Achtung! Cthulhu Tactics

Když už se Spojencům konečně podařilo zvrátit průběh druhé světové války na stranu těch dobrých, nacisté vytáhli poslední eso z rukávu. Po mnoha – jistě drastických – pokusech otevřeli brány do jiných dimenzí a povolali z nich na svou stranu prastará monstra. Jazýček vah je tak opět na druhé straně, které v dobytí světa nezabrání miliony vojáků spojeneckých armád, ale vaše čtyřčlenná skupinka postradatelných jedinců.

Zhruba takový je příběh taktické hry Achtung! Cthulhu Tactics, která adaptuje stejnojmenné pen&paper RPG. Nic proti celkové premise. Zasazení je to opravdu nevšední a lákavé, ale ve vykreslení světa a celkové atmosféry hra bohužel selhává. Jediné kousky informací k vám doléhají z briefingů před misemi, ale i ty se většinou soustředí jen na strohé informace o oblasti obsazené nepřítelem, a že vaším úkolem je vyčistit ji. A to naprosto ve všech případech bez špetky nápadu.

Zase další skopčák

Achtung: Cthulhu Tactics vás pošle na zhruba dvacítku misí, z nichž polovina je povinných, druhá nepovinných, ale pro účely progrese užitečných. Bohužel, všechny jsou na jedno brdo. Buď do zblbnutí probíháte generickými koridory nezajímavého lesa, kde narážíte na jednu bandu nepřátel za druhou, nebo děláte úplně to samé v ještě méně zajímavých bunkrech.

Prostředí hry autoři vyloženě odflákli, a i když dali mimo souboje volnost pohybu, vlastně tím jen přidali nezábavnou činnost. Jednotlivé lokace totiž nic nenabízejí. Občas se sice objeví možnost najít tři bedny s ničím nebo promluvit s cizí entitou o ničem, ale odměna je absolutně nezajímavá – žádný příběh, žádné nové vybavení, jen pár bodíků zkušeností.

Nemluvě o nutnosti krokovat skrz tyto uzoučké koridory, což jen a pouze natahuje délku, která by mohla být klidně poloviční. Z průzkumu lokací zkrátka nemáte vůbec nic a jde tak pouze o střídání nudného přesunu se zábavnými přestřelkami.

Hlavně v klidu, žádný stres

Tahové souboje jsou hlavním tahounem hratelnosti Achtung! Cthulhu Tactics. Nabízejí dostatek prostoru pro taktizování, jako je plné krytí za padlými stromy, používání klasického overwatche a nepovedených zásahů při pravděpodobnosti 95 %. Zkrátka a dobře XCOM jako vyšitý, tedy alespoň v některých směrech. Každý z vašich čtyř hrdinů se specializuje na jiný druh zbraní a postupně se dostane k jiným nadpřirozeným schopnostem.

To samé platí o nepřátelích, kteří na vás pálí z dálky, zblízka vás drásají nestvůrnými drápy nebo si pohrávají s vaší psychikou. Životy, štěstí, stres a momentum jsou čtyřmi nejdůležitějšími prvky soubojů. Spolubojovníky bez života můžete zvednout na nohy, štěstí je v podstatě vyčerpatelný štít chránící vaše životy a stres je strůjcem čehokoliv.

Stres postavy stoupá při každé špatné události – někdo po ní střílí, kolega padne, monstrum se na ni dívá moc zblízka. Jakmile stres přeteče únosnou míru, postava zpanikaří a provede náhodnou činnost. Může jít o pro vás užitečné přebití zbraně nebo výstřel na nepřítele, ale stejně tak se může otočit na kamaráda a vypálit do něj zásobník.

Perpetuum mobile

Momentum je pak speciální druh akčních bodů. Všechny postavy začínají svůj tah s 12 AP, které utrácí za pohyb po bitevním poli, střelbu, přebíjení zbraní a používání dovedností. Nad rámec toho máte body momentu sdílené v celé partě. Tyto body využíváte na další schopnosti svých vojáků a získáváte je za úspěšné zabíjení nepřátel a kritické zásahy.

V praxi to vypadá tak, že čím víc se vám daří, tím víc škody napácháte. Například střelba ze záložní pistole stojí jedno momentum, ale když se vám poštěstí kritický zásah, dostanete ho zpátky a můžete ho okamžitě znovu použít. Tímto způsobem dokážete zřetězit spoustu útoků a zbavit se mnoha nepřátel v jednom tahu, i když jsou akční body všech dávno na nule.

Je to zajímavá nadstavba, které se vyplatí jít naproti. Co je ale vůbec nejzajímavějším prvkem Achtung! Cthulhu Tactics a co ji odlišuje od kralujícího XCOMu, je zorné pole. Kdykoliv přemisťujete postavu, musíte zároveň nastavit směr, kterým kouká. Neznamená to, že by nemohla střílet i v jiném směru, ale pokud se k ní přiblíží dříve nezpozorovaný nepřítel zahalený tajuplnou mlhou zezadu, bude se vám na něj těžko střílet.

Všichni nepřátelé jsou zpočátku „neviditelní“, dokud na ně někdo neupře svůj zrak. Střelba na Němce zahaleného šerem je značně nepřesná, takže vás hra nutí posouvat se dopředu a odhalovat nepřátele, jinak si moc neškrtnete. A funguje to skvěle. Vlastně celý soubojový systém je zábavný, a proto nás tolik mrzí, že to nejde říct o zbytku hry.

A kde je Cthulhu?

Sterilní není jen prostředí, ale i váš tým. Jeho členy nemůžete změnit, jejich bojové zaměření jakbysmet. Každý má na celou hru na výběr ze dvou zbraní (další nedostanete) a malý strom dovedností, který nedává moc prostoru pro rozhodování jak se specializovat. Jedinou odměnou, vyjma zkušeností, jsou doplňky, které vám zlepšují dostřel zbraní, přidají vám k arzenálu granáty, světlice, lékárničky a podobně.

Přesto nemáte pocit, že by na vašich rozhodnutích nějak zvlášť záleželo. Čeká vás cesta napříč jedenácti „příběhovými“ misemi, v nichž potkáváte jen lehce obtížnější nepřátele, zatímco se sami jen lehce vylepšujete. Pak nastane konec a vy si říkáte: „Pozor! Cthulhu? A kde??“ Na něj se jaksi zapomnělo. Ve skutečnosti se zapomnělo na úplně všechna ikonická monstra z Lovecraftova hororu až na jedno.

Celou hru tak potkáváte jen a pouze Shoggothy, fialové koule plné chapadel, které kvůli své malé rychlosti nedokáží ublížit. Hlavní lákadlo hry, tedy hororové bytosti, jsou obrovským zklamáním, což by šlo říct i o celé hře.

Zábavný soubojový systém sám o sobě hru neutáhne a celých těch 10 hodin čistého času se jen utápíte v nudné šedi. Je to škoda, protože dobré nápady by byly, ale je jich málo a zpracování zbytku je trestuhodně zanedbané. Achtung! Cthulhu Tactics by neudělala ostudu na mobilech, ale na PC najdete spoustu lepších titulů.