Age of Wonders: Planetfall

Prolog: Velký restart

Hvězdná unie je galaktickým humanoidním společenstvím rozštěpeným na nejrůznější frakce, které se v rámci svých expanzivních, údajně mírotvorných aktivit neštítí ani podrobení (čti: zotročení) jisté cizí hmyzoidní rasy, a to pomocí násilného přerušení jejich kontaktu s centrální myslí úlu (čti: mentální vasektomie).

Jo, před 200 lety, to byla idylka. Jenže dnes je všemu jinak. Hvězdná unie je kvůli galaktickému kataklyzmatu v troskách a ostrůvky přeživších si užívají nejistých časů roztroušené po celé galaxii. Na rovinu prozradíme, že originalitou příběhu si vás hra nejspíše nezíská. Ti, kterým je to šumák a už si za ten čas tak trochu zvykli na to, že příběh je u podobných her buď nulový, anebo generický, což je předpokládáme většina příznivců žánru 4X, určitě neutrpí žádný šok. Ale zase, kde jinde se utkají laseroví dinosauři s obřími tučňáky?

Příběh, ač nehraje na originalitu, dokáže místy pobavit humorem evokujícím hlášky z klasik typu Hvězdná pěchota a stejně tak zaujmout svým větvením – některé příběhové volby s vámi putují dále a mají vliv na pozdější dění v kampani.

Když už je řeč o kampani, sluší se varovat, že tutoriálová, nepovinná kampaň je opravdu určena naprostým zelenáčům. Těm ostatním se totiž budou v mdlobách velmi brzy protáčet panenky nad až přílišným voděním za ručičku a frekvencí výskytu okének nápovědy. Nicméně je hezké, že autoři pamatovali na všechny, i ty méně zdatné či zkušené mezi námi.

Příběhové kampaně jsou navržené tak, aby vás postupně provedly všemi hratelnými rasami a naučily co nejvíce ze zdejšího příběhového pozadí… A především odhalily tajemství obřích agresivních tučňáků.

Kapitola první: Přistání

Generický G.I. Joe, Jack Gelder, je příslušníkem frakce Vanguardů, který se spolu se svou družinou probouzí po 200 letech z kryospánku na palubě vesmírné lodi a zjišťuje, že propásl apokalypsu. Návrat na planetu Leave 6 je tak pro něj a jeho družinu nemalým překvapením. Váš první planetfall začíná standardním založením první kolonie a výsadkem hrdiny a jeho družiny v náhodném regionu procedurálně vygenerované planety.

Strategická tahová složka jde ve šlépějích předchozích dílů a těží z toho, co je důvěrně známé každému hráči Civilizace. Za povšimnutí stojí příjemný mikromanagement kolonií, protože jej lze z větší části zautomatizovat. Stejně tak ani není potřeba co chvíli zakládat nové a nové kolonie, ale expandovat samozřejmě musíte – a k tomu je možné využít několika různých postupů.

Předsunutá základna je čistě taktickou jednotkou, která krom odkrytí mapy a signálu ostatním, že si toto území nárokujete, nemá prakticky žádný další význam. Každá nová kolonie může také anektovat některý ze sousedních regionů v závislosti na propojení a momentálním počtu obyvatel. Na těchto periferiích lze pak dále budovat další rozšíření korespondující s nerosty či surovinou, jež tato oblast generuje.

Správa vaší říše je velmi přístupnou a poměrně rychle uchopitelnou záležitostí, i když je občas nezbytné prokliknout do útrob menu, abyste zjistili stav určitých surovin, například jídla či bodů produkce. I zde je ale možné skrze automatizaci zvolit například rovnoměrné zásobování potravin do celé infrastruktury tak, aby někde nenastal zbytečný nadbytek, zatímco někde v odlehlejší důlní osadě dochází k hladomoru. To samé platí i pro alokaci kolonistů do jednotlivých škatulek produkce.

Výzkum je rozdělen do dvou rovin: společnost a vojenství. Každá frakce má navíc možnost využít jedné primární technologie s vlastním stromem. Chvíli vám nejspíše potrvá se v něm řádně zorientovat, ale v momentě, kdy si začnete osvojovat určité metody, začne vše dávat smysl. Některé technologie se logicky ne pokaždé hodí do daného světa. Pouštní planety opravdu nepotřebují vodní výzkum (a ne, planety nelze terraformovat).

Kapitola druhá: Hrdinský epos

Až potud je hra víceméně zaměnitelná s jakýmkoli jiným klonem Civilizace. Nyní se však podíváme na zoubek tomu, co dělá z Planetfallu a potažmo celé série Age of Wonders tak výjimečnou záležitost. A nepůjde jen o jediný prvek, ale hned dvě navzájem protnuté mechaniky, které uvítá každý fanoušek RPG a taktických tahových bitev.

