám dostane ochutnávky toho, jaký dopad měly vaše volby na postavy ve hře.

Vaše činy mají význam

Ve stylu klasických příběhových her tady nejde o nějaké komplexní mechaniky, ale o to, jak se v dané situaci rozhodnete. A že těch rozhodnutí není málo. Jasně, příběh se nevětví donekonečna a najdete tady styčné body, které se stanou tak jako tak. Jak se k nim ale propracujete, je už na vás.

Ve srovnání třeba s tvorbou studia Telltale Games jsou počty všemožných variací v As Dusk Falls úctyhodné. Například v The Walking Dead nemělo rozhodování, zda zachránit postavu, nebo ne, skoro smysl. Jakmile totiž k něčemu takovému došlo, postava vždycky o dvě scény později umřela tak jako tak, protože bylo třeba najet do stejných kolejí nehledě na to, co jste zvolili. V As Dusk Falls vám můžou některé postavy umřít, nebo taky přežít až do konce.

Volby samotné ale bohužel nepředstavují žádná těžká morální dilemata. Možná už jsem zahořklá nebo jsem jednoduše neprožívala osudy hlavních hrdinů tolik, abych se trápila, co vlastně nakonec vyberu, ale ať už za tím bylo cokoliv, hra mě zkrátka nenutila se pořádně zamýšlet, pořádně procítit údajně vyhrocenou situaci. Samozřejmě jsou tady šedé morální linky, což je dáno už jen tím, že část hry prožijete v kůži zločinců. Mám ovšem pocit, že dokonce i na některá nedokonalá, iluzorní rozhodnutí z deset let starého The Walking Dead budu vzpomínat víc.

Je to jeden z velkých problémů As Dusk Falls: Děj se drží striktně při zemi. Není to horor, není to fantasy nebo sci-fi, je to v podstatě relativně normální lidská situace. Ano, řeší se tu nečekaně dospělá témata jako PTSD nebo rodinná traumata, jenže scénář není tak vybroušený a chytrý, jako má třeba Breaking Bad nebo Fargo, kterými se prý autoři inspirovali.

Dialogy šlapou, postavy mají svoje vlastní motivace, ale samotný děj je nuda a ubírá se v podstatě tam, kam byste čekali. V jeden moment jsem si říkala, že kdyby byl podobný příběh zasazený do světa fantasy, odehrával se v nějakém hostinci a hrdiny byli elfové a trpaslíci, možná bych to ocenila víc prostě kvůli tomu, že by to celé nepůsobilo tak obyčejně. Ale uznávám, že zrovna tohle bude mít každý nastavené jinak podle svých vlastních preferencí.

Proč jste tak oškliví?

Otázkou osobního vkusu je i grafické zpracování. A já za sebe musím říct, že mi nepřijde zrovna šťastně zvolené. Nevadí mi ani tak překreslené fotografie, na to si člověk vcelku rychle zvykne. Naprosto úděsné mi ale přijdou „animace“. Postavy jsou totiž zobrazené ve statické podobě a vždycky se přepnou do jiné polohy pomocí jakéhosi rozmazaného pseudopohybu. Kdyby se autoři nesnažili hrdiny rozpohybovat a smířili se s trochu komornějším, ale čistším pojetím statických postav ve stylu vizuálních románů, udělali by lépe.

Dabing všech zúčastněných je totiž naopak výborný a statické postavy by utáhl. Nemusíte se přece snažit neustále měnit mimiku, když stejně většinu hereckých výkonů odvede právě hlas. Zvlášť když, i přes neustálé přepínání mezi různými polohami, mají oba hlavní hrdinové až do konce skoro nonstop otevřenou pusu, což jim propůjčuje zoufale přiblblý výraz.

Hra pokulhává i po technické stránce. Ačkoliv všechno působí tak trochu budgetově, As Dusk Falls si pro sebe ukousne víc než 50 GB místa na disku, to vše kvůli 3D prostředí a zjevně špatné optimalizaci, která se projevuje i na výkonu. Na Xbox Series X se hra často zaškytávala a trápila mě špatným frameratem.

Nechyběly ani nesmyslně dlouhé loadingy a scény, kde se střídala dvě různá prostředí, trpěly mizernou kvalitou (zjevně protože autoři místo náročného načítání nové lokace sáhli po vložení klasického videa). V jeden moment se mi při hraní udělalo regulérně špatně kvůli naprosto nesmyslnému rozklepání kamery. Naštěstí právě tohle třesení lze v menu vypnout, což doporučuju všema deseti.

Více lidí, více srandy

Zamrzela mě i nemožnost hru přetáčet. V menu sice můžete po dohrání prozkoumat příběh, vrátit se na určitá místa a rozhodnout se jinak, musíte si ale odtrpět všechny dialogy, které jste už dřív slyšeli. U vizuálních novel je možnost přeskakování po dohrání vcelku běžná. Škoda, že jsme se toho nedočkali tady, obzvlášť když chybí i obyčejné popohánění textu po jednotlivých větách.

Abych ale jen neprskala, zkusila jsem také multiplayer, který As Dusk Falls nabízí, a ten rozhodně stojí za to. Všichni hrajete současně, vybíráte možnosti spolu, a když se neshodnete, hra náhodně upřednostní jednoho z vás. Každý z hráčů má navíc 3 příležitosti, kdy váš hlas jednoduše přetlačí všechny ostatní.

Hraní ve dvou pro mě bylo mnohem zábavnější než jízda sólo. Multiplayer je navíc možné hrát až v osmi lidech, a to buď lokálně, nebo online. Dovedu si živě představit, že na nějaké párty by to mohla být sranda, a to klidně i pro lidi, kteří se budou jenom koukat. Potěší i fakt, že se hra dá ovládat krom standardního ovladače také pomocí appky na mobilu, pro lidi nepolíbené hrami to musí být určitě pohodlnější.

Dává to smysl, protože možnosti gamepadu vlastně moc nevyužijete. Z klasických mechanik se setkáte hlavně s quick time eventy, tu a tam něco zmáčknete, jindy něčím zakroužíte. Klasika, snad jen škoda, že se podobné pasáže většinou objeví nečekaně a bez upozornění. Přišlo mi to spíš jako zkouška, jestli náhodou nespím.

Ale co, o hbitých prstech As Dusk Falls v žádném případě není. Je hlavně o příběhu a teď se nabízí otázka, jestli je to příběh dobrý, nebo nic moc. A já bych řekla, že byste od deseti hráčů dostali deset různých odpovědí podle toho, co mají rádi.

Příběh totiž na herní poměry rozhodně není špatný, plus je podpořený výbornými hereckými výkony. Kdyby byla základní zápletka trochu zajímavější, možná bych teď s úsměvem zvedala palce ke stropu. Takhle mě As Dusk Falls ani neurazil, ani nijak zásadně neohromil. Příště bych raději když ne něco chytřejšího, tak aspoň zábavnějšího. Klidně s těmi trpaslíky a elfy.