Army of Two

Verdikt
80

Velice kvalitní akce s nápaditou kooperací dvou hlavních protagonistů a dalšími pěknými momenty, jako je volba preferované výzbroje, které se podepisují pod konečné resumé, že fanoušci tohoto typu her před sebou mají jasnou volbu.

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Nedostupné

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Electronic Arts
Vydání: 7. března 2008
Štítky: válečná, střílečka, kooperace, více hráčů u jednoho zařízení, akční

Ve dvou se to lépe táhne. V případě dua žoldáků ve službách privátní vojenské organizace platí toto rčení dvojnásob, nebot vše je na vzájemné součinnosti založeno a proto se nejedná jen o další střílečku v řadě.

Armáda nikoliv jednoho muže, ale dvou. Protože jak všichni dobře víme, v tomhle počtu se to lépe táhne. V případě dua žoldáků pracujícího ve službách privátní vojenské organizace uvedené rčení platí dvojnásob, neboť celá hra je na jejich vzájemné součinnosti přímo založena. Veškeré dění můžete s kamarádem prožít ve dvou hráčích, buď přes internet, nebo ve split-screenu na rozdělené obrazovce. Ať takto či v singleplayeru, u obojího pocítíte záměr tvůrců nabídnout něco víc, než jen další third-person střílečku v řadě. Podtext taktické akce, kde pomocí několika povelů dirigujete svého parťáka na place, dodává hraní na přitažlivosti.

Dva v tom

Příběh, odvyprávěný pomocí FMV sekvencí kolísavé kvality podtrhuje atmosféru, stejně jako dvojice ústředních protagonistů, kteří se občas snaží tohle arkádové střílení příjemně zlehčit. Ať již skrze časté dialogy nebo různé legrácky. Interaktivita herní scény sice není bůhvíjaká, ale na příkladu příležitostně pohozeného policejního štítu dokresluje snahu tvůrců o maximální využití kooperace obou postav. Tahle participace vyjma střílení obnáší také společné akce - násilné otevírání dveří či momenty jak vystřižené z multiplayeru Splinter Cell, kdy se právě společnými silami dostáváte přes nějakou příliš vysokou překážku.

Přicmrndávačem nebo užitečným pomocníkem?

Někdy se jeden hrdina ujme role jakéhosi nosiče štítu, zatímco druhý zpoza štítu likviduje nepřítele. Samozřejmě za obezřetného postupu vpřed, přičemž štít má svou jasně viditelnou výdrž, která vás limituje v jeho zneužití. Zneužít naproti tomu lze vašeho parťáka, který v singleplayeru může většinu práce oddřít za vás, to když mu dáte některý z inteligentně navržených pokynů. Na scéně se tedy vždy pohybujete ve dvou, přičemž jednoho aktéra ovládáte přímo, druhého pak právě skrze ony příkazy.

Kolegu můžete vybídnout pro postup vpřed, ke stáhnutí se, resp. připojení se k vaší maličkosti, či setrvání na místě - a všechno uvedené ve dvou stupních agresivity. I s tímhle se však dají provádět skutečné divy! Pokud jste např. v módu, kdy vás váš parťák v těsné blízkosti následuje, můžete si zvýšením jeho agresivity usnadnit život, neboť tento vám bude velice účinně a aktivně krýt zadek. Což je na otevřeném bitevním kolbišti, kde mnohdy nejsou jasně vymezené zákopové linie, resp. postavení vašeho týmu a nepřátel se dost často prolíná, mimořádně užitečná věc. Army of Two je prostě a hlavně o efektivní spolupráci.

Ovládání brzy přejde do krve

V rejstříku pohybových dovedností naleznete chůzi, běh i opatrný postup v přikrčení (hodí pro účinné krytí za nejrůznějšími překážkami, díky kterým časté přestřelky evokují Gears of War či Uncharted). Pak je tu kotoul, dále rychlý skluz (dostane vás k nejbližšímu objektu, za nímž se dá efektivně krýt) a vylezení na nějakou vyšší plošinku. Jelikož je ke všem dalším činnostem vymezeno jedno jediné tlačítko, někdy se můžete nadít situace, že vámi ovládaný borec neudělá přesně to, co čekáte.

