Animal Crossing: New Horizons

Jednotlivé díly letité série Animal Crossing se sice v mnohém liší, ale jádro zůstává vesměs stejné: objevíte se v pohádkové komunitě, která spolu s vámi zažije pořádný boom. Ale není tu místo pro stres. Volný čas trávíte relaxačními koníčky, ať už na břehu řeky s prutem v ruce, na vlastní zahrádce s konvičkou, nebo v lesích se síťkou připravenou chytit vzácný hmyz.

Animal Crossing: New Horizons ctí tyto základy, nemění zbytečně to, co fungovalo perfektně už dříve, ani se toho nezbavuje, a přitom je zase o chlup hezčí a roztomilejší. Změny tu ovšem jsou, kromě grafiky také v oblasti dennodenní náplně. A největším přínosem nového dílu je crafting.

Hra dávkuje svůj obsah pozvolna. Výroba předmětů tedy není okamžitou samozřejmostí, ale něčím, co se naučíte až postupně. Začnete u křehkých nástrojů: pod rukama vám vznikne lopata pro vykopávání fosilií a těžení rudy, prut, síťka, sekerka, prak nebo třeba tyč pomáhající s překročením řeky. Později zjistíte, jak vyrobit lepší nástroje a jak se stát třeba truhlářem, který si sám vybaví svůj rozrůstající se dům.

Za společným snem

Ale není to jen o vás. I když se do hraní pustíte sami, budete neustále součástí komunity, i když pocitově se dá mluvit rovnou o civilizaci. Na pustý ostrov se s vámi totiž vydává starosta budoucího města, obchodníci, pár dalších obyvatel toužících po novém začátku. A postupem idylického času se k vám přidají další osoby, ať už půjde o „pouhé“ vesničany, kterým sami vybudujete dům na vámi vybraném pozemku, nebo občany s obchodními, sběratelskými a dalšími nabídkami.

Je až neuvěřitelné, kolik toho můžete každý den dělat a kolik dní v kuse je to zábavné. V Animal Crossing: New Horizons jsme strávili 14 dní, a protože jsme zde už několikrát zmínili klíčové slovo „den“, pojďme si vyjasnit, co konkrétně tím myslím.

Dění ve hře je navázané na tok času ve skutečném světě. To znamená, že ve hře je právě tolik hodin jako u vás. Ve dne bude ve hře den, v noci noc. Od denní doby se odvíjí přítomnost tvorstva a aktivita obyvatel ostrova.

Kalendářní datum zase určuje, kdy je vůbec možné chytit toho kterého brouka či rybu. Chybí vám ve sbírce několika desítek unikátních druhů zrovna jeseter? Pokud jste začali hrát v dubnu, tak máte docela smůlu, protože ten do zdejších vod připlave až v září, ale pak se zdrží do března. Odvážný koncept, který hře přidává na uvěřitelnosti a ještě snáz vás polapí.

Na skutečné dny je navázáno i postupné, pozvolné odemykání nových věcí. Jakmile seženete potřebné vybavení na postavení či rozšíření domu, mostu nebo vylepšení obchodu či radnice (vše začíná v podobě chudého stanu, ale za pár dní vám pod rukama začne vznikat skutečné město), daný den hotovou věc neuvidíte. Musíte se vrátit až druhý den, kdy na vás bude čekat slavnostní ceremonie a vaše vynášení do nebes vděčnou komunitou.

Rutina nerovná se nuda

Je tím také omezen čas, který ve hře každý den strávíte. Dříve či později vám dojdou aktivity. Vytěžíte veškeré dřevo (stromy nemusíte rovnou pokácet a každý den je můžete znovu zrubat sekerou pro tři kousky polínek), seberete veškeré kvítí, vytěžíte rudu. Ryby a brouky sice můžete chytat donekonečna, ale časem vám dojdou zdroje pro výrobu potřebného náčiní, které se používáním ničí.

Animal Crossing: New Horizons není z těch her, ve kterých byste na jediný zátah strávili desítky hodin. Je to hra, ve které strávíte stovky hodin napříč celým rokem. Její hraní se stane příjemným, neobvyklým rituálem, který běžně naleznete leda tak v mobilním farmaření. Každý den posbíráte vše, co země přes noc dala, prodáte to či darujete muzeu nebo některému z kamarádů, pokročíte ve shánění zdrojů na nové stavby, zútulníte si domeček a jdete spát připravení na další den.

