Apex Legends

Porovnávat raketový nástup Apex Legends s ostatními hrami je jako míchat jabka s hruškama. PUBG je za peníze, Fortnite na mobilech, Blackout součástí CoD a Overwatch battle royale nemá. Respawn se přitom inspiruje všemi jmenovanými.

Vývojáři si dokázali vyzobat to nejlepší z konkurence a navrstvit to na pevné základy špičkového střílení z Titanfallu 2. Střílení je tu svižné, precizní a díky výborně zpracovanému audiovizuálnímu feedbacku natolik příjemné, že ostatní battle royale (a nejen ty) mohou závidět.

Apex Legends se totiž hraje v první řadě jako výborná střílečka a až v druhé řadě jako parádní battle royale. Tam, kde ostatním stačí základní koncept žánru a projde jim třeba mizerný technický stav, neohrabaná práce s inventářem nebo nepříliš uspokojivé střílení, nasazuje Respawn laťku nezvykle vysoko.

A markeťáci nebudou mít co žrát

Apex Legends se přiřítil jako blesk z čistého nebe. Po týdnu hlásí pětadvacet milionů hráčů a hodně přes dva miliony současně hrajících hráčů. Vydání přitom nepředcházela žádná X měsíců (či dokonce let) trvající marketingová masáž, žádné postupné dávkování trailerů, obrázků, rozhovorů... Respawn hru prostě oznámil, vydal a ve stejný den udělal i pomyslný mic drop.

Hra je totiž natolik dobrá, že žádnou kampaň nepotřebuje. Mluví sama za sebe a je to sakra poznat. Přiznáváme, že při překvapivém oznámení Apex Legends jsme chvíli kroutili hlavou. Titanfall bez Titánů? Bez Pilotů? Bez běhání po zdech a dvojitých skoků? Cože co? Jenže tvůrci moc dobře věděli, co dělají. Kouzlo hry na mě dýchlo hned při prvních zápasech a pořád se nás drží. A očividně nejen nás.

Hero royale

Pokud jste snad za poslední necelé dva týdny nepobrali, co že to Respawn vypustil do světa, vězte, že Apex Legends je battle royale s hrdiny, na které se tu ale neklade takový důraz jako třeba v Overwatchi. Dravé střílení a rychlý pohyb tu jsou hrdinům nadřazeny a celek může působit možná až příliš hardcore. Nicméně hra vás za chyby netrestá například jako PUBG. Nezřídka dostanete ještě druhou šanci a často vám pomohou právě unikátní schopnosti hrdinů.

Na rozdíl od jiných stříleček postavených na hrdinech jsou ti v Apexu výrazní „jen“ díky svému vzhledu a jedné pasivní, jedné aktivní a jedné ultimátní schopnosti. Hrdinové tu totiž nejsou nijak vázáni na jednu specifickou zbraň nebo typ zbraně.

Hra vás tak v praxi nijak neškatulkuje a klidně můžete být healer s brokovnicí, sniperkou nebo těžkým kulometem a udílet na konci zápasu větší poškození než tank. Ten se zase může specializovat třeba na pistolky. Flexibilita ve výběru zbraní bez ohledu na typ hrdiny je tu nesmírně osvěžující a v podstatě smazává leckdy nepřirozené mantinely nastavené jinými hrami.

Každý z hrdinů má svoji unikátní osobnost, styl a navíc tu pusu nezavře. Dění kolem sebe hrdinové pořád automaticky komentují a vy byste je měli poslouchat. Sami od sebe vás informují například o vzdálenosti kruhu, tudíž se nemůžete někde zapomenout při lootování a pak se divit, když vás přejede stahující se zóna smrti. A i když se v podobné či jiné šlamastyce ocitnete, máte spoustu možností, jak se z ní dostat.

Jednou možností je sprint, druhou je z kopce dolů nekonečné (a hodně stylové) klouzání. Třetí možností jsou všudypřítomné ziplines, na které lze naskočit z libovolného směru a nechat se tak svézt třeba do protější budovy nebo i přes větší vzdálenosti.

Třešničkou na dortu je pak několik chytře rozmístěných balónů, ke kterým se můžete nechat vynést a následně odletět o kus dál. Velkou mobilitu i vertikální hratelnost pak jen podporuje absence poškození při pádu z libovolné výšky, tudíž tu můžete poskakovat, jak chcete a jak je zrovna potřeba.

Ping – pong

Kdybychom museli na Apexu vypíchnout jen jednu jedinou úžasnou věc, byl by to špičkově navržený komunikační systém tzv. pingů. Ten si vzal inspiraci z klasických point-and-click adventur. Kurzor se totiž chová kontextuálně, tedy mění se podle toho, na co ukazujete.

Když ukážete zaměřovačem na brnění a pingnete ho, vaše postava hned svému týmu zahlásí: „Je tady brnění, level 2“. To vaši parťáci uslyší a ukáže se jim i lokace brnění. To samé platí pro náboje, zásobníky, zaměřovače, pažby...

Pingováním můžete označit i nepřátele, místa, kam chcete jít, na která se díváte, kde chcete lootovat a tak dále. Skrze pingy si můžete říct i o munici, dát spoluhráčům vědět, že by se vám hodil třeba lepší zaměřovač nebo větší zásobník, a dokonce na sebe můžete skrze pingy i reagovat – jeden označí nepřítele, druhý to svým pingem potvrdí.

Systém pingů tu v podstatě nahrazuje hlasovou komunikaci a i díky němu funguje Apex Legends na výbornou. Vzhledem k týmovému zaměření celé hry je spolupráce žádoucí a v řadě situací i nevyhnutelná. A díky perfektně promyšlenému pingování můžete hrát i s náhodnými lidmi opravdu plnohodnotně a bez problémů.