Tím, jak hra nakládá se svou RPG složkou, se velmi blíží populárním Heroes of Might and Magic. Svého lídra si můžete náležitě upravit v generátoru postavy včetně příslušného erbu frakce. V průběhu daného scénáře je každý hrdina navíc velitelem vlastní armády s až pěti jednotkami mimo něj samotného. Na výběr je poměrně široká paleta dovedností a specializací včetně těch daných původem a příslušností hrdiny k té či oné frakci. S každou vyhranou bitvou roste tradičně počet bodů zkušenosti a s tím přichází levelovaní, a to včetně nehrdinských jednotek, jež je možné takto povýšit hned do několika veteránských stupňů.

Mimo schopností naleznete v Planetfallu obří množství předmětů a zbraní, kterými lze modifikovat nejen hrdiny, ale i obyčejné jednotky. Hra si navíc každou takovou modifikaci pamatuje a ihned tvoří šablony jednotek, které lze pak najímat za vyšší cenu přímo v koloniích. Tak vzniká podhoubí nesmírné flexibility pro taktizování na bitevním poli.

Hrdina se navíc nemusí nutně pohybovat pěšky. Je libo si vytvořit čistě leteckou údernou skvadronu? Není problém, stačí místo zbraně hrdinovi věnovat bojový letoun a přiřadit jej do čela letky. Vedlejší hrdinové si tu a tam vyžádají audienci u vaší jasnosti v hlavní kolonii, a pokud se vám nelíbí, můžete si nechat poslat pro nové.

Kapitola třetí: S kým máme tu čest?

Než se pohneme dál, představme si rovnou i jednotlivé hratelné frakce.

Vanguardi jsou lidskou militantní organizací, vyváženou a povědomě spoléhající na pěchotu, tanky, laserové zbraně a drony. Amazonky jsou čistě ženským kmenovým společenstvím (překvapivě), jejich rajónem je džungle a oblíbenou disciplínou jízda na ochočených veleještěrech s laserovými kanony. S těmito holkami si není radno zahrávat. Dvarové jsou hvězdní trpaslíci-prospektoři holdující prometeánské technologií výbušného věčného žáru. Umí se podkopávat a nemile překvapovat protivníky ze zálohy.

A teď méně obvyklá stvoření. Assembly jsou kyborgové-nekromanti procházející krajinou a sbírající tkáň svých padlých organických soků na výstavbu a regeneraci vlastních biomechanických schrán. Syndikát je zas parta hi-tech psionických plutokratů vyžívajících se v machiavellistických machinacích. Konečně Kir’kové jsou oni kdysi zotročení zergoidní hmyzáci, jimž kataklyzma přihrálo svobodu, kterou mohou využít buď ke krvavé pomstě svým bývalým lidským utiskovatelům, nebo sblížení a odpuštění, nebo cestě za centrálním mozkem své pracivilizace.

Mapu světa obývají krom těchto frakcí i vedlejší NPC skupiny, se kterými lze rovněž navazovat diplomatické styky. Naleznete zde například kmenové válečníky Paragony vehementně se hlásící k odkazu Hvězdné unie, takže pokud se rozhodnete, že bude vašim plánem právě rekonstrukce impéria, půjdou vám na ruku. Spaceři jsou zas nájezdníci ne nepodobní těm z Borderlands či Mad Maxe.

Nezřídka si budete muset vybrat, protože kooperace s jedněmi může popudit ty druhé. Přínosem takového přátelství jsou odměny za zadané úkoly v podobě surovin a také možnost náboru jejich specifických jednotek.

Kapitola čtvrtá: Belli et Pacis

Diplomacie – palčivá otevřená rána mnoha strategických titulů. Někde až nepříjemně ohlodaná na kost, jinde zas přílišně překombinovaná a úplně nejčastěji jednoduše nedávající smysl. V Planetfallu se až na občasné iritující požadavky vedlejších frakcí, které vás nutí buď k platbě surovinou, či questu bez odměn, ukazuje solidní a zvládnuté jednání AI.

Vyhlašování války zde nově závisí na systému casus belli (ano, vydavatelem je nepřekvapivě Paradox), což je záminka k válce, kterou lze vyvolat i uměle díky obratným špionážním operacím či provokacím. Za povšimnutí stojí, že casus belli je zároveň komoditou a ne vždy musí vést ke konfliktu. Občas tak někomu odpustíte, že zabral vámi nárokovaný sousední region, ale zároveň se vám do ruky dostává velmi cenný vyjednávací žeton.

