Agents of Mayhem

Overwatch hadr

Agents of Mayhem navazují na závěr rozšíření pro Saints Row IV s názvem Gat out of Hell a berou hráče do futuristického Soulu v Jižní Koreji. Hned na první pohled je jasné, že jsme se sice dočkali světlejší budoucnosti lidstva, ale přes zdánlivý klid jsou tu stále tací, co chtějí ovládnout svět pomocí obřích laserů, raket a megalomanských plánů. Tuhle část Agentů ve hře reprezentuje organizace L.E.G.I.O.N. (League of Evil Gentlemen Intent on Obliterating Nations), kterou vede zlovolný doktor Babylon.

I když je cítit, že duchovní otcové celého alternativního universa z Volition chtějí používat Agenty jako zcela soběstačnou značku, možná se někde v průběhu vývoje rozhodli raději alespoň částečně vycházet ze Saints Row, a tak díky tomu narazíte tu a tam na známou tvář nebo alespoň povědomé jméno.

Těch nových je ale víc než dost a plejádě postav vévodí dvanáctičlenný tým agentů z celého světa od Kolumbie přes Indii až po matičku Rus. Už od první chvíle, kdy se vám ale do ruky dostane ovládání úvodní trojice hrdinů ve složení Hollywood, Hardtack a Fortune, nebudete si jistí, zda máte před sebou vykrádačku, nebo autorskou recesi. Hollywood je totiž takový mayhemovský Iron Man a Fortune Tracer z Overwatch. Není jasné, do jaké míry jde o úmysl, a do jaké prostě o to přiblížit se aktuálním trendům a zároveň je elegantně zparodovat.

Bohužel už tento aspekty hry sráží Agents of Mayhem dolů. Ruský medvěd Yeti je překabátěná Mei, imunoložka Rama pro změnu připomíná sniperku Annu, černošský gangster Kingpin ujíždějící na rapu svým chováním, pohyby a užitím hudby při soubojích vypadá jako Lúcio. A takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho a nezapomnělo se ani na auto s umělou inteligencí, kterému ale někdo nenainstaloval plugin se slovníkem, a ve výsledku tak budete poslouchat pár hlášek neustále dokola co pár vteřin. Jako recese fungují agenti skvěle, ale dá se s nimi vydržet?

Týmových duch 

Jako úsměvná parodie na současné týmovky (narážek najdete při hraní plno) by mohl Agents of Mayhem s přehledem uspět a byla by snad i radost se na hru dívat. Bohužel, nápad dobře fungující na papíře a v začátcích se brzy stává mírně otravným, protože vězte, že jste dlouho nehráli takto ukecanou hru. Snad pořád běží na pozadí nějaké dialogy mezi hrdiny, které má hráč právě v týmu, do nichž se zapojuje podpora ze základny Ark. Zajímavých dialogů dokreslujících příběhy jednotlivých hrdinů je jako šafránu a ve chvíli, kdy už už získáváte dostatek sympatií ke svým svěřencům - bum ho! Zkazí vám to hláška z filmu pro teenagery.

Týmový duch bohužel trpí i dalšími nedostatky, z nichž bezpečně největší je fakt, že hrajete celou dobu sami. I když si před každou misí v otevřeném Soulu vyberete trojčlenný tým, aktivní bude pouze jedna třetina. Hráč si tak během souboje překlikává dle situace mezi hrdiny, kteří ale nejsou ani přítomní na bojišti. Díky tomu se neaktivním členům doplní zdraví, obnoví štíty a jsou pak připraveni vrátit se zpátky do líté řežby.

U hry, která je tak silně zaměřená na tým hrdinů je pak zarážející i fakt, že neexistuje možnost kooperativního hraní, které se na první pohled automaticky nabízí. Vždyť se dvěma dalšími hráči a se zvýšenou obtížností by se z Agentů stala úplně nová a mnohem zábavnější hra, protože by přibyl nevyzpytatelný lidský prvek, a byla by vyžadována mnohem větší pozornost. Světlejší část týmového spektra reprezentují příběhové mise, týkající se jednotlivých hrdinů, kde se konečně objevuje ten krásný pocit souznění, a hráči tak může na svých svěřencích začít i záležet. Právě postranní mise a dlouhodobý vývoj některých postav zachraňuje převažující jankovitost ostatních.

Co se naopak stran tvůrcům opravdu povedlo, je vývoj jednotlivých hrdinů a základny Ark. Ze zabitých nepřátel a za splněné mise získává hráč zkušenosti jako v každém poctivém RPG. Při levelování se zlepšují základní hráčské statistiky a v základně se otevírají nové možnosti, jak získat nové a lepší vybavení, nebo třeba posílání neaktivních hrdinů na mise po celém světě, zatímco trojice pod vaším vedením soupeří s těmi přímo v Soulu.