Nicméně nečekané vystavení se na odiv nepřátelské palbě nemívá fatální následky, protože v případě těžšího dechu se stačí stáhnout někam do bezpečí a zranění, jak se stalo trendem, rozdýchat. Dokonce i v případě, že padnete, ještě není nic ztraceno. Váš parťák se totiž promptně přiřítí na scénu, odtáhne vás do bezpečí (během čehož navíc můžete pálit po nepříteli a krýt tak ústup) a následně postaví zpátky na nohy.

Způsoby boje

Častá konfrontace se stále početnějšími zástupy nepřátelských vojáků nabízí několik modelů střelby. Buď za nějakou nižší překážkou, kdy můžete přes její nevysoký horizont relativně bezpečně opětovat palbu, aniž byste se přitom odkrývali. Nebo se lze vyklonit např. zpoza zdi s kamerou automaticky se přepínající za to které rameno (ne vždy to však funguje tak, jak by mělo) pro lepší zacílení potenciálních hrozeb. Nechybí ani hurá styl á la Quake, kde se ponejvíce musíte spolehnout na své hbité prsty. A nakonec mód precizní střelby, v němž se kamera přiblíží k postavě, její pohyb je pak o poznání pomalejší, ale zlepší se náměr a snáze se dají rozdělovat headshoty.

Motivací k případnému opakování hraní již dokončených misí je možnost vydělat nějaké ty peníze navíc a tyto následně utratit v shopu za lepší zbraně nebo jejich upgrade. Vedle standardních vojenských kvérů se tu vyskytují i pekelně drahé, ale po čertech přitažlivé bonusy, jako je např. rotační kulomet, spadající pod volbu primární zbraně. Na postu té sekundární mohou být pak různě průrazné pistole nebo jejich rychlopalné varianty (škorpión).

Skripty na mírně repetitivní střelnici

Třebaže je zdejší dění místy opravdu hektické, správně zvolenou taktikou boje můžete vyváznout i z té nejhorší šlamastyky. Navíc existuje dost možností, jak to tady ve výsledku sehrát, což výrazně nahrává znovuhratelnosti. Hra je přese všechno po čase trochu stereotypní a dle prvotní volby obtížnosti může být místy i lehce frustrující. Ale pokud máte nějaký neřešitelný problém, lze od posledního checkpointu snížit obtížnost a nebo se do rozjeté kampaně od posledního checkpointu přihlásit, tentokráte třeba s kamarádem ve zbrani.

Jistě, opět se setkáte se světem poháněném mocným skriptem, kdy se vždy v určitých momentech otevřou pomyslná stavidla, kudy se na scénu přivalí další vlna nepřátel určených k odstřelu. Ano, je to další ryze arkádová střelnice, kde to možná s kvantitou tvůrci přehnali a měli vsadit ještě více na kvalitu. Řeč je o faktu, že po dohrání budete mít na svém kontě tolik zářezů, že by to stačilo na vyhlazení nějakého menšího státu. Koneckonců zázraky nečekejte ani od doby nutné pro dohrání, Army of Two představují další pohodové víkendové povyražení.

Jasně nejlepší požitek nabízí Army of Two v kooperativním režimu, kdy vedení parťáka převezme živý hráč. A je celkem jedno, jestli si střihnete spolupráci přes rozdělenou obrazovku, system link, nebo přes internet. Ve všech případech vám vykrystalizuje ryzí akce s takovou mírou taktiky, jakou si sami uděláte. Můžete se sice pustit do protivníka hurá stylem, kdy oba prostě půjdete čelem a vykosíte, co vám přijde pod nos. Jenže hra je navržená tak, že v některých situacích se s tímto přístupem daleko nedostanete. Alfou a omegou je samozřejmě kvalitní krytí, ruku v ruce s rozdělením týmu, obchvatem a účinným využíváním aggra.

Stačí se dohodnout, aby jeden kropil z krytu nepřátele a poutal jejich pozornost. Druhý se jim zatím proplíží za záda a v pohodě dokončí likvidační prácičku. Netřeba ani připomínat daleko větší zábavu při souhře živých hráčů v některých striktně kooperativních činnostech, jako je např. postup za neprůstřelným štítem, nebo dveřmi od auta, kdy jeden drží štít a druhý mu pálí přes rameno. Není totiž nic lepšího, než vypolíčkovat spoluhráče na gauči vedle vás, který štít drží tak nešikovně, že vám protivníci stále postřelují rameno. Vždy je zkrátka zábavnější kooperovat s kolegou z masa a kostí, než s umělým mozkem - i když je jeho inteligence tak dobrá, jako v Army of Two.