Against the Storm

Jenže ono to může fungovat. A po čertech dobře. To není jen snaha o pozitivní myšlení, je to velmi čerstvá zkušenost s jednou z posledních her roku 2023. A jako by to letos už nestačilo, Against the Storm je ještě jedna další fantastická hra, která se utká o vaši přízeň.

Proti bouři

Co si tedy představit pod pojmem „budovatelská survival roguelite strategie“? Především obrovskou návykovost. Nevím, jak vás, ale mě na budovatelských strategiích pokaždé nejvíc baví ty úvodní hodiny, kdy začínáte na zelené louce s ničím a poměrně rychle se začnou dít nové věci – prvky se odemykají jako na běžícím páse a člověk má neustále co dělat, nejen optimalizovat jako v pozdějších fázích.

Přesně o tom je Against the Storm. O neustálém opakování těch vzrušujících začátků. Abyste rozuměli: Z pověření královny budujete jednu osadu za druhou s cílem odhalit, jak jednou pro vždy zlomit příchod pekelné bouře, která nemilosrdně smaže všechny vámi vybudované vesnice ze zemského povrchu a nutí vás začínat nanovo.

S každou osadou tak hrajete o čas, protože čím déle strávíte jejím budováním, tím méně jich do příchodu apokalypsy založíte, což znamená méně prozkoumaná mapa světa a méně trvalých vylepšení.

Jenže o čas tu hrajete ještě z mnoha dalších, neméně tíživých důvodů. Tím hlavním je královnina netrpělivost coby primární ukazatel vaší hrozící prohry při stavění jedné osady. Vládkyně vás totiž zároveň v časových odstupech pověřuje úkoly, jejichž splnění vede k úspěšnému dokončení městečka a přesunu ke stavbě nového.

Jak plníte úkoly, netrpělivost královny klesá a vám se tak zase o něco snáz dýchá. Tedy jen do té chvíle, než si uvědomíte, že vaši obyvatelé mají také své potřeby. Pokud je neuspokojíte, začnou vám odcházet. No a pak je tu ještě nevraživost samotného lesa, z něhož děláte třísky…

Vzato kolem a kolem, jakmile se v Against the Storm začnou věci sypat, nejste daleko od dominového efektu a selhání infrastruktury celé osady. Což není konec hry, jen dostanete menší odměnu a jdete budovat novou, doufejme úspěšnější domov pro rozličné obyvatelstvo.

Říz, říz, říz

A jak tedy vybudovat úspěšnou osadu? Stačí kácet stromy o sto šest a sázet na mapu jednu výrobní budovu za druhou. Hra obsahuje klasický výrobní řetěz, kdy jeden produkt vede ke druhému. Nicméně překvapí vás už jen tím, kolik možností existuje k produkci třeba takových prken.

Umí je jedna vaše základní, všestranná budova, ale co prkno, to spotřeba hned několika stromů. Časem se dostanete k dalším budovám, které umějí desky vyrábět mnohem efektivněji, a tak je to prakticky se vším. Snad každý podnik umí vyrábět tři různé věci a je jen vás si pořádně promyslet, zda opravdu potřebujete bednářství, když sudy dokážete sbít jinde, byť dráž.

Against the Storm zároveň vyžaduje docela dost mikromanagementu, jelikož ke každé výrobně musíte přiřadit jednoho až čtyři dělníky, kteří jsou navíc rozdělení do několika ras, z nichž každá má nějaké ty přednosti (a každá pro své uspokojení vyžaduje jiné produkty a druhy zábavy).

V jakékoliv budově můžete vypnout výrobu libovolných produktů, nastavit jejich limity a časem se dokonce dostanete k takzvanému „dešťopunku“. To jsou stroje poháněné různými typy dešťové vody, kterou sbíráte během skličujících bouří.

Motory vám pak umožňují zvyšovat produkci a nadšení v konkrétních budovách, nicméně deštěm poháněné agregáty na sebe lákají jakousi nákazu, která je dalším prvkem, jež hrozí úplným zničením vaší kolonie. Protože – a to je vlastně ještě jeden další strašák – útočí na váš krb, na jehož blahodárném teplu rovněž stojí budoucnost vaší osady. Pokud ho nenakrmíte dřevem nebo uhlím, víska vezme za své.

Uf, nezní to moc pozitivně, co říkáte? Budování každé obce, které je velmi zhruba na hodinku, je neskutečně napínavá jízda. Snažíte co nejvíc omezovat hrozby, žonglujete s nedostatkem pracovních sil, snažíte se nenaštvat královnu, les, obyvatelstvo, mít zatopeno v krbu a při tom všem ještě plnit úkoly.

Úkoly po vás nejčastěji chtějí určitou produkci konkrétních zdrojů, mít daný počet obyvatel konkrétní rasy, udržet nadšení těchto obyvatel nebo třeba vydělat nějaký obnos obchodováním. Vaši osadu sem tam navštíví potulný kupec, případně můžete posílat zboží do svých již dříve vybudovaných měst, což pomáhá uvěřit, že jsou všechny v jednom světě a daří se jim, byť se k nim fyzicky nikdy nevrátíte.

Vyrážíme na průzkum

Už jsem několikrát zmínil potřebu kácet les – dřevo je hlavní budovatelský zdroj a topíte jím v krbu. Nicméně tvůrcům se skrz tuto obyčejnou mechaniku do hry podařilo dostat ještě další velkou část: Objevování mapy.

Každou osadu začínáte na malinkém paloučku, ale okamžitě kolem sebe vidíte mlhou zahalené mýtinky i větší plochy s výhružnou lebkou. Jakmile si k takové oblasti proklestíte cestu vykácením lesa, odemkne se vám nový palouk, který nejenže využijete ke stavbě, ale i těžbě.

Na palouku totiž můžete najít trs hub, žílu mědi, úrodná políčka pro pěstování, zvláštní poživatelné živočichy a mnoho dalšího. Bez objevování těchto mýtin byste také dlouho nepřežili, protože jídlo nevyrobíte jen tak z ničeho, kámen rychle vytěžíte a bez pokročilých materiálů toho v druhé půli osady taky moc nepostavíte.

Ty nebezpečnější mýtiny obsahují samozřejmě štědřejší přírodní zdroje, občas kýmsi zanechané zásoby, případně třeba rovnou tábor přeživších. Ale také hrozby, které musíte včas vyřešit, pokud nechcete nést nedozírné následky.

Navíc před vás hra těmito událostmi neustále klade dilemata, protože se dají řešit dvěma způsoby, z nichž každý má jiné podmínky a dává jiné odměny. Často ale volíte mezi tím, jestli naštvete královnu, nebo samotný les, jehož nevraživost vůči obyvatelům roste. Tím ale zároveň klesá odhodlání pracovníků a ti tak mohou odcházet, případně rovnou umírat.

Další osada půjde ještě lépe

Jsem přesvědčený, že o hře Against the Storm by šla napsat vyloženě kniha. Děje se tu toho prostě strašně moc najednou, ale nikdy jsem si nepřipadal zahlcený. Hra má výborný tutoriál a vzhledem k tomu, že vlastně začínáte pořád a pořád od začátku, si velmi rychle zažijete ty nejzákladnější systémy, zatímco ty pokročilejší vám postupně přechází do krve.

Navíc ty dešťopunkové motory, které hru značně zkomplikují a zvýší jí obtížnost, si musíte dobrovolně odemknout v obrovitém stromu odměn, k němuž se ubíráte po každé dokončené osadě. To tady totiž utrácíte perzistentní zdroje za celková vylepšení a odemykání nových mechanismů.

Potřebujete k tomu i zkušenosti, abyste si zpřístupnili další úrovně obsahu, které získáváte jak prostým hraním, tak plněním nepřeberného množství achievementů. Tyto úspěchy vám navíc odemykají i další desítky budov, které vám pomohou s dalšími osadami v budoucnu.

Nicméně Against the Storm je roguelite, s čímž se neodmyslitelně pojí i nějaký ten náhodný obsah. A toho je tu přehršel a neskutečným způsobem podporuje znovuhratelnost.

Každá mapa je náhodně generovaná. Tedy co do polohy (různé biomy s různými efekty), podoby lesa, rozmístění mýtin a jejich obsahu. Nahodilé jsou ale i úkoly pro danou osadu a za jejich plnění si vždy vybíráte ze tří (později i více) „karet“, kdy si například sami volíte, jestli v této vesnici budete mít přístup k farmě, nebo tkalcovně.

Fakt, že nikdy nemůžete počítat se všemi odemčenými budovami, vytváří další krásná dilemata, kdy se s tím, co vám hra nabídne, snažíte udělat maximum a občas jdete i do rizika. To když se tedy rozhodnete pro farmu, protože zatím nevidíte žádné malinové keře, ale průzkum mýtin neodhalí žádná úrodná políčka. Nestalo se mi ale, že by mě náhoda vyloženě potopila – vždy si můžete chybějící suroviny dokoupit u obchodníka.

Kromě toho na vás tu a tam vyskočí možnost zvolit si mezi dvěma skupinkami nově příchozích obyvatel i z několika perků, které skutečně nepřebernými způsoby danou partii upraví.

Ještě jeden zářez roku 2023

Je to prostě masakr. Nečekal jsme mnoho a dostal od Against the Storm strašně moc. Postavil jsem desítky osad a ani náhodou jsem se nezačal nudit a nic se mi nezačalo zajídat. S každým dalším odhalením nového městysu jsem byl jako na trní a během budování jedné osady už se nemohl dočkat, co budu stavět příště, co dalšího si permanentně vylepším a kam to všechno vlastně povede.

Hra je každou vteřinou napínavá, málokdy jsem si vyloženě oddechl a odpočíval a z každé prohry se jen poučil. Ale pozor, je tu přesně ten „civkový“ efekt ještě jednoho tahu, kdy vám to prostě nedá a budete chtít postavit ještě jednu vesnici a dále tak oddalovat večerku. Jen tento „jeden tah“ nebude trvat pár minut, ale vezme si další hodinu z vašeho plánovaného spánku...

Pro mě osobně je to jedna z nejlepších her letošního roku se skvěle zvládnutým uživatelským rozhraním, která dle mého i skvěle vypadá a má moc pěkné detaily. Jako třešničku na dortu musím zmínit naprosto brilantní českou lokalizaci, s níž si překladatelé opravdu vyhráli a budou vás bavit moc pěknými slovíčky pro velmi specifické pojmy hry, stejně jako náhodnými názvy vašich osad.

Against the Storm je tak ještě jeden významný zářez roku 2023, který v té záplavě parádních titulů nesmí zapadnout. Podobné hry se jen tak nevidí, a to nemyslím jen z hlediska propojení zdánlivě nespojitelných žánrů, ale i kvůli neskutečné péče vývojářů, kteří dokázali z předběžného přístupu vykřesat opravdový klenot, který překvapí variabilitou a hloubkou. No, chce to založit další osadu…