Age of Empires III: Definitive Edition

Ale možná je hloupé srovnávat. Možná nemusíte být nejlepší, stačí být jen velmi dobří. A to Age of Empires III rozhodně byla a je, jak ve své době, tak i dnes, ve své definitivní edici. Pořád to je znamenitá realtimová strategie, která na kvalitní základ minulých dílů navršila několik originálních, byť nepříliš oblíbených inovací.

Osobně jsme nikdy systémem domovských měst a s nimi spojených pravidelných dodávek materiálů, bonusů či jednotek nepohrdali. Přišlo nám to zajímavé tehdy a přijde nám to zajímavé teď. Ale je bez debat, že to nebyl žádný zásadní milník na strategickém poli, na nějž bychom všichni vzpomínali ještě roky poté.

Domovská města jsou hezký, ale vlastně neškodný doplněk a třeba hrdinské jednotky mají do těch ve Warcraftu III daleko. Hra fungovala, byla zábavná, ale rozhodně neudala nový směr žánru a nezapsala se do paměti hráčstva natolik tučným písmem, jako se to povedlo dvojce. Otázkou je, zda se do té paměti zvládne někomu zapsat dnes, pomocí své nové verze.

Změny pro všechny

Podobně jako u předchozích dvou dílů se dnešní recenze zabývá definitivní edicí hry, která je někde na půli cesty mezi remasterem a remakem. Díky updatovanému vizuálu je hra výrazně hezčí, hudba zvučnější. A samozřejmě, na moderních strojích s Windows 10 jede omlazená trojka bez problémů. Ale tím to rozhodně nekončí.

Těžko ukázat prstem na část hry, na kterou vývojáři zapomněli. Nit nezůstala suchá třeba ani na uživatelském rozhraní a velkých změn doznalo vyobrazení indiánů. To by mělo být citlivější a historicky věrnější než v původní hře.

Stejně tak se zapracovalo na některých dalších historických nepřesnostech a necitlivostech – došlo k přejmenování některých budov, věků, úpravě vlajek a podobně. Pokud ale nehrajete původní AoEIII pravidelně dodnes, podobné drobnosti si nejspíš nebudete pamatovat a v definitivní edici je sotva zaznamenáte.

Sáhlo se i na systém kartiček, který je teď srozumitelnější, byť na náš vkus je stavění balíčků pořád tak trochu těžkopádné. Kromě chvályhodné úpravy popisků by celý systém zasloužil ještě větší přímočarost.

Nejviditelnější změnou je pochopitelně grafika. Díky ní hra nevypadá, jako by se k nám propadla z roku 2005, ale zároveň nejde ani o kompletní grafickou předělávku. Definitivní edice Age of Empires III ve výsledku sice nepůsobí tak docela jako moderní titul z roku 2020, nicméně jí to i tak vážně sluší.

Tvůrci do aktuální verze hry podle očekávání nacpali veškerý kdy vydaný obsah a trochu ji okořenili obsahem novým. Ten tu reprezentují především dva dodatečné režimy, The Art of War a Historical Battles, plus dva nové národy (Inkové a Švédové).

K tomu všemu ještě vývojáři připravili opravdu masivní rebalanc prakticky všeho, plus do hry implementovali tuny drobných úprav, oprav a změn. Konkrétních detailů je nespočet, a pokud se chcete všemi těmi procenty, čísly a detaily prohrabat, můžete si udělat kafe a v klidu si sednout k nekřesťansky dlouhému changelogu na oficiálním webu hry. Ale teď už k těm z našeho pohledu nejvýraznějším novinkám.

The Art of War

Pod honosným názvem Umění války se neskrývá nic jiného než série tutorialů. Zdejší vypravěč von Clausewitz vás svým specifickým přízvukem a popravdě i špatným dabingem provede všemi základy, od rané hry přes hledání pokladů až po ofenzívu či námořní souboje.

Od klasického tutorialu dělí The Art of War snad jen časomíra – čím rychleji stihnete danou pasáž zahrát, tím lepší medaili dostanete, ale to je asi tak všechno. Znovuhratelnost se tu technicky vzato nabízí, ale ruku na srdce: Předhánět sami sebe v tutorialu se nám moc nechce.

O žádný zásadní přídavek do hry tedy nejde, byť si dokážeme představit, že The Art of War může být pro řadu strategických nováčků užitečný. Otázkou je, zda by právě nováčci měli začínat zrovna u Age of Empires III, ale to už necháme na nich.