Zároveň jde taktéž o výborný přídavek pro sehraný tým s voice chatem, neboť pingnout zbraň je okamžité a tím pádem efektivnější než několik vteřin vysvětlovat, co to přesně je a kde že to přesně leží. Systém pingů je tak intuitivní a skvělý, že týmové onlineovky, které ho mít nebudou, budou najednou působit ochuzeně a vlastně i nedodělaně.

Samozřejmě že jisté náznaky něčeho podobného jsme tu měli už v jiných hrách, jenže zdejší systém působí natolik propracovaně a tak nějak samozřejmě, že se budeme divit, když ho v ostatních hrách podobného typu neuvidíme.

Smrt se přeceňuje

Zaměření na týmovou hru se v Apex Legends projevuje nejen pingováním, ale také posmrtnou spoluprací. Ve hře totiž není problém umřít, ale smrtí to ještě nekončí. V první fázi vás nepřítel jen složí na zem. Vy se v tu chvíli ještě můžete pokusit odplazit do bezpečí a počkat na oživení.

Jestliže vás ale spoluhráč oživit nestihne a vykrvácíte, nebo vás nepřítel prostě dorazí, definitivně zemřete. Definitivně? Ne! Pořád můžete být oživeni. Stačí, když k bedně, co po vás zůstane, přijde váš parťák a nahraje si vaše data do svého PDA, se kterým pak musí k jednomu z poměrně exponovaných oživovacích bodů. Po pár vteřinách už znovu skáčete na bojiště. Bez brnění, bez zbraní, ale znovu živí.

Ani po smrti to tak nemusíte vzdávat a hned několikrát se nám stalo, že jsme se s týmem dostali do TOP 5 i poté, co jsme všichni minimálně jednou zemřeli. Resuscitace spoluhráčů skrze oživovací body je často velký risk, ale když se to podaří, může to obrátit neštěstí ve štěstí celému týmu a posunout vás zase blíž k vítězství.

Plivnout a přeleštit

Míra detailů a jejich vyladění do stavu hraničícího s dokonalostí je tu místy až zarážející. Na rozdíl od jiných titulů vás tady tvůrci třeba neobtěžují těžkopádnou správou inventáře. Vlastně se do něj skoro nemusíte dívat. Přídavky se na zbraně nasadí automaticky, a pokud zbraň vyměníte za jinou, kompatibilní přídavky se na ni automaticky přenesou.

Promyšlená přímočarost správy inventáře jen podtrhává důraz na samotnou akci, nikoliv na věci „okolo“. A když už se chcete v inventáři přehrabovat, nestrávíte v něm víc než jednotky vteřin. Okamžitě vidíte, které věci můžete použít a které ne, díky barevnému rozlišení kvality věcí ihned poznáte, co je lepší a co horší než to, co zrovna máte u sebe...

Stejně tak je velice příjemný a chytrý systém napůl povinného synchronizovaného skákání na samém začátku každého kola, kdy hra vždy jednoho hráče náhodně určí jako Jumpmastera. Všichni mohou skrze pingování navrhovat místa dopadu, ale čas výskoku, let i dopad určuje jen Jumpmaster.

Zbývající dva členové týmu mají sice možnost se ze skoku kdykoliv trhnout a dopadnout, kam je ctěná libost, ale odletět sólovat na druhou stranu mapy se vzhledem k týmové nátuře hry rovná téměř jisté smrti.

A jako kdyby všechno výše řečené nestačilo, Apex Legends vstoupil na hyperkompetitivní trh pravou nohou i co do optimalizace. Vlastně všem těm Anthemům, Divisionům a dalším ukázal, jak by se měla moderní multiplayerová hra vydat: vyladěná, v perfektním technickém stavu, prakticky bez bugů a především se stabilními servery, které ten brutální nápor hráčů ustály.

Celé to pak jen podtrhává velice příjemný a férový obchodní model. Apex Legends je na každé platformě zadarmo s možností kupovat loot boxy či jednotlivé kosmetické položky. Ve hře jsou jen ze začátku nepřístupní dva hrdinové, na které si můžete vydělat herní měnu pohodovým hraním, nebo si je koupit za reálné peníze. Jinak tu ale nejsou k dostání žádné položky, co by měly jakýkoliv vliv na hratelnost.

Endgame

Apex Legends rozhodně nepůsobí jako cliffyovské honění trendu za každou cenu. Spíš to vypadá, že bandu lidí bavilo PUBG, a tak si sedli, vyházeli nefunkční věci, vylepšili funkční věci a všechno doladili k pomyslné dokonalosti, přičemž tou „bandou lidí“ není nikdo jiný než zkušení designéři výborných stříleček. Výsledkem je perfektně odladěná, nesmírně zábavná a chytře vymyšlená hra, která posouvá hranice žánru o obrovský kus kupředu.

Tam se ale Apex Legends nezastavuje a vsadíme boty, že z některých inovací budou časem těžit i jiné žánry. Uznáváme, že hra by mohla být po grafické stránce podstatně hezčí, ale zároveň nad tím s klidným svědomím máváme rukou. Zelda dokáže taky okouzlit bez dabingu a 4K textur. Klíčová je hratelnost a té nemáme v téhle fázi života hry co vytknout.

Tvůrci navíc slibují pravidelnou a dlouhodobou podporu, plánují battle pass, nové hrdiny, mapy, zbraně, předměty a vůbec péči, jakou si podobný titul zasluhuje. Jak to celé dopadne a v jakém stavu bude Apex Legends za měsíc, za rok, za pět let, neví nikdo. Teď jde však o perfektní příklad moderní hry fungující na výbornou po všech stránkách.