Získávané talenty jsou na první pohled jen klasickou změtí čísel a procentuálních údajů, které ale při bližším prozkoumání svědčí o velice komplexním pojetí a možnostech upravovat hrdiny podle vlastního stylu. Nejen, že se totiž zlepšují oblasti jako regenerace štítů nebo se zkracuje doba před načtením ultimátní schopnosti, ale také se různě mění a upravují speciální schopnosti (o něco horší než ultimátní, ale lepší než normální útok) a hrdina se tak může zaměřit třeba víc na omračování nepřátel nebo naopak způsobování větší škody. Kombinacím v soubojích po celém Soulu se meze nekladou.

Přejeď, zastřel a zas znova 

Misí obsahuje Agents of Mayhem velice slušnou porci. Kromě zmíněných mísí zaměřených na jednotlivé hrdiny (a jejich odemčení), se hráč může volně pohybovat po rozlehlém Soulu, jemuž zoufale chybí minimapka, a v domovské základě známé jako Ark si vybrat, kam se vydá napřed. Lineární je tak hra pouze částečně a dává hráči alespoň v některých ohledech volnou ruku. Herní svět je příjemně rozlehlý, ale nepříliš zdařile rozvržený. K odstartování mise se většinou musíte po vystřelení z Ark nejdříve dostat na místo v Soulu, na kterém teprve odstartuje mise. Můžete jít samozřejmě pěšmo nebo doskákat, ale nejčastěji bude využívat rozsáhlý vozový park.

Ježdění ve speciálních autech si užijete nemalé množství, ať už jako zábavu nebo jako nedílnou součást misí. Ježdění je čistě arkádové, auta moc nevydrží, ale aspoň hezky vybuchují. Několik základních typů si hráč odemkneme během postupu hrou, jiná získá až jako odměnu za splnění určitých cílů.

Mise samy o sobě probíhají bohužel jako přes kopírák a nepomáhá jim ani možnost rotace jednotlivých hrdinů. Přesun z místa na místo, tuna střelby, aktivace ultimátních schopností, které se nabíjejí právě při soubojích, další přesun a tuna střelby. Toť vše. Celé to ještě zkrášluje téměř neustále komunikační spojení s Friday, ukecanou operátorkou v Ark, která hrdinům pomáhá s navigací a přeposílá je na nové checkpointy. Občas si rutinu proložíte honičkou v autě nebo soubojem s bossem, ale ani na vyšší obtížnost není potřeba nic příliš plánovat.

Hrdinové jsou díky štítům a zdraví odolní, zbraně mají efektivní, superschopnosti se po nějakém čase dají použít znovu, a ty ultimátní pak dokonají paseku i v případě velké přesily nepřátel. Agents of Mayhem je tak jen bezhlavou akcí a míření je luxus, který si dovolí jen zdatní hráči.

Nestabilní zážitek 

I když by se mohlo z předchozích řádků zdát, že Agents of Mayhem je zoufale špatná hra, opak je pravda. Odreagování nabízí vpravdě královské, právě kvůli bezhlavé akci, u které není potřeba nijak zvlášť přemýšlet. Alespoň za předpokladu, že si pohlídáte zdraví hrdiny a správně načasujete použití svých jedinečných dovedností. Pokud se navíc dokáže oprostit od nestabilního týmu hrdinů, které budete mít chvíli rádi, a o chvíli později je budete nenávidět, je to stále solidní hra.

Jenže, život by byl příliš krásný, kdyby se dala recenze zakončit tady. Bohužel je tu ještě technický stav hry, který celý zážitek zoufale často kazil. Nešlo jen o drobnosti jako podivné pohyby některých modelů nebo zadrhávání ve zdech. Hra zcela náhodně padala v těch nejméně vhodných momentech, kdy autosave bohužel nefungoval. Bylo třeba začít celou misi od úplného začátku. Podobná situace nastávala i ve chvílích, kdy se nechtěl aktivovat dosažený checkpoint. Pomohl až několikátý restart celé konzole.

Právě spousta těchto drobností kazí celkově jinak dobrý dojem, který tento spin-off budí. Hutnou porci zábavy a propracovaný vývoj postav zabíjejí otravné bugy. Pokud vás Agents of Mayhem mine, nezoufejte. Pokud máte rádi Saints Row, sáhněte po ní, protože vás téměř jistě bude bavit. Stejně jako v případě, že chcete bezhlavou akci k odreagování. Ale víte co? Počkejte si chvíli, než tvůrci hru odladí. Neuteče vám.