Anarchy Reigns

Naproti tomu třeba povedený Vanquish zapadl a Metal Gear Rising: Revengeance také prozatím netrhá prodejní rekordy. Nu a když loni přišli na japonském trhu s primárně multiplayerovou bojovkou Anarchy Reigns, hráči jim ruce také neutrhali. A přitom je tenhle herní kousek zábavný. Ne zlomový, ne revoluční, vlastně ani nijak evoluční, ale herně čistý a zábavný.

Vrací se brutální MadWorld

Otázkou je, zda u Anarchy Reigns vůbec řešit kampaň. Pravda, nechybí tu, má dokonce i jakýsi příběh, ale na rovinu – je to jen hodně dlouhý a lehce nadprůměrný akční tutoriál, který vás má zčásti připravit na multiplayer. Vrací se zde staří známí z MadWorld v čele s Jackem, drsňákem s motorovkou.

Najdete tu i Black Barona, co vypadá jako pasák z Harlemu 80. let, nebo Mathildu v upnutých kalhotách, která vám spolu s jejich výplní dá vzpomenut na Bayonettu (lze ji skrze speciální edici nebo DLC také odemknout). V kampani si vyberete, zda bude hrát za světlou či temnou stranu - temnou vede Jack a světlou Leo. Všichni hledají zmizelého Maxe (hra se v Japonsku jmenuje Max Anarchy) a upřímně, jejich motivy vám budou ukradené. Kampaň je tu pro váš trénink, odpočinkovou zábavu a odemknutí postav do multiplayeru.

Kampaň jen pro zahřátí

Neříkám, že vás nemusí kampaň zlehka pobavit, ale rozhodně to není důvod, proč byste si Anarchy Reigns kupovali. Bez potíží však za něj můžete považovat multiplayer, který vám otevírá prostor k hektické i taktické (záleží na okolnostech) bojovce, kde se nebudete moci vymlouvat na to, že soupeř je na vyšším levelu a má něco, co vy ještě ne.

Základní bojový model je totiž jednoduchý. Dva druhy úderu, skok, úhyb, úchop s následnou ránou a blok, který jde ale při dostatečné snaze po čase prolomit. Každá postava má svou specifickou zbraň jako je motorovka u Jacka nebo palice Iron Maiden u Mathildy, ale nelze je používat pořád.

Level není cestou, cesta se stává levelem

Pro vaše přežití a soupeřovu eliminaci je klíčové využití jednoduchých komb. Nečekejte zde dlouhé řetězení úderů, klasický to prvek z bojovek. Komba jsou snadná na počet tlačítek, ale klíčové je načasování jednotlivých úderů a rozhodnutí, kdy zaútočit, kdy ještě blokovat a kdy radši odskočit. A právě v tomhle vás budou zkušení hráči školit.

Asi znáte ty momenty, kdy skočíte do nové multiplayerovky a nějaký veterán vás dostane. V Anarchy Reigns je ale tenhle princip znásoben.

Těžko na bojišti a ...časem už ne tak těžko

V Anarchy Reigns nelevelujete proto, abyste byli silnější. Sílíte svými zkušenostmi. Ze začátku to znamená, že budete trpět, plakat, vztekat se a učit se. Což je mnohem lepší, než kdyby se vám odemykaly nové údery, které by vás posilovaly.

Po čase uvidíte, jak se zlepšujete, komba vám přejdou do krve, reflexivně dokážete analyzovat situaci, poznáte, kdy se vyplatí používat volnou kameru, kdy raději zalockovat protivníka atd. Po mnoha hodinách pak zjistíte, že bojujete sami, bez extra velkého soustředění, jen v reakci na akce soupeře. Začnete své kombo, budete si s ním pohazovat a...

...a dostanete ránu do zad od někoho jiného. Anarchy Reigns přichází se širokým spektrem typů her. Od všech proti všem v 16 hráčích až po komorní duely, týmové mače, uzmutí vlajky nebo násilně-sportovní DeathBall. Platí ovšem, že čím více hráčů, tím větší míra chaosu a náhody.

V šestnácti lidech často nebudete tušit, co se sakra děje, kdo vás mlátí, koho mlátíte vy... ale vlastně to nevadí. Tenhle pestrobarevný chaos je občas také osvěžující, a pokud chcete testovat svůj skill v duelech, máte šanci. Tedy, tak úplně nemáte, ale o tom později.

Chaos, který vám kazí komba

Předností hry jsou i arény, které vynikají designem a mají i několik výškových úrovní. Navíc vždy obsahují dost předmětů, které lze použít. Vezměte pneumatiku a hoďte jí po někom. Nebo barel. Či třeba takové auto. K chaosu a zábavě přispívají také náhodné události, jako je třeba útok bitevního robota, únik smrtícího plynu nebo prostě náklaďák, který se řítí ulicí a drtí vše, co mu přijde do cesty.

Arény pro šestnáct hráčů jsou opravdu obrovské a pohyb hráčů je dynamicky a nenásilně vynucen právě různými událostmi, které vás nutí reagovat. Opět kus dobré práce na straně designérů.

Anarchy Reigns tak je na konto zmíněných prvků hrou sympatickou. Nesnaží se znovu objevit kolo, bere to základní z bojovek a vytváří zábavný mix nebo spíše kompromis mezi klasickými bojovkami s komby a jednoduchou mlátičkou pro víc lidí. Ne vše je zcela odladěno, chvaty s úchopem jsou snadno zneužitelné. Někomu nemusí sednout chaos plynoucí z velkého množství hráčů, ale ten si může zvolit arény s menším počtem ...i když, vlastně.

Všichni jsou mrtví, Dave!

Problém je v tom, že momentálně je to vlastně s celým multiplayerem, jakožto základem hry, dost nahnuté.

Multiplayer si totiž moc nezahrajete. Večer se dá ještě sem tam ulovit hra, pokud nejste nároční na mód a soupeře. Ale rozhodně nejde zaručit že se zahrajete, kdy si usmyslíte. Můžete se samozřejmě dohodnout s kamarády na soukromém zápase, ale to už je o dost složitější, i když se lidé na fórech často snaží dát dohromady komunitu, která si dá vědět kdy půjde hrát.

Hráči prostě dostali do ruky velmi solidní hru, která ale neměla pořádný marketing a vyšla v době, kdy měla dost silných konkurentů. A na počtu aktivních hráčů je to zkrátka znát.

Na současné situaci hry se rovněž podepsal fakt, že hodně lidí si svého času objednalo japonskou verzi a po půl roce nemálo z nich prostě šlo někam dál, jak už to her bývá. Anarchy Reigns je dobrá hra pro chvíle oddechu, ale tak nějak si ty chvíle oddechu musíte pečlivě naplánovat a doufat, že se potkáte s podobně nadšenými hráči.