Age of Empires: Definitive Edition

Duch minulosti

Napřed ale musíme zdůraznit jednu potenciálně klíčovou skutečnost. Pro ty, kdo se chtějí prostě jen na chvíli podívat zpátky do minulosti a nutně si u toho nepotřebují dobře zahrát, je nový remaster dokonalou volbou.

Je to zvláštní trik. Iluze. Na monitoru před sebou vidíte vcelku moderní grafiku, možná ne v extra vysokém rozlišení, ale to je právě ten geniální krok. Definitive Edition vypadá tak, jak si pamatujete, že vypadala původní hra, přesto, že i když si je pustíte vedle sebe, okamžitě poznáte propastný rozdíl mezi krásou remasteru a, řečeno kulantně, stařeckou ochablostí originálu.

Plastická operace se setkala se stoprocentním úspěchem. Voda je nádherná, postavičky se hýbou půvabně, plynule a elegantně, kotníky farmářů jsou skryté ve vzrostlé zeleni jejich políček. Na padající budovy by se jeden vydržel dívat celý den. A vzduchem se navíc nesou tóny nově nahraného soundtracku, který si prostě nejde neprozpěvovat.

Nečum a makej!

Jenže ani ten nejdůkladnější facelift nedokáže vyléčit bolavé klouby hluboko pod povrchem. Skřípe a vrže například umělá inteligence jednotlivých postaviček, nejhlasitěji ze všeho pak jejich pathfinding. Vesničané se zasekávají, přestávají pracovat, chodí podivnými oklikami a chovají se tak nesamostatně, že nepříjemně prohlubují neustálou potřebu zběsile mikrovat. Vojáci pak udrží formaci asi tak stejně dobře, jako ožralá domobrana v songu O strašlivé vojně s Turkem.

Ještě že jsou tyhle neduhy částečně vyváženy novými ovládacími možnostmi. Potěší ukazatel, který vás na první pohled informuje, kolik vašich vesničanů si právě dává zaslouženou pauzičku od lovení ryb nebo sekání dříví, a taky tlačítka, jimiž se vmžiku přesunete za dalším dělníkem/vojákem, co se zrovna někde fláká.

Strategickým štamgastům se dostane dokonce tak pokročilých prvků, jako je možnost naklikání fronty v produkčních budovách, i když bohužel vždy jen jednoho typu jednotky naráz. Můžete si tedy poručit pět sekerníků najednou, ale už ne dva sekerníky a tři šermíře.

Agro-otrava

Trochu neintuitivně jsou rozdělena všemožná technologická vylepšení. Není zkrátka úplně přirozené vylepšovat zbroj v budově, která slouží jako odkladiště surovin, a vymýšlet lepší strážní věže v sýpce, kam se ukládá sklizené obilí.

Nesmírně otravná je nemožnost dopředu nakoupit farmy, aby je vaši vesničané následně oseli bez nutnosti dalšího vodění za ručičku. V Age of Empires II není problém vybudovat ohromné JZD, co vás zásobuje tunami jídla potřebnými pro vaši obří armádu. Tady se velké množství farem postupně stává neustálou zátěží, kterou ve víru bitvy často zkrátka nestíháte umikrovat.

Římské falangy

Jsou to symptomy problému, který jsme zmínili úplně na začátku: Age of Empires není tak dobrá hra, jak si mnozí pamatují. Ne dnes, ne po tom všem, čím si strategický žánr prošel. Pokulhávající umělá inteligence by snad šla ještě upravit patchem, ale stejně by to z Definitive Edition skvělou strategii neudělalo.

První Age zkrátka nenabízí dostatečnou hloubku. Frakcí je tu sice spousta, protože hra obsahuje i datadisk Rise of Rome, a je skvělé sledovat odlišné architektonické prvky Římanů, Řeků, Asyřanů či Egypťanů. Jenže jak moc se jednotlivé národy liší kosmeticky, tak moc jsou si podobné co do hratelnosti.

Drobné úpravy lehce zvyšující útok či zdraví nějakého typu jednotek nebo zlevňující konkrétní budovy jsou sice fajn, ale v žádném případě se nemůžou měřit s mnohem zásadnějšími rozdíly, které představil druhý díl. Žádné unikátní jednotky nebo budovy tu nenajdete, a dost omezený technologický strom přispívá k tomu, že jsou si všechny bitvy po chvíli docela podobné, ať hraje kdo chce s kým chce.

