Alan Wake's American Nightmare

Klišé mnoha hororových snímků výrazně zdeformovalo naše představy o některých místech a lokalitách v USA. Když filmový fanoušek uvidí na fotografii temné hvozdy coloradských hor, hned mu dojde, že někde na opuštěné pile může být zalezlý tělesně i duševně deformovaný venkovan, který usiluje o život studentům na prázdninách.

Oproti tomu v bažinách na jihu Spojených států žijí celé kolonie odpadlíků, které vraždí každého, kdo do jejich pokřiveného světa jen jedním okem nahlédne. Zajímavé je, že tyhle místopisné propriety fungují bez nějaké ambice na změnu dlouhé roky a nikdo se tomu nediví. Své temné stránky, v podobě psychopatických sériových vrahů a úchylných rodinek žijících na farmách uprostřed písečné stepi, má samozřejmě i Arizona.

Jednoho Alana ke stažení, prosím

A možná právě to byl důvod, proč se v Remedy rozhodli umístit nové dobrodružství Alana Wakea právě sem. V tomto ohledu fungovala nadsázka, ale i jistá dávka úcty k danému žánru ze strany tvůrců, v první hře naprosto dokonale. V kombinaci se skvělým příběhem, který někdy ve správnou chvíli informace odkrýval a jindy je naopak nechával pod příkrovem dohadů, vznikla velmi originální a pro určitou komunitu i kultovní hra.

Očekávání spojená s American Nightmare tak mohla být u spousty lidí velká. Bylo by dobré si uvědomit hned na začátku několik věcí. Hra vychází jen na Xbox Live jako stažitelná hra, kolem níž nikdo žádný velký humbuk nedělal. Prostě, chcete si zahrát za Alana Wakea v novém prostředí, máte možnost.

Nicméně, nejde o závažný problém, nedostanete osypky a nebudete od televizoru utíkat pryč. Může se však stát, že budete mít takový blíže nepopsatelný pocit, že "to" před tím vypadalo o malinko lépe. Takže ještě jinak. Když k American Nightmare budete přistupovat jako k samostatně hratelnému add-onu, tak vlastně můžete být celkem spokojeni.

Spisovatel na divokém západě

Vstup do nového příběhu začíná v podstatě velmi podobně jako v první hře. Forma rychlého skoku šokem funguje a probuzení na šutru kdesi ve stepích Arizony může mít na psychiku člověka stejně blahodárný efekt, jako sražení trouby ve flanelové košili autem. Otázky typu, kde a proč jsem, nejsou na místě. Ostříleni příznivci spisovatele Alana Wakea tuší, že se to za chvíli dozví.

Prvním jasně rozpoznatelným rozdílem oproti předchozí hře je samozřejmě prostředí. Středoevropanovi blízké hluboké lesy byly vystřídány vyprahlou, do oranžova zbarvenou, písečnou stepí Arizony. Právě v těchto místech se před mnoha lety pohyboval Old Shatterhand s Vinetouem, aby překazili plány proradného petrolejového prince. Romantika divokého západu byla vystřídána křupanstvím odlehlých venkovských končin a neuvěřitelně početnými zástupy Takens - tedy místních obyvatel pohlcených temnotou a prahnoucích po smrti spisovatele.

Příběh je fádnější a obyčejnější, ale to tak trochu pramení ze skutečnosti, že už známe principy a taje herního systému. Tušíme, že se příběh nemusí odvíjet přesně podle našich představ a že hrdinův boj je více o hledání pravdy, než o likvidování nepřátel.

Jenže v tomto ohledu Alanův nový příběh trochu pokulhává, protože tvůrci mnohem více vsadili na bojovou složku. Systém je identický - musíte se prostřílet (a prosvítit) skrze zástupy nepřátel vždy k nějakému relativnímu ostrůvku klidu a bezpečí, kde s někým promluvíte a dozvíte se něco málo detailů k vlastnímu příběhu.

Opět sbíráte poházená lejstra s rozepsanou knihou a snažíte se postupně odhalit smysl vašeho počínání. Velmi záhy tak pochopíte, že jste ve svém vlastním rozepsaném příběhu Night Springs, v pofiderním to béčkovém scénáři televizního seriálu, který se odehrává v lokalitě, kde není záhodno se pohybovat sám v neosvětlených lokacích.

Aby nebyla zápletka úplně banální, místo hledání své manželky se na scéně objeví jiná postava - jakýsi Mr. Scratch, který je Alanovým stínem. Skutečný záměr téhle postavy vlastně zůstává skryt, jisté však je, že se rozhodně nejedná o přátelskou postavu, byť vypadá téměř identicky jako spisovatel. Je to jednoznačně váš největší nepřítel.

Lekání jen pro bojácné

Zápletka nového příběhu i přes evidentní snahu rozhodně nenabízí takovou dávku vzrušení nad odhalováním nových informací. Působí více upjatě a místy hráč může mít pocit, že jej čtení poházených stránek s doplňujícími informacemi, či sledování televize a poslech rádia, neskonale unavuje namísto, aby to byl hnací motor celé hry.

Problémem je, že pokud na tyto atributy člověk rezignuje, hra se samozřejmě smrskne jen na akční máchání baterkou v jedné ruce a střelbu z druhé ruky. Pokud původní hra měla naprosto dokonalou atmosféru, vzdávající hold hororovému žánru, kriticky naladěný fanoušek může mít najednou opačný pocit. Tvůrci sice na tento podstatný prvek nerezignovali úplně, ale raději se do hry snažili implementovat to, co majoritní hráče táhne, totiž souboje.

Obtížnost nepřátel se samozřejmě zvyšuje, ale systém boje zůstává stále identický. Takže tím pádem nahuštění soubojů ztrácí trochu smysl. Samotné zjevení většího počtu Takens po nějaké době už také zrovna nepřekvapuje a rozhodně se nejedná o bůhvíjak velký šok, z něhož by si jeden nadělal do kalhot. Lekání si našinec, vzhledem k průzračně očekávatelnému příchodu nepřátel, klidně odpustí a ve frenetickém máchání baterkou úplně zapomene, proč v té Arizoně sakra je.

S Alanem v rutinní noční můře

S Alanem prolezete všelijaké lokace, které nejsou úplně k zahození. Občas budete dokonce příjemně překvapeni, ale může se stát, že se ke slovu dostane i rutinní procházení místy, kde řádí bez uzardění tolik nebezpečná nuda. Na druhou stranu, hra není kdovíjak dlouhá, ostřílení matadoři ji asi prolezou i pod pět hodin. A znovu nezbývá než zdůraznit - pokud American Nightmare budete chápat jen jako pohodový přídavek k původní hře, nebudete očekávat zázraky, pak i tentokrát se můžete velmi slušně bavit.