Alan Wake

Obecně vzato, od konverze na PC se vždycky očekává mnoho, a pokud hra v čemkoliv selže, pak je hned oheň na střeše. Podstatné je zachovat hlavní prvky včetně hratelnosti s atmosférou a nabídnout optimální ovládání, z něhož nebude příliš vystrkovat růžky konzolový původ. V tomto případě se konverze povedla, to lze říci hned na začátku. Alan Wake navíc získává slušné body za výbornou grafiku, která podporuje tísnivý a deprimující pocit mnohem lépe, než poněkud rozostřený konzolový vzhled.

Lynchovo Bright Falls

Příběh lze vnímat jako slušnou a dobře zvládnutou poctu hororovému žánru. Dějové zvraty si berou inspiraci v pojetí tolik oblíbeném u Davida Lynche, zatímco Wakeovi nepřátelé zavánějí inspirací u raných Carpenterovských filmů. Pokaždé, když se nepřátelé zjeví se sekyrou v ruce, jako byste sledovali nástup krvežíznivých námořníků v Mlze. Tvůrci hned na začátku vzdají hold dokonce i samotnému Stephenu Kingovi, jehož duchovní vliv je ve hře také cítit.

Zápletka však ani přes to kdovíjak originální není, což přivolává obligátní poznámku směřující obecně k počítačovým hrám. Ve filmu už by podobný příběh asi neobstál, ale ve hrách jde stále o projev nadprůměrnosti. Alan Wake je populárním spisovatelem hororových románů a thrillerů, jenže jeho kariéra dostává vážné trhliny v podobě tolik skloňované a pro daný příběh až klišovité choroby, totiž spisovatelské krize. Společně se svojí ženou proto vyráží do malého městečka Bright Falls, kde si pronajmou malou chatu na samotě. Alan si chce od psaní odpočinout, ale milující manželka jej překvapí pořízením klasického psacího stroje. Příběh však naštěstí nezačíná až tak tuctově.

V kůži Alana Wakea totiž na potemnělé silnici srazíme kdesi v horských serpentýnách chodce. Jeho tělo však ihned po nehodě záhadně zmizí, aby se vzápětí objevilo proměněno do nové a mnohem děsivější formy. Svět kolem těchto Taken (jak se podivní nepřátelé nazývají) je zvláštní, syrový a rozbíjí okolí do neidentifikovatelné rozmazané hmoty. Z té pak tito tvorové vylézají s jasným cílem - zabít spisovatele.

Energie zla a temna

Krom jasně vymezených nepřátel však proti vyčerpanému spisovateli dokáže temná síla použít i značnou energii, s jejíž pomocí zhasíná světla nebo rozhazuje klády na pile. Jedinou obranou proti nepřátelům je tak klasická střelná zbraň, která nabývá na účinnosti teprve s malou svítilnou. Světlo je totiž největším nepřítelem temnoty. A oproti unfair atakům pomůže jedině postřeh a úskok.

Počáteční časové smyčky a kotrmelce hráče velmi chytře matou. Rozpoznat okamžik hraní ve skutečném světě a prodírání se noční snovou můrou, je docela složité. Navíc chybí základní poznání, co z toho je onen děs v hlavě a co skutečnost. Na druhou stranu, od okamžiku, kdy Alanova žena zmizí a je odkryt hlavní motiv zápletky, se pomalu a jistě začnete prodírat k vysvětlení všeho, co se kolem děje.

Alan Wake je hra důsledně koridorová, i když se to snaží krýt mnoha zákoutími, kam se lze zajít podívat (a riskovat tak i další útok). Právě díky linearitě se ale nelze ubránit dojmu, že si hraním Alana Wakea prožíváte hodně peprné chvilky u televizního seriálu, ve kterém navíc hrajete hlavní roli. V tomto ohledu předvedli Remedy skutečně mistrovský kousek. Představte si, že byste museli po dohrání každé epizody čekat celý týden na okamžik, než vás hra pustí dál. Horor...

Otázky s pořádně nejasnými odpověďmi

Proč musím jít zrovna sem, a kdo je ta starší dáma, která mi předala klíče od chaty? Jaká síla se probudila v Bright Falls a kam sakra zmizela moje manželka? A proč všude nacházím poházené stránky mého vlastního rukopisu? S každou odehranou kampaní najdete na některé své otázky odpověď, jiné se však zase vyrojí. Občas se pak přistihnete, že dopředu v duchu probíráte možnosti dalšího vývoje a hledáte skryté významy v právě prožitých okamžicích. Mystérium v podobě dohadů a hypotéz je silnou zbraní v rukou tvůrců. Jedna věc je příběh, který v kůži spisovatele prožíváte a druhá jsou vaše vlastní úvahy, které vás nutí u hry sedět a popojít o kousek dál.

Všudypřítomné tajemství silou výkonného motoru žene hru slušným tempem kupředu. Škarohlídi budou tvrdit, že celá hra by šla shrnout do jednoduché formulky: Jdi, posviť, vystřel, pokecej. A tak pořád dokola. Je pravda, že souboje po nějaké době sjedou do poněkud fádní roviny a více nudí, než že by přinášely nějaké jasnější potěšení ze zabíjení nepřátel.

Věrný svět hororů

Tvůrci přistupovali ke hře kreativně a příběh ozvláštnili několika odbočkami. Ve dne spíš diskutujete a investigativně pátráte, v noci lze čekat nějakou záludnost v podobě temnotou posedlých nepřátel. A navíc, nečekejte, že budete mít po ruce vždy své zbraně. Silným kalibrem při stavbě tajuplné atmosféry není jen grafika, ale také zvuk a hudba. Každé vrznutí opravdu ucítíte na vlastní kůži.

Alan Wake se povedl. Byla to kvalitní hra už na konzoli a PC verze to jen podtrhla. Pokud jste k ní ještě nečuchli, pak rozhodně není důvod váhat. Remedy vzdali hororovému žánru milou poctu a Alan Wake se po zcela po zásluze řadí k nejvýraznějších počinům poslední doby. Škoda, že skvělé zpracování příběhu, atmosféry a prostředí nedoprovází po celou dobu i hratelnost, která má své díry, což je u přísně lineární hry docela problém. Nebýt toho, hodnocení by bylo ještě vyšší.