Age of Darkness: Final Stand
Ve strategiích už jsme viděli pořádné davy, ale nejspíš ještě nikdy takové, jako nabízí Age of Darkness. Hra je k dispozici v rámci programu předběžného přístupu, bitvu proti šílené přesile si tak můžete zkusit sami.
Lidé ve světě Erodar to vážně nemají jednoduché. Kdekoliv, kde kopnou do země, začnou se na ně valit monstra z tajuplné dimenze za závojem. Ta dříve ovládala celou zem, ale díky moudrosti rodu Elosianů se příšery pomocí mocných krystalů podařilo svázat pod zem. Lidstvo tak mohlo vzkvétat – tedy až do doby, než se král Ezechiel bažící po moci rozhodl, že s pomocí monster svrhne vládnoucí rod.
I kdyby nic jiného, je potřeba uznat, že Age of Darkness má moc pěkně propracovaný lore. Příběhové pozadí temného fantasy světa a jeho hrdinů má velký potenciál, stejně jako hra samotná. Age of Darkness je realtimová strategie, ve které se znesvářeným lidským frakcím postavíte jen výjimečně. Většinou si totiž svůj meč otupíte o „společného nepřítele“, a sice o hordy Nočních můr, které se na vás budou valit v enormních počtech.
Hra se objevila na Steamu v předběžném přístupu už koncem roku 2021, právě teď ji nicméně věnuji pozornost kvůli zásadnímu updatu, kterým prošla před několika dny. Dosavadní režim boje o přežití, v němž rozvíjíte svojí lidskou baštu uprostřed vyprahlé země, a den za dnem (potažmo noc za nocí) odrážíte nájezdy Nočních můr, nově doplnila i příběhová kampaň.
Jenže se ukázalo, že přestože je kampaň vítaný přírůstek do hry, hratelnost a citlivě nastavené herní mechanismy stejně nejlépe vyniknou právě v Survival módu. Ten proto zůstává hlavním nosným bodem téhle zajímavé strategie.
Rozpínej se… ať chceš, nebo ne
Tak jako v každé jiné strategii, začnete i v Age of Darkness svou pouť s málem. Ústředím vaší državy je pevnost, která nesmí padnout za žádnou cenu. Přímo v ní taky vydáváte rozkazy k další výstavbě, čímž se dostávám k jednomu z příjemných aspektů Age of Darkness. Napřímo tady ovládáte jenom bojové jednotky, což je osvěžující. Nenastávají klasické scénáře jako z Age of Empires II, kdy v půlce válečného tažení zjistíte, že jste ke svojí mocné armádě po zuby ozbrojených rytířů přibalili taky několik dělnic, které si v podpaží nesou košíček bobulí.
Populace nezbytných pracantů, stavitelů a těžitelů tady v zásadě hraje roli suroviny. Abyste mohli stavět nové budovy, potřebujete mít volné lidi, kteří v nich budou pracovat. Lidi bydlí v domech, které jim musíte postavit, a odvádějí daně do pokladnice, jenže taky musí něco jíst – a od toho jsou tady především farmy. Jenže aby farma generovala co nejvíc jídla, musíte kolem ní nechat co nejvíc volného místa. A tak vám velmi rychle dojde, že vám nejspíš úplně nevyjde váš geniální původní plán postavit maličkou vísku, obehnat ji několika hradbami a prostě se před nepřítelem „zakopat“. Zejména kvůli farmám musíte konstantně expandovat, postupně objevovat prostor kolem sebe, čistit ho od příšer, sbírat speciální předměty a odkrajovat si z něj palisádovými zdmi a posléze hradbami.
Nepřátelské ztráty v desetitisících
Ke kosení démonických hord vám samozřejmě slouží věrná armáda, vedená hrdinou. Toho si mimochodem hýčkejte, během hry totiž leveluje, čímž získává speciální schopnosti. Zbytek armády je tvořen takovou tou běžnou středověkou RTS klasikou. Základní jednotka nablízko se liší podle zvolené frakce za kterou hrajete, pak je tu lučištník na dálku, halapartník a samozřejmě i fajnovější a dražší jednotky – tu rytíř s ohromným brněním, tu lovec, který svým lukem střílí sice pomalu, ale přesně a účinně.
Podstatné je, že ať už budete mít armádu sebevětší, stejně se bude jednat o titěrný zlomek oproti těm stovkám a tisícovkám démonů, které jdou proti vám. Právě nekonečné hordy Nočních můr jsou jedním z hlavních bodů, o které se u Age of Darkness opírá hratelnost i marketing. Autoři ze studia PlaySide se pyšní technologií Swarmtech, díky které vám může po monitoru naráz prohánět až 70 000 bubáků. Přiznám se, že jsem je nepočítal, každopádně když během pravidelných Nocí smrti vytvoří Noční můry na mapě doslova řeku, která se následně rozbije o vaše opevnění, je to docela zážitek. Základní nepřátelská jednotka je přirozeně dost slaboučká a na bojišti umírá ve velkém, o to jsou ale souboje uspokojivější.
