Ancestors Legacy

Polské studio Destructive Creations můžete znát především kvůli jejich vysoce kontroverznímu, samoúčelně brutálnímu debutu Hatred. Ancestors Legacy sice k brutalitě také nemá daleko, ale spíš ji formálně využívá jako prostředek než jako samotný cíl. Tato historická realtimovka v lecčems připomíná druhoválečné Company of Heroes a opírá se i o nápadně stejné prvky hratelnosti. Podobnost vykazuje už uživatelské rozhraní a zpracování některých mechanik, jakými jsou například důraz na taktiku jednotek, včetně volby nouzového úprku z bojiště, či minimalistická výstavba základny.

Zabijte Přemysla Otakara II.

V Ancestors Legacy vstupujete do středověkých kulis. Přesněji řečeno lineární příběhy jednotlivých minikampaní mapují události v rozmezí 400 let raného a počátku vrcholného středověku. Zpravidla se v nich ujímáte role pobočníků slavných historických postav evropského středověku, jimž svým taktickým umem dopomůžete k oslavovaným triumfům. Podobně jako v Company of Heroes jde samozřejmě o fiktivní příběhy na pozadí pevně zakotvených historických událostí.

Jak již úvodní odstavec napovídá, zúčastníte se v nich například nájezdu na opatství v Lindisfarne, který slouží coby tutoriálová kampaň o čtyrech kapitolách. A nejde v ní ani zdaleka o bezproblémový nájezd na izolovaný a nikým nebráněný ostrůvek, jak o incidentu zpravují historické prameny. To by koneckonců daleko lépe zvládl výše zmíněný kousek Hatred.

Celkem si zahrajete za čtyři národy, každý po dvou kampaních, z nichž dvě jsou plánovány v rámci přídavků. Každopádně i tak jde obsahově o šest kampaní, což odpovídá zhruba šestnácti hodinám herní doby. Krom Vikingů dojde na Anglosasy, habsburské Němce a západní Slovany. Českého hráče asi nejvíce zaujme habsburská kampaň, kde se coby věrný pobočník krále Rudolfa I. postavíte zpupnému králi železnému a zlatému. Ano, tušíte správně - Přemyslu Otakarovi II.

Toho je třeba nejprve porazit v obležené Vídni a posléze se s ním utkat čelem na legendární pláni poblíž Suchých Krut, známějších jako Moravské pole, které pamatuje jednu z největších středověkých bitev, jíž se zúčastnily výhradně jízdní oddíly. Snad není třeba dodávat, že Přemyslův skon bude jedním z vašich osobních poslání. Takže ano, budete to právě vy, kdo mu zasadí smrtelnou ránu v chumlu opancéřovaných těl.

Ostré hroty pod listím a větvovím

Jednotlivé mise mají zpravidla dvojí charakter, který je leckdy kombinovaný do delších celků. Tedy úkoly, kdy máte pevně přidělené jednotky, které nejde obnovit, a pak ty, u kterých máte přístup k nezbytným zdrojům a následné výrobě a výcviku. V prvním případě jde o úkoly s prvky plížení, přepadávání a loupení. K těmto účelům je možno využít terénní prvky, jako je například vysoká tráva, kde lze své svěřence ukrýt a vyčkat na vhodný moment pro přepad nebo proplížení se kolem stráží.

Díky střídání noci a dne se ke slovu přihlásí také tma coby výrazný taktický prvek. Dohled vašich jednotek je logicky velmi zredukován, ale totéž platí o nepříteli, a AI v tomto ohledu nijak výrazně nefixluje. Každá jednotka má navíc k dispozici louče, pro případ, že si role chcete obrátit. Plnohodnotně je ale nejspíš využijete až v multiplayeru. Dalším zpestřením jsou pasti. Ty může klást téměř každý oddíl a jsou ideální pro bránění chokepointů. Odhalit je lze totiž jen při opatrném postupu v obranné formaci.

Vesničko má samostatná

Určitě není na škodu, že se jednotlivé minikampaně, čítající čtyři až pět misí, snaží o střídání úkolů tak, aby hra neupadla do stereotypu. Nutno dodat, že se jim to do jisté míry daří, i když určité repetitivnosti se úplně nezbavíte nikdy. Zřejmě největší slabinou hry je však určitá chudokrevnost jednotek, které se typologicky napříč národy zas tolik neliší. Navíc v kampaních většinou bojujete proti identickým nepřátelům, kteří se liší jen barvou oblečení, což sice v leckterých případech odpovídá skutečnosti, ale z pozice hratelnosti to představuje mírné úskalí.