Historical Battles

V historických bitvách si už dali tvůrci přeci jen trochu víc práce a nabízejí sérii nových dějepisně podložených střetnutí nebo, chcete-li, samostatných příběhových misí. Ty jsou zajímavé, zábavné a leckdy i náročné, když si musíte vystačit jen s tím, co dostanete. Sice máte svázané ruce a jedete v rámci předem definovaných mantinelů, ale ony jsou ty mantinely naštěstí nastaveny velmi chytře, tak, abyste si užili vždycky trošku jinou výzvu.

Přesto nejsou Historical Battles žádným objevným přídavkem. Ve své podstatě je to jen pár běžných misí, které se od některých map z hlavní kampaně příliš neliší. Tvůrci starého psa nenaučili novým kouskům, spíš těch stejných kousků prostě dělá víc.

Nováčci se neztratí

Ne že by Age of Empires III trpělo nedostatkem národů, ale proč stávající partu nerozšířit o další nováčky! A tak jsme vyfasovali Inky a Švédy. Zatímco Inkové můžou být díky svým budovám poměrně defenzivní, Švédové zase vynikají v pokročilejších částech hry.

U Inků stojí za vypíchnutí Kancha House rozšiřující populační limit a zároveň generující jídlo. A pozoruhodná je i Kallanka, budova umožňující uskladnění jednotek, které se pak najednou nezapočítávají do populačního limitu. Kousek armády si tak můžete klidně „schovat“, dělat jiné věci a pak vojáky ze zálohy vytáhnout na bojiště.

U Švédů je rozhodně potřeba zmínit Torp, budovu rozšiřující populační limit a zároveň automaticky těžící suroviny v bezprostřední blízkosti. Trn z paty vám v nouzi nevytrhne, jednoho vesničana za druhým musíte generovat tak jako tak. Jako malý doplněk ekonomiky je ale šikovné umístění Torpů žádoucí.

Silná slabina

Hlavní síla Age of Empires III: Definitive Edition nespočívá v novém tutorialu nebo pár nových specifických misích, a dokonce ani v kampani. Příběhové kampaně si můžete prosvištět všechny, jenže vás tu po stránce hratelnosti žádný odvaz nečeká. V roce 2005 mohly být kampaně adekvátní, jenže dnes jsou už přeci jen trochu zastaralé. A všemi vás provází opravdu příšerný dabing.

Nevíme, jestli to tahá za uši jen nás, nicméně nám přijde, že ve spoustě scén herci přehrávají, příliš tlačí na přízvuky a místy jde v kombinaci se zastaralými animacemi skoro o parodické divadýlko. Možná by se nad tím dalo přivřít oko, možná se to mohlo předabovat.

Ale nakonec to není tak podstatné, protože hlavní síla Age of Empires tkví v multiplayeru. A stejně jako u spousty jiných her, i tady budete mít obrovskou výhodu v případě, že máte k ruce podobně naladěné a podobně schopné kamarády.

Jestliže nikdo takový není k dispozici, musíte se oddat zdejšímu multiplayerovému peklu. Peklu proto, že namísto moderního systému na vás hra vychrlí náhodný seznam her z celého světa a chce, abyste si v něm něco ulovili sami. Všem multiplayerovým staromilcům se tímto omlouváme, ale tohle v dnešní době považujeme za nepřípustné, bez ohledu na to, zda jde o novou hru, nebo remaster.

Něco takového mohlo projít ještě v roce 2005, ale dnes to ve hrách prostě a jednoduše vídat nechceme. Nebo minimálně ne v takovéto formě a ne jako jednu z hlavních možností. Zápasů navíc nenajdete zrovna přehršel a při omezení regionu jen na Evropu (abychom se vyhnuli lagům) se nám často nabídlo jen několik možností. A když už jsme se někam připojili, stáli jsme proti nepříteli bůhvíodkud: Velice často docházelo k lagování a celý zápas byl místy na hranici hratelnosti.

Druhou možností je založení Casual hry, kdy se v podstatě zařadíte na seznam a budete čekat, jestli se k vám někdo milostivě připojí, nebo ne. Na základě našich zkušeností vás musíme zklamat: Spíš budete marně čekat.

Třetí možnost konečně nabízí matchmaking, ale pouze pro jeden jediný mód: Ranked. A ten měl proměnlivou kvalitu. Jednou se dokonce stalo, že jsme dali vyhledávat 1v1 a hra nás asi po třech minutách hledání vrhla do 2v2. Což je akceptovatelné asi stejně jako zastaralý seznam online her.

Nějak nám uniká důvod, proč tu není nastavený limit na časomíru. Řekněme po pěti minutách neúspěšného hledání by hra měla sdělit, že 1v1 zatím najít nemůže, ale že nabízí 2v2. A na nás by pak bylo, jestli se chceme připojit do něčeho, co nehledáme, nebo jestli chceme čekat dál.