Jednotlivé seance mohou trvat jen desítky minut, perfekcionisté mohou počítat i s jednotkami hodin. Denní rutinu můžete čas od času ozvláštnit výletem na náhodný ostrov plný věcí, které ve své domovině nenaleznete, pokud tedy seženete dostatek bodíků na nákup letenky. A právě sbírání bodíků je vedle neustálého točení peněz a craftingu třetí nedílnou součástí zážitku.

Jde vlastně o prosté achievementy, které ale pomáhají s vymýšlením, co dělat dál, přinášejí neustálý hřejivý pocit odměny za prakticky cokoliv, co ve hře děláte, a umožňují vám dostat se k věcem, které si za peníze nekoupíte, ať už jde o zmíněnou letenku na opuštěný ostrov, nebo třeba možnost rozšířit si kapacitu inventáře či využít praktické výběrové kolečko všech vámi držených nástrojů.

I teď, po 14 dnech a desítkách hodin hraní, máme každý den důvod strávit ve hře jednu, dvě hodiny a posunout se zase o kousek dál k hezčí a větší civilizaci. Budujeme nové domy, přijímáme nové občany, zkrášlujeme ostrov jako takový, přitom nezapomínáme na své vlastní obydlí.

Stále je co dělat a stále bude co dělat. Obyvatelé města jasně naznačili, co nás ještě čeká a my se nemůžeme dočkat, až se k tomu skrze lehký, ale stále zábavný grind dostaneme. A jsme obzvlášť zvědaví, co přinesou další roční období.

Multiplayer? Jak pro koho

Do malebného světa plného roztodivných mluvících zvířátek se nemusíte vydávat sami. Kromě online multiplayeru se vzájemným navštěvováním je zde i možnost lokálního hraní, které má dvě různé podoby, z nichž ani jedna není stoprocentně úspěšná.

Předně počítejte s tím, že každý jednotlivý Switch může obsahovat jeden jediný ostrov. Hra podporuje až osm hráčů, ale všichni se musí vejít na jeden kus pevniny (je zde ale možnost úplného smazání a započetí nového ostrova).

Znamená to, že když se v hraní budete střídat, hráči po vás přijdou o slastný pocit progrese, neboť už je od vás vše hotové. Ale jejich hraní bude jinak plnohodnotné. Budou mít vlastní stan, ze kterého udělají dům, budou craftovat, prodávat, kupovat, cestovat, klábosit se sousedy…

Hodně jsme se těšili na gaučovou kooperaci, kterou Animal Crossing: New Horizons rovněž nabízí. Ale pokud vám jde hlavně o ni, pak si to s pořízením hry ještě rozmyslete. Připomíná kooperaci ze Super Mario Odyssey, kde byl jeden z hráčů degradován na Mariovu čepičku a kolegovi mohl pomáhat jen v určitých situacích.

Tady to funguje tak, že jeden z hráčů je zvolený vůdcem a ostatní jsou jeho následovníky. Mohou kupříkladu třást stromy, aby z nich spadla jablka a větve, ale nemohou je sbírat, jelikož nemají vlastní inventáře. S tím souvisí, že ani nemohou sami nic tvořit, a od vůdce se dokonce nemohou vzdálit.

Vůdcovské žezlo se sice dá libovolně předávat, ale v praxi to znamená, že jeden hráč hraje a ostatní se na něj dívají. Ke kooperaci prakticky vůbec nedochází. Je to obrovská škoda, protože princip hry vyloženě vybízí ke vzájemné pomoci, ale tvůrci ze strachu, aby vám někdo neukradl plot, sahají po nešťastném řešení a zcela tak zazdívají nemalý potenciál gaučové kooperace.

Hra je naštěstí výborným zážitkem pro jednoho hráče, který umí vyvolat pocit sounáležitosti i bez přítomnosti jiných živých hráčů, takže se prvotní zklamání ze striktních pravidel kooperace po čase vypařilo. A pokud se bojíte, že by vás na ostrově někdo obtěžoval, standardně jsou brány vašeho ostrova do online světa zavřené.

Pokud hledáte způsob, jakým vyplnit prázdnotu po ohraném Stardew Valley, nehledejte více. V Animal Crossing: New Horizons je přehršel aktivit, neustále objevujete něco nového, máte skutečný pocit, že někam patříte a že pomáháte budovat něco velkého, pod co se můžete s hrdostí podepsat.

Ale co je nejdůležitější, nenajdete zde ani stopu po stresu a konfliktu. Je to jako odjet na dovolenou a rozhodnout se, že se už nikdy nevrátíte zpátky.