Arms

Verdikt
60

Originální, stylová a příjemně přístupná bojovka, která vás svou hratelností v lokálním multiplayeru zabaví. Arms ale trpí na zoufalý nedostatek obsahu a funkcí. V podstatě tu není nic, co byste očekávali od moderní bojovky za plnou cenu.

Konzole

Nintendo SwitchNintendo Switch

Zboží.cz
Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Nintendo
Vydání: 16. června 2017
Štítky: bojovka, multiplayer, bojová, akční

Arms je jako Switch. Kouzelná a fungující, uspěchaná a někdy i frustrující. Namísto nástupce Punch-Out!! přišli vývojáři z Nintenda s úplně novou bojovkou pro Switch, jenže konkurenta pro aktuální Injustice 2, nebo jakoukoliv jinou velkou bojovku nevytvořili. Arms se sice na první pohled tváří jako člen stejné váhové kategorie, ale opak je pravdou. Za plnou cenu totiž nabízí obsah, který je sice v základu zábavný, ale je ho příliš málo. 

Do zbraně!

Arms je sice bojovka, ale k útokům používáte pouze natahující se, velké pružině podobající se ruce s roztodivnými koncovkami a přidruženými efekty. Konzervativní boxerská rukavice střídá originální paraple, které zase doplňuje bumerang a spousta dalších netradičních zbraní. Vzhledem k natahovacím schopnostem rukou probíhají souboje spíše na střední či delší vzdálenosti a rány nemohou přicházet tak rychle jako v jiných bojovkách.

Ruce totiž chvíli trvá, než doletí do cíle a než se zase stáhne do původního stavu. Souboje jsou tak zpravidla pomalejší, taktičtější a sledování protivníka hraje velkou roli. S klasickým náhodným mlácením do tlačítek v Arms nepochodíte už jen kvůli tomu, že během cesty ruky od vás k nepříteli ji můžete korigovat. Pokud poletí rovně, nepřítel uskočí. Pokud od začátku cílíte na jednu stranu, nepřítel se přesune na druhou stranu.

Trajektorii rány korigujete nejen na začátku, ale klidně až v druhé polovině její cesty k cíli, kterou mohou být tři: nepřítel a obě jeho ruce. Několika ranami totiž můžete nepřítelovu ruku na chvíli vyřadit a tím ho na pár vteřin značně znevýhodnit. Nestandardní systém boxování na větší vzdálenost s korigováním cesty natahující se ruky funguje velice dobře a je zábavný.

Především i díky tomu, že každá ruka se chová jinak a podle toho, jakou máte kombinaci vy, jakou má kombinaci nepřítel, a v jakém stavu i místě se zrovna nacházíte, máte najednou docela dost možností. I přesto nenabízí Arms zdaleka takovou hloubku, jako jiné bojovky. Nohy nepoužíváte, s rukama toho kromě boxování a chytání moc nenaděláte a na komba či nějaké speciality rovnou zapomeňte. Komplexností Arms rozhodně nevyniká.

Čím se ale hra stoprocentně vůči ostatním hrám vymezuje, je osobitý audiovizuální styl. Na hru je radost se dívat, a ještě lépe se poslouchá. Stylizace jednotlivých bojovníků funguje, parádní zvuky doplňuje chytlavá hudba, animace postav mají šťávu… Radost pohledět. Všechno to navíc běží bez zaškobrtnutí jak v handheld módu, tak i na televizi.

Kam se to všechno podělo?

Po vší té chvále ale musí nutně následovat kritika. Seznam věcí, které ve hře nejsou (a měly by být), by byl popravdě mnohem delší než ty, které ve hře najdete. Například singleplayer jako by zde vůbec nebyl. Jakýkoliv příběhový mód byste tu hledali marně. Nedostanete dokonce ani intro, a po dokončení hlavního šampionátu neuvidíte žádné outro. Jen vás nenadabovaný (!) komentátor poplácá po zádech a jste zase v hlavním menu. Samotný šampionát je navíc jen sérií zápasů jeden na jednoho s občasným oživením v podobě triviální variace na basketbal či volejbal.

Na to, jak se vývojářům bojovníci povedli, jsou ve hře až trestuhodně nevyužití. Namísto představovacích videí vám komentátor ke každému bojovníkovi řekne napíše dvě věty. Chybí také jakýkoliv systém progrese či možnosti úprav. Neodemknete si ani žádné skiny (Mimochodem zkuste si bez nápovědy najít, jak změnit barvy postavy. Hodně štěstí.), vítězné pózy, animace, hlášky, prostě nic. Odemknout lze jen nové ruce, a to ještě velmi specifickým způsobem.

Za každý zápas dostáváte pár drobáků. Za třicet drobných si koupíte vstupenku do speciální arény, kde vás ale čeká jen obyčejné trefování se do terčů. Čím lépe se vám bude dařit, tím větší pravděpodobnost na získání nových rukou máte. Často ale dostanete jen možnost používat ruku jiného bojovníka, nebo jde pouze o jinou barevnou variaci na něco, co už máte třikrát.

