Age of Empires IV

Verdikt

Těžko si představit slavnějšího zástupce strategického žánru, než je Age of Empires. O tom, že se po letech chystá čtvrtý díl, už nějaký ten pátek víme, ale možnost si ho vyzkoušet jsme měli až nyní. Jak to zatím vypadá? Dozvíte se v článku. A o tom, zda jsme měli pravdu, se budete moci přesvědčit už za měsíc, kdy hra vychází.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Další informace

Výrobce: Relic Entertainment
Štítky: historická, středověk, realtime, strategie

Age of Empires IV je za rohem. Vymodlený čtvrtý díl proslulé strategické série vychází skoro přesně za měsíc, 28. října, a přinese s sebou čtyři příběhové kampaně, osm národů a samozřejmě spoustu možností, jak si zahrát s přáteli.

Otevřený beta test, který proběhl teď o víkendu, toho pochopitelně nabídl míň, konkrétně čtyři národy a nula kampaní, a taky něco navíc v podobě nevymazatelného textu „technical stress test“, který neustále běhal po obrazovce. Z toho si snadno dovodíte, že událost měla tvůrcům ze studia Relic sloužit především jako test serverové infrastruktury – až se v den vydání (doufejme) do hry pustí desítky tisíc hráčů najednou, vydrží to?

Po víkendu nemám žádné důkazy, že by to vydržet neměla. To ale není příliš dobrým důvodem, proč o betě psát článek, takže to přeci jen vezmu z poněkud tradičnějšího konce a řeknu vám, jak se mi to celé vlastně líbilo.

Přehledněji do nového věku

Takže, jak se mi to líbilo? Inu, ve finále vlastně skutečně dost. Hrozně rychle jsem si například zvykl na novou grafiku. Umělecký styl zasazený někam mezi realistické ztvárnění a kreslenou stylizaci mi v pohybu vyhovuje, připadá mi relativně čitelný a unikátní národní stavby, jimiž se posouváte z věku do věku, jsou často skutečně nádherné, stejně jako impozantní kamenné hradby, které nejsou dokonce ani v imperiálním věku zanedbatelnou překážkou. Hůř se mi akorát poznávaly konkrétní typy pěších jednotek, když byly zrovna zachumlané v jednom chumlu.

Naprosto mi vyhovuje nové uživatelské rozhraní – líbí se mi, že podle barvy linie okamžitě vidím, jestli moji vesničané z městského centra vyrážejí pracovat, nebo jen nečinně zevlovat, stejně jako rozdělení jednotlivých budov podle věku, kdy je můžete postavit. Oranžovo-žlutá svítivá stylizace sice nevypadá zrovna středověce, ale sjednocuje interface do unikátního stylu a pomáhá hře dodat trochu toho vlastního „ksichtu“.

Vím, že některým hráčům se na UI nelíbí využití piktogramů namísto modelů – vidíte stylizovaný obrys lučištníka, nikoliv jeho portrét tak, jak vypadá ve hře. Myslím si ale, že to je otázka zvyku, podobně jako jsem se velmi rychle adaptoval na podobné rozhodnutí v Total War: Rome II.

Vytkl bych akorát občasnou nepřehlednost kvůli čirému počtu informací na obrazovce i ve sluchátkách – za Číňany se vám uprostřed monitoru před očima vznáší informace o dynastii, následně tam doskakují zprávy, jaký hráč kdy postoupil do jakého věku a komu právě padla unikátní budova a občas se mi podařilo přehlédnout klíčové informace, stejně jako jsem nebyl úplně nadšený z neustálého ambientního cinkání zvonečku v Town Centru a z divoce přeskakující bojové hudby.

Tábory v horách

Výtečným přídavkem je členitý terén. Najít si příhodný kopeček, odkud soky počastovat přátelskou salvou projektilů, může být rozdíl mezi vítězstvím a porážkou, nehledě na to, že se na druhé straně kopce může ukrývat spousta obrněných chlápků, s nimiž vůbec nepočítáte.

Taktické možnosti jsou všeobecně na vyšší úrovni než v případě Age of Empires II, což je evidentně ten díl, který čtyřku inspiroval zdaleka nejvíc. Přispívají k tomu třeba schopnosti jednotek – místo abyste takové anglické lučištníky v chumlu poslali rovnou na nepřítele, můžete jim přikázat, aby postavili tábor, kde si následně vyléčí bojová zranění.

Tahle nová potřeba intenzivnějšího mikrování konkrétních důležitých jednotek je vyvážená snazším úvodem. Hra toho za vás udělá rozhodně víc než Age of Empires II a Temný věk není tak předvídatelnou rutinou – respektive rutinní trochu je, ale je kratší, nemusíte se bát, že vám idiotští vesničané zabijí tři ovce najednou, místo aby je využívali postupně, a ještě existuje větší šance na nějaký opravdu brzký rush, třeba zrovna s Angličany, kteří umí trénovat docela silné rané pěšáky v brnění.

Návrat ke kořenům

Nechtěl bych ale, abyste si po výčtu novinek a rozdílů mysleli, že se snad jedná o radikálně odlišnou hru než Age of Empires II. Nejedná. Není to žádná revoluce, nic vyloženě odvážného – Relic prostě vzal ověřený a milovaný koncept, chvíli si iteroval, vylepšil očividné věci jako uživatelské rozhraní a grafiku a přidal asymetrické frakce.

Zrovna poslední bod nakonec možná bude ze všeho nejdůležitější. Ano, čtyřka pod rukama působí zhruba jako druhý díl, dokonce včetně velmi podobných klávesových zkratek, které mi hned po prvním hýbnutí myší umožnily dosáhnout (na poměry nové hry) docela úctyhodného APM. Tahle podobnost mi pochopitelně vyhovuje, protože dvojku zbožňuju.

Ale taky je v ní většinou docela jedno, jestli hrajete za Španěly, Teutony nebo Francouze. Bonusy a unikátní jednotky samozřejmě můžou v případě střetu podobně schopných hráčů rozhodnout, ale nedá se to srovnávat se zásadně odlišnými národy v novém díle. Všechny mě bavily, za všechny se hrálo jinak. A to je pro hráčský zážitek skutečný závan čerstvého větru.

Pro staré i nové

Age of Empires IV by v nějaké alternativní realitě úplně klidně mohla být obyčejná, bezduchá realtimová strategie, která se náhodou jmenuje stejně jako legenda. Však na ní pracuje úplně jiné studio než na originálu! Ale není to tak. Esence značky je tu cítit s každým kliknutím, což pro někoho může být i špatná zpráva, pokud ten někdo čekal odvahu, inovace, posouvání žánru RTS dosud neviděným směrem.

Těším se. A doufám, že nejsem sám.