Po připojení do náhodných zápasů byl navíc výsledek všelijaký. Některé zápasy byly relativně normální, jiné výrazně nevyvážené. Netušíme, jak zdejší matchmaking funguje, jestli bere v úvahu zkušenost a schopnosti jednotlivých hráčů, ale chytře tedy rozhodně nepůsobí.

Nedokonalý matchmaking v kombinaci s malým počtem hráčů, dlouhým čekáním a následnými lagy mě od dalšího online multiplayeru spolehlivě odrazují. Kdo ví, možná budete mít větší štěstí na hráče, na jejich lokaci a kvalitu připojení. Možná nebudete. My z toho měli spíš mrzení.

Namísto do online klání s náhodnými hráči se ale můžete pustit do online či lokálního hraní s kamarády, což je v podstatě ten jediný způsob, jak z Age of Empires III: Definitive Edition v momentálním stavu vymáčknout maximum.

Zvučné 4K

Technické stránce definitivní edice jde vytknout jen drobnosti. Během kampaně se občas spustí audio dialogu dvakrát, jen aby se zase po pár vteřinách spustilo potřetí, teď už pouze jednou. Občas trochu zlobí pathfinding a ano, jak už jste mohli zaznamenat z trailerů, na animace se očividně moc nesáhlo, takže místy vypadají dost zastarale. Nejhorším příkladem jsou lodě, které někdy po vodě kloužou příšerným způsobem a vypadá to otřesně. Ale budiž, všechno to jsou spíš jen drobnosti, které hratelnost nijak nerozbíjí a celkový dojem zase tolik nekazí.

Jinak hra běží i ve 4K, pokud to vaše PC utáhne a máte adekvátní monitor. A nutno říct, že vypadá moc hezky. Ano, vidíte tam pořád tu starou hru, ale žádná ošklivka to taky není. A bez výjimek skvělá je nově nahraná hudba. Ústřední melodie Age of Empires je jedna z našich nejoblíbenějších vůbec a tady je její verze řádně pompézní a kvalitně nahraná tak, až jde husina po zádech.

Začátek konce

Age of Empires III byl vždycky ten divný díl. Dvojce to 2D ještě prošlo, ale v roce 2005 byl už „celospolečenský“ tlak jak na 3D, tak na větší inovace. Ensemble Studios se tehdy změnám rozhodně nebránili, no a dopadlo to, jak to dopadlo.

Během hraní Age of Empires III: Definitive Edition jsme si názorně připomněli, proč začaly po roce 2005 ustupovat strategie klasického střihu do pozadí. Nemalá část každého zápasu je totiž stresující, rutinní a vlastně i docela nudná. Multitaskujete jako blázni, rychle se ženete za prvními budovami a jednotkami, a pokud nezkoušíte nějakou podivnou, zběsilou taktiku, jsou si začátky většiny her podobné jako vejce vejci. Místo zábavy je to spíš stresující práce.

Zároveň se ale díky dobře rozjetému začátku můžete dostat do situace, kdy na sklízení plodů této práce nečekáte dlouho. Máte rozjetou ekonomiku, začínáte budovat armádu, vyhráváte první potyčky a za dalších pár minut nepřítele doslova zválcujete. Pokud se vám ho podaří navíc ještě přechytračit a šikovnými manévry (ekonomickými i vojenskými) přetaktizovat, zažijete nesmírně uspokojující, místy až omamný pocit absolutního vítězství.

Tohle v Age of Empires III funguje stejně dobře jako v téměř libovolné strategii klasického střihu. Je to úmorné i zábavné zároveň a my si rozhodně připomněli, proč tenhle typ her v posledních letech už tolik nevyhledáváme.

Final Age

Age of Empires III: Definitive Edition je důstojné završení remasterované trilogie a jako takové nenabízí žádná překvapení. Cílovka ví, do čeho jde. Je otázkou, zda má takováhle hra co nabídnout dnešnímu modernímu hráči, ale na takové nemusí v Microsoftu moc pomýšlet. Stačí, že myslí na nás, na veterány, kteří každý díl Age of Empires hráli v době jeho vydání a dodnes mají celou sérii rádi.

Jestliže si chcete zahrát RTS klasického střihu, je tahle trilogie jednou z nejlepších možností. Ohromné množství obsahu, citlivé a promyšlené změny a navrch ještě hezky přežehlená grafika – to všechno platí i o aktuální trojce, byť ta je z celé rodiny právem jakousi černou ovcí.

A i když vám raději doporučíme prakticky dokonalou definitivní edici Age of Empires II, nic to nemění na tom, že definitivní edice trojky je zábavná historická strategie s propracovanými systémy a slušnou porcí obsahu. Fanoušci budou spokojení.