Typologicky tu tak najdete kopiníky, těžkou a lehkou pěchotu, jízdu, střelce a obléhací oddíly s balistami či katapulty. Tu a tam se najde se i pár speciálních jednotek, například střelecká jízda Kumánů na straně nepřítele, ale celkově je různorodost jednotek spíše střídmá. V některých kapitolách vám navíc hra spoutá ruce a vy musíte porazit nepřítele jasně definovaným způsobem, což stratégovo srdce také krapet zabolí. Co naopak potěší, je celkový rychlý spád hry a příběhové zvraty mezi úrovněmi vyprávěné pomocí stylových kreseb. Ač nejde o nic světoborného, příběh je chytlavý a dokáže adekvátně motivovat k dalšímu hraní.

Výstavba základny je svěžím a vítaným překlenutím zaběhnutých postupů u obdobných titulů. Autoři pochopili, že když má být těžištěm hry taktický boj, je třeba ubrat z nutnosti výstavby a péče o základny. Povedlo se jim to na výbornou. Každá vesnice je plně automatizovaná, kdy jen přikážete vesničanům, ať se vám starají o jídlo a materiály, které jsou v okolí k dispozici. Z panelu pak vyberete budovy, které chcete postavit, aniž byste přitom koukali na samotnou vísku.

Všechny budovy se umisťují automaticky, což vám dává ohromnou svobodu zejména při střetech. Vesnice navíc můžete přepínat přímo z ovládacího panelu. Každá může mít maximálně tři hlídkové věže plus extra milice, které lze zmobilizovat při napadení. Hra striktně monitoruje celkový limit oddílů na každé straně, takže si není možno jen tak naklikat hordu a prostě se přes nepřítele převalit.

Jatka pěkně zblízka

Závěrem ještě k boji samotnému. Probíhá sice na principu kámen, nůžky, papír, ale díky užití hrdinů je boj nakonec dostatečně variabilní a zábavný. Každá jednotka má speciální schopnosti, úroveň zkušeností a brnění. Poslední dvě lze navyšovat. Štítonoši umí štítovou hradbu, kopiníci zas ježka. Berserkrové se umí pořádně rozparádit a vrhat po svých socích sekyry, a křesťanskou pěchotu pohltí náboženské vytržení, se kterým se vrhnou do mely s takovou vervou, že s nimi nelze ustoupit.

Ústupovou mechaniku znáte dobře z Company of Heroes. Zde funguje obdobně, ovšem výtka by se na její adresu našla. Dvojím poklikáním na ústup se totiž oddíl rozběhne až k domovské základně, což může být zatracená dálka, a to i přesto, že jsou poblíž obsazené vesnice, kde lze jinak jednotky standardně doplňovat. Jedním kliknutím se jednotka odebere pouze opodál. Tam lze zaujmout odpočinkovou formaci a zahojit se.

Vojáci totiž neumírají ihned, ale procházejí několika stupni poranění označenými odlišnou barvou. Vzhledem k tomu, že každá jednotka disponuje jinou rychlostí, doběhne jinak daleko a nepředvídatelným směrem. To je sice realističtější, ovšem z hlediska hratelnosti dochází k častým patáliím, občas vedoucím až k návratu k předchozí uložené pozici.

K tomu se váže další prvek, a sice fakt, že jakmile se oddíl dostane do bitvy, nelze ho přesunout jinam, dokud probíhá souboj. Takže je dobré si občas hlídat rezervy pro případ náhlého útoku do týla, a především držet lučištníky a jízdu stranou, protože jinak se na vás z mlhy války vyřítí houf rozzuřených kopiníků a vaše nejrychlejší lehké oddíly to schytají první.

Hra bohužel nepodporuje formace, a tak je třeba si je důsledně navolit manuálně za použíti klávesových zkratek. Je to sice těžkopádnější řešení, ale formací zas není tolik, aby z toho hráč zešílel. A když už jde řež podle plánu, hra má pro vás nachystanou speciální libůstku v podobě filmového módu, kde se kamera snese až těsně nad ramena bojujících jednotek. Díky Unreal Enginu jde nezřídka o slušnou podívanou. Animace postaviček a úderů se jen tak neomrzí. Pokud však nejde o velkou skrumáž. Tam už je to o poznání horší a chaos připomíná spíš hemžení včel v úlu.

Když už zmiňujeme grafiku, ono nejen, že je na co se koukat. Poláci zároveň odvedli slušnou práci s optimalizací, takže se vysokých detailů nemusíte bát ani se slabším strojem. Za zmínku stojí i hudební doprovod, který vhodně doplňuje každý ze zvolených národů. Ať už jde o chrámové chorály, či ponuré severské barytonové nápěvky, slouží hudba jako pevný pilíř celkové atmosféry.