Hra nenabízí ani loadouty, statistiky nebo snad levelování postavy. Vývojáři osekali Arms opravdu na kost a prošpikovali hru sérií fascinujících designových rozhodnutí, nad kterými zůstává rozum stát. Například pravidla některých módů si můžete nastavit podle sebe, ovšem jen do určité míry. Třeba u časomíry máte možnost nastavit „Neomezeně“, nebo 60 či 99 vteřin. Proč vám Nintendo nechce dovolit nastavit si čas zápasu třeba na 20 vteřin, je záhadou. Jde o detail, ale podobných perliček je ve hře celá řada.

Podivné je i rozhodnutí tvůrců jednotlivé ruce nepopsat. Jednoduše netušíte, co která ruka dělá, dokud si ji nevyzkoušíte. Stačil by přitom jen kratičký, klidně heslovitý popisek. Vyloženě odfláknutě pak působí předměty padající během zápasů na bojiště: léčení, nabíjení energie a dva druhy bomb. Žádné zrychlení, zvětšení, zmenšení, prohození rukou, výměna rukou s nepřítelem, hrátky s gravitací, příchod třetího bojovníka… S předměty se mohli vývojáři vyblbnout, hratelnost jimi oživit, ale nakonec zůstali jen u těch nejzákladnějších věcí.

Ohlodaná multiplayerová kostřička

Extrémní obsahová řídkost hraničící s nedodělaností značí jediné. Arms je ještě víc než třeba Mario Kart 8 Deluxe o multiplayeru. A je pravdou, že v lokálním multiplayeru jde zábavnost prudce nahoru, ostatně jako prakticky u každé takové hry.

Zápasit můžete i online, jenže obsahu je v této herní variantě snad ještě méně než v singleplayeru. Hrát lze jen tak pro zábavu (kdy si nelze kromě bojovníka a jeho rukou vybrat nic jiného), nebo pro rank. Multiplayer ale nenabízí nic jiného než jen obtížnější a nevyzpytatelnou verzi toho, co už znáte ze hry jednoho hráče. Se soupeřem nejde komunikovat, nemůžete si ho přidat do přátel, vyzvat ho po skončení na další souboj, nahlásit za nevhodné chování či opuštění hry… Prostě si jen zahrajete, a pak je konec.

Arms trpí na absenci základních online funkcí ještě víc než právě Mario Kart 8 Deluxe. Stejně jako tam, ani tady nenajdete žádné profily, klany, skupiny, ligy, žebříčky, textový a hlasový chat, lobby, notifikace, achievementy, správu přátel… Mario Kart 8 Deluxe, Arms a na dveře klepající Splatoon 2 jen dokazují uspěchanost konzole. Switch na online hry připravená není, a ještě dlouho nebude.

Arms by měla kvůli sotva existujícímu singleplayeru na robustních multiplayerových funkcích stát, jenže tady padá na hubu kolosálním způsobem. Nintendo hodlá řešit některé online funkce skrze aplikaci pro Android a iOS, která ale ve své plné verzi vyjde až příští rok. Omezená verze aplikace má vyjít letos v létě, jenže stále nevíme, co bude aplikace umět letos, a co až příští rok.

Jádro zábavy tak stojí spíše na příležitostném lokálním multiplayeru. Vytáhnout Switch ve více lidech a s nedokonalým, ale bez problémů použitelným pohybovým ovládáním si dávat virtuálně do úst, vás na chvíli docela dobře zabaví. Trávit u toho dlouhé večery, týdny a měsíce ale nejspíš nebudete ani sami, ani ve dvou.

Ach jo...

Nad leckterým nedostatkem Arms by se daly přimhouřit oči, kdyby šlo o hru zdarma přibalenou ke Switchi. Nebo kdyby se prodávala na eShopu za patnáct dolarů. Jenže Nintendo si cení Arms na šedesát dolarů. Tedy na nejvyšší možnou cenu, za kterou vám, v porovnání s dlouholetými stálicemi žánru, nabízí nejnižší možnou hodnotu.

Nintendo se dušuje, že po vydání bude zadarmo přidávat další bojovníky, arény a ruce. Za prvé ale nevíme jak často a kolik toho obsahu bude, a za druhé to pár nových bojovníků, arén a rukou sice vylepší, ale nespasí.

V červnu 2018 může být Arms úplně jiná hra a kdo ví, třeba tou dobou bude už fungovat i online služba Switche. Jenže teď je červen 2017 a Arms je tak zoufale obsahově prázdná, až to mrzí. Hlavně proto, že samotná hratelnost je příliš dobrá na to, aby kolem ní tvůrci zapomněli vybudovat všechno ostatní.