Hra vám dá vždy jednoznačnou indikaci, do jaké míry je váš požadavek přehnaný, a navíc je zde i volba pro automatické vybalancování požadavku AI. Takže vše krásně plyne, jak má, bez zbytečného tápání. AI vám před vyhlášení války často vyhrožuje a postupně eskaluje své chování, takže vám dá většinou i dost času na to, řádně se připravit na invazi. Téměř se nám nestalo, že by se AI chovala při diplomacii nějak tupě či nepřirozeně, což je něco, na čem si pravidelně strategie žánru 4X vylamují zuby. Proč je to proboha jinde takový problém?

Kapitola pátá: Bitevní vřava

Taktické tahové bitvy se běžně u 4X nenosí, a když už je nějaký ten titul má, bývá zvykem, že jde spíše jen o takovou nadstavbu s minimální variabilitou. Ale kdo by si dnes pamatoval takový Master of Magic či HOMAM, nebýt právě detailních hexových bitev, a Age of Wonders volí stejný přístup. Navíc se tu díky výše zmíněnému modulárnímu způsobu vybavení velitelů a jednotek otevírá široká škála taktických přístupů ke každé potyčce.

Velkou roli hraje prostředí, kde si hra půjčuje od XCOMu systém úplných a polovičních krytů či mechaniku overwatche. Každý velitel může navíc aktivovat v závislosti na surovinách a pokroku určitý počet taktických doktrín. Jde v podstatě o náhražku kouzel, která znáte z dřívějších, fantasy dílů série.

Bitvy mají ovšem mnohem větší šmrnc než kdykoli předtím a zásluhu má na tom důraz na boj z dálky. Bojiště jsou pestrou paletou reprezentující ruiny chrámů, měst, pustiny s nejrůznějšími environmentálními hazardy (iontová bouře, vulkanická činnost atd.), džungle, pouště, a ke slovu přijdou i námořní bitvy. Ty jsou důmyslně řešeny tak, že pokud zrovna není daná jednotka přizpůsobená námořnímu střetu, je umístěna na speciální raft, odkud může normálně operovat, ovšem bez krytu a s omezeným pohybem.

No a pokud vám boje nevoní nebo nehodláte každou potyčku řešit manuálně, máte k dispozici automat. K rozhodnutí vám v tu chvíli pomůže koeficient síly armád. V případě, že máte poblíž střetu další jednotku, započítá se okamžitě jako posila, která následně vpadne nepříteli do boku či do zad. Taktické bitvy lze navíc hrát i kooperativně v rámci jak lokálního, tak online multiplayeru. Co víc si přát!

Epilog: Máme radost

A co tedy vytknout? Moc nás toho nenapadá. Tři stupně obtížnosti by měly zaručit ideální hrání pro všechny možné druhy stratégů. Těm, co přeskočí tutoriál, možná chvíli potrvá se do hry dostat a třeba to bude přijatelná daň za příliš podrobný profesorský návod, ale po čase se jim už zase nebude chtít odlepit od obrazovky. Návykovost roste s každou hodinou hraní.

Menší stížnost jde na vrub grafickému zpracování herní mapy. Zpočátku jsou některé regiony přeplácené a nepřehledné, dokud mapu řádně nepřiblížíte. Ne každá hra má vizuální aspirace Endless Legend a Age of Wonders v tomto ohledu spíše kolísá, ale zároveň nejde o nic, na co by si jeden nezvykl.

Hudební doprovod má i přes určitou generičnost několik velmi silných skladeb a rozhodně dokáže zaujmout precizním zpracováním svých motivů, a tak snad zbývá jen poněkud okleštěné uživatelské rozhraní, ale ani zde nejde o nic zásadního. Vše potřebné je téměř vždy na dosah maximálně druhého pokliknutí.

Napadá nás ještě hromada věcí, které bychom vám o Planetfallu rádi pověděli, ale myslíme, že už máte i tak více než dost indicií na to, abyste vytušili vysoké kvality tohoto titulu. I kdyby se vám na první pohled úplně nepozdával, jakmile se do něj pořádně zahryznete, necháte v něm zuby i duši na dlouhé týdny či měsíce. Zvlášť pokud plánujete multiplayerové hody.

Age of Wonders: Planetfall bravurně míchá ty nejlepší ingredience ze světa planetárních tahovek posledních 25 let a je mnohem silnějším adeptem na titul nástupce legendární Alphy Centauri, než jakým je nepříliš přesvědčivý Beyond Earth. Troufáme si Planetfall považovat za jednu z nejlepších strategií letošního roku.