A Story About My Uncle
Zábava občas při všem tom poletování balancuje nad propastí frustrace, ale jinak je hledání ztraceného strýčka milou laskominou na víkend, které citelněji schází jen hlubší prokreslení světa „na druhé straně“, a výraznější dramatický oblouk.
Další informace
| Výrobce: | Gone North |
| Vydání: | 28. května 2014 |
| Štítky: | first person, indie, adventura, akční, logické |
Je několik věcí, které dělá A Story About My Uncle špatně, a jednou z nich je úvod. Chce vyprávět okouzlující příběh o strýčku vynálezci a jeho záhadném zmizení, a chce ho po vzoru Princezny nevěsty podat stylem vyprávění otce svému dítěti. Jenže hře trvá, než vás tím vyprávěním zaháčkuje. Jak umí některé hry vyvolat v hráči okamžité sympatie, tak A Story About My Uncle vyvolává v prvních minutách spíš opak.
Je na vině strohá, na první pohled nenápaditá grafika? Nebo snad slušně řečeno podivný dabing vypravěče i zvídavé ratolesti? Spíš ne-sympatie pramení z předtuchy další hry, postavené na tzv. gimmicku: rádoby neotřelém herním prvku, ze kterého v praxi nepramení žádná veliká zábava, a je „na sílu“ obalen fantasmagorickou omáčkou.
Gimmickem je v případě A Story About My Uncle elektromagnetická rukavice, s jejíž pomocí se můžete, tak trochu po vzoru Bionic Commando, přitahovat k různým povrchům. A naštěstí jde opravdu jen o předtuchu. Hra se z ní totiž postupně oklepe, takže se z gimmickového káčátka vyloupne, když ne rovnou labuť, tak alespoň vychytralá straka.
Hozená rukavice
Ptačí analogie nejsou od věci, protože většinu hry trávíte poletováním mezi ostrůvky a skálami, které v tomhle vyprávění všelijak levitují a lepí dohromady pohádkový svět, co by si sice mohl tykat s Project Nomads (a do apolitické míry i s Columbií z Bioshock Infinite), ale autoři ho naštěstí postupně naplní svébytnou poetikou. Jak? Pohybem, estetikou a také estetikou pohybu.
Elektromagnetická rukavice, o níž už byla řeč, je součástí obleku, díky kterému se můžete odrážet do výšek, a zase z těch výšek padat, pokud se zvládnete trefit na pevný povrch. Zatímco zkraje hry stačí skočit, chytit se paprskem z rukavice nejbližšího šutráku a buď se k němu přitáhnout, nebo ho použít k dalšímu zhoupnutí, postupem dál se manévry vrší a vyžadují po hráči čím dál větší míru zručnosti.
Sem s tím obzorem
Vůbec nejlepší je A Story About My Uncle ve chvíli, kdy vás dopředu táhne jak nadšení z pohybu a překonávání zdánlivě nezdolatelných propastí, tak horizont samotný – kreslený i příběhový. Vidět před sebou překrásné pohoří a vědět, že se k němu blížíte, abyste pronikli do jeho hlubin, je motivace z nejsilnějších a u hry dokáže zdržet i tehdy, kdy samotnému skákání zrovna chybí zajímavější nápad (pár jich autoři mají a jsou do jednoho skvělé).
Zápletka o hledání ztraceného strýčka nemusí být nutně složitá, ale měla by vzít hráče za srdce, což se daří jen výjimečně a sám vypravěč v tom skoro nehraje roli. Všechny pamětihodné momenty jsou letmé a netvoří souvislý dramatický zážitek - jako by se s nimi hra odvažovala ke skoku, který si ale vždy na poslední chvíli rozmyslí.
A je to škoda, protože sympatie, které hře scházely na začátku, si dokáže trpělivě vybojovat. O část z nich se postará parťačka Maddie z kmene žabích lidí, které v pohádkovém světě potkáváte. I její příběh ale jen čeří emoce, kterých by šlo z materiálu vyždímat daleko víc, kdyby si autoři dali tu práci, respektive kdyby na tu práci měli kapacity – zcela lakonický konec se zdá být potvrzením ambice, která jim přerostla přes hlavu.
Zábava s ručením omezeným
Ne snad, že by z A Story About My Uncle čišela potřeba tvůrců stvořit veledílo. Jde o malou a konceptuálně dotaženou hru, sázející na pohádkovou líbivost, aniž by padala do vyloženého kýče. Útulná atmosféra, o kterou se stará i povedený hudební doprovod, tvoří ideální protipól k výzvě, spočívající v rostoucí náročnosti pohybu. Ten je skrze míření obtížnější na gamepadu, ale jinak se skáče i přitahuje jedna báseň.
Na druhou stranu ale ani magnetická rukavice nepřitáhne k režimu, kdy můžete separátní oblasti proskákat na čas. Ne snad, že by byl vypravěč takové terno, ale spolu s Maddie a postupným odhalováním nových zákoutí létajícího světa tvoří příběh hlavní důvod, proč se nebojácně vrhat do dalších a dalších soubojů s gravitací. A to A Story About My Uncle vystihuje asi nejvíc: dokáže okouzlit, ale často neumí podmanit.