Nepředvídatelnost druhého dílu, otázka, co se stane, když se pustí do křížku Gótové a Mongolové, je nedocenitelným osvěžením automatizovaného klikání, které k Age of Empires nevyhnutelně patří, a Age of Empires: Definitive Edition tohle osvěžení nenabízí. Navíc kvůli svým omezeným možnostem nezvládá prodat něco, co by jinak mohlo být silným tahákem pro velkou spoustu lidí – dojem historické přesnosti, zvláště pak ve svých mnoha kampaních.

Lhostejnost k Caesarovi

I opěvovaný druhý díl se neštítí Aztéků v plátovém brnění ozbrojených obouručními meči. Alespoň však nabízí propracované příběhové kampaně s postavami, vyprávěním, dialogy v průběhu samotných misí a spoustou unikátních okamžiků, které si zapamatujete na hodně dlouhou dobu.

První díl něco takového zcela postrádá. K jednotlivým misím v deseti kampaních vám vypravěč přečte pár odstavců textu, načež vás hra švihne do nějakého scénáře. Tumáš pět válečných vozů a pět pěšáků, běž ve jménu Chetitů vyplenit Babylon! A tak jdete, jezdíte po mapě, bojujete s nepřáteli, splníte vítězné podmínky, a to je konec mise. V průběhu ani slůvko dialogu, žádné náhle se měnící podmínky. Zkrátka jen trochu nezvyklé úvodní nastavení, daný cíl (většinou něco zničit a zabít), a to je všechno, ještě navíc s nízkým populačním limitem, který se mimo kampaně naštěstí dá výrazně navýšit.

Ani na chvilku si nepřipadáte jako chetitský generál drancující mohutné impérium. Úvodní text zdaleka nestačí k vytvoření jakéhokoliv ponoření se do kontextu, zvlášť když jednotlivé mise často hopsají z krále na krále a nedovolí vám vytvořit si k postavám jakýkoli vztah. Postavy tu ve skutečnosti vlastně neexistují.

Hezkou drobností je přitom historický kontext, který vám pečlivě a podrobně vysvětlí, co se v dané situaci podle nejlepšího vědomí a svědomí historiků skutečně událo. Chetité vážně vyplenili Babylon, i když úplně přesně není jasné kdy, a jde o zásadní zlomový bod v dějinách staré Mezopotámie. Výtečné čtení pro všechny, kdo třikrát po sobě sjeli celou encyklopedii v Age of Empires II.

Ale pak stejně nevyhnutelně narazíte na konflikt mezi tím, co čtete, a tím, co vidíte. V kampani za Caesara vám text popíše jeho rané eskapády, při nichž ho unesli piráti, on sebral flotilu a vyplul za pomstou. Ve hře dostanete pod kontrolu anonymního, řecky vypadajícího katafrakta se spoustou životů, co má na sobě napsáno Hero Caesar a v prvních dvou minutách mise vlastnoručně a mlčky zmasakruje padesát nepřátelských sekerníků.

Pokulhávající multiplayer

Automatický matchmaking moc nefunguje, takže vám většinou nezbude než si zápasy v lobby najít sami. To samozřejmě není žádný velký problém. Horší je to, že před zápasem tak docela neodhadnete, jak moc si vaše připojení sedne se spoluhráči. Ping zpočátku vypadá normálně, ale pak se stejně připojíte do mohutně zasekané hry. Někdy se desetivteřinové zastavení času hodí, protože si aspoň znovu naklikáte všechny sklizené farmy, ale když se to děje minutu co minutu, radost z toho mít přestanete.

Lagy nejsou tak hrozné jako v betě a málokdy se stalo, že by hra někoho kvůli špatnému připojení jednoduše vykopla, ale ani tak rozhodně nepočítejte s hladkým frameratem. Navíc máme velmi silný pocit, ač ho nemůžeme doložit daty ani grafy, že čím horší je připojení, tím stupidnější je AI, a tím rychleji roste úroveň frustrace.

Dobrý pokus, ale…

Je zatěžko psát, že se tenhle remaster nepovedl. Vlastně si myslíme, že v rámci možností autoři dělali, co mohli, a estetickou stránkou překonali všechna naše očekávání. Škoda lagů, škoda AI a pathfindingu, ale nic z toho hru vyloženě nekazí.

Age of Empires: Definitive Edition je hratelná, adekvátní, přijatelná strategie, jinými slovy nejlepší způsob, jak si v dnešní době užít první Age of Empires. Otázka je, jestli kromě čiré nostalgie existuje důvod první Age of Empires hrát. My spíše upínáme naději k remasterům příštích dílů. Někteří řeknou ano, ale i oni by měli zvážit, zda se jim za výlet do minulosti chce zaplatit 550 Kč, zvlášť když je hra dostupná exkluzivně skrze Microsoft Store.