Jen málokdy dojdete do stavu, kdy by bylo vašich bojovníků tolik, aby se jim nedalo ve skupinách uspokojivě šéfovat. Slabé lučištníky musíte vždycky držet dostatečně daleko od nepřítele a jedním okem pořád koukat po nepřátelských vybuchujících klíšťatech, která se sice vyřadí z boje sama, ale čast s sebou vezmou i spoustu vašich sil.
Je také dobré udržovat si přehled o svém hrdinovi, nenechat ho padnout a využívat co nejvíc jeho schopností, a samozřejmě dbát taky na podpůrné jednotky, zejména v podobě nosičů světla. Jejich přítomnost dodává vašim vojákům kuráž na to, aby ze sebe rychle setřásli efekt hrůzy, který některá monstra roznáší.
Přece jenom bych ale měl pár drobných výtek týkajících se chování herních panáčků. Je hezkou zajímavostí, že si u každé jednotky můžete nastavit, jestli bude na bojišti upřednostňovat nejbližšího, nejsilnějšího nebo naopak nejslabšího nepřítele, tato volba ale nenapraví občasné nelogičnosti. Pokud se například vaši vojáci vzdálí od nepřítele na určitou (a relativně krátkou) vzdálenost, úplně se o něj přestanou zajímat, a to i navzdory tomu, že zrovna v přesile mydlí jejich kolegu. Trochu na prášky jsem byl občas i z lučištníků, kteří sveřepě stříleli na určeného nepřítele, i přesto, že je samotné jiný nepřítel zrovna sápal na kusy. Když pak narychlo svoláváte všechny jednotky z celé osady, abyste odvrátili útok hordy, může se jednoduše stát, že se jednotky na cestě prostě zastaví, protože ten jeden konkrétní nepřítel z několika set, na kterého jste klikli, zrovna umřel.
Očekávaná kampaň pokulhává
Drobné nedokonalosti ve velení ale nerozbijí celkový dojem z režimu, který je prostě skvělý. V recenzích na Steamu dokonce mnoho lidí označilo Age of Darkness za „kombinaci RTS a tower defense“. A asi s tím lze s opatrností souhlasit. Nejednou jsem v hlavě nervózně propočítával, jestli stihnu vytrénovat dost jednotek, než se setmí, začne Noc smrti a já zažiji horké chvilky při odrážení hord.
Po absolvování pár skvělých kol v Survivalu jsem se tedy přirozeně těšil na to, co přinese slibovaná kampaň. Přece jenom je Survival fajn, mapy jsou náhodně generované, ale stejně začnou být po chvíli trochu repetitivní. Kampaň, kde se bude „za čím hnát“, tedy zněla skvěle, ale výsledkem je zatím spíš rozčarování.
Rozhodně chválím způsob, jak se v kampani rozbalují tajemství herního světa a jeho historie, i jak se z dosud anonymních hrdinů stávají osobnosti, k nimž si můžete vybudovat náklonost. Na druhou stranu ale kampaň dost upozaďuje zábavnou budovatelskou složku a často vám dá v rámci mise do ruky jen pár postav, se kterými procházíte víceméně koridorovou mapou. Teprve v pozdějších misích dostanete na starost i hospodaření a komplexní bitvy.
Aby toho nebylo málo, působí kampaň ve spoustě momentů dost rozbitě. Interakce postav jsou mnohdy kostrbaté, často se nepřehraje zvuk nebo se šíleně propadne počet snímků za sekundu. Mimořádně otravný je také fakt, že i když se hra v průběhu misí sama ukládá, stejně vás při neúspěchu a stisku tlačítka „Try again“ vrátí na úplný začátek. Nezbývá tedy než se vrátit do mapy s misemi, potom do hlavního menu, a pak hru teprve ručně načíst.
Věřím tomu, že spoustu slabších aspektů kampaně tvůrci ještě opraví – přece jenom se pořád jedná o předběžný přístup. I tak jsem se ale po pár dohraných misích vždycky rád vrátil k Survivalu, budoval spletitá města a pořádné obrany. Na budování a bránění proti démonům totiž stojí hratelnost a zábavnost celé hry. Docela doufám, že právě tímto směrem půjdou tvůrci s dalším obsahem, případně i s budoucími příběhovými kampaněmi. Díky těmto silnějším aspektům má totiž hra parádně našlápnuto a žánr klasických realtimových strategií, ve kterých se buduje i bojuje, by tak mohl získat tolik potřebnou novou a kvalitní krev.