Alan Wake Remastered

Verdikt
70

Nový remaster je bez debat nejlepší existující verzí Alana Wakea, ale zároveň je takřka identický se zdrojovým materiálem, jehož hratelnost zkouškou času neprošla zrovna na jedničku. Fanouškům ospalých městeček, flanelových košil a nevysvětlitelných jevů ho ovšem i v roce 2021 musíme doporučit.

Počítač

WindowsWindows

Epic Games Store

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Koupit

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Remedy Entertainment
Vydání: 5. října 2021
Štítky: thriller, horor, third person, adventura, akční

Některé záhady je lepší nechat spát. Ve studiu Remedy se ale rozhodli Alana Wakea z pokojného odpočinku probudit a v temnotě zatím neohrožené žádným pokračováním posvítit jedenáct let starému thrilleru přímo do obličeje.

Ve světle čerstvého remasteru sice vyniknou některé detaily, které i bystrým očím při vydání na Xboxu 360 mohly utéct, stejně jako stále obstojně napínavý příběh, ale bohužel taky neobroušené hrany hratelnosti, která ke konci prudila a nudila už před lety.

Stránky šustí šílenstvím

Vítejte v městečku Bright Falls! Možná jste do něj zabloudili úplně poprvé, třeba jste jím už někdy projížděli nebo do něj čas od času zavítáte. Anebo jste v něm už drahných pár roků nebyli. Jde o typické americké maloměsto, kam by se své další dílo jistě nestyděl zasadit ani Stephen King, ani David Lynch. Ostatně tomu prvnímu hra vzdává hold hned v prvních vteřinách.

Spisovatel Alan zmítaný nočními můrami si do Bright Falls přijíždí odpočinout se svou manželkou Alice a zároveň překonat kreativní blok. Brzy je ale nucený prožívat děj knihy, o které si nepamatuje, že by ji kdy napsal - žena je nezvěstná, obyvatelé města se v noci chovají nebývale agresivně a chata, kde se na dovolené ubytovali, už spoustu let nestojí.

Příběh uctívající klasiky thrillerového žánru od Hitchcocka po Carpentera a palčivá atmosféra jsou i po letech tou největší doménou celé hry. Někteří ji označují za survival horor, čehož se zdráhám, protože mi Alan Wake nepřipadá strašidelný. Napínavý a mírně zneklidňující, to ano, citlivější jedinci asi budou během hraní cítit potřebu mít v noci cestou na záchod raději rozsvíceno, ale ne ani tak proto, že by na ně mohlo něco bafnout, jako spíš kvůli tomu, co by se ve stínech mohlo schovávat.

Pisálek s brokárnou

V herních temnotách se potulují zejména horským větrem ošlehaní muži se sekyrami, kteří se proti Alanovi neupejpají použít ani těžkou dřevařskou techniku. Ten naproti tomu disponuje jen baterkou a revolverem, občas světlicemi nebo loveckou puškou, vzácně brokovnicí. Zkrátka tím, co na opuštěných benzínkách, pilách a odpočivadlech zrovna najde.

Souboje sestávající z osvětlování temnotou sžíraných nepřátel a jejich následné likvidace konvenční metodou nebyly příliš precizní ani před lety a remaster jim v žádném ohledu nepomáhá ani teď. Ovládání s kamerou za zády je poměrně toporné a protivníci zase mrštní, na druhou stranu tahle těžkopádnost odpovídá tomu, že Alan není žádný trénovaný střelec, ale obyčejný člověk, který víc než spoušť dennodenně stlačuje klávesy psacího stroje.

Střety s nepřáteli jsou bohužel ke konci hodně repetitivní a Alan Wake se nevytasí s žádným velkým žolíkem, který by monotónní ústřední mechanismus nějak zvlášť osvěžoval, snad s výjimkou slov, co se stávají hmatatelnou skutečností. Ta ale přicházejí na řadu až v úplném závěru a dostávají minimum prostoru.

Hnacím motorem je tak příběh, protože vás přirozeně bude zajímat, co se v Bright Falls ksakru vlastně děje. Vyprávění je rozsekané do jednotlivých kapitol evokujících epizody televizního seriálu s vlastními titulky, a dokonce i shrnutím v duchu „Minule jste viděli“, které je velmi zbytečné, pokud si tuhle záležitost chcete odehrát v jednom kuse. Což není tak těžké, protože ji můžete mít za sebou klidně za deset hodin, ale pokud vás v průběhu unaví a odložíte ji, může se rekapitulace předchozího dění později hodit. V remasteru najdete i dvě bonusové epizody, které byly původně placeným stažitelným obsahem, ale už ne pulpový spin-off Alan Wake’s American Nightmare.

Výdobytky moderní doby

A co tedy je v rámci remasteru vlastně nového? Hra trochu prokoukla, ale jen velmi decentně: 4K a 60 FPS jí na PlayStationu 5 samozřejmě sluší, ale zejména po stránce animací je znatelné, že letos nevychází poprvé. Lépe vypadají především modely postav a některé textury, když je nezkoumáte moc zblízka, spoustu zubatých hran Remedy ohladili a přidali i volumetrické osvětlení, aby byl probleskující měsíc v nočním lese ještě zlověstnější a hloubavé průlety kamerou nad městem dramatičtější.

Po stránce zvuku jsem si žádných změn nevšimla, soundtrack nicméně zůstává fantastický, a to včetně výběru písniček na konci epizod, kde nechybí David Bowie ani Nick Cave.

I jinak je ale víceméně všechno při starém a největší předností se stává fakt, že se hra vůbec poprvé podívala na PlayStation, čímž si vývojáři dost možná připravují půdu pro potenciální pokračování. Na to koneckonců naráží ještě jedna drobná změna, a to QR kódy roztroušené po herním světě, které vás zavedou k sérii kryptických videí silně naznačujících existenci Alana Wakea 2. Nebo alespoň návrat do údolí Kotelního jezera.

Pro fanoušky Controlu

S přihlédnutím k okolnostem tak Alan Wake Remastered míří na poměrně úzkou cílovou skupinu. Pokud jste se s tímhle spisovatelem ve středním věku ještě nesetkali, bavil vás třeba předloňský Control od stejných tvůrců, ale ne vyloženě kvůli akci, spíš díky vyprávění a smyslu pro záhadnost, pak má smysl dát tomuhle kultu šanci.

Pro staré známé to bude jako otevřít starou, generacemi ohmatanou detektivku. Může to být ideální společník pro sychravé podzimní večery, pokud se těšíte na svoje oblíbené pasáže, ale jestli jste ještě nestihli zapomenout hlavní zvrat, budete po přelouskání tří set stránek možná trochu zklamaní.