Alpha Protocol

Vyber si: špatně nebo ještě hůř

Po úvodním tutoriálu ve výcvikovém středisku se vrhnete do kolotoče misí v Saudské Arábii; a už tady vás čeká první zrada, první překvapení a pokud budete chtít, tak i první trochu nečekané a neortodoxní spojenectví. Hra nabízí obrovskou volnost, i když v trochu jiném stylu, než jsme u RPG žánru zvyklí. Nejde tu o obrovský otevřený svět, ale spíš o velkou volnost v mnoha rozhodnutích. Hodně často stojíte před otázkou, co je špatné a co dobré. Nebo spíš co je špatné a co ještě horší. Zabijete člověka, který je podezřelý, ale jeho vinou si stejně nejste jisti? Ohlásíte obchod se zbraněmi, nebo si radši převedete na konto část zisku? Zabijete teroristu, nebo se s ním radši spojíte, protože vám může být v budoucnu užitečný?

Příběh je hodně zamotaný, ale drží vás přikované u počítače či konzole, protože se chcete podívat ještě o kousek dál, ještě zkusit jednu misi.

I mafián je přítel

Michael se proplétá bojovými akcemi, špionážními misemi, i důležitými rozhovory a každé rozhodnutí se dříve či později projeví alespoň v nějakém detailu. Vaše řešení kromě jiného ovlivňuje i Michaelovu reputaci u důležitých postav. Taková obliba pak ovlivňuje různé rozhovory a ještě důležitější roli hraje u blízkých spojenců. Téměř na každé misi má totiž Michael „přítele na telefonu“: operátora, který mu díky miniaturní vysílačce může pomoct nebo poradit. A pokud je s vámi za dobře, také přidá různé bonusy, třeba větší výdrž nebo lepší nenápadný pohyb. Reputaci získáváte třeba vhodně voleným dialogem nebo souhlasem, naopak jí můžete ztratit drzostí nebo třeba zabíjením nevinných lidí při akci.

Srdečné pozdravy z Ruska

I samotná volba misí nabízí trochu nelinearity. Obvykle si v jedné chvíli můžete volit z několika akcí v daném místě (Moskva, Řím, Taipei) a můžete „přebíhat“ i mezi těmihle lokacemi. Mise jsou samozřejmě hlavní náplní celé hry. Obvykle se odehrávají na poměrně malém prostoru: rezidence, ambasáda, železniční stanice, menší vojenská základna. Postup nebývá přísně lineární, ale obrovský otevřený prostor zkrátka nečekejte. Ale ono to ani nevadí, zvlášť pokud se plížíte ode zdi ke zdi. V misích bývají i nepovinné úkoly, vesměs nalezení nějaké konkrétní osoby nebo terminálu.

Není to Splinter Cell

Každopádně je obvykle na vás, zda se pustíte hurá stylem do kosení všeho co se hýbe (pak asi budete kamarádi s brokovnicí a granáty) anebo zkusíte postupovat potichu. K dispozici máte bojové umění, paralyzační granáty, i pistoli s tlumičem či uspávacími náboji, takže ani v takovém případě se nemusíte moc omezovat. Pokud ovšem čekáte propracované herní mechanismy jako ve specializovaných stealth hrách, budete trochu zklamaní. Sice tady narazíte na kamery a alarmy a samozřejmě i na nepřátele hlídkující na všech možných místech, ale vše je trochu zjednodušené. Včetně umělé inteligence protivníků.

Přiblížit se k nepříteli totiž není zas tak moc těžké, a strážcům nebude ani divné, že jsou vypnuté kamery. A pokud začnou být podezřívaví, stačí se na chvíli někam zašít, a za chvíli ostražitost stráží poleví. Výjimkou je situace, kdy někdo zapne alarm: poplach ovšem stačí vypnout a máte zas klid. Nemůže vás proto ani překvapit, že třeba mrtvého strážce nemůžete naložit na záda a odklidit někam ostatním z očí nebo rozstřelit světla a docílit lepších podmínek pro nenápadný postup...

Na výběr je celá škála taktických obleků: některé jsou vhodné pro plížení, jiné vás lépe ochrání před střelbou protivníků, další na sobě zas mají víc úchytů na speciální vybavení. Vesty a taktické obleky navíc můžete vylepšit spoustou vychytávek, jako je třeba digitální maskování (na chvíli vás skryje před zraky nepřátel) nebo mnohem prozaičtější vyztužené chrániče na ruce, které zvýší sílu úderů v boji beze zbraně.

Kromě taktických obleků a zbraní můžete tahat taky různé granáty, EMP nálože, lékárničky a podobné legrace. Nechybí ani bondovské hračky, jako je generátor zvuku na odlákání stráží či hodně nerealistická speciální vysílačka na jedno použití, která vypne alarm. Navíc si můžete kupovat informace: o nepřátelích, o lokacích, kam se chystáte, o konkrétních misích... a občas si zaplatíte i nějakou tu pomoc, která třeba odláká čas hlídek z místa vaší příští mise. A v Alpha Protocol se s vybavením opravdu vyblbnete.

Zkušenost nade vše

Zatím to vypadá jako mix střílečky a stealth-akce, že? Ale Alpha Protocol je opravdu RPG. Za své kousky získáváte zkušenosti a když poskočíte na vyšší level, dostanete bodíky na vylepšení svých skillů. Jde třeba o plížení, ovládání čtyř typů zbraní, boj beze zbraně, výdrž, technickou dovednost... Zapomeňte na to, že si na konci hry užijete srandu se supermanem, který umí perfektně všechno. Musíte se specializovat a je jen na vás, jestli si vychováte třeba experta na plížení a tichý boj muže proti muži, nebo investujete spíš do ovládání všech možných typů zbraní či se spolehnete na technické hračičky. Je fajn, že zlepšování v určité oblasti nepřináší jen pasivní bonus, ale také dost nových aktivních schopností. Jmenujme třeba tichý běh, přesné zamíření, nebo „přetaktování“ vašich pomůcek, které krátkodobě zvýší jejich účinnost.

Tenhle systém je sám o sobě v pohodě, ale navíc je fajn, že v Alpha Protocol se často zlepšujete tím, jak postupujete hrou, respektive v závislosti na tom, jak se kdy zachováte. Ušetříte šéfa záhadné tajné organizace? Dohodí vám slevu na některé zboží. Dáváte přednost plížení před střelbou? Hra vás časem odmění bonusem pro lepší tichý pohyb. A tak dále, a tak podobně: takových speciálních vylepšení budete mít na konci hry desítky. A když ji rozehrajete znovu a jinak, dosáhnete zas na jiné bonusy!

Chytlavá záležitost

Alpha Protocol není dokonalou hrou, ale skvěle odsýpá, skvěle se hraje. Zamrzí snad jen hodně rozkolísaná obtížnost běžných částí hry a soubojů s bossy. Párkrát se třeba stane, že na konci delší mise zjistíte, že hlavního šéfíka se svojí tichou pistolkou a špionážním vybavením prostě nedáte. Zbývá jen vrátit se na start mise a sáhnout po brokovnici a zásobě granátů a lékárniček.

V pavučině intrik, zrad a falešných informací se budete motat deset až dvacet hodin; hodně záleží na obtížnosti a hlavně na stylu, který zvolíte. Pokud budete zkoušet vždy najít nějakou elegantní cestičku a prohledávat všechna zákoutí a terminály, přiblížíte se spíš k horní hranici, ale jestli čapnete samopal a brokovnici a poběžíte pořád rovně, za pár hodin můžete mít hotovo.

Hra oplývá chytlavým příběhem, neokoukaným žánrem (špionážních RPG opravdu moc není!), svobodou jednání a hodně dobrou hratelností. Pokud vám na těchto atributech záleží především, budete se skvěle bavit. Jestli ale hledáte špičkovou střílečku nebo ultimátní stealth-akci, můžete být docela zklamaní, protože po technické stránce nejde o